Vítek Rous: Praktický příklad revitalizace mokřadního potoka u Adolfova

Část Mokřadního potoka (levostranný přítok Černého potoka), kde se koryto kopalo bagrem. Směrem doprava – mimo snímek – navazuje nově revitalizovaný úsek potoka.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Vítek Rous / Grania

Původní napřímené koryto můžete ještě pořád v terénu nebo na ortofoto snímku rozeznat jako sérii za sebou jdoucích tůní.

U jednoho krátkého úseku na menším přítoku jsme si ale už v té době vyzkoušeli vyvedení vody volně do terénu.

První známky nového malého koryta se začaly vyvíjet do pár měsíců po realizaci a dnes je to plnohodnotné větvící se korýtko malého potůčku s rozsáhlým mokřadem.

Ve skutečnosti žádná jiná část revitalizace, kde bylo koryto hloubené bagrem, nekomunikuje tak velmi dobře se svou nivou.

Celé ty roky nás trápilo, že revitalizace jednoho z hlavních přítoků se zastavila na hranicích rezervace, ale teprve v minulém roce jsme dostali příležitost to vyřešit.

Jednak nám došla trpělivost v tom ohledu, abychom čekali na nějakého vnějšího iniciátora v podobě AOPK, Povodí, Lesů ČR nebo třeba obce, a rozhodli jsme se, že to uděláme tzv. na vlastní triko.

Sešlo se to zároveň s tím, že v rámci Českého svazu ochránců přírody jsme mohli získat prostředky od soukromé společnosti na konání dobra v podobě zadržování vody v krajině.

Během v podstatě jednoho roku se tak podařilo naprojektovat, povolit i realizovat jednu z nejradikálnějších revitalizací potoků mimo chráněná území a čistě na soukromých pozemcích.

Na první pohled to tak vzhledem k vysoké trávě nevypadá, ale za mnou je zhruba metr a půl hluboké koryto s opevněným dnem. Voda teče malým „čůrkem“ pouze po tom opevněném dně a celá niva potoka je kvůli tomu odvodněná.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Vítek Rous / Grania

Technicky upravené koryto bylo hluboké asi 1,5-2 m s šířkou v koruně několik metrů. Koryto jsme nejdříve přehradili prkennými hrazeními, které slouží pro prvotní stabilizaci zemního zásypu. A za námi pracovaly dva malé bagry, které koryto zasypávaly.

Celá realizace proběhla v podstatě během dvou měsíců a výsledkem je, že kdokoliv tam dnes přijde, tak si vlastně ani neuvědomí, že tu nějaké zahloubené koryto bylo.

Celý srpen, září a říjen minulého roku jsme byli nervózní, protože bylo docela velké sucho a tok potoka se v tu chvíli jakoby zastavil.

Když se nad tím ale člověk zamyslí, tak ho začne napadat, čím to asi tak je. Během velmi krátké doby jsme totiž zasypali celé koryto a „donutili“ vodu téct zhruba o metr a půl výše než tekla několik desetiletí předtím.

Okolní pozemky jsou odvodněné plošným odvodněním – metr pod terénem je tedy soustava trubek, kterým jsme zacpali výtok.

Když si tohle celé představíte, tak si najednou uvědomíte, jak se plní všechny ty trubky a trubičky vodou a s tím samozřejmě i celý půdní profil.

Zákres původního napřímeného koryta, které bylo v podstatě v celé délce zasypáno a v terénu ho tak nepoznáte. Uprostřed snímku je vidět, jak se po zasypání hlubokého koryta nejednou dere voda na povrch a sytí celou nivu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Vítek Rous / Grania

Jakmile ale přišel na podzim déšť a doplnil celou tuhle zásobu mělké podzemní vody, tak to začalo téct všude.

Tam, kde jste několik měsíců prošli suchou nohou, jsou najednou mokřady a voda různě vyvěrá a sbírá se v potůčky, různě se opět rozděluje a spojuje.

Při vytváření situace skutečného provedení bylo v podstatě nemožné „oklikat“, kde je vlastně koryto potoka.

Voda totiž tekla a teče všude možně a malé korýtko se díky terénu změní ve velký mokřad nebo třeba v tůňku v přirozené depresi. A tak je to ale správně, to je ideální cíl revitalizace potoka.

Zákres skutečného provedení na základě zaměření dronem. Modře je vyznačen skutečný tok vody, zeleně pak předpokládaný v projektu na základě digitálního modelu terénu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Vítek Rous / Grania

Jak se můžete zapojit

Jak už jsem psal výše, rozhodli jsme se nečekat na „smilování boží“, ale umíme revitalizaci z podstatné části vyřešit i na vlastní pěst. Z vaší strany potřebujeme zejména pomoci s vlastníky pozemků a dát vědět, pokud máte něco předjednáno nebo víte, že se dá s vlastníky domluvit.

Přečtěte si také |

Vítek Rous: Revitalizace našich potoků a jak do nich vrátit život?

Projekt i realizaci umíme v takových případech vyřešit na své vlastní náklady (u realizace samozřejmě v případě přidělení dotace). Pokud tedy víte o nějaké takové možnosti, ozvěte se, ať společně s těmi revitalizacemi trochu pohneme.