Ondřej Kořínek: Stovky živočichů se utopí v nebezpečných nádržích. Zabezpečení je jednoduché
Chytit se nenechal, tak nezbývalo než v nádrži nainstalovat desku, po které v noci vylezl. Pracovníci firmy přiznali, že v minulosti z nádrže už vytáhli utopenou lišku i kočku. Zabezpečení však žádné.
Dalo by se říct, že je to ukázkový případ. Bohužel, tyto nebezpečné pasti jsou v České republice stále k vidění, i když už jich je mnoho zabezpečených. K napsání článku mě přivedl nedávný nález uhynulé ropuchy zelené v požární nádrži v obci Vyšehořovice. Úplně kolmé stěny nádrž sice nemá a jsou dokonce i strukturované, ale ropucha uvízla ve víku od výpusti.
Nebyl moc příjemný pohled při pomyšlení, jak dlouho musela trpět. Těžko říct, proč si vybrala zrovna tuto cestu, ovšem jednoduchá lávka u nádrže by třeba pomohla. O myšlence úpravy nádrže jsem informoval obecní úřad, avšak bez odezvy.
Nádrž ve Vyšehořovicích určitě nepatří mezi kritické. Další příklad je z Brandýsa nad Labem, kde nechali opravit místní nádrž, která již byla v horším stavu, ale částečně zarostlá rákosím a hnízdily v ní kachny. Kolmé stěny tam zůstaly, a tak místní brzy po opravě zaznamenali, že se ve vodě utopila kočka.
Radnice reagovala celkem pružně a vybavila nádrž dřevěnou deskou pokrytou zeleným kobercem, který je v nádrži na pevno. Cesta z nádrže je zvolena do nejbezpečnějšího místa.
Již několik let funguje v Libereckém kraji monitoring nebezpečných nádrží. Na webu existuje stránka, kde se kdokoliv může podívat, jestli zrovna u nich není past na zvířata. Mapování zorganizovali pracovníci ochrany přírody Libereckého kraje a běží už pět let. Podařilo se zaznamenat stovky problematických nádrží. Obojživelníky do nádrží láká rozmnožovací pud, ostatní živočichy především žízeň nebo třeba hnízdění.
„Utopit se může prakticky jakýkoliv tvor. Zjistili jsme utonulé ježky, slepýše, ptáky, veverky, kočky, hlodavce, krtky, cvrčky. Takto bychom mohli pokračovat dále. Opatření jsou různá. Někdy stačí prkno, jindy nafukovací žebříček do bazénu. Někdy je třeba sestrojit důmyslnější rampy nebo třeba vybetonovat okraj schodů,“ popsal pracovník ochrany přírody Libereckého kraje a hydrobiolog Radomír Studený, který je jedním z autorů mapy nebezpečných nádrží.
Do projektu se později přidal fotograf a externí pracovník AOPK Michal Šulc, který měl mimo jiné za úkol rozšíření povědomí o nádržích mezi laickou veřejnost. V mapě se nyní nachází 220 nádrží. „Z toho je přibližně 45 nádrží zabezpečených / bezpečných (zvířata mohou z nádrže samovolně vylézt), 95 potřebuje další vyhodnocení či úpravy a ke zbylým 80 nádržím nemáme žádné další informace,“ vysvětlil Michal Šulc.
Pakliže toto jsou počty za jeden kraj, je jasné, že v celé zemi mohou být i tisícovky takových nádrží, které ročně připraví o život stovky až tisíce zvířat. Liberecký kraj dokonce v roce 2022 vypsal dotační titul, ze kterého žadatelům hradil 70 % částky na zabezpečení nádrže.
Na zabezpečení nádrže však není třeba složitých oprav. Jak zmiňuje Michal Šulc, Češi jsou kutilové a nějakou lávku, která bude ve vodě držet a bude navazovat na stěnu nádrže, vymyslí lehce. Měla by být však ve vodě zatížená se sklonem 45°.
„Další možností jsou třeba nafukovací plovací rampy do bazénu, které slouží jako záchrana pro živočichy, kteří do vody spadnou. Lidová tvořivost českých lidí je veliká a věřím, že každého napadne, jak levně a jednoduše vytvořit ‚rampu‛, která pomůže topícím se živočichů zpět na souš,“ myslí si Šulc.
Podle něj je důležitá hlavně edukace občanů a majitelů nádrží, bazénů, koupališť, protože většina ani neví, že jejich nádrž může být pastí. Domluva s majiteli je v mnoha případech možná a nějaký způsob zabezpečení lze najít, i když jde o koupaliště, které navštěvují lidé. Existují opatření, která je možné na čas odstranit a zpět umístit v době rozmnožování. V přípravě je příručka, která by nejen majitelům mohla pomoci, avšak zatím k jejímu vydání nejsou dostatečné finanční prostředky.
Mapování a zabezpečení nádrží pomůže obojživelníkům, kteří už jsou těžce zkoušeni globální změnou, zemědělstvím, zvýšenou motorizací a zarybněností vodních ploch či ubývajícími habitaty.
Přečtěte si také |
Ondřej Kořínek: Biokoridor plný přiškrcených stromůProto jsem inspiroval v Libereckém kraji a rád bych vytvořil mapu pro Středočeský kraj a Prahu. Pakliže víte o nebezpečné nádrži, vyplňte prosím tento formulář.
A jak poznáte nebezpečnou nádrž? Má kolmé stěny po všech stranách a živočichové z ní nemohou vylézt.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (10)
Karel Zvářal
19.6.2024 06:57Jiří Svoboda
19.6.2024 09:08 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
19.6.2024 09:41 Reaguje na Jiří SvobodaJestli je to prosklená veranda, tak něco podobného, nebo třeba záclony z bočních stran - čelo z čirého skla by moc vadit nemělo, je-li v místnosti šero. Nejhorší jsou skleněné kostky na otevřeném place, někteří dokonce si udělají venkovní plot či ohrádku verandy z čirého skla. To je na metál, navrhuji Cenu dronteho. Úplně nejjednodušší je venkovní sklo nalíčit vápnem (aspoň pruhy - viz. skleníky), doma mít záclony nebo žaluzie. Ptáci se zabijí i úderem do skla, když se na okenním krmítku něčeho leknou a instinkivně se vrhnou za světlem, tj. jeho odrazu ve skle.
Jiří Svoboda
19.6.2024 12:21 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
19.6.2024 13:13 Reaguje na Jiří SvobodaPokud se jedná o čiré sklo, ano, stačí řídké bílé záclon, příp. žaluzie.
Karel Zvářal
19.6.2024 13:22 Reaguje na Karel ZvářalEmil Bernardy
21.6.2024 06:58 Reaguje na Karel ZvářalJistě,že narazí do okna,ale jsou pružní a letí dál.O co jde?
Také jsem polepil větší skleněná okna samolepkou "dravec",ale nepomáhá to.Protože máme na domku fasádu z palubek,slyšíme nárazy i na prkna.Já došel k závěru,že tyto havárie nemá na svědomí jenom prosklená plocha,někdy ptácí také "nezvládnou řízení"...
Ne že bych trpěl sebemrskačstvím,dnes se to na veřejnosti nosí,ale přiměřeně se snažím brát ohledy na volně žijící faunu i floru.Přiměřeně.
Peter Sládek
19.6.2024 19:32 Reaguje na Jiří SvobodaBřetislav Machaček
19.6.2024 10:56Když tam spadne, tak už se ven nedostane. Kanály totiž bývají opatřeny košem pro záchyt nečistot a z něho se žáby nedostanou ani do samotného
potrubí a někam do vodoteče. Nebezpečné jsou "tobogány" okapů, kam často
spadnou mladí ptáci a končí v kanalizaci. Přitom stačí vložit do okapu
síto a nic takového se už nestane. Obyčejný sud na vodu pro zalévání
lze velmi jednoduše zakryt poklopem, či sítem a pro hmyz je dobré dát
na jeho hladinu něco plovoucího. Ono se chce vždy vžít do pozice těch
tvorů a zamyslet se, jak bych se dostal ven já. Mnoha lidem to je fuk
a svoji vinu ani nepřiznají. Je to o línosti a lhostejnosti dnešních od
přírody odtržených lidí a to se nedá jen tak napravit. U sousedů se ročně
zabije o sklo několik ptáků pouze proto, že okna a dveře dvou pokojů
jsou v přímce a ptáci vidí přes celý dům na prostor za ním. Prosil jsem
je, ať opatří okna záclonami až dolů a nikoliv pouze do půli oken. Ze
zlou jsem se potázal, že kvůli pár hloupým ptákům nebudou mít záclony
až dolů. Prostě některým je příroda cizí a než pro ni něco udělat, tak
to raději okecají. Naopak i dobrý úmysl se může leckdy zvrhnout v past,
když tůň vyschne i s pulci a nebo je napájená jedovatým koktejlem z pole.
Nic netušící tvorové se z ní napijí poprvé a naposled a položme si pak
otázku, zda to dobro není nakonec zlem. Oni totiž jako my nedisponují
laboratoří na detekci jedů a řídí se pouze intuicí a zkušenostmi. Kdysi
si jeden včelař sám otrávil své včely herbicidem, kterým za sucha
postříkal plevel na zahradě. Včely nic netušíc ho konzumovaly jako rosu
a ještě s ním napájely plod a kontaminovaly zásoby medu. Obvinil mimo
sebe celé okolí a jako nákazový referent jsem přišel o otravě udělat
šetření. Zarazil mne čerstvě uschlý plevel a tak jsem se ho ptal, čím
stříkal a kdy. Stříkal v den úhynu a tak jsem mu řekl, že si za to
může sám, protože u okolních včelařů se žádný úhyn nekonal, neboť
jejich včely nesbíraly "rosu" na jeho zahradě. Dodnes zarputile svoji
chybu veřejně neuznal, ale ani nežádal další šetření, protože soukromě
pochybení uznal. Ještě se chci pozastavit nad propagovaným mozaikovým
sečením porostů, kde dobrý úmysl může mít tragický dopad. Opět je to
o zkušenosti, že do neposečení části louky se zkoncentrují z okolí ti
živí tvorové a tam je nakonec semele mulčovač, protože jiná technika
si dnes s přerostlou trávou mimo křovinořezu neporadí. Pak mají dobu
hojnosti predátoři hodující na zbytcích žab, ještěrek a hmyzu. Takže
z dobrého úmyslu se stává past s likvidací původního cíle ochrany.
I nad tím je dobré se zamyslet a buď zkonstruovat techniku kosící
na vysoké strniště a nebo kosit až po ukončení vegetace a zazimování
těchto ohrožených tvorů.