https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/americky-zapad-musi-rychle-pochopit-ze-proti-ohni-musi-bojovat-ohnem.jinak-shori
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Americký západ musí rychle pochopit, že proti ohni musí bojovat ohněm. Jinak shoří

21.7.2021 18:50 | PRAHA (Ekolist.cz)
Američané se ještě pořádně nevzpamatovali z loňských požárů v Kalifornii, aby jim letos lehlo popelem už 2x větší území.
Američané se ještě pořádně nevzpamatovali z loňských požárů v Kalifornii, aby jim letos lehlo popelem už 2x větší území.
Bydlet dnes na západě Spojených států amerických znamená žít v dosahu požárů. Potlačovat tu oheň znamená jen oddalovat a zhoršovat to, co je v podstatě nevyhnutelné. Těmito slovy začíná článek žurnálu Vox, který bilancuje dosavadní výčet škod, jednotlivých požárů, rozlohu vypáleného a ohněm zdevastovaného území. A nabízí i řešení.
 
Není to veselé čtení. Na druhé straně pesimismus obsáhlého textu vyrovnává návrhem strategických opatření. Jejich ústředním bodem je adaptace. Tedy naučit se s realitou rizika ohně žít a efektivně pracovat. Nebránit požárům, ale kontrolovat je a využívat ke zvýšení odolnosti krajiny. Návod pak podtrhuje slovy: „Musíme spálit Západ, abychom ho zachránili.“

Kalifornie: nehoříme už 110 let

Američané se ještě pořádně nevzpamatovali z loňských požárů v Kalifornii, aby jim letos lehlo popelem už 2x větší území. Snaha pojmenovat hlavní příčinu problému jako změnu klimatu se ale míjí praktickým účinkem. Ano, vražedné teploty nebo úmorné sucho k projevům klimatické změny nepochybně patří. Ale požáry nevzniknou tam, kde nemá co hořet. A zrovna v Kalifornii skladují v krajině suchou biomasu na oheň zhruba od roku 1910. Protože od té doby proti nim aktivně bojují a brání jim ve vzniku a šíření.

Zapomněli, že požáry tu byly vždy nedílnou součástí přírodních dějů. Historicky, lokálně, tu přibližně každých 24 měsíců přirozeně vzniklé ohně pročistily zem od seschlé trávy, listového opadu, starých stromů. Proces to možná byl, vnímáno lidskou optikou, destruktivní. Nicméně pro zdejší vyprahlé ekosystémy stejně prospěšný, stejně jako třeba vydatný déšť. Oheň byl regeneračním činitelem, oživující půdu živinami a podporující nový růst svěží zeleně. Probírka a otevření zapojeného porostu, vydatné hnojení, podpora růstu a kvetení.

Snaha současně hasit i vypalovat vydává směrem k veřejnosti rozporuplný signál.
Snaha současně hasit i vypalovat vydává směrem k veřejnosti rozporuplný signál.

Indiáni nežili v požárovém dluhu

Domorodí obyvatelé, indiáni, si byli téhle přírodní dynamiky dobře vědomi. Na proces vypalování proto sami zdařile navázali. Ne zcela nezištně. Chápali, že řízeným vypalováním chrání i své osady. Protože kde už je vypáleno – a nemá co hořet – tam požár prostě nevznikne. V průběhu 19. století pak kolonisté pronikající na západ USA zatočili nejdřív s indiány, a posléze, po založení federálního úřadu Lesní správy, i s ohněm.

Požáry přestaly být vnímány v jakkoliv pozitivním smyslu, staly se jen ničivým živlem, který musí být zadupán do země a uhašen. Území, jejichž existence byla ekologicky jasně nastavena na dvouletý cyklus požárů a pravidelného vypalování, pak hořela nanejvýš jednou za 15-30 let, pokud vůbec. Celá Kalifornie je přitom přepestrým souborem regionů, kde by mělo hořet víceméně pravidelně, ale mnohde nehořelo sto let. To už je pořádný „požárový dluh“. A velká spousta naakumulovaného paliva. Kterému pak stačí jen málo: setrvalé horko a sucho, blesk nebo trocha lidské neopatrnosti.

Kraj, do kterého oheň patří

Výsledkem je pak megapožár, přinášející totální zkázu. Není se čemu divit, že pak lidé, a to nejen v Kalifornii, čelící miliardovým škodám na majetku nebo ztrátám na životech, nemají chuť vnímat úlohu ohně jako nějakého blahodárného ekologického činitele. Nechtějí už žádný oheň. Jenže tím svou životní situaci vlastně jen zhoršují.

Změnit takové mentální nastavení není snadné, a žádá si odbourání řady zažitých dogmat. Třeba představy, že příroda amerického západu byla před příchodem osadníků „panensky“ netknutá. Nebyla.

Správný řízený požár vypaluje spíš podrost, nešplhá se do korun stromů. Ty by se naopak neintenzivním kontrolovaným ohněm měly stát odolnější.
Správný řízený požár vypaluje spíš podrost, nešplhá se do korun stromů. Ty by se naopak neintenzivním kontrolovaným ohněm měly stát odolnější.
Licence | Volné dílo (public domain)

S pomocí ohňů jí prapůvodní indiánští obyvatelé formovaly už tisíce let. A zrovna tak je zapotřebí ustoupit od představy, že oheň je v takové krajině vyloženě zbytečným fenoménem. Případně, že ústředním posláním Lesní správy má být boj proti ohni. To sice může platit dál, ale s tím dodatkem, že proti němu bude bojovat managementem krajiny a řízeným vypalováním. Které, jak teď povolaní odborníci zjišťují, není jen o škrtnutí sirkou.

K úspěchu nestačí jen sirky a benzín

Indiáni, například příslušníci kmene Karuků, po předcích uchovávají cenné know-how. Vědí, jaký cíp krajiny je potenciálně náchylný ke vzniku požáru, a mají jasno i v tom, kde je vypalování efektivním opatřením. „Záleží na společenstvech přítomných rostlin, na druhu/typu půdy, oslunění, počasí,“ vysvětluje na příkladech Bill Tripp, správce Oddělení přírodních zdrojů kmene Karuků. „Ty podmínky se mohou ze dne na den měnit, přecházet z jednoho úbočí hor na druhé.“ Řízené vypalování krajiny, tak jak jej provozovali indiáni, záviselo na mnoha faktorech. „Nebyla to jen taktika, ale spíš způsob myšlení a interakce s přírodou,“ pokračuje Bill Tripp.

Úspěšnost vypalování závisela na správně zodpovězených otázkách kdy, jak, a proč. Což je asi ten největší zádrhel, který praktici z Lesní správy pociťují. K tomu, aby vypalování „fungovalo“, bránilo vzniku dalších požárů, chránilo obydlí, vytvářelo pestrou mozaiku biotopů a prospívalo lokální biodiverzitě, dokázalo vytvářet vlhké plošky méně hořlavého území a celkově zvyšovalo resilenci krajiny apod., jsou zapotřebí zkušenosti. Správný řízený požár vypaluje spíš podrost, nešplhá se do korun stromů. Ty by se naopak neintenzivním kontrolovaným ohněm měly stát odolnější.

Rezervovaní domorodci i zdrženlivá věda

Hodí se doplnit, že ani zkušenosti původních obyvatel Severní Ameriky nejsou univerzální a obdařené patentem totemové bezchybnosti. Snaha evropských osadníků odstavit indiány od jejich tradičního způsobu života, tím, že jim mimo jiné zabrání ve vypalování, nese po desetiletích své výsledky. Z uceleného vědomostního systému předešlých domorodých generací do dnešních dní mnoho nezůstalo a zmatek v tom nejen v Kalifornii dělají i zavlečené nepůvodní druhy travin a dřevin. Které se „nechovají“ tak, jak se při ohni čeká od druhů domácích.

Na základě satelitních snímků a rozsáhlých průzkumů v terénu se prý dá vyčíst, na kterých lokalitách zhruba hořelo v minulosti.
Na základě satelitních snímků a rozsáhlých průzkumů v terénu se prý dá vyčíst, na kterých lokalitách zhruba hořelo v minulosti.

Zdrženlivá je v tomto ohledu i moderní věda. Na základě satelitních snímků a rozsáhlých průzkumů v terénu se prý dá vyčíst, na kterých lokalitách zhruba hořelo v minulosti 2,4-10x (a více) častěji, než nyní. Kde byly lesní porosty, v důsledku ohně, o poznání řidší a méně nahloučené. Jakým způsobem tu ohně vznikly a jak byly vedeny už ale nekonkretizují.

Lesní správa to všechno nespálí sama

Přivyknutí k ohni, jeho návrat do praxe správy krajiny, kromě odporu laické veřejnosti, naráží ještě na další bariéry. Těmi jsou finance a lidské zdroje. Americká Lesní správa loni zvládla při procesech řízeného vypalování urovnat poměry na 1 milionu akrů. Jenže takový zákrok by podle všeho potřebovalo 80 milionů akrů, a k tomu Lesní správě „hoří“ situace na dalších 50 milionech akrů, kde řeší šíření nepůvodních druhů, devastaci spojenou s chorobami stromů a hmyzími škůdci a samozřejmě, megapožáry neplánovaných a nekontrolovaných ohňů.

Snaha současně hasit i vypalovat pak vydává směrem k veřejnosti rozporuplný signál. Moc v tom nepomáhají ani vlády jednotlivých států, které vydávají povolenky k řízenému vypalování přímo majitelům pozemků. Což technicky sice špatně není, ale vypalování bez potřebné expertizy dobré věci zrovna neprospívá. Slušně si stojí například na Floridě, kde byly státem loni vydány povolenky k řízenému vypalování na 2 milionech akrů. Kalifornie, požáry výrazně více ohrožená, ale naprosto selhává.

Kalifornie jako příklad špatných postojů

Na 57 % rozlohy území nebyla Kalifornie zatím schopna dodržet ani původní bezpečnostně-požární plán. Navíc z proklamace, že ročně tu preventivně vypálí 125 000 akrů (a to prosím ve státě, kde je potenciálně oněm ohroženo 1,4 milionu akrů porostů), se nakonec stalo 90 000 a reálně přitom bylo dosaženo jen 12 000 akrů. Pravděpodobnost vzniku požáru ve vyprahlé krajině, zvýšená ničivá síla ohně, umocněná dekády akumulovaným palivem, by totiž sama o sobě k prostému vysvětlení škod v Kalifornii nestačila.

Snaha pojmenovat hlavní příčinu problému jako změnu klimatu se ale míjí praktickým účinkem. Ano, vražedné teploty nebo úmorné sucho k projevům klimatické změny nepochybně patří. Ale požáry nevzniknou tam, kde nemá co hořet.
Snaha pojmenovat hlavní příčinu problému jako změnu klimatu se ale míjí praktickým účinkem. Ano, vražedné teploty nebo úmorné sucho k projevům klimatické změny nepochybně patří. Ale požáry nevzniknou tam, kde nemá co hořet.
Zdroj | Unsplash

Jde tu i o to, jakým tempem se tu lidé zástavbou tlačí do krajiny a často velmi „hořlavého“ prostředí. Nárůst takových staveb byl v posledních dvou desetiletích historicky nesrovnatelný a prakticky smazal hranice mezi tím, co dřív fungovalo jako předěl, rozhraní mezi divočinou a urbanizovanými plochami. V současnosti stojí v Kalifornii 645 000 domácností v územích, které jsou k požárům extrémně náchylné a kde je riziko vzniku ohně „velmi vysoké“.

Boj proti klimatické změně požáry nezastaví

Proč tu tedy, v logické reakci, nepodporují kontrolované vypalování? Znamenalo by to strávit spoustu nepříjemných věcí: to, že nynější vzhled lesů a porostů nemá s někdejší přírodní předlohou mnoho společného; že krajinu tu lidé a oheň formovali už dávno, že vzdorovat síle ohně není vždy žádoucí. Že není možné stavět vilky a ranče všude tam, kde se lidem zlíbí. Že pojišťovny by v případě přijetí této proti-požární strategie nemusely akceptovat vzniklé škody ohněm v „hořlavém“ území. Že se musí proměnit management hospodaření na lesních a nelesních plochách, že je třeba zvyknout si na nekomfortní kouř a dým.

Jinými slovy, že je třeba se adaptovat. Tak daleko zatím v Kalifornii nedospěli a univerzálním hromosvodem jejich potíží s megapožáry jsou „klimatické změny“. Ty pochopitelně ničivému ohni příhodně nahrávají, ale rozhodně nejsou jeho příčinou. A tak zatímco zpohodlnělí Kaliforňané módně přechází na nízkouhlíkový trendy-životní styl, elektromobilitu a zbavují se plastových brček, v lesích za jejich domy se dál akumuluje palivo. Vyčkávání ale jen oddaluje a zhoršuje to, co jednou nevyhnutelně přijde.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

21.7.2021 06:56
Kontrolované vypalování (pásové, mozaikové) je pro přírodu menší zlo, které zabrání apokalyptickým megapožárům. Mělo by patřit k elementárnímu managementu krajiny v problémových oblastech.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

21.7.2021 07:15
Než přišel "bílý muž" do Ameriky, tak v Kalifornii ročně hořelo na téměř 2 mil. ha. Nyní to je 100 tis. ha.
https://www.sierraforestlegacy.org/Resources/Conservation/FireForestEcology/FireScienceResearch/FireHistory/FireHistory-Stephens07.pdf
Každoročně přirůstá nové palivo. Drobné požáry se podaří rychle uhasit a paliva přibývá. Až je ho tolik, že to uhasit nejde a máme katastrofický požár, který nikdo nepamatuje a který svedeme na klimatickou změnu.
Odpovědět
va

vaber

21.7.2021 09:22
to je zase logika, co je to ,,spousta naakumulovaného paliva,, obyčejný les je spousta naakumulovaného paliva? biomasa se přirozeně rozkládá,a nikde se netvoří nějaké supermnožství biomasy ,možná v minulosti když se tvořilo uhlí tomu tak bylo,
jsou jen větší nebo menší plochy lesa ,
kde je největší les nebo prales na planetě, by podle takových úvah bylo nebezpečí superpožáru ,je tomu tak? jak velký les je ten bezpečný?
jak vidím na snímcích, hoří občejný les ,se stromy daleko od sebe jak bývá v suchých oblastech, žádná spousta naakumulovaného paliva,
Kalifornie je suchá a sucho se stále zhoršuje to je hlavní důvod požárů a ne moc biomasy,
článek má pravdu jen v tom, že pokud vše shoří už požáry nebudou ,
zabij se a už tě nebude nic bolet,to je podobné řešení
Odpovědět
RV

Richard Vacek

21.7.2021 09:32 Reaguje na vaber
Jen citace z
https://en.wikipedia.org/wiki/Wildfire
"In the United States and other countries, aggressive wildfire suppression aimed at minimizing fire has contributed to accumulation of fuel loads, increasing the risk of large, catastrophic fires" kterou následuje spousta odkazů na zdroje.
Odpovědět
va

vaber

21.7.2021 10:09 Reaguje na Richard Vacek
do wikipedie si může napsat každý co chce, vše podléhá ,bohužel, modním trendům a nyní je modní trend ,moc naakumulovaného paliva ,
kdysi byl modní trend třeba, moc slonů a ti se stříleli, než zjistili ,že je to blbost
já nevím co je to ,,spousta naakumulovaného paliva,, a jak se to liší od obyčejného lesa,
Odpovědět
RV

Richard Vacek

21.7.2021 17:04 Reaguje na vaber
V některých oblastech prostě přes les každých 10 let projde požár (nejčastěji od blesku). Pokud ale zasáhnou hasiči, tak ten požár uhasí a dřeva přibývá. Za dalších 10 let už to hasiči neuhasí.
A když byste se na to heslo do wikipedie podíval, tak tam máte text, který je ozdrojovaný a kde se teda klidně dostanete i k původním výzkumným zprávám. Ale možná čerpáte z jiných výzkumů, zkuste dát odkaz.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

27.7.2021 08:07
Tam se vypaluje, u nás se ta biomasa sklízí na topení.
Odhadem mně připadá, že v Kalifornii je v lesích tolik biomasy a takový celkový přírůstek, že kdyby to v Kalifornii sklízeli, mohli by si dovolit pěkných pár gigawatových tepelných elektráren a z lesů by nic neubylo.
Ovšem museli by na tom začít pracovat, ty lesy zpřístupnit systémem lesních cest, vytvořit pracovní týmy, respektive firmy, které by tu biomasu těžily, vysekávaly plevelné stromy a keře atd.
Prostě místo žvanění o klimatické změně, která je zdánlivě opravňuje k nicnedělání, se prostě zvednou a začít na tom pracovat. I přes žvanění všelijakých zelených aktivistů o přírodních lesích a o bezúdržbovém hospodaření v těch lesích.
Odpovědět
SM

Stanislav Mudra

17.8.2021 09:41
V semiaridním prostředí chybí pro dekompozici to nejdůležitější - voda. Takže nelze srovnávat české lesy kde vše zetlí za několik málo let se suchou Kalifornií. Zde bude padlý strom patrně ležet desítky let. Už např v Chorvatsku je tento posun v hromadění opadu jasně patrný.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist