https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vaclav-skoblik-zeleny-a-modry-vodik-jako-budoucnost-energicke-infrastruktury-eu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Václav Skoblík: Zelený a modrý vodík jako budoucnost energické infrastruktury EU?

24.11.2022
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Cíle Evropské unie v rámci ochrany klimatu jsou do značné míry postaveny na přechodu k využívání vodíku. Podle analýzy Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) by mohl v roce 2050 pokrývat až 12 procent světové spotřeby energie. Kromě silniční dopravy bude využíván například i v letectví. Už nyní se uplatňuje v chemickém průmyslu nebo ve stavebnictví.
 
Evropa v současnosti dováží téměř 60 procent primární energie. Jen velmi malou roli přitom hrají úspory. Pokud totiž chceme zachovat Evropu průmyslově vyspělou a zemědělsky soběstačnou, musíme pro její fungování zajistit dostatečné množství energie.

Při odklonu od fosilních paliv bude významnou roli hrát vodík. V nedávno zveřejněném balíčku s názvem REPowerEU si EU stanovila cíl výroby nebo dovozu dvaceti milionů tun obnovitelného vodíku do roku 2030. Zelený vodík vyráběný elektrolýzou vody, s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů, by měl představovat dvě třetiny budoucích celkových objemů. Modrý vodík, vyráběný ze zemního plynu s ukládáním CO2, bude tvořit zbývající třetinu.

Kde jsou nejlepší podmínky pro produkci modrého vodíku?

Vodík bude do EU proudit z několika směrů. Vhodné podmínky pro výrobu zeleného vodíku jsou zejména v severní a jižní Africe, v jižní Americe, na Arabském poloostrově či v Austrálii. V Evropě pak na Pyrenejském poloostrově, ve Skandinávii a na Ukrajině. Nejlepší podmínky pro produkci modrého vodíku mají lokality s výskytem zemního plynu. Jedná se o USA, Norsko a vybrané země severní Afriky.

Efektivitu výroby elektřiny můžeme demonstrovat na příkladu solární energie. V Česku se dá využít slunečního záření po dobu 1000 hodin za rok, zatímco ve Španělsku 2000 a v severní Africe 2700 hodin. Efektivita výroby elektřiny je tak dvoj až trojnásobná.

Podle údajů společnosti S&P Global Commodity Insights se náklady na výrobu obnovitelného vodíku v Nizozemsku pohybují v současnosti kolem 10,89 Eur/kg (11,48 USD/kg), zatímco například v západní Austrálii činily 2,91 USD/kg. Ve střední a severní Evropě vodík vyrobený elektrolýzou není konkurenceschopný. A to i v případě, kdy započteme přepravní náklady. Studie uvádí, že už v ruce 2024 se ekonomičtější vodík nebude v Evropě vyrábět, ale prioritou bude jeho dovoz.

Pět hlavních tras
Pět hlavních tras

Podle studie „European Hydrogen Backbone“ existuje pro import vodíku do Evropy 5 hlavních tras:

      Severní Afrika (Maroko, Alžír, Tunis, Sýrie, Egypt) –> Itálie –> střední Evropa
      Španělsko/Portugalsko -> Francie -> Německo
      Řecko/Rumunsko/Ukrajina -> Bulharsko -> Maďarsko
      Švédsko/Finsko -> Polsko
      Severní moře (Norsko, UK) -> Nizozemí, Německo.
Posledně jmenovaná tradiční plynová cesta a její koncová součást v nizozemském Rotterdamu bude transformována na vodíkový hub. Ten má Evropě do roku 2030 dodávat 4,6 milionu tun vodíku ročně. To představuje téměř čtvrtinu evropského cíle. Z pohledu zajištění bezpečnosti je rozložení cest dovozu správné. Obrovský potenciál výroby modrého i zeleného vodíku má Rusko, se kterým však Evropská komise ve svých plánech nepočítá.

Způsoby dopravy se budou lišit podle vzdálenosti místa výroby a spotřeby. Evropa musí být připravena na všechny varianty. Pro krátké vzdálenosti do 3 000 kilometrů lze ekonomicky využívat plynovody. Sdružení provozovatelů plynových přepravních soustav má již plány na úpravu stávajících plynovodů a výstavbu nových.

Ty nové bude nutné vybudovat zejména pro skandinávskou cestu – tedy ve Švédsku, Finsku a Polsku. Pro propojení Španělska a Francie bude nutná jejich výstavba i v jihovýchodní Evropě. Délka plynovodů pro dopravu vodíku by měla v roce 2040 přesahovat 50 tisíc kilometrů. Celkový objem investic pro výstavu plynovodů a skladovací infrastruktury, se bude pohybovat ve stovkách miliard eur.

Pro delší vzdálenosti je místo zkapalnělého vodíku výhodnější doprava amoniaku. Důvodem je, že při zkapalnění vodíku se ztrácí energie. Mezi další důvody patří náročnost na jeho udržování v kapalném stavu a na následné zplynění. Doprava amoniaku s vysokou energetickou hodnotou je mnohem jednodušší a amoniak lze přímo využívat v průmyslových aplikacích.

Mnohem efektivnější je pro výrobu elektřiny a tepla zemní plyn

Často se uvažuje o využití dováženého vodíku pro výrobu elektřiny. To je nesmysl. Z celkové vložené energie lze získat ve formě elektřiny pouze zhruba 30 procent. To znamená, že 70 procent energie poskytnuté do výroby vodíku elektrolýzou nebude využito. Mnohem efektivnější je pro výrobu elektřiny a tepla zemní plyn.

Ve strategii přechodu na využití vodíku existuje řada nástrah a nejasných bodů. Prvním z nich je infrastruktura. Jak jsem uvedl výše – pro dovoz plynného vodíku a amoniaku jsou nezbytné plynovody, zásobníky pro překlenutí sezónních výkyvů spotřeby a terminály.

Druhou oblastí je možná rychlost výstavby elektrolyzérů. V současné době neexistují výrobní kapacity, které by pokryly vzrůstající poptávku po výstavbě elektrolyzérů a náklady na jejich zhotovení významně rostou.

Poptávka po nových elektrolyzérech v Evropě bude konkurovat obrovským plánům na výstavu v budoucích exportních zemích. Ale nejen v nich, platí to i pro státy s největší spotřebou energií, jakými jsou Čína, USA, Indie a Rusko.

Nesmíme zapomínat ani na to, že solární a větrné elektrárny, které by měly zelený vodík vyrábět, dosud nejsou v provozu a musí být teprve vybudovány. V zemích mimo EU bude nutné nejdříve změnit celkovou energetickou infrastrukturu.

Například v Maroku je naprostá většina elektřiny vyráběna z uhlí. Evropská komise jistě nechce šedý vodík vyrobený z elektřiny a uhlí. Proto bude nutné nejprve zajistit v těchto zemích přechod na nízkoemisní výrobu elektřiny a teprve poté zahájit dodávky zeleného nebo modrého vodíku do Evropy. Co se výstavby plánu elektrolyzérů týče, rok 2030 tak není vůbec jistý.

Třetí, často opomíjenou problematikou produkce vodíku, je i dostatek vzácných kovů. Týká se to jak výstavby zařízení, tak i vlastní výroby vodíku. Mluvíme o niklu, zirkonu, iridiumu, platině a dalších kovech. O platinu bude „bojovat“ i e-mobilita.

Tyto vzácné kovy jsou těženy zejména v zemích jižní Afriky. Například Jihoafrická republika produkuje 75 procent platiny a 85 procent iridia. Současná aktivita Číny a Ruska v Africe je motivována snahami o zajištění jak vzácných kovů, tak i vyrobeného vodíku. Kromě toho vzácné kovy pro nové efektivnější technologie výroby vodíku jsou podle jedné ze studií IRENA k dispozici pouze v Číně.

Do úvahy o skutečném potenciálu využití elektrolýzy vstupuje i dostatek vody. Pro jeden kilogram vodíku je nutné využít kromě 50 kWh elektřiny hlavně 9 litrů vody. Plán 20 milionů tun vodíku tak vyžaduje obrovské množství vody. Bohužel oblasti s největším potenciálem výroby vodíku ze solární energie, trpí jejím nedostatkem.

Bez infrastrukturních „vodních“ investic bude potenciál využití solární energie omezený. Navíc tyto projekty jsou časově velice náročné a v Africe i politické. Příkladem je výstavba vodních akumulačních elektráren v Egyptě. Proto existují projekty, který by propojily země severní Afriky a jižní Evropy podmořskými kabely.

Vzorem mohou být již existující kontinentální propojení s Velkou Británii nebo Norskem. Pro dodávky stabilní energie nutné pro evropský průmyslu budou ale muset existovat obrovské bateriové systémy. Ty ale vyžadují opět obrovské množství vzácných kovů.

Přechod na vodík je nevyhnutelný. Znamená ale obrovské investice mnoha stovek miliard eur. Energetická soběstačnost Evropy přitom výsledkem nebude. Závislost na ruském plynu bude vyměněna závislostí na importu vodíku na budoucím konkurenčním globálním trhu. Lze očekávat dlouhodobé smlouvy s exportními zeměmi.

Cílem musí být vysoká diverzifikace dovozců vodíku s maximálním podílem jedné země na dodávkách vodíku do 10 procent. U zajištění dostatku vzácných kovů potřebných pro výrobu vodíku bude situace komplikovanější. Důvodem je již zmiňované omezené geografické rozšíření a využití téměř ve všech odvětvích průmyslu. Energetika podpoří a bude realizovat projekty pro výrobu, dopravu, skladování a využití vodíku, nikoli ale za každou cenu a na zavolání.

Nyní jsme na konci roku 2023. Pro splnění cílů 2030 máme pouze sedm let. Existuje vážné riziko, že definované cíle nebudou naplněny a jsou spíše přáním, než reálným a dobře naplánovaným projektem. Ostatně Green Deal může být příkladem. Stále musíme dávat velký pozor na zachování konkurenceschopné průmyslové a zemědělské výroby v Evropě.

Jsme rád, že už je jasné další využití jaderné energetiky. Od roku 2030 už i s malými modulárními reaktory. Očekávám také, že přechodové období pro energetické využití zemního plynu bude prodlouženo. Energetika byla, je a vždy bude speciální odvětví, které vyžaduje dlouhodobé plánování a investice. Musí navíc přečkat ve výborné kondici i několikaleté konjunkturální cykly a krize. V energetice zajisté neplatí: „Čím dříve, tím lépe“.


reklama

 
foto - Skoblík Václav
Václav Skoblík
Autor je odborník na novou energetiku a obchodní ředitel UCED.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (26)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

24.11.2022 06:59
Velice dobrý článek, který by měl zchladit horké zelené hlavy při jejich nadšení nad tím jak vodík "bezbolestně" nahradí zemní plyn. Možné to je, ale postupně evolučním rozvojem a nikoliv gryndýlovským skokem do prázdna, jehož jsme v současnosti svědky.
Odpovědět
JS

Jaroslav Studnička

24.11.2022 09:00 Reaguje na Miroslav Vinkler
Je to zcela jiný typ článku, než velkohubá ideologická prohlášení některých politiků nebo propagandistické příspěvky lobbistů :-)
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

24.11.2022 15:46 Reaguje na Miroslav Vinkler
mě jen není jasné, proč by v Africe měli vyrábět vodík pro Evropu, když sami leckde svítí svíčkama
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

24.11.2022 16:40 Reaguje na Miroslav Vinkler
To je normální střízlivý článek, kde ovšem nenapsali, že není nutno jít odzdi kezdi. Oni vypočítali absolutní bezuhlíkovost, což není nutné, taky počítali vše na současné technologie a ceny. Není důvod aby v Evropě stál zelený vodík 5x tolik, jak jinde, větrného pobřeží máme možná 10 tisíc kilometrů.
Taky nepočítají s novými technologiemi, ať v ukádání elektřiny nebo výrobě, třeba tokamak.
Jenom ten grýndýl se vám pořád nedaří, žádný "skok do prázdna" to samozřejmě není. Ten by nastal, kdyby se podařil vámi velmi propagovaný tah, vystoupit z EU. To by nebylo do prázdna, to by bylo řádově horší.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

25.11.2022 11:12 Reaguje na Pavel Hanzl
Že někdo nepočítá například s jadernou fúzí jej jedině šlechtí, bo u té je reálné využití až za dvacet let ... což platí min od sedmdesátek, kdy jsem o tom četl poprvé:-))).
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

25.11.2022 21:15 Reaguje na Svatá Prostoto
Není nutno s ní počítat. Ale tohle je jakási prognóza, která má určitý rozptyl. A v něm ten tokamak být musí.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

24.11.2022 09:43
Dobrý den pane Skoblíku

Díky za skeptický a kritický pohled.

V článku ovšem nezaznělo, že transformace na bezuhlíkovou společnost bude vyžadovat ZTROJNÁSOBENÍ současné výroby elektřiny. V současnosti OZE pokryjí jen malou část výroby a již částečně vyčerpaly nejvhodnější místa pro instalaci. Navíc po 20-30 letech budou muset být obnoveny.

Dále jste se vůbec nezmínil, jak vodík skladovat.

Těch problémů, a velmi vážných, je tedy mohem více, než uvádíte!

Pěkné jsou ty plány, jak Evropa zezelená tím, že bude dovážet většinu zeleného vodíku a zřejmě i spoustu zelené elektřiny. Takhle dokáže být zelený každý trouba.
Odpovědět
va

vaber

24.11.2022 10:02
vodík je samozřejmě jdeální palivo z pohledu ekologie, ovšem problémy s masovou výrobou, rozvodem , skladováním a bezpečností, se ukážou až v budoucnu,
modrý vodík vidím jak nesmysl,to je lepší plyn rovnou spalovat,
mluví se i o vodíku červeném, což je vodík vyráběný z jaderné energie, Japonci mají vysokoteplotní HTTR reaktor, který dodává energii pro výrobu vodíku,
samozřejmě, v takových zprávách se o nevýhodách nemluví
Odpovědět
JS

Jaroslav Studnička

24.11.2022 10:16 Reaguje na vaber
Podpora výroby vodíku pomocí jaderné energetiky v EU naráží na protijadernou ideologii.
Odpovědět
JO

Jarka O.

24.11.2022 14:10
Mě článek moc nenadchl a není to vinou autora. Je to o dekarbonizaci Evropy a gryndýlu. Vodík je jedna ze surovin, kterou EU chce využívat místo fosilní ropy a plynu, a ne zdroj energie. Na výrobu elektřiny a tepla ho využívat nechtějí, takže o energetice článek není. Je o využití na palivo pro vozidla, příp. v průmyslu, který se tím o hodně zdraží. Nakonec je zmíněn amoniak jako zdroj vodíku, asi hlavně na palivo. Tak ten se vyrábí z plynu :) Pořád se točíme v kruhu kolem plynu a energie, odpověd v článku není.
Ale odkud ho EU chce brát, na to má EU odpovědi naopak na 100% jasné, bude bude proudit z několika směrů, zapomenem, jak se kde vyrobí, vodíkovody (i z jaderné Ukrajiny) povedou do Holandska a SRN. Jen aby to nebyl druhý Desertec, na který Afrika prostě rekla ne. Nemluvě o cenách.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

24.11.2022 16:18 Reaguje na Jarka O.
Asi musíme být vděčni za jakýkoliv střízlivý názor.
Odpovědět
JO

Jarka O.

25.11.2022 12:20 Reaguje na Jiří Svoboda
Vlastně ted vidím, že článek je o „energickém“ využití vodíku, tak pak ano, to EU do 2030 stihne:-)
To právě pořád nevím, jestli vodík vymysleli střízliví. Jak i níže naznačujete, on je hlavně ospravedlněním pro OZE. Spíš si myslím, že tyhle plány a tunely EU postaví před dluhovou katastrofu nebo - jestli se povede tu neekologickou infrastrukturu vytvořit a chvíli provozovat, stejně bude jednou obrovská úleva se vodíku zase zbavit. Pro mě je to slepá ulička, ale možná se moc mýlím. Auta na vodík jsou o 20% těžší než současné osobáky. Také pak vůbec nechápu provolání EU o dekarbonizaci všech zemí. Neznamená tahle dekarbonizace EU karbonizaci tam, kde vodík vyrobí z plynu?
Střízlivý nápad … co takhle auta a lodě na CNG? V tom mě ovlivnil známý, který si počítal eko(logii, nomii) různých pohonů a na CNG nedá dopustit, sám má auto na CNG/benzín.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

25.11.2022 08:38 Reaguje na Jarka O.
Chiméra s výstavbou tisíců kilometrů vodíkovodů mi připadá zcela nesmyslná, za tu cenu by se postavila celá vodíková infrastruktura Evropy na VE nebo jádru a ještě by zbylo. Autorovi asi trochu nedochází, že probíhá velmi rychlý, technický rozvoj. Vodík se může zprcovávat nejen do čpavku, ale taky do nadějných hyrdidů kovů nebo syntetického paliva s biouhlíkem.
Odpovědět
PB

Petr Blažek

24.11.2022 17:31
Kdykoliv se objeví takový střízlivý článek si uvědomím, že se stále točíme v kruhu na jehož konci, se současnými technickými možnostmi, jsou jaderné reaktory. V současné době neexistuje jiný energetický zdroj, který by v Evropě mohl dokázat zastoupit spotřebu fosilních paliv.
Než vymýšlet šílené plynovody z Afriky ( která tu energii bude potřebovat pro sebe), tak radši vystavět nové bloky a elektrolyzéry vystavět blízko nich a například i na místech současných uhelných elektráren, kam je zavedeno velmi vysoké napětí a většinou je tam i zdroj vody.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

24.11.2022 20:15 Reaguje na Petr Blažek
Pokud budeme používat hlavně stabilní jádro, pak už toho vodíku tolik potřebovat nebudeme. Vodík a OZE, to jsou spojité nádoby.
Odpovědět
HH

Honza Honza

25.11.2022 08:01
zde jasně vidíme k čemu vedou dobře míněné snahy ekologů a zelených vlád. Nezměrné náklady: peníze se nezískají z přírody ale z větší průmyslové výroby zatěžující přírodu, další těžba těžkých kovů, další baterie, megavýroby a megavýrobní haly, další průmysl, odpady. To samé platí pro nutný rozvoj atomových elektráren: další průmysl, těžba uranu, jaderný odpad.
Což takhle slevit ze svých požadavků, dekarbonizaci řešit lepším zemědělstvím, zalesněním, nekvalitní dřevo používat pro energetiku, topení. Slevit ze svých požadavků na čistotu vzduchu, násilně nenutit k zákazu spalovacích motorů, nadměrně nepodporovat fotovoltaiku, nechat tomu přirozený vývoj.
Ve čl. je uvedena potřeba vody: miliardy investovat do vodohospodářství, zrušit meliorace, obnovit bažiny, jezírka, rybníčky, přehrazovat potoky, meandry, slepá ramena. Tj. zpět k přírodě, ne od ní, k dalšímu průmyslu.
Bez atomových elektráren, velkochovů, velkovýroby, fotovoltaiky se neobejdeme, ale je možno postupovat uvážlivě, ne fanaticky, přirozenou cestou s větší podporou přírody, ne průmyslu. Zdravá zalesněná a zavodněná příroda si s CO2 poradí sama. Bez zdravé přírody jsou to jen bláhové sny, které výsledek pro společnost a přírodu nepřinesou, ohromný lobistický tunel.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

25.11.2022 09:13 Reaguje na Honza Honza
K jádru přistupujeme až příliš uvážlivě!
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

26.11.2022 13:02 Reaguje na Honza Honza
Pekná úvaha, škoda že je takýto názor ojedinelý. Stále sa tlačia extrémy jedným, či druhým smerom. Ešte horšie je, že na udržanie vyspelej spoločnosti je potrebné vyrábať a vyvíjať stále modernejšie zbrane. Ak by sa prestalo zbrojiť, uvoľnilo by sa nesmierne veľa prostriedkov na opatrenia čo tu spomínate a to nielen u nás, ale na celom svete.
Odpovědět
Pe

Petr

26.11.2022 14:51 Reaguje na Honza Honza
"Zdravá zalesněná a zavodněná příroda"
Toto jste vystihl přesně, toto by měla být priorita lidstva. Ale není.
"Slevit ze svých požadavků, nechat tomu přirozený vývoj."
Ale toto je bohužel nesmysl. Přirozený vývoj k žádnému zlešení čehokoliv nevede. Nebo vy víte o někom, kdo by dobrovolně vyráběl něco složitějšího a dražšího, jen aby to bylo třeba ekologičtější při používání? Nikdo by to nekoupil a milý výrobce by přišel na buben.
Přirozený vývoj vede k opaku. K drancování bez ohledu na cokoliv, hlavně větší zisk. Být přirozený vývoj, tak se dnes dusíme ve smogu a máme mrtvou přírodu a mrtvé řeky.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

27.11.2022 11:15 Reaguje na Petr
Myslím si, že z důvodu fyzikálních zákonů je "Zdravá zalesněná a zavodněná příroda" stejnou chimérou jako zdravotnictví zdarma pro všechny na nejvyšší úrovni.

Možnosti přírody jsou dány množstvím srážek a nutností, aby nějaká voda odtekla v řekách. Nebo si opravdu myslíte že z Itálie lze udělat Finsko?
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

25.11.2022 11:08
Zajímavý článek.

A plně souhlasím s tímto ... "Existuje vážné riziko, že definované cíle nebudou naplněny a jsou spíše přáním, než reálným a dobře naplánovaným projektem. Ostatně Green Deal může být příkladem. Stále musíme dávat velký pozor na zachování konkurenceschopné průmyslové a zemědělské výroby v Evropě."

Prostě nejdříve musí existovat fungující a ekonomicky efektivní řešení a pak se teprve mohu snažit o nějaké stanovení cílů/termínů k přechodu na toto řešení.
A ne, že si stanovím cíle pětiletky a pak zoufale dumám jak je splnit, posléze jak je jako splnit a nakonec jak okecat, že se to nepovedlo.
Odpovědět
EN

Emil Novák

25.11.2022 11:19 Reaguje na Svatá Prostoto
To poslední se řeší tak, že se na příští pětiletku stanoví ještě ambicióznější cíl, který se následně ještě zpřísní.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

25.11.2022 21:18 Reaguje na Emil Novák
Je potřeba tlačit, bo není čas. Klimatický netvor si už protahuje drápy a čekat, než se vymudrujeme, prostě nebude.
Odpovědět
EN

Emil Novák

25.11.2022 21:43 Reaguje na Pavel Hanzl
Dávat si nesplnitelné cíle ničemu nepomůže, naopak to odvádí od skutečného řešení a v konečném důsledku to plnění cílů jenom zhoršuje.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

25.11.2022 22:08 Reaguje na Emil Novák
To je jen takový výstřel do tmy, že?
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

27.11.2022 11:18 Reaguje na Pavel Hanzl
To nebyl výstřel do tmy - viz plnění závazků Pařížské dohody. Pravda, pár Hujerů se našlo a jsou ostatním pro smích.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist