Petr Palacký: Cože? Vy opravdu sekáte trávu i teď, v létě?

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Asi víte, že to, co označujeme (ve městě) jako „trávník“, nejsou z botanického hlediska pouze trávy, ale i mnohé další jedno- nebo dvouděložné rostliny. Z hlediska údržby se trávy a „netrávy“ chovají odlišně.

Trávy jsou stepní byliny, které dokážou růst bez výraznějších omezení. Sekání jim většinou nevadí, v ideálním případě by však měly být sečeny vždy pouze o třetinu délky, tedy např. z 12 cm na 8. Bývá doporučováno nesekat při teplotách vyšších než 26 °C.

V případě vysokých teplot a sucha upadnou traviny do stavu letní dormance. Soustředí vodu do kořenů a nadzemní části zežloutnou. Tento stav trvá jenom do doby, než teploty mírně poklesnou a než rostliny nezískají opětovný dostatek vláhy.

Některé jiné jedno- a dvouděložné rostliny („netrávy“) se chovají v zásadě jinak. Pokud nejsou posekány, vykvetou a vysemení se. Pokud vysemení a odkvetou, ukončí svůj vegetační cyklus. Zežloutnou, na rozdíl od trav je už ale toto zežloutnutí nevratné.

Některé „netrávy“ a stejně tak některé plevelné trávy jsou v případě, že se nechají vysemenit, značně expanzivní. Typickým případem je ječmen myší, jehož plody zanechávají nepříjemně ostré osiny.

Když to teď trochu zjednoduším, jsou dva druhy názorů na ideální stav městské zeleně. Jedni by měli nejradši všechny trávníky jako golfový pažit, druzí jako květnaté louky.

Asi to nikoho moc nepřekvapí, že já patřím k té druhé skupině. Biodiverzitu považuji za důležitější než estetiku (i u ní to přitom není až tak jednoznačné).

Aby z trávníku vznikl anglický pažit, musela by se mu věnovat intenzivní péče. Časté sekání, kombinované s dalšími úkony, jako je třeba mulčování. A v létě a v suchu intenzivní zálivka.

Aby z trávníku vznikla květnatá louka, je o něj potřeba rovněž pečovat. Květnatou louku v městském prostředí zkrátka nevytvoříte tím způsobem, že jenom přestanete sekat.

Není to o naprosté absenci sečí, ale především o tom, zda se seče „správně“, tedy ne přespříliš a pouze tehdy, kdy je to opravdu potřeba, tedy když je nutné zabránit rozšíření agresivních plevelů.

V podmínkách městských trávníků je zároveň třeba věnovat pozornost rekultivaci ploch anebo dosevu „správných“ travinných druhů.

Tohle všechno ovšem naráží na další limity. Naše městská část se stará o více než dva miliony metrů čtverečních zelených ploch. Mnohem větší komplikaci než samotný rozsah dělá roztříštěnost udržovaných ploch. Je to celkem 250 území (v některých případech přitom jako jednu plochu evidujeme území, které ani tak není souvislé). Roztříštěnost ploch znamená nutnost převážet sekačky z místa na místo, zkrátka organizační i finanční komplikace.

Jsme tedy limitováni na jedné straně počasím (kromě přílišného sucha není možné sekat v případě, že je půda příliš podmáčená, protože by ji sekačky akorát poškodily), na straně druhé kapacitami dodavatele a obecně finančním rámcem.

Aktuálně máme plochy v Praze 6 rozděleny do dvou hlavních kategorií. Ty první necháváme sekat v zásadě pětkrát ročně, ty druhé sečeme se sníženou intenzitou, třikrát ročně (ještě v jiném režimu jsou plochy dětských hřišť a místa okolo květinových záhonů, ale tím to teď nechci komplikovat).

To, kdy přesně jsou seče prováděny, přitom nezávisí na libovůli dodavatele, ale dochází k tomu na náš pokyn. Ovšem s vědomím všech výše uvedených limitů.

Během června se na některých částech území Prahy 6 (zvláště Červený vrch a Petřiny) nestihlo dokončit třetí kolo sečí a museli jsme přistoupit k dokončování těchto sečí i v červenci. Na některých místech mohly seče probíhat především lokálně (sekala se vyvýšená místa plevelných jedno- a dvouděložných rostlin), v jiných případech bylo nutné posekat plochy vcelku.

Seče probíhaly pouze ráno (měly skončit do 10 hodin) tak, aby neprobíhaly za přílišného vedra, výška seče byla nastavena na 8–10 centimetrů.

Aktuálně už seče skončily a dokud nezačne tráva znovu masivněji růst, obnovovat je nebudeme.

Šlo by to všechno dělat jinak? Snažíme se najít prostor ke zlepšování, budeme se inspirovat praxí jinde. V Praze 12 mají například úspěšné zkušenosti s dosevem jetele, jitrocele a štírovníku. V příští rámcové smlouvě s dodavateli se budeme snažit optimalizovat úkony takovým způsobem, abychom mohli dosáhnout lepších výsledků bez nutnosti výrazného navyšování finančních prostředků.

Prostor pro zlepšování je vždycky. Ale není to nic tak jednoduchého, jak by se někdy od stolu zdálo.

P.S.: Text občas mírně zjednodušuje. Vím to, jinak by musel být ještě mnohem delší.
P.S.2: Zajímá vás, jak často které místo sekáme? Vše je zveřejněno na našem geoportálu.

Text původně vyšel na facebooku Petra Palackého.