Vladimír F. Mana: Pohádka o stavebním zákonu a jednom razítku

Jeden superúřad, ale stejně si budete muset dojít pro razítka. Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Shooting Star Studio / Shutterstock

Paní ministryně Dostálová ve svém příspěvku na sociální síti Twitter uvedla, že „nový stavební zákon výrazně zjednoduší povolování staveb“ a že „díky digitalizaci nebude muset občan na stavební úřad ani vkročit.“ Jak to s onou digitalizací nakonec dopadne, uvidíme v příštích dvou letech. Velkému optimismu bych přitom nepropadal, protože nejrůznější a doposud nesplněné úkoly související s digitalizací stavebních řízení dostává Ministerstvo pro místní rozvoj již od roku 2006. A jen tak mimochodem, vlastní digitalizace stavebních řízení je již obsažena v současném zákoně a nový stavební zákon k její realizaci ve skutečnosti nutný není.

Co je však podstatně zajímavější, jsou opakované sliby typu „jeden úřad, jedno razítko.“ Pro skutečně reálnou představu, jak vypadá v současné době stavební řízení, jsem si prostudoval čtyři různá územní rozhodnutí z posledních dvou let. Jednalo se přitom nejen o různé typy staveb, ale zcela záměrně jsem použil správní rozhodnutí různých stavebních úřadů. Získal jsem tak údaje ze správních řízení týkajících se ve dvou případech souborů rodinných domů v menších městech, jednoho bytového domu v Praze 9 a průmyslového objektu ve středně velkém městě Zlínského kraje. Zajímalo mne přitom, kolik potřebuje žadatel o vydání územního rozhodnutí „razítek“ dotčených orgánů (rozuměj jiných státních úřadů než úřadu stavebního) a kolik potřebuje razítek jiných institucí, jako jsou správci sítí (vodovody, plyn, elektřina, telekomunikace atd.), správci vodních toků, správci silnic a železnic, archeologové aj. Výsledek mé analýzy byl jednoznačný. Zatímco počet dotčených úřadů se pohyboval v rozmezí 6 až 10, tak počet dalších dotčených institucí a subjektů dosáhl hodnot 11 až 30. To znamená, že v případě povolování staveb musí v současné době stavebník sehnat až 3x více „razítek“ od organizací, které nejsou státním úřadem.

Co to znamená v souvislosti s novým stavebním zákonem? Maličkost! Stavební zákon možná zmenší počet razítek státních úřadů, nezmenší však počet razítek od ostatních organizací, které bude muset stavebník i v budoucnu doložit k žádosti o povolení stavby. Bez těchto razítek, kterých může být v případě jedné stavby 11 až 30, mu stavbu nepovolí ani stavební superúřad. Nový stavební zákon v této oblasti nic nezrychluje ani zásadně nemění. „Vlastník veřejné dopravní nebo technické infrastruktury“ bude sice podle § 181 nového stavebního zákona mít lhůtu k vyjádření (30 nebo 60 dní), tato lhůta však bude stejně nevymahatelná, jako je tomu nyní.

A aby to nebylo málo, tak nový stavební zákon neukládá vlastníkům veřejné dopravní nebo technické infrastruktury povinnost mít zřízen přístup k datovému rozhraní portálu stavebníka. Prakticky to bude znamenat, že stavebník bude muset nadále mnohé z těchto organizací osobně navštívit a vyžádat si od nich „poctivé lejstro s poctivým štemplem“. Možná má tedy paní ministryně pravdu, že občan nebude muset vkročit na stavební úřad, s jistotou ale bude muset fyzicky i nadále navštívit desítky jiných institucí.

Opravdu ze srdce přeji občanům České republiky, aby se brzy dočkali moderních služeb veřejné správy, které by v případě současných technologií neměly být nedosažitelnou utopickou vizí. V případě nového stavebního zákona však musím zůstat realistou a vyčkat, jak si s jeho aplikací poradí úředníci nové státní stavební správy.