https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/radomirn-dohnal-utraceni-rysu-v-ostravske-zoo-je-v-poradku.nejde-o-jedince-ale-o-druh
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Radomír Dohnal: Utracení rysů v ostravské zoo je v pořádku. Nejde o jedince, ale o druh

8.6.2020
A proč přebytečné rysy prostě nevypustíte? Protože to nejde.
A proč přebytečné rysy prostě nevypustíte? Protože to nejde.
Foto | Tim Ellis / Flickr
Ostravská zoo během čtrnácti let péče o vzácné rysy karpatské utratila šest koťat. Dubnová zpráva o posledních dvou vyvolala veliké pozdvižení. Rychlá emoce běžného návštěvníka zoo je pochopitelná. Tohle by přeci zoo dělat neměly! Dejme na chvíli stranou emoce a pojďme se podívat, proč se to dělat musí. Začnu možná trochu zdaleka, protože je důležité znát kontext, ale slibuju, že se k rysům ještě vrátím.
 

Začnu tvrzením, že dobré zoologické zahrady přispívají k záchraně ohrožených druhů. Jak? Nepřímo třeba zvyšováním povědomí o nich, tím, že vám je ukážou a probudí ve vás zájem o osudy jejich příbuzných v divočině. Jen pasivní motivace přírodovědným dokumentem to nesvede. A pak samozřejmě přímo, prostřednictvím různých záchranných chovů. Můžeme si říct, že nebýt zoologických zahrad, konkrétně kalifornští kondoři, přímorožci arabští a lvíčci zlatí by tu už nebyli. A pro příklady nemusíme chodit za oceán: české zoo svou prací pomohly před vyhynutím zachránit koně Převalského, a momentálně jsou zásadní i pro budoucí existenci supa hnědého. Nebo třeba populace karpatských šelem, rysů.

Jak poznáte, že je nějaký záchranný program funguje a zoologická zahrada do něj zapojená odvádí dobrou práci? Zajímat vás v první řadě budou dvě čísla. Množství odchovaných mláďat a s ním i údaj, kolik z nich se nakonec dostalo do volné přírody.

Stačí jen tato čísla? Stačí, protože ve své jednoduchosti odráží to podstatné. To, zda jsou zvířata chována v optimálních podmínkách, s důrazem na jejich pohodu a welfare, mají možnost nažívat přirozeným způsobem, nejsou ve stresu. Pokud totiž nejsou v pořádku, mláďata mít nebudou anebo se je nepovede odchovat. Údaj o tom, kolik z mláďat se nakonec dostane do volné přírody, je podstatný, protože ukazuje, že záchranný program funguje.

Ředitel pražské zoo Miroslav Bobek vypouští v Mongolsku koně Převalského.
Ředitel pražské zoo Miroslav Bobek vypouští v Mongolsku koně Převalského.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Petr Jan Juračka / Zoo Praha

„Milujte se a množte se“ k záchraně druhu nestačí

Jenže lidé si biologickou podstatu záchranných chovů v zoologických zahradách dost často idealizují. Nejde jen o to dát do výběhu libovolného samce a samici a čekat na zázrak zplození. Křížit příbuzné navzájem by ničemu neprospělo. Potřebujete jedince nepříbuzné, geneticky kvalitní. Pracuje se proto s daty z plemenných knih, nad nimiž bdí koordinátoři chovů. Starají se o chod celé seznamky, převozy zvířat mezi zoologickými zahradami, včetně dalšího umístění mláďat. Je to o mezinárodní spolupráci, protože každá zoo může chovat jen omezený počet zvířat. Kapacity nejsou nafukovací. A ano, někdy už pak není místo ani pro některá mláďata.

Podívejme se, zda je záchranný chov rysů karpatských v ostravské zoo úspěšný. Od roku 2006 odchovali 20 mladých, 11 z nich zamířilo do jiných zoologických zahrad v celé Evropě, tři se dostali do volné přírody. Takže podle mého soudu program funguje, jak má.

Na českém internetu se vede nehezká debata o šesti zbývajících jedincích, jejichž početnost „musela být regulována“. Tedy, byli utraceni. Je to v pořádku? Ano.

Daň za úspěch

I když taková zpráva zabolí, k veškerým chovům, včetně těch záchranných, takové opatření patří. Regulace početnosti je dost mezní nástroj, ale k optimální správě populace druhů chovaných v zajetí v odůvodněných případech skutečně patří. Není to ukázka zlovůle a nespravedlnosti, ale spíš daň za úspěch. V rámci záchranného chovu rysa karpatského je momentálně v našich i evropských zoologických zahradách dohromady chováno 140 exemplářů. Kapacita zahrad je naplněna, další místa už nejsou. Jejich záchovná populace je momentálně stabilní. Znamená to, že pro některé nové přírůstky už není v zahradách místo.

Řešením takové situace by se mohlo zdát prosté: „Tak je vypusťte do volné přírody!“. Jenže ono vypouštění zvířat do přírody není tak jednoduché. Nemůžete vzít rysa, zajet s ním do Beskyd a tam ho vyklopit do lesa. Je to šelma, a proto když už nic jiného, vypuštění do přírody musí probíhat v rámci nějakého záchranného projektu. A v České republice momentálně žádný takový neexistuje.

Nemůžete hasit tím, že přikládáte pod oheň

S vypouštěním ohrožených druhů se pojí ještě jedno zásadní pravidlo, které razí i nejpřednější organizace v oboru, Mezinárodní svaz ochrany přírody. Ve zkratce říká, že nemůžete expedovat ohrožené druhy někam ven do přírody, dokud tam venku nezmizela původní příčina jejich vyhynutí. V případě rysů v naší volné přírodě je to například pytláctví, které každý rok zredukuje rysí populaci skoro o pětinu. Dokud neexistuje záchranný program a nedaří se potírat pytláctví, je to s vypouštěním mladých rysů do volné přírody nahnuté. V záchranných chovech se z principu nevyrábí terče pro potěšení pytláků. Absence záchranného programu platí teď, ale není jisté, že to bude platit i příští rok. Nebo za deset let.

Stejně nejisté je, zda se v mezinárodně koordinovaném záchranném chovu v následujících měsících a letech nevytvoří poptávka po mladých odchovaných samcích a samicích rysů. Třeba těch z Ostravy, až ti staří jedinci v zoologických zahradách Evropy dožijí. A proto je třeba mladé odchovávat dál. S tím, že některé přírůstky bude možná třeba regulovat. Není to krutost, je to regulérní chov. Silné kusy necháte, slabé musí jít stranou. Tak, jako v přírodě. Mimochodem, v přírodě se dospělosti nedožije 75 % mladých rysů. A je to přirozené. V zoo byla „zregulována“ silnější čtvrtina, a už se z toho dělá kauza. Naprosto zbytečně.

Rys karpatský
Rys karpatský
Foto | Radomír Dohnal

Nezachraňujete jedince, ale druh

Rozmnožování je asi ten nejpřirozenější projev chování zvířat. Nemůžete jej teď stopnout a znovu za pár let nahodit. Populace v lidské péči by tím začala zanikat, přišly bychom tím o možnost pomoci těm ve volné přírodě. Vykastrovaní samci rysů a samice s antikoncepcí by ničemu nepomohly. Ne že by ošetřovatelům a koordinátorům nešlo o jednotlivce, ale jejich hlavní prací je zachraňovat celý druh. Celý živočišný druh. A pokud chcete udržet chov v chodu a zajistit jeho genetickou kvalitu, přispět k pokračování existence celého druhu, jinak to nejde.

Regulace početnosti se neprovádí vždy. Teprve, když se odchované zvíře nepodaří zařadit do některého z repatriačních programů, teprve když pro ně není uplatnění v rámci stávajícího záchranného evropského či světového programu pro daný druh a když o něj neprojeví zájem ani některá ze zhruba 1 100 renomovaných licencovaných zoologických zahrad celého světa, až pak jako poslední varianta následuje řízená regulace chovu.

V ostravské zoo bylo za 14 let existence úspěšného záchranného utraceno šest mladých rysů. Není to žádný rozmar, ale nezbytnost, když vám jde o záchranu celého druhu.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (15)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

ig

8.6.2020 08:30
Mohli je prodat do soukromých chovů. Zájemců by se určitě našlo dost https://www.youtube.com/watch?v=lKJkKnaImic a lidi by aspoň nedržkovali a zoo by získala pár korun na ten záchranný chov.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

8.6.2020 08:35
Záchranný program rysa je úspěšný. Zajímavé, že utracení neumístitelných jedinců vadí lidem, co jsou schopni vypustit do přírody šelmy (norky, lišky) z klecových farem. Tzv. "pomoc přírodě"...
Odpovědět
MD

Marek Drápal

8.6.2020 09:50
Článek mi přijde překvapivě nevyvážený. Rozumím tomu, že byl napsán jako obrana ostravské ZOO, ale přesto by v rámci objektivní reportáže neměly být informace jednostranné.
V prvé řadě rys ostrovid je z globálního hlediska rozšířen na velkém území a ve velkém počtu, takže mu rozhodně nehrozí vyhubení (jako to třeba bylo v případě koně Převalského). Tímto tedy nelze jeho chov v ZOO legitimizovat.
Dalším kontroverzním tvrzením je hodnocení welfare jen z pohledu úspěšného rozmnožování. Pro rysa je přirozené nachodit denně desítky kilometrů a jeho teritorium bývá veliké až tisíce kilometrů čtverečních. Zavřít takový druh do výběhu v ZOO musí přijít nesprávné i tomu, kdo nic neví o welfare či stereotypním chování.
Interpretace doporučení IUCN v případě vypouštění rysa do přírody je také velmi pochybná. Pokud bychom přistoupili na to, že je vůbec něco takového jako vypouštění do přírody potřeba, tak pouhá elementární znalosti matematiky resp. populační dynamiky nám odhalí, že zvýšení jedinců nad určitou mez (díky exponenciálnímu růstu může být relativně nízká) lehce zajistí hrazení konstantního (či maximálně lineárně narůstajícího) úbytku populace pytláctvím.
Z pohledu etiky životního prostředí mě v článku zaráží naprostá samozřejmost, s jakou autor přistupuje k selekci a zabíjení mláďat. Zajímalo by mě, zda by autor text napsal stejně i pokud by to byl on, kdo by musel mláďata utratit...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

8.6.2020 10:14 Reaguje na Marek Drápal
Myslím, že článek je napsán dobře, nelze v tak krátkém textu postihnout veškerou problematiku rysa. V přírodě lidé těžko tuto plachou kočku zahlídnou, i proto se zakládají zooparky, mj. jako síť záchranných stanic. Lepší mít jedince navíc, než kdyby se chov nedařil. Šelmy v přírodě prospí většinu dne, podobě jako kočka domácí. Pojem welfare je proto poněkud relativní, dostatek krmení, klid a bezpečí mu kompenzuje nedostatek přirozeného pohybu. Pokud není ztučnělý a množí se, je to znak zdraví. Mláďata rysů zabíjejí často dominantní kocouři, přidávání dalších jedinců do ustálené populace by ničemu neprospělo. A pokud je jejich početnost v přírodě dostatečná, je lepší, když se rozšiřování areálu děje skrze divokou populaci. Ta v zajetí je jakousi pojistkou pro "co kdyby"...
Odpovědět
MD

Marek Drápal

8.6.2020 13:34 Reaguje na Karel Zvářal
Vážený pane Zvářale, i přes vědomí, že systém Webstrových pěti svobod zvířat není dokonalý, mám pocit, že ve srovnání s Vaším redukujícím přístupem definuje welfare mnohem lépe.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

8.6.2020 14:09 Reaguje na Marek Drápal
Nehodlám se přít o definici, uvedu podobný příklad. Viděl jsem paničku, kterak "venčila" svého Garfielda na vodítku hned u domu. Musela ho za sebou táhnout, protože byl tak vystresovaný a zaťatý z cizího prostředí (Ani se nehnu!), že mě ho bylo líto. Soused chová doma dvě kočky domácí. Když je veze na veterinu, jsou v té přenosce tak hlasitě nešťastné (vystresované), až mě jich líto. Tím chci naznačit, že ten "pohyb na svobodě" také není zcela beze stresu. Pytláci, cizí kocour, auta, brodění v hlubokém sněhu, hladovění..., to vše vystavuje zvíře takovému stresu, že kdyby měl možnost výběru, možná by ten chov v zoo volil dobrovolně.

Známý choval 14 let sojku, náš domácí druh. Chodil s ní volně po zahradě (bez přistřižených křídel na rameni), jeho maminka s ní okopávala brambory - ani se z nich nehla. Měla možnost uletět za svobodou, přesto - či právě z důvodu dobrého bydla, to neučinila. Proto píši o té relativnosti našeho pohledu ("definice") na zvířecí svobodu. Ten rys se pohybuje, protože musí. Ale vydrží i celé dny nehnutě sedět nad ochozem, aby šetřil síly a kýžený kus ulovil. A potom se několik dní od kořisti příliš nevzdaluje, aby ji ochránil před liškou a krkavci.
Odpovědět
MD

Marek Drápal

10.6.2020 22:03 Reaguje na Karel Zvářal
Rozumím Vám, ale tento partikulární případ nelze zobecnit. Stejnou logikou by bylo možno Stockholmským syndromem legalizovat únos.
Odpovědět
Hu

Hunter

8.6.2020 15:21 Reaguje na Marek Drápal
No ono jich je 6 :-).
Odpovědět
MD

Marek Drápal

10.6.2020 22:05 Reaguje na Hunter
Skutečně? Tak to bude třeba např. zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Animal_welfare opravit.
Odpovědět
Hu

Hunter

11.6.2020 03:49 Reaguje na Marek Drápal
Nevím, jestli zrovna wikipedii lze považovat za seriózní a hodnověrný zdroj, ale těch 5 svobod nebo koncepcí, tak jak je používá FAWC (1.svoboda od hladu, žízně a podvýživy, 2.svoboda od nepohodlí, 3.svoboda od bolesti, zranění a onemocnění, 4.svoboda projevit přirozené chování, 5.svoboda od stresu, strachu a úzkosti) doplnil prof. Webster (Professor of Animal Husbandry, University of Bristol) o šestou (6.možnost vykonávat svobodně a osobně kontrolu nad vlastní životní pohodou). Osobně se mi tento 6tý bod jeví jako dost účelový a již poněkud přehnaný, i ve vztahu k bodu 4.
Odpovědět
MD

Marek Drápal

14.6.2020 23:04 Reaguje na Hunter
Dobrá, když nevěříte wikipedii (přečetl jste si ten článek?), tak samotnému profesorovi Webstrovi také nevěříte? http://onewelfare.cve.edu.au/five-freedoms
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

8.6.2020 11:27 Reaguje na Marek Drápal
Článek je klasickým příkladem toho, že na co člověk v přírodě sáhne se snahou napravit cosi, co způsobil předtím, je špatně. A to ve všech aspektech. Příkladů by se našlo nespočítaně.
Ještě poznámka : Proč si kdo myslí, že pytláci vystřílí rysy, když nevystřílí ani divočáky, které navíc mohou konzumovat, je jich v naší přírodě nespočetně více a jsou i snáze ulovitelní.
Odpovědět
LE

Lara E.

11.6.2020 10:42 Reaguje na Jiří Daneš
Tak rysů je málo, divočáků celkem dost, jako trofej, věřím, že je rys přitažlivější. Navíc část těch "pytláků" se rekrutuje z řad zelených panáčků, pro něž šelma rovná se automaticky škůdce a konkurent.
Odpovědět
LE

Lara E.

11.6.2020 10:45
Ten argument s pytláky je úplně nejvíc. Proč je vystavovat možnému riziku zabití pytlákem, když si je můžem zabít najisto sami, že...
Výborný příklad pomýleného mesianismu, kterému část lidí věnujících se ochraně přírody propadá, a na jehož konci jsou vždycky mrtvá zvířata.
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.6.2020 07:55 Reaguje na Lara E.
To je v ekologii snad mainstream.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist