Proč divoká zvířata útočí na člověka?

Bergereová ani Chaputová popsaná napadení nijak nevyprovokovaly. Jde o takzvaná nečekaná setkání mezi člověkem a šelmou, kdy prvek překvapení podnítí obranné mechanismy zvířete.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Doryce S / Flickr

Ve vesničce Haines Junction v kanadském teritoriu Yukon si Vanessa Chaputová šla zaběhat se svým psem, když si všimla tří medvědů grizzly. Jako příslušnice původního národa Kaska se odmalička setkávala s vrcholovými predátory a věděla proto, že si od nich má držet velký odstup. Když se ale pes Chaputové vyvlékl z vodítka, jeden z medvědů na ni zaútočil a čelistmi jí sevřel hlavu. Zachránil ji skřipec ve vlasech, který se medvědovi zlomil v tlamě a překvapil ho natolik, že ji pustil.

Zvíře pak rozptýlil štěkot psa a Chaputová dokázala doběhnout k nejbližší silnici a zavolat si pomoc. Na setkání má vzpomínky v podobě jizev, zlomené kosti, poškození nervů a natrženého tricepsu.

Bergereová ani Chaputová popsaná napadení nijak nevyprovokovaly. Jde o takzvaná nečekaná setkání mezi člověkem a šelmou, kdy prvek překvapení podnítí obranné mechanismy zvířete. Podle zkušeností odborníka na medvědy grizzly Chrise Servheena je to nejčastější důvod medvědích útoků. "Medvěd se běžně snaží člověka srazit na zem nebo ho jinak zneškodnit, protože má strach. Pak uteče," vysvětluje expert.

Jakmile se zvířata začnou spoléhat na jídlo, které najdou v kempech nebo popelnicích, lidem se přestanou vyhýbat. Ztráta instinktivního strachu je pak žene do situací, kdy jim hrozí konflikt s člověkem. Ty pak třeba u medvědů často končí utracením šelmy.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jean-Pierre Lavoie / Wikimedia Commons

Střetů mezi lidmi a divokými zvířaty přibývá v důsledku rozrůstající se lidské populace i nedostatku zdrojů způsobeného klimatickou změnou. To může až příliš často vést k utracení nebo odvezení zvířete a ve finále mařit úsilí o ochranu přírody. Podobné konflikty už vedly k devastaci populací vlků v Evropě a Spojených státech a k vyhynutí jednoho z poddruhů tygra v jihovýchodní Asii.

"Těmto útokům se dostává hodně pozornosti, ale jejich počet je ve skutečnosti velmi nízký," říká Vincenzo Penteriani ze Španělské národní rady pro výzkum (CSIC). Podle studie z roku 2023, na které se Penteriani podílel, se v letech 1950 až 2019 odehrálo 5089 útoků velkých šelem na člověka. Jen 32 procent z nich skončilo smrtí napadeného.

Existují tři další běžné příčiny útoků predátorů na člověka, z nichž některým lze lépe předcházet než jiným. Přirozeným konfliktům založeným na agresi - tedy například těm, při nichž samice chrání svá mláďata nebo zvířata chrání zdroj potravy - lze často předejít, pokud se lidé drží dál od těchto zvířat a jejich krmení.

To ale nestačí u šelem, které člověka vnímají jako prostředek k získání potravy. Jakmile se zvířata začnou spoléhat na jídlo, které najdou v kempech nebo popelnicích, lidem se přestanou vyhýbat. Ztráta instinktivního strachu je pak žene do situací, kdy jim hrozí konflikt s člověkem. Ty pak třeba u medvědů často končí utracením šelmy.

Vyskytují se i útoky zvířat, které vyprovokují lidé, když se s nimi fotografují nebo je v přírodě krmí. Zvířata jsou pak často utracena z preventivních důvodů.