Biologická překvapení ze svérázného světa motokrosového areálu na Načeratickém kopci

Zazní-li ve spojitosti s ochranou přírody slova motorkář nebo čtyřkolka, vybaví se asi většině čtenářů bandy nelegálních jezdců drancujících krajinu a ještě nejlépe někde v národním parku. Ve skutečnosti je však toto téma podstatně širší a co hlavně, také mnohem zajímavější. Pokud jde o vliv na přírodu, platí totiž pro motokros stejné rčení jako pro oheň – je to sice špatný pán, ale výborný sluha. Pojďme si na příkladu jedné přírodovědně cenné lokality ukázat, proč si toto označení po právu zaslouží.

Načeratický kopec u Znojma je známá stepní lokalita na samém okraji teplé jižní Moravy, přírodní památka a evropsky významná lokalita. Zároveň je to také bývalé vojenské cvičiště, které bylo po většinu druhé poloviny 20. století rozdupáváno pěchotou a přejížděno tanky. Dnes se již dobře ví, že armáda zdejší přírodu nejen že nezničila, ale naopak zde díky všemožnému narušování vytvořila velmi pestré prostředí, kde se daří neobyčejnému množství vzácných rostlin i živočichů.

Aby se jim však dařilo i nadále, je nutné v tomto narušování (odborně disturbancích) pokračovat. Jinak vše zaroste křovím a třtinou a ty nejvzácnější druhy, které ke svému životu potřebují přítomnost obnažené hlíny, skal a podobných míst se sporou nebo žádnou vegetací, velmi rychle zmizí. Tomuto osudu naštěstí Načeratický kopec unikl, a to hlavně díky pastvě koz a ovcí. Ta zde probíhá tradičním a z hlediska vlivu na přírodu tím nejlepším možným způsobem, kdy zkušení pastevci vodí za pomoci psů svá stáda volně po kopci a pasou právě tam, kde je to nejvíce potřeba. K nim se navíc jednou ročně přidají tanky a bojová vozidla pěchoty, aby pomohla umravnit rozrůstající se keře a počechrala příliš husté trávníky.

Vojenskou technikou však legrace nekončí – bývalá cvičiště svým charakterem přímo vybízejí k dalším méně tradičním formám péče. Mezi ně můžeme směle řadit také terénní motoristické sporty a aktivity. Známou a v tomto ohledu průkopnickou lokalitou je Motýlí step Pichce u Příbrami, kde se právě motorkáři již řadu let podílejí na vytváření narušovaných biotopů pro ohrožené druhy motýlů. Ještě před nějakými 15 lety šlo o těžký ochranářský underground, dnes se již taková místa, kde jsou motoristické sporty nejen trpěny, ale ve jménu ochrany přírody naopak podporovány, počítají na desítky.

Načeratický kopec není v tomto směru výjimkou. Motokrosové aktivity tu mají dlouhou tradici sahající dávno před zřízení chráněného území. Zdejší motoristický areál je rozsáhlý a zahrnuje vícero tratí různého charakteru i stáří. Kromě aktivní motokrosové tratě s převážně hlinitým povrchem a umělými terénními prvky se zde nacházejí i užší trasy s přírodním povrchem, opuštěné dráhy a také rozsáhlé narušované plochy mezi drahami s řídkou krátkostébelnou vegetací. Co do rozsahu holého substrátu se areál již na první pohled vymyká zbytku kopce. Odráží se však tato jedinečná biotopová struktura ve stejně unikátní biodiverzitě? Existují druhy, které se bez motorkářů neobejdou?

Když v loňském roce vyvstala nutnost úpravy režimu využívání areálu, potřeboval se Krajský úřad Jihomoravského kraje opřít o konkrétní biologické poznatky, což poskytlo skvělou příležitost podívat se na celou věc podrobněji a pokusit se tyto otázky zodpovědět. S ohledem na potřeby a plánovaný rozsah průzkumu jsme se rozhodli zaměřit na cévnaté rostliny a jednu zde velmi významnou skupinu bezobratlých, fytofágní brouky.

Botanický průzkum motokrosového areálu prokázal výskyt téměř dvou set druhů rostlin, z nichž 32 patří mezi uvedené v červeném seznamu. Tato čísla sama o sobě vypovídají o nesporném biologickém významu území. Mnohem zajímavější je však skutečnost, že tři nejvzácnější rostliny – kriticky ohrožený otočník evropský, podobně vzácný chruplavník větší a silně ohrožený čistec roční jsou v rámci celého prostoru Načeratického kopce vázány výhradně na aktivní motokrosové dráhy, a to navzdory tomu, že podobných biotopů s minimálním vegetačním krytem je v území větší množství. Všechny tři druhy můžeme označit za typické představitele mizející flóry historické polní krajiny, což ukazuje na ekologickou podobnost motokrosových drah s málo úživnými poli a úhory, tedy stanovišti dnes prakticky zaniklými.

Floristicky nejpestřejší se v souladu s očekáváním ukázaly být okraje drah, méně narušované plochy s řídkou stepní vegetací mezi drahami a také dráhy delší dobu opuštěné. Tady se velmi daří druhům řídkých, na živiny chudých trávníků, jako je třeba smil písečný nebo nenápadný, ale o to vzácnější jetel žíhaný.

Překvapivě zajímavé jsou však i umělé překážky z úživného hlinitého materiálu. To, co na dálku působí jako nevzhledné rumiště, je při bližším pohledu pestrou směskou stepních a ruderálních druhů, přičemž přímo z holé hlíny zde vyrůstají takové druhy, jako je lnice kručinkolistá, strošek pomněnkový nebo dokonce silně ohrožená večernice smutná. Je vidět, že diaspory stepních rostlin jsou na lokalitě skutečně všudypřítomné a tyto druhy tak snadno obsazují i nové biotopy. I mezi ruderální flórou však najdeme zajímavé zástupce – za všechny jmenujme zde velmi hojný blín černý.

Podobný obrázek poskytl také průzkum fytofágních brouků. Okraje aktivně využívaných tratí na Načeratickém kopci obývá rýhonosec (nosatec) Pachycerus segnis, který zde má jedinou známou recentní lokalitu v České republice a je nejvýznamnějším druhem území profitující z disturbancí způsobených pojezdy. Druh je vývojem vázaný na hadinec obecný. Přestože je tato rostlina hojná po celé ploše Načeratického kopce a běžně roste i v zapojených travnatých společenstvech, rýhonosec se vyvíjí pouze na mladých izolovaně rostoucích jedincích hadince na okrajích aktivních tratí. Po ukončení pojezdů brouk v důsledku sukcese rychle mizí, přestože živná rostlina zde přetrvává. Při průzkumu motokrosové tratě bylo nalezeno dalších více než 70 ochranářsky významných druhů fytofágních brouků, z nichž 20 je zařazeno do Červeného seznamu ohrožených druhů.

Náš průzkum poskytuje pouze základní náhled na celou problematiku, která by si v budoucnu jistě zasloužila detailnější zkoumání. Jeho výsledky nicméně napovídají, že z biologického hlediska představují motokrosové disturbance svébytný faktor odlišný od jiných způsobů narušování, protože zjevně existuje skupina organismů, kterým motorky mimořádně svědčí. Co si ale tyto druhy počaly v dobách, kdy vrchol dopravní techniky představoval koňský potah?

Domníváme se, že z velké části byl osud těchto organismů spojen s pastvou. V dobách, kdy byl dobytek v krajině všudypřítomný, se v ní našel dostatek podobně intenzivně narušovaných biotopů, jako byly obecní pastviny, spásané úhory, průhony a podobná místa. S ústupem tradiční pastvy v průběhu 20. století však zanikla i tato specifická stanoviště, neboť novodobý způsob pastvy a její současný rozsah vznik takových míst neumožňuje – vlastně je to pod hrozbou sankcí dokonce zakázáno. Obyvatelům rozdupaných pastvin tak nezbylo nic jiného, než hledat náhradní biotopy, a zdá se, že právě motorky jim v tomto směru nezamyšleně podaly pomocnou ruku.

Motoristické aktivity mohou v určitých případech úspěšně zastat péči o celou přírodovědně cennou lokalitu. Nejlépe se však uplatní v kombinaci s dalšími zásahy, tedy hlavně s pastvou, které pomohou zajistit dostatečnou nabídku narušovaných stanovišť i pro ty nejnáročnější organismy.

Abychom byli spravedliví, musíme zmínit také provozní negativa jako hlučnost, prašnost a zvýšený pohyb osob na lokalitě, což se ne každému líbí. Zkušenosti však ukazují, že při vhodně nastavených podmínkách lze nežádoucí efekty ježdění udržet na akceptovatelné úrovni, kdy přínosy jednoznačně převažují. Načeratický kopec je toho živoucím důkazem.

---

reklama

---