https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/ceskym-polim-chybi-pestrost-pestovanych-plodin.dominuji-pouhe-ctyri-plodiny
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Českým polím chybí pestrost pěstovaných plodin. Dominují jim pouhé čtyři

26.6.2019 01:07 | PRAHA (Sedmá generace)
Pole řepky olejné.
Pole řepky olejné.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | archiv F. / pxhere
Jarní zežloutnutí našich polí se stalo každoročním koloritem. Vždycky s sebou přinese také obvyklou argumentační přestřelku, zda se řepky nepěstuje příliš, nakolik krajině škodí, anebo naopak prospívá. Jak si však ve stínu řepkové debaty vedou ostatní plodiny a čím se naši zemědělci řídí při jejich výběru?
 

Pojďme se nejdříve ohlédnout do historie. Během staletí se samozřejmě měnily kulturní i klimatické podmínky, nicméně není od věci si připomenout, jak se pěstování plodin na našem území vyvíjelo. Již v neolitu (který stále spadá do populárního termínu doba kamenná) naši prapředci pěstovali hlavně pšenici. Tu doplňovaly některé luštěniny, především hrách s čočkou, nebo technické plodiny jako len a mák. Později tuto skladbu doplnil ječmen, proso či oves.

Půdu naši prapředci obdělávali v takzvaném přílohovém zemědělství, v němž obdělávané plochy po krátkém, zpravidla tříletém cyklu, ponechávali ležet ladem, a to násobně delší dobu (až deset let). Tento způsob hospodaření tedy vyžadoval větší rozlohu obdělávané plochy, z níž mohla být oseta pouze malá část.

Archeology potvrzený výskyt obilovin společně s luštěninami prakticky u všech archaických společností (kukuřice a fazole ve Střední Americe, sója a rýže v Asii, čirok a cizrna v Africe a další) nicméně naznačuje, že již v počátcích zemědělství existoval nějaký způsob rotace plodin. Staří zemědělci by tím mimo jiné omezovali škůdce vázané na konkrétní plodiny.

Setba pšenice, foto: Pxhere.com.

K další výrazné zemědělské inovaci pak pravděpodobně došlo v laténu, kdy lidé začali pěstovat luční porosty. Během středověku již lze doložit také zeleninu. Už tehdy bylo v naší kuchyni populární zelí, mrkev, různé dýně a tykve, cibule a česnek.

Pozdější národní obrození trestuhodně opomenulo typickou slovanskou příchylnost ke křenu. Na středověkém poli bychom nalezli také řepku, která v tehdejším trojpolním hospodaření (inovace 13. století) mohla fungovat jako meziplodina i zdroj oleje. Na svůj boom si ale musela počkat až do 19. století.

Postupující industrializace skladbou pěstovaných plodin hodně zamávala. Zatímco ve středověku se lidé snažili pěstovat vše potřebné k vlastní soběstačnosti, v moderní době se začalo pěstovat pro průmyslovou produkci. Cukrová řepa pro výrobu cukru, brambory pro lihovary a tak dále. Vedle bezprostředního zdroje obživy se tak plodiny staly cennou surovinou.

Nově také na polích rotovaly podle střídavého osevního postupu a zemědělci si začali pomáhat průmyslovými hnojivy. A to nás přivádí do současnosti.

Aj tak, tak — pšenici a řepku

Promyšlená rotace plodin je totiž nejúčinnějším způsobem ochrany a obnovy úrodné půdy. Nejde přitom jen o dodání potřebných živin. V hustých jetelových porostech si odpočinou i půdní společenstva, která vyčerpal rok s kukuřicí. Zabrání se také „překrmování“ plísní a škůdců vázaných na jeden rostlinný druh. Zemědělská publicistka Eliška Kulovaná v tomto duchu v roce 2001 pro web uroda.cz napsala:

„Je známo, že příroda sama nikdy nevytváří porost jednoho druhu rostliny, vždy jde o určitou směs druhů, čímž je vytvořena určitá rovnováha a stabilita společenstva rostlin na stanovišti. V praktické rostlinné výrobě však z větší části pěstujeme z mnoha důvodů až na výjimky čisté porosty jedné plodiny, která posunuje rovnováhu určitým směrem. V dalším roce zařazujeme zpravidla plodinu, která působí opačným směrem (čerpání živin, mikroflóra půdy, fyzikální vlastnosti půdy atd.), čímž se dostáváme i na orné půdě do určité rovnováhy.“

Pole ječmene mezi Budihosticemi a Dolní Kamenicí. Foto: Aktron / Wikimedia Commons. Licence: CC BY 3.0

Jak ale sama vzápětí dodává, k tomuto ideálu má zemědělská praxe daleko. „Dodržování pevných osevních postupů je podmíněno ustáleným trhem, jenž u nás stále chybí. Proto osevní postupy trpí ve většině podniků dost značnou improvizací a z mnoha důvodů není dodržována ani takzvaná páteř osevního postupu, tj. pravidelné periodické zařazování zlepšujících plodin (jetel, vojtěška, luskoviny, řepka, organicky hnojené okopaniny) na každém pozemku vždy po několika letech. Tlak trhu mnohé zemědělské podniky často nutí až k opakovanému pěstování některých plodin po sobě více let, než je únosné, i za cenu zvýšených agrochemických vstupů (minerální hnojiva, pesticidy).“

Od sepsání článku uběhlo osmnáct let. Pojďme se tedy podívat, co se za tu dobu změnilo.

O současné praxi vypovídá mnohé procentuální zastoupení jednotlivých plodin. Už při letmém pohledu do tabulky vypracované Českým statistickým úřadem pro rok 2018 najdeme určitý vzorec. Obiloviny zabírají téměř 55 procent plochy, z toho 31 procent pšenice ozimá a 13 procent ječmen. Po obilovinách si největší porci z výměry ukously technické plodiny s dvacetiprocentním zastoupením, přičemž 16,7 procenta připadlo na řepku. Třetím do party jsou pícniny s 19 procenty zastoupení, přičemž 11 procent připadá na jednoleté druhy, v drtivé většině případů kukuřici. Zdejším osevním plochám tedy dominují pouhé čtyři plodiny: pšenice, řepka, ječmen a kukuřice.

Tento trend jasně demonstruje Martin Hůserek v diplomové práci z roku 2017 zaměřené na vývoj pěstovaných plodin po roce 1989. „Co se týče vývoje osevních ploch v čase (od roku 1989 — pozn. red.), nárůst proběhl u pšenice o 1,2 % a řepky olejky o 283,9 %. Na druhé straně došlo k recesi osevních ploch u žita o 84,4 %, ječmene o 41,1 %, ovsa o 57,4 %, luskovin o 39,5 %, brambor o 79,3 %, technické cukrovky o 52,3 % a pícnin na orné půdě o 55,1 %.“

Také vám pohyby o desítky, v případě řepky o stovky procent, způsobují lehkou závrať? Působí to trochu jako reportáž ze země stižené podivnou katastrofou. A zároveň ukazují, že trend, o kterém Kulovaná psala v roce 2001, se neotočil — naopak, setrvalým tempem pokračoval.

Co vlastně zemědělce motivuje k tak drastickému omezení diverzity pěstovaných plodin?

Sklízí ruka trhu

Pokud se někdo rozhodne cokoliv pěstovat, musí zohlednit řadu faktorů. Některé z nich jsou dané přírodními podmínkami. Ty zohledňuje například rajonizace podle zemědělských výrobních oblastí. Jiné formuje politika státu a Evropské unie. Zde se mohou odrazit limity a pobídky nastavené dotační politikou. A konečně do hry vstupuje trh. Zemědělec tedy musí vždy uvážit, zda se té či oné plodině bude na jeho pozemku dařit, zda se mu nevyplatí vybrat takovou, která mu zajistí podporu ve formě dotací, a zda bude schopen výsledný produkt prodat.

Lze vytušit, že pro půdu nastává ideální stav ve chvíli, kdy ani jeden z faktorů není přehnaně limitující a zemědělci si mohou vybrat ze širokého spektra plodin, které lze podle potřeby střídat.

Podle čeho se naši zemědělci v praxi rozhodují? „Faktor nastavení dotací je velmi důležitý, neboť rozhoduje o ekonomice pěstování plodin, a tedy také i o ekonomice zemědělců. Není ale samozřejmě jediný. Důležitá je i lokalita, v níž zemědělci hospodaří — ne všude lze pěstovat cokoli. Důležitá je i struktura produkce toho kterého zemědělce — pokud provozuje i živočišnou výrobu (chov hospodářských zvířat), měl by pěstovat více krmných plodin. A pokud jde o zodpovědné sedláky, jací jsou mezi členy Asociace soukromého zemědělství ČR, snaží se na svých pozemcích pěstovat co nejpestřejší skladbu plodin, aby zachovali úrodnost půdy i do budoucnosti,“ zní odpověď z Asociace soukromého zemědělství ČR.

Podle mluvčího koncernu Agrofert Karla Hanzelky „pěstování plodin neovlivňuje dotační politika, ale zejména to, zda zemědělci mohou plodiny uplatnit na trhu — tedy prodat je. Pěstování plodin tedy ovlivňuje trh, který je navíc jednotný pro celou EU, kde se obchoduje s komoditami. Druhým výrazným faktorem je osevní postup, který musíme dodržovat. Ten je vícehonný a spočívá ve střídání plodin.“

V odpovědích na další otázky zdůrazňuje tržněji zaměřený Agrofert ekonomický pohled, Asociace naopak klade důraz na hledání komplexních řešení. U otázky, na které plodiny by se rádi zaměřili více, se shodují na pícninách. Asociace navíc zdůrazňuje vůli ke zlepšení nízkého podílu zeleniny a ovoce a potřebu občas nepěstovat nic, ale zřídit travní porost. Vše je ale otázkou odbytu (Asociace dodává bohužel), který má řepka, kukuřice a pšenice garantovaný.

Mohou tyto své potřeby promítnout do dotační politiky státu? Agrofert potřebu necítí: „Naši zemědělskou produkci neorientujeme podle dotační politiky. Orientujeme ji podle toho, zda máme pro produkci odbyt,“ sděluje za Agrofert Hanzelka.

Asociace oproti tomu kvituje, že se možnosti v poslední době lepší: „ASZ ČR v tomto směru předložila, předkládá a bude předkládat celou řadu návrhů, jejichž cílem je zlepšení stavu naší krajiny, tím i zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a také zvýšení pestrosti plodin pěstovaných na orné půdě,“ uvádí její mluvčí Šárka Gorgoňová.

Zmíněné postoje není třeba posuzovat pouze hodnotově. Agrofert je výrazně centralizovaný zemědělský gigant, stvořený za účelem profitovat. Naproti tomu Asociace zastupuje širokou škálu zemědělců s rozličnými zájmy a musí pro ně hledat nová řešení. Můžeme z nich ale snadno vyčíst, nakolik je trh určující silou.

Ostatně pokles zastoupení pícnin, na které by se oba respondenti rádi zaměřili více, přímo souvisí s dramatickým (a vzhledem ke krutým podmínkám ve velkochovech vítaným) poklesem v živočišné výrobě. Bez odbytu není nabídka, i když je vůle.

Zmíněný Martin Hůserek zaznamenal další ekonomický trend, podle něhož s velikostí podniku (od 500 hektarů výše) roste plocha, na které pěstuje řepku. Stabilně vysoká výkupní cena řepky (9492 korun za tunu v únoru 2019, částka téměř o polovinu vyšší, než má ječmen sladovnický na druhém místě) a snazší přístup ke zpracovateli tak udržuje velké podniky v pozici tahounů našeho „žlutého“ zemědělství. Přeneseně: z půdy zrno nedobývá ruka rolníka, ale ruka trhu. Nakolik je „volná“, by bylo předmětem dlouhého pojednání.

Kudy dál?

Postupující extrémní výkyvy počasí si zásah do skladby pěstovaných plodin dříve či později vyžádají. Zmiňuje to i Šárka Gorgoňová: „Vzhledem k rostoucí četnosti extrémních projevů počasí bude na pestřejší krajinu a opatření na zadržování vody v přírodě či zachování kvality půdy kladen vyšší důraz v novém rozpočtovém období EU po roce 2020.“

V jetelovém poli, foto: archiv F.

Máme si pod tím představit také vpád nových odrůd z jihu? Zbyněk Ulčák z Katedry environmentálních studií na Masarykově univerzitě bujné fantazie mírní. Ačkoliv se prý na Moravě v poslední době objevily dříve neviděné plodiny jako čirok a sója, jedná se spíše o kuriozity. Cestu vidí v dodržování funkčních osevních postupů tak, aby se v půdě zvyšoval podíl organické hmoty.

Například zasadit jeteloviny, a to i přesto, že pro ně není odbyt v podobě krmiva pro hospodářská zvířata. Lze tím dokonce do jisté míry získat, protože zemědělec může namíchat směs plodin, která by jako krmivo neobstála, zato dokáže maximálně podpořit regeneraci půdy a koloběh živin. Ulčák dodává, že suplování organických vstupů v zemědělství minerálními hnojivy není dlouhodobě udržitelné, neboť minerální hnojiva potřebují organickou hmotu, na kterou se dovedou navázat. Jinak je voda z půdy rychle vyplaví.

Otázkou je, jak se (pro-ekologická) politika protne s ekonomickým zájmem producentů. Pokud se zároveň otevřou příležitosti k odbytu, všimneme si možná na našich polích výraznější změny. Pravděpodobně se v dohledné době nedočkáme většího zastoupení GMO plodin, které z našeho prostoru, opět přičiněním trhu, vymizely v roce 2017.

Některé odlišnosti ale můžeme vidět už dnes. Na polích se například pomalu prosazují rychle rostoucí dřeviny a tam, kde je pro ně odbyt, se už jejich pěstování vyplatí. Zda pro nás nebudou za několik let podobným „žlutým morem“, jakým je dnes řepka, ukáže čas. Šárka Gorgoňová shrnuje budoucnost plodin na našich polích následovně:

„Podpořit perspektivu jakékoli plodiny může politické rozhodnutí (viz řepka), rámec nastavení dotací v EU, rámec nastavení dotací v České republice, ale třeba také vývoj na světových trzích, kde může vzniknout potřeba vyšší produkce čehokoli. Cenu a potenciál produkce zemědělských plodin ale také mohou ovlivnit spekulace na komoditních burzách, ceny pohonných hmot a tak dále. Platí tak pouze, že skladba pěstovaných plodin by měla být co nejvíce pestrá.“

Použití pesticidů, foto: archiv F.

Svůj vliv má také délka cyklu vícehonných systémů, v nichž by tato pestrá skladba byla pěstovaná. „Historicky se často uplatňovalo takzvané sedmihonné hospodaření, při kterém se po dobu šesti let na stejném pozemku pěstovaly různé plodiny a sedmý rok se nechal pozemek ladem, aby si půda odpočinula a mohla i v dalším období poskytovat dobrý hektarový výnos,“ připomíná Ulčák a přidává další rovinu — lidskou.

Zmiňuje přítele, který po zemědělských studiích nebyl dvacet let v kontaktu s oborem a nedávno začal hospodařit. Odstup mu umožnil navázat na naučené zásady. Držel si tak krávy i přes jejich prodělečnost. Kvůli hnojivu. Jako investici do půdy. Tento až zenový přístup by mohl být inspirací pro mnohé naše zemědělce i státní zemědělskou politiku.


reklama

Další informace |

Text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Článek původně vyšel v časopise Sedmá generace.

foto - Jindra Štěpán
Štěpán Jindra
Autor je redaktor časopisu 7. G a editor portálu Šance dětem. Studoval obor kulturní a sociální antropologie a následně humanitní environmentalistiku. S rodinou ve volném čase hledá vlastní místo v rozličných biotopech, zajímá se o tzv. bushcraft a primitivní technologie. Fascinuje ho evoluce života na zemi a vyhynulé organismy, pro kterýžto koníček žije v ideální době.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (18)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jan Šimůnek

26.6.2019 05:41
Žádný způsob střídání plodin atd. nemůže kompenzovat to, že máme od EU nařízeno vypěstovat určité množství "biopaliv", přičemž reálně jsou uznávány pouze řepka a kukuřice. Pokud se tohle nezlomí, tak se budou jen kecat nesmysly a krajina bude dál ničena těmito dvěma plodinami.

Chceme-li zdravá pole se zdravou ornicí, znamená to odstoupit od všech "klimatických dohod", které jsou naprosto nesmyslné (už proto, že se při pěstování biopaliv vypustí do vzduchu víc CO než kolik jeho emisí biopaliva ušetří), i za cenu odchodu z EU ve formě tvrdého czexitu.
Odpovědět

Jan Škrdla

26.6.2019 13:42 Reaguje na Jan Šimůnek
Pěstování polních plodin pro energetické účely je špatně a mělo by se výrazně omezit (když už ne zakázat), a to nejen v zájmu ochrany klimatu. Proč toho pěstujeme více než nám nařizuje EU?
Sorry jako, možná bych věděl.

Jinak czexit je ryzí populismus. Stačí se podívat, jak se s podobným problémem pasuje mnohem silnější ostrovní stát.
Odpovědět

Jan Šimůnek

1.7.2019 13:02 Reaguje na Jan Škrdla
Proč toho pěstujeme víc ...?
Protože EU zdeformovala trh tak, že se to vyplatí. Pokud by to nepěstoval Babiš, dělali by to jiní. Pokud by se to vláda snažila omezit, svolávali by ekologové občany na náměstí a volali po jejím svržení.

Potíže GB vyvolala jednak EUrokomise, která se snaží její odchod co nejvíce zkomplikovat, jednak zrádci ve vlastních řadách, za ni kopající. Spolupůsobila naivita Mayové, která očekávala civilizované chování ze strany EU (asi jako očekávali takové chování ze strany Němců první odbojáři za protektorátu).
Tvrdý brexit mohl být už dávno hotový a stál by daleko méně nákladů a obětí.
Poučení z toho je jasné: Pokud se shodne většina na czexitu, musíme obsadit hranice a od EU se odstřihnout co nejrychleji, i za cenu přiměřeného násilí.
Odpovědět

Jan Škrdla

1.7.2019 19:06 Reaguje na Jan Šimůnek
Řekněte mi, kde jinde v EU se toho pěstuje tolik, jako u nás. Vždyť my jsme jim pro smích.
A omezit pěstování biopaliv první generace se nedávno snažila právě opozice a zatrhla to právě ANO spolu s ČSSD a části komunistů.

To přiměřené násilí - to jako chcete vyvolat ozbrojený konflikt se zbytkem EU. Dokážete si představit, že ministr obrany oznámí Babišovi, že se na východní hranici střílí. A ten ze zeptá - ako si vedů naši?


Odpovědět
KP

Katka Pazderů

3.7.2019 07:22 Reaguje na Jan Škrdla
Krásný den.
jíte pšenici? a Cukr? takže jíte energetické plodiny, protože pokud nejste bretharián, energii k pohonu svého těla potřebujete.
Odpovědět
EH

Eco Hunter

26.6.2019 22:06 Reaguje na Jan Šimůnek
Pěkný nesmysl. EU nás do žádného pěstování řepky nenutí. Naopak v EU od řepky ustupují a přechází na biopaliva např. z odpadu. To jen u nás se to některým vyplatí víc pěstovat řepku.
Otatní stačí se podívat na osevní plochu řepky podle jednotlivých let. Největší nárůst nastal někdy kolem roku 2000 a od té doby se zhruba drží. Hádejte, kdy jsme vstoupili do EU.
Odpovědět

Jan Šimůnek

1.7.2019 12:56 Reaguje na Eco Hunter
Evropa nás nutí do konkrétního procenta biopaliv v normálním palivu. Což v našich podmínkách znamená řepku na "bionaftu" a kukuřici na "bioetanol". Což výrazně zmenšuje naše manévrovací schopnosti a náhradu těchto plodin něčím smysluplným.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

26.6.2019 07:28
Jen pár postřehů ke článku. Předně mě nadzdvihl autorův obrat "sadit jetel". Jetel se seje, nikoliv sadí, sází se sadba.je to stejné, jako když někdo "pěstuje" králíky!
Dále naprosto odmítám názor, že by v Asociaci soukromých zemědělců byli jen ti dobří a ostatní nezodpovědní. To jsou kecy v kleci, všude jsou zemědělci zodpovědní a nezodpovědní.
Samozřejmě, že zemědělci budou v rozhodné míře sít a sázet jen to, co můžou na trhu zobchodovat za rozumné peníze, protože se tím živí a to je stejné jak u holdingů, tak i u té Asociace, aby nevznikla nějaká mýlka.
To, jak jsou současné osevy nastaveny, je dáno agrární politikou státu za posledních třicet let-tečka.
Cena řepky 9400 Kč pokrývá stěží náklady na její pěstování, tudíž žádná vysoká cena to není. V současné době je řepka již na ústupu, protože je prostě přeřepkováno. V určitém směru je to dobře, ale současně vyvstává otázka, čím smysluplně tuto plodinu v osevním postupu nahradit a věřte, že to není vůbec jednoduché, vzhledem k jejím jinak výborným agronomickým vlastnostem.
Co se týká jetelovin, tak ty mohou pěstovat všichni, to je pravda, ale podniky, které nemají ŽV nebo nemohou produkci hmoty uplatnit na sušičce píce, musí počítat s tím, že na této plodině budou ročně produkovat pouze ztrátu. Jako bonus je ale možno počítat s ozdravěním půdy a vysokou předplodinovou hodnotou.
Odpovědět
MM

Milan Milan

26.6.2019 10:56
Takovéto rádoby osvícené články mně vždy trochu nadzvednou. Do r.1989 byl cíl soběstačnost základních zemědělských produktů a tak se i hospodařilo, střídalo hnojilo, páslo. Byly kvalitní domácí brambory, obiloviny, krmiva i pícniny přo ŽV, zkrátka 90% soběstačnost pro domácí trh. Různými polistopadovými experimenty, druhově likvidačními dotacemi, kvótami a nařízeními EU za přispění vlastních poradců, expertů a lobistů jsme se staly naprosto nesoběstačnými. Vyhlásit na nás dovozové sankce je tady snad hladomor. A pořád krásně fungují dovozy, např. cibule až za 45 Kč, nebo brambory nad 20 Kč za kg (ZP - Nový Zéland)to se snad nedá ani pochopit......
Odpovědět

Jan Škrdla

26.6.2019 14:40 Reaguje na Milan Milan
Vás naštval článek, který pojednává o nelichotivém stavu našeho zemědělství, a o tom, že to jde od 10 k 5?

Nevím co by vám udělalo radost, snad nějaký report z let 80-tých o tom, jak roste výnos pšenice a plní se plán pětiletky. Ale záměrně se v něm nepíše o tom, jak klesají počty drobné zvěře, a jak mizí poslední zbytky krajinné zeleně, překážející zemědělské velkovýrobě.
Odpovědět
MM

Milan Milan

26.6.2019 15:34 Reaguje na Jan Škrdla
Ne neštve mně, že o tom někdo píše, přece ten názor mám dlouhodobě stejný, ale že se o tom pořád dokola mele a nikdo zodpovědný a odpovědný s kulatým razítkem stejně neposlouchá. Hlavně peníze a kšefty, nebo přenášení vládní odpovědnosti za krajinu, vodu, zeleň nebo ovzduší na běžného občana, případně drobného zemědělce atd. Blábolení o vlivu člověka na klimatické změny, ale zaměřené v podstatě na nicotný vliv CO2, o skutečném důvodu způsobujícím klimatický problém tj. "odzeleňování planety" o tom se mlčí, protože developeři, investoři, průmysl atd. atd. potřebují nové a nové plochy na své bohatnutí a své tučné zisky. Nikdo ve skutečnosti nic nedělá, jalové konference, blbnutí veřejnosti, nejvýše odpovědný ministr předkládá veřejnosti jakési teorie o komínech, kotlíkových dotacích, kapkové závlaze, nebo jiných nápadech, ale v pdostatě o zamýšlených proudech peněz a dotací. Ale to přece problém naší krajiny a a planety už vůbec nevyřeší. Pod dohledem vlád a investičních pobídek plošně se kácí zelený planetární deštník, likvidácí částit PM se odstraňuje z atmosféry prachové proti sluneční zrcadlo, solární panely přitahující horké paprsky slunce a ještě se to prezentuje jako ochrana klimatu a správná cestu. A 80. létá přes zcela jiný způsob myšlení a podstatně vyšší ekologickou zátěž především z obrovského průmyslu nám zanechal krajinu v daleko lepším stavu než kam ji moderní rozumbradi a odborníci svými experimenty a kecáním dovedli dnes.
Odpovědět
F

František Dvořák

26.6.2019 16:29 Reaguje na Jan Škrdla
Ale p. Škrdla. Již jsem s Vámi o tom jednou vedl řeč. Skutečně si myslíte, že stavy drobné zvěře u nás před rokem 1989 klesali rychleji než na západě. Pak je třeba připomenout jenom to, Jak se tady zajíci ještě v r. 1989 chytali a do ekologických rájů vyváželi. A takto bychom mohli pokračovat i u jiných živočichů.A to za situace, že se tady téměř všechny základní potraviny vyráběly. Kdešto na západě již byl trend, co se nevyrobí, to se doveze, i když třeba kde se to vyrábí, těžce přírodu decimujeme.
Odpovědět

Jan Škrdla

26.6.2019 17:32 Reaguje na František Dvořák
Na západě byli napřed, co se intenzifikace zemědělství týče. Jinak u nás ty stavy drobné opravdu začaly klesat už 80-tých letech, po převratu to nabralo na obrátkách zejména po tom, co se začaly zvyšovat dotace v zemědělství, viz (je to jen do r 2011, takže tam není úplně poslední stav):

https://www.czso.cz/csu/czso/historie-a-soucasnost-lesniho-a-vodniho-hospodarstvi-n-e7lyl6x4da

Jinak co se týká likvidace zeleně, nepatřím mezi dříve narozené, ale znám to z vyprávění pamětníků (např. když se nesmyslně přeměnil extenzivní sad na prudkém svahu na ornou půdu).
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

26.6.2019 19:12
Kdyby nepestrost plodin bylo to jediné, co mi na dnešní krajině vadí, rád ziskuchtivým pěstitelům řepky a kukuřice jejich nenažranost odpustím. Na krámě je veškerá zelenina a ovoce, dokonce i exotické, na které chodily za totáče vtipy. Co mi vadí zásadně, je neúcta k půdě. Byly zorněny krpály, kde se nikdy dříve neoralo a po každém tání či bouřce jdou po svahu dolů vymleté rýhy. Ztráta ornice je nenapravitelná chyba, proto si ty pohádky o přežití můžou strčit někam... Vydělat teď, po nás měsíční krajina!
Co mi tam chybí ještě více, je dostatek mezí, a to nejen k ochraně půdy před erozí, ale i jako kryt pro zvěř a ptactvo zemědělské krajiny. V trávě je i hmyz, který v intenzicně využívané půdě těžko budou hledat. Mnohokrát jsem viděl, jak poslední zbytky zatravněných mezí vezme postřikovač s Roundupem, takže poslední oázy života tím zabije. Spálené strnisko, spálená tráva. Ministr slibuje dvanáctimetrové meze... rád si na ně a jejich údržbu počkám. Lepší jednou vidět, jak desetkrát slyšet.
Odpovědět
EH

Eco Hunter

26.6.2019 22:11
Jak můžete argumentovat změnou osevní plochy v % vůči současnému zastoupení? Kdyby se před rokem 89 pěstovala řepka na 5 ha, tak zvýšení ani o 5000% nebude problém.
A pšenice, která je nejvíce pěstovaná, se zvedla jen o jedno procento.
Odpovědět
KP

Katka Pazderů

3.7.2019 07:27
A co mají zemědělci pěstovat, když je po pšenici, řepce (olej), kukuřici (biomasa na krmení a mouka), ječmeni (slad), cukrovce i bramborách poptávka. Vlastně je dobře, že jíme méně masa, vegetariáni méně zatěžují planetu, ale i to maso, co jíme, by chtělo vychovat u nás, na českém jeteli.
No, a nebo můžeme realizovat bydlení v lese. Zasázíme všude stromy, a pak v nich naděláme bydlení. A všechno jídlo dovezeme z dálky. Budeme mít krásnou krajinu, ale budeme závislí na Německu, Francii a USA, kde jsou zemědělci podporováni. u nás jsme chápáni jako škůdci, což je škoda.
Prostě nám chybí pár dnů hladovění....
Odpovědět
KP

Katka Pazderů

3.7.2019 07:34
A ty 4 plodiny, ty pěstují také ve Francii, Německu, v USA a v Číně. I když tam je více rýže než pšenice.
Jíte čirok? Ne? Tak proto ho tady nepěstujeme. Jíte brambory? Také ne? tak proto jejich plochy poklesly. A jíte vepřové? Raději kuře? Tak proto poklesly plochy ozimého ječmene.
Díky za článek, Štěpáne, ale je tam i mnoho nedovysvětleného.
Odpovědět

Jan Škrdla

3.7.2019 20:55
Tak pro Katku Pazderů (ostatní to snad pochopili). Pěstováním plodin pro energetické účely, jsem měl na mysli plodiny pro výrobu biopaliv (bionafta, biolíh) a výrobu bioplynu (popř. elektrické energie). Vzhledem k přínosům (v záporných číslech) by se to mělo co nejdříve omezit, a pěstovat plodiny jako energii pro lidi (potraviny) nebo pro zvířátka (krmiva).

K tomu vepřovému a kuřecímu - v obojím nejsme soběstační. A ty brambory taky dovážíme.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist