Vítek Rous: Proč Dušan Kosour pláče na špatném hrobě a měl by to vědět

Kořenová čistírna odpadních vod Hostětín duben 2020

Foto | Miloš Rozkošný

V čem má Dušan Kosour pravdu?

Pravdu má v tom, že limity pro vypouštění odpadních vod do povrchových vod z malých (ale i z velkých obcí) jsou prostě směšné. Pokud jste obec o méně jak 500 obyvatelích, můžete dle současných nařízení vlády vypouštět do vodního toku hůře vyčištěné odpadní vody než u rodinného domu do vsaku. To je prostě fakt daný naší legislativou a lze si ho jednoduše ověřit nahlédnutím do přílohy nařízení vlády č. 401/2015 Sb. (vypouštění do povrchových vod) a přílohy nařízení č. 57/2016 Sb. (vypouštění do podzemních vod).

Nicméně, abych vám práci ulehčil, tak jsem dal dohromady jednoduchou tabulku, porovnávající limity pro jednotlivé ukazatele pro čistírny u rodinných domů (vsak < 10 EO) při vypouštění do vsaku, s limity pro obce do 2000 obyvatel vypouštějících vyčištěnou odpadní vodu do vodních toků. Tyto limity sice může vodoprávní úřad zpřísnit (třeba na návrh podniku Povodí), ale málokdy to dělá.

Přečtěte si také |

Dušan Kosour: Proč není obec Hostětín ekologická a její chování není udržitelné?

Funguje tedy čistírna v Hostětíně?

Když se navrhuje a povoluje čistírna, navrhuje se samozřejmě tak, aby splňovala požadované limity. Můžete ji navrhovat sice na hodnoty přísnější, ale pokud to bude znamenat výraznější investice do čistírny, investorovi se to nemusí úplně líbit, protože většinou nemá příliš peněz nazbyt. Kde se ale berou ty limity, které musí daná čistírna splňovat? No, jednak jsou dané uvedeným nařízením vlády, ale také, jak už bylo řečeno, je může vodoprávní úřad zpřísnit, podle toho, v jakém ekologickém stavu je recipient. Nemůže je ale zpřísnit více než odpovídá nějaké dané technologické úrovni pro danou velikostní kategorii obce.

Povolení pro vypouštění odpadních vod se navíc vydává vždy po omezenou dobu (obvykle na 10 let) a před uplynutím této doby se musí zažádat o prodloužení povolení. A hádejte, co může udělat vodoprávní úřad při prodloužení povolení – zpřísnit limity pro vypouštění odpadních vod s požadavkem řešení věci do určité doby (ne však více než umožňuje legislativa).

Funguje tedy čistírna v Hostětíně? Na to jsou dvě odpovědi. Ta oficiální – pokud čistírna splňuje státem požadované limity, tak tedy funguje. Ta technologická – funguje, jak to tehdá stačilo, ale z dnešního pohledu už to rozhodně není dostačující. A myslím, že můžu mluvit za všechny, co se věnují navrhování kořenových čistíren, že na to mají asi podobný pohled. Prostě dnes by se taková kořenová čistírna určitě navrhovat neměla a její rekonstrukce je více než žádoucí.

Znamená to ale, že technologie kořenových čistíren jako taková je nějaká nedostačující a hodí se pouze pro dočištění vody za tou „správnou“ čistírnou?

V čem se Dušan Kosour mýlí a měl by to vědět?

S panem Kosourem jsem vedl vícekrát polemiku na Facebooku pod mými popularizačními posty k problematice kořenových čistíren. Kromě uvádění příkladů a dat v komentářích i v soukromých zprávách jsem ho snad i odkazoval na mou přednášku o moderních kořenových čistírnách pro obce. Pokud ne, tak se omlouvám a může se na to podívat nyní.

Nicméně, potřebné základní informace má a u laika by se to dalo možná přehlédnout, ale u odborníka je prostě ignorování informací a dat na pováženou. Já také nepomlouvám aktivační čistírny jen proto, že v mnoha obcích nefungují a když fungují, tak za to platí obce nesmyslné peníze. Nedělám to, protože i když se věnuji jiné čistírenské technologii, tak si nemyslím, že by ty další byly nějak nedostatečné a neměly své místo a uplatnění. Snažím se naopak udržovat nějaké povědomí o vývoji i u těchto technologií. A bylo by dobré, kdyby vodohospodářští pracovníci konečně začali dělat to samé a podívali se s otevřenou myslí i za horizont toho, co oni považují za nejlepší.

A kde začít? Třeba pohledem zpět na tu tabulku srovnávající požadované limity pro různé velikosti čistíren. Pokud děláme dnes běžně kořenové čistírny bez problému splňující limity pro vypouštění do vsaku, a tedy odbourávající amoniak (často hluboko pod stanovený limit), opravdu může Dušan Kosour tvrdit, že u obcí to není možné?

Přečtěte si také |

Radim Machů: Hostětínská kořenová čistírna odpadních vod předepsané limity splňuje

No, nemůže a měl by to vědět. Označení „kořenová čistírna“ se totiž používá pro celý soubor technologií, který mají společné často pouze to, že je tam nějaký filtrační materiál, na kterém rostou rostliny. Rostliny tu vodu ve skutečnosti nečistí, vodu čistí bakterie. A překvapení pro pana Kosoura – kořenovka je také mechanicko-biologická čistírna (má mechanické předčištění, kde probíhá sedimentace, po kterém následuje biologické čištění v podobě biofilmového reaktoru). A bakterie mohou pracovat v anaerobním (bezkyslíkatém) nebo aerobním (kyslíkatém) prostředí. Podle toho pak pracují různou rychlostí (aerobní rychleji) a odbourávají různé sloučeniny.

Čistírna v Hostětíne je starý typ kořenové čistírny, která pracuje právě v tom anaerobním režimu a odbourávání amoniaku tam je tedy problém. Překvapení číslo 2 – kořenové čistírny mohou pracovat i v aerobním režimu (i ve střídavém) a v takovém případě není problém amoniak odbourávat. Taková rekonstrukce se v Hostětíne chystá, a i když jsme ji nenavrhovali my, tak si dokážu velice dobře představit, jak je to řešené a že nitrifikace tam bude bez problému zajištěna. Stejně jako na mnoha obdobných kořenových čistírnách v ČR a mnoha a mnoha dalších různě ve světě.

Není problém za relativně malé peníze tyto tzv. „polofunkční“ kořenovky předělat tak, aby byly stejně funkční jako aktivační čistírny. Například my jsme předělávali stejný typ kořenovky asi tři roky zpět. Čistírna původně pro 30 lidí fungující v anaerobním režimu byla předělána na nitrifikující kořenovku pro 50 lidí, a to všehovšudy za asi 30 tisíc Kč. Kdyby se místo toho dala nová aktivační čistírna, tak by to stálo třeba kolem 500 tisíc, a to by byl určitě investor moc rád, že má stejný výsledek za mnohem více peněz.

A jak to s tím fosforem?

Můžeme se klidně podívat zpět na srovnávací tabulku. Ano, je to tak. Legislativa po obcích do 2000 obyvatel prostě nepožaduje řešení fosforu ani v dnešní době, natož někdy před 20 lety. Fosfor se u těchto malých čistíren řeší spíše výjimečně. Žádný typ čistírny v této velikostní kategorii sám o sobě fosfor neodbourává dostatečně (tedy ani kořenovka, ani aktivační čistírna) a je potřeba do systému zařadit jeho srážení pomocí síranu železitého nebo hlinitého. Srážení lze realizovat u kořenové čistírny stejně tak jako u aktivační čistírny, ale nějak mě nenapadá důvod, proč by si investor dobrovolně prodražoval čistírnu.

Je asi dost naivní, myslet si, že řešení fosforu na malých čistírnách bude formou „grassroots“ hnutí a dokud se v tomto nebude více angažovat stát, tak opravdu pan Kosour pláče na špatném hrobě, a to raději ani nebudu vytahovat problematiku odlehčovacích komor u velkých obcí.

V čem s Dušanem Kosourem rozhodně souhlasím?

Stoprocentně souhlasím s tím, že kořenové čistírny, respektive jeden specifický typ (tzv. mokřad s volnou hladinou), by se měly zařazovat za aktivační čistírny, a to nejen u malých obcí. Kořenová čistírna je totiž tzv. „nature-based solution“, tedy přírodě-blízké řešení, a kromě dočištění fosforu, běžného znečištění, a i mnoha látek z tzv. „emerging polutants“ (léky, zbytky z kosmetických přípravků atd.) nám umí zajistit i další funkce. A to funkce velice důležité, ale tzv. mimoprodukční, které bohužel málokoho zajímají. Proto souhlasím, že mokřad patří pod každou čistírnu a na závěr doporučuji všem, aby se podívali na video na youtube od Anglian Water, jak to může vypadat, pokud nám jde opravdu o kvalitu vody pod jakoukoli čistírnou.

Přečtěte si také |

Vítek Rous: Zelená infrastruktura? To jsou jako ty stromy v ulicích?