Co je indikátorem biologické rozmanitosti lesů? Brouci žijící v mrtvém dřevě
Mrtvé dřevo je klíčové pro biologickou rozmanitost. Intenzivní hospodaření bez ponechání mrtvého dřeva vede k razantnímu snížení lesní biodiverzity, především citlivých saproxylických organismů. Jejich přítomnost dává spolehlivé údaje o zachovalosti daného prostředí. Pro přežití velké řady těchto druhů je však nezbytná kontinuita, tj. nikdy nepřerušená přítomnost dostatečného množství vhodných stanovišť s mrtvým dřevem.
Poznatky o saproxylických broucích shrnuli vědci z České zemědělské univerzity v Praze v článku Saproxyličtí brouci jako indikátor biodiverzity lesů a vliv lesnického managementu na jejich rozhodující životní atributy, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2020. Změnou prostředí vlivem hospodaření byla zasažena během staletí většina lesů v Evropě. Ve střední Evropě je silně narušeno až 82 % lesů.
V celé Evropě se vyskytuje kolem 4000 druhů saproxylických brouků. Přitom v Evropském červeném seznamu ohrožených druhů bylo v roce 2010 zapsáno 436 druhů, v roce 2018 se jejich počet zvýšil na 693. Z celkového počtu je asi 17,5 % celoevropsky ohroženo a 21,5 % ohroženo v EU. V Německu je ohroženo nebo regionálně vyhynulo 28 % druhů. V České republice se v Červeném seznamu ohrožených druhů vyskytuje asi 530 druhů saproxylických brouků, což představuje cca 40 % bohatosti této skupiny.Hlavním ohrožením saproxylických brouků je intenzivní těžební činnost bez ponechání dřevní hmoty v porostech k rozpadu. Změna druhové skladby porostů, tvorba homogenních a stejnověkých porostů, ztráta lesního prostředí s přerušením stálosti věkové posloupnosti struktury stromů, ztráta stromových veteránů bez následné podpory nové generace – tyto aspekty ohrožují více než polovinu saproxylických brouků. Další hrozbou je kácení stromů ze zdravotních a bezpečnostních důvodů, které však může být zbytečné například u starých alejí a parků, jež hostí řadu ohrožených saproxylických druhů.
Mrtvé dřevo je důležitým médiem pro růst nové generace lesa. Pomalu uvolňuje živiny a je rezervoárem vody. Mrtvá biomasa nese významný podíl na lesní biologické rozmanitosti, je biotopem pro mnoho druhů, od bakterií, hub, hmyzu až po vyšší rostliny a obratlovce. Mrtvé dřevo hostí asi 25 % z celkové lesní biodiverzity. Důležitou roli hraje druh dřeviny. Dub je považován za dřevinu s nejvyšším hostitelským potenciálem, zejména kvůli svým růstovým vlastnostem: dlouhověkost, houževnatost a s nimi spojená tvorba dutin, silných větví, tlustá borka, míšení mrtvého dřeva s živým. Buk naopak poměrně rychle pozitivně regeneruje zásoby mrtvého dřeva v jeho přirozeném areálu výskytu.
Nejvyšší druhové rozmanitosti saproxylických druhů hmyzu z jehličnatých dřevin dosáhl smrk ztepilý, a to v porovnání s modřínem opadavým i s introdukovanou douglaskou tisolistou. Kombinace mrtvého dřeva habru a smrku dosahují mimořádně vysokých hodnot diverzity saproxylických brouků. S postupující rozkladnou fází dřeva se snižuje potřeba určitého druhu dřeviny pro saproxylické brouky.
V lesích ČR je značný nedostatek mrtvého dřeva zejména v porovnání s jeho objemy v rezervacích nebo s doporučenými objemy pro udržení biodiverzity (20–60 m3/ha). Kromě mrtvého dřeva však hospodaření ovlivňuje další aspekty lesních porostů, jako je druhová skladba, prostorová a věková struktura, průnik slunečního záření, stín. Různé způsoby hospodaření v lesích vytvářejí prostředí pro jiné komunity brouků.
Způsob využívání lesa má zásadní dopad na biodiverzitu saproxylického hmyzu, protože ovlivňuje všechny hlavní atributy, které jsou pro jeho výskyt důležité. Přírodní rezervace jsou nositeli velkého množství mrtvého dřeva a mikrostanovišť, proto jsou velmi důležitým fragmentem vysoké biodiverzity v krajině.
Dřevinná skladba je odvozena ze záměru lesního hospodáře a závisí na přírodních podmínkách. V některých způsobech hospodaření panuje u volby druhové skladby poměrně velká volnost (holosečný způsob s umělou obnovou, násečný způsob s kombinovanou obnovou), u jiných způsobů je druhová skladba významně determinována druhovou skladbou předchozího porostu (podrostní způsob s přirozenou obnovou), u výběrného způsobu se vzhledem k permanentnímu zástinu mohu obnovovat především stinné dřeviny.
Výběrný hospodářský způsob ve střední Evropě tvoří hlavně stinné dřeviny buk, jedle a smrk, je nejchudší na množství mrtvého dřeva, protože se zde zpravidla neprovádějí výchovné zásahy, při kterých se dřevní hmota ponechává v porostech k zetlení a je většinou jediným zdrojem mrtvého dřeva ponechávaným v produkčních lesích. V bukových lesích výběrný způsob snižuje regionální biodiverzitu téměř o 80 %. V lese věkových tříd hospodaření podporuje rozmanitost a výskyt vzácných i hojných druhů. Střídání vývojových fází lesa vede k vysoké strukturální heterogenitě porostů, což je reprezentováno vysokou variabilitou věků a dimenzí stromů. Z hlediska biodiverzity je nejpalčivější problém v nedostatku mrtvého dřeva ponechaného v lesních porostech k úplnému rozkladu. Zejména takřka úplně chybí frakce větších rozměrů a celé kmeny, ať stojící nebo ležící, které jsou hlavním útočištěm ohrožených druhů. Na jejich podporu je nutné se zaměřit. Zejména stojící torza jsou klíčovým domovem vzácných saproxylických brouků.
Relativně novým problémem, který snižuje i počty běžných saproxylických druhů, je energetické využívání těžebního odpadu, což má neblahý vliv i na stav lesních půd. Omezujícím aspektem jsou také stinné, plně zapojené porosty, které brání vstupu sluneční radiace do nitra porostů.
Z tohoto důvodu je vysoce žádoucí kombinovat různé hospodářské způsoby a za vhodných podmínek i tvary lesa, jelikož každý z nich vytváří jiné mikroklimatické podmínky a také změní ráz krajiny, i když někde pouze dočasně. Tím je možné vytvořit podmínky pro různé komunity bezobratlých a pro druhy raně sukcesních stadií lesů, zároveň se zde může uplatnit i jiné dřevinné složení.
Přečtěte si také |
Jihomoravský luh je domovem tisíců prastarých stromů. Entomologové je pečlivě zmapovali - kvůli broukům
Jednotlivé hospodářské způsoby nelze z hlediska biodiverzity jednostranně plošně upřednostňovat, protože by to vedlo k homogenizaci krajiny a ke ztrátě regionální biologické rozmanitosti. Při uplatňování vhodných pěstebních postupů dochází k vyššímu průniku slunečního záření do nitra porostů, což pozitivně ovlivňuje aktivitu bezobratlých, a objem mrtvého dřeva pak není pro biodiverzitu tak zásadní. Tím se ale nesnižují požadavky na dimenze mrtvého dřeva. Kromě klasického pěstování lesů je nutná podpora a tvorba dříve běžných typů hospodaření, jako např. slunné (oborně) pastevní lesy, aleje se starými osluněnými stromy.
reklama
Dále čtěte |
Budvirus - jméno pro nový obří virus. Objevili ho českobudějovičtí vědci v římovské nádrži
V pískovně Křenek skončila rekultivace jezera po těžbě, žijí v něm obojživelníci
Hvožďanská louka v CHKO Český les je větší. Remíz ji chrání před splachy hnojiv
Další články autora |
Má smysl chránit sazenice borovice a buku před suchem aplikací hydrogelů?
Jedle a její vliv na půdu ve smrkových porostech
Jak pěstovat duby a ořešáky v době klimatické změnyOnline diskuse
Všechny komentáře (18)
Dalibor Motl
20.3.2021 13:30karel krasensky
20.3.2021 16:50Lukáš Kašpárek
22.3.2021 07:59 Reaguje na karel krasensky
Katka Pazderů
20.3.2021 21:53Dalibor Motl
21.3.2021 09:19Václav John
21.3.2021 23:13 Reaguje na Dalibor Motl"Indikátorem biologické rozmanitosti lesů mohou úplně stejně být byliny, ptáci, obojživelníci, plazi, houby"
...ovšem dané skupiny nejsou ekvivalentní, mezi ptáky je například méně druhů specializovaných na konkrétní podobu lesa a více těch, kterým vyhovuje i běžné hospodaření. Výjimky samozřejěm jsou - lejsek malý, datlík, strakapoud bělohřbetý, tetřev hlušec a pár dalších, ale už třeba datel je (naštěstí) ve srovnání s většinou chráněných druhů hmyzu relativně nenáročný.
"Entomologové by rádi viděli osluněné mrtvé stromy a na stejné lokalitě by bryolog současně plakal nad rozvratem ekosystému stínomilných mechů, které prosvětlení zahubilo..."
...níže píšete o biodiverzitě a pestrosti. Nelze nevidět, že oproti minulosti u nás zmizely obrovské rozlohy prosvětlených lesů se zakmeněním výrazně nižším než je hodnota 0,7. Smysl má samozřejmě chránit tu část biodiverzity, která je ohrožená. Kdyby se u nás cíleně ničily smrkové lesy, byla by zřejmě na červeném seznamu ohrožených druhů bekyně mniška. Kdyby se u nás pěstovaly jen silně prosvětlené lesy, měly by problém druhy stínomilné, které dneska naopak prosperují.
"Pro biodiverzitu je zkrátka lepší pestrost. Lidské hospodaření v kulturní krajině pestrost zvyšuje."
První větu nelze rozporovat, druhá ale obecně platná není. Záleží přece na tom, jak je to lidské hospodaření diverzifikované. Když dřív na poli 30 vlastníků pěstovalo 15 různých a každý sklízel jinak, je to něco jiného, než když dneska na stejně velkém poli jeden vlastník sklízí řepku. Podobně když se v lesích uplatňovaly různé strategie obnovy, je to něco jiného, než když se pěstují na většině míst vysokokmenné zahuštěné porosty a obnovuje se pasečným způsobem. Samozřejmě tím neříkám, že každý les je jako přes kopírák - není. A situace je jistě daleko lepší než v bezlesí. Nejsme ale už ani v situaci, kdy se na určité ploše lesů hospodařilo formou pařezin a fauna vázaná na světlé listanté lesy prosperovala.
Dalibor Motl
22.3.2021 08:16 Reaguje na Václav JohnVáclav John
22.3.2021 21:20 Reaguje na Dalibor MotlJiří Daneš
21.3.2021 16:10Je na Seznamu - Hlavní zprávy. To se dozvíte věci, to budete koukat!
Dalibor Motl
22.3.2021 12:46 Reaguje na Jiří DanešBřetislav Machaček
22.3.2021 19:04 Reaguje na Dalibor Motlchtějí lesy a pole využívat jako zdroje biopaliv a biomasy
k energetickým účelům. Druzí by chtěli nechat dřevo v lese
zetlít klidně nastojato a nechat maximum broukům a houbám. Pak tu jsou ti, kteří chtějí, aby lesy jímaly CO2 a to
mohou pouze lesy v růstu, pouze ty dlouhověké dřeviny a
ne nějaké náletové pionýrské krátkověké dřeviny.
Rozsoudit takovou směs názorů na ochranu přírody a les
je oříškem a rozhodnout je doslova úkol pro sebevraha.
Ať udělá cokoliv, tak najde jak sympatizanty, ale i ty
odpůrce. Pak tu je i skupina zatvrzelých zastánců pouze
původních druhů, kteří neberou v úvahu, že mnohde se
bude lépe dařit i nepůvodním dřevinám a mohou být méně
napadány škůdci a chorobami. Lpění na původnosti tak
je o opakované marné výsadbě a nebo na marném mýcení
nepůvodních dřevin. Co vědec, to zahleděnec do své
priority, který neposuzuje přírodu globálně a nebere
do úvahy i ekonomičnost lesa. Leckdy ty počáteční
nízké náklady ze samoobnovy se prodražuje probírkou
a následný zisk z mýtních dřevin může být i záporný.
Druhová a věková pestrost u smíšených lesů je
překážkou strojní těžby a pochybuji do budoucna o nějakém zájmu dělat vše ručně. Nevím, jak budou smíšeným lesem kličkovat těžební stroje a těžit pouze vybrané dřeviny v různém mýtním věku a nepoškodit ty, které ještě k tomu nedospěly. Těch amatérů radících lesákům jsou dnes kvanta, ale toto do budoucna neřeší. Oni žijí nyní a chtějí to své
i kdyby to bylo nerealizovatelné a neekonomické. Vraťme
hospodaření v hospodářských lesích lesákům, v rezervacích
vědcům a ochranářům a nedělejme pokusy na celých pohořích.
Na pokusy jsou pokusné porosty, ale ne příroda komplet.
Pokud se ten pokus nezdaří, tak to bude v budoucnu velký
malér.
Václav John
22.3.2021 21:33 Reaguje na Břetislav MachačekTo bez diskuze. Pod pojem "ochranář" spadá tak široké množství lidí, kteří se naprosto liší v řadě klíčových názorů na zásadní věci, že si to lze jen těžko představit. Co má třeba člověk celý život řešící třeba ochranu netopýrů společného s aktivistou, který protestuje proti těžbě uhlí a vyleze na rypadlo. Prakticky nic a oba dva nebudou mít téměř nic společného s úředníkem sedícím na MŽP, který se třeba ani nedostane do přírody. Všechny tři lze ale v určitém smyslu slova označit za "ochranáře" (nebo se tak aspoň sami chápou). Vědci, úředníci a aktivisté se všichni pod tento pojem vejdou, těžko si lze představit větší guláš názorů a povah.
Václav John
22.3.2021 21:59 Reaguje na Dalibor Motla) spalování fosilních paliv
b) kácení lesů
S bodem a) lze těžko něco udělat, kromě snahy nahradit fosilní paliva něčím efektivnějším. Bod b) ale vnímám tak, že pokud les pokácím, sklidím a spálím, CO2 se mi do atmosféry zase uvolní, abych ho následně znovu zafixoval v nové výsadbě. Tj. pokud se plocha lesů nezmenšuje, tak se jak to vnímám já, neděje nic. Tj. problém by to byl v tropech, kde mizí obrovské rozlohy lesů, ale ne na většině území Evropy, Severní Ameriky nebo Austrálie, kde se celková plocha lesů nezmenšuje, ale v posledních letech spíše zvětšuje (minimálně v ČR jednoznačně ano). Řešení pak spíš vidím v tom nějak tlačit na státy ležící v tropech, aby omezily/zastavily kácení, pokud nebude aspoň spojené s novými výsadbami, než abychom v našich podmínkách sázeli nové porosty jako náhradu zabty zničené v tropech.
Pak je klíčová otázka, kterou já neznám, jak moc můžeme pěstováním lesa, kteý bude fixovat více biomasy, snížit nárůst koncentrace CO2 v ozvduší. Teď máme koncentraci 0,041 %, to je asi o třetinu víc než historicky, což je dost výrazný nárůst, koncentrace dál roste. Pokud bychom byli úpravou pěstování lesů v podmínkách mírného pásu snížit budoucí koncetraci z dejme tomu 0,045 ne dejme tomu 0,044, byl by to slušný výsledek. Ale co když by ten rozdíl byl třeba jen z 0,045000 na 0,044999? Nebo ještě méně, prostě natolik málo, aby ten efekt nebyl měřitelný. Pak by to zřejmě smysl nemělo.
Problém douglasky a jedle obrovské je jinde. Význam nepůvodních druhů se někdy podceňuje a někdy naopak přeceňuje. Je ale jasné, že přestože je u nás modřín na velké části území nejspíš nepůvodní a smrk v nížinách by taky asi přirozeně nebyl, tak jde o druhy, které prostě byly o pár kilometrů vedle a žádné negativní dopady na biodiverzitu nemají. Teda když odhlédnu od toho, že smrkové lesy se pěstovaly donedávna na úkor lesů listnatých a některé druhy vázané na listnaté lesy oproti minuloesti kvůli tomu ubyly. Pak máte opravdu nepůvodní druhy typu borovice černá, jenže Středomoří je pořád ještě dost podobné. Ale Severní Amerika je hodně jiná, a je spousta invazních druhů z Evropy, které představují problém v Americe a naopak, a to jak z hlediska ohrožení biodiverzity, tak z hlediska hospodářských škod. Tady ani nejde o invaznost té jedle nebo douglasky (to asi nehrozí), jako spíš o riziko zavlečení jejich škůdců nebo prostě jen hmyzu, který se živí jejich jehličím do Evropy a dopadů na naše původní druhy. A i pokud by tohle náhodou nenastalo, jsou nějaké údaje, kolik evropských druhů hmyzu dokáže žít v porostech douglasky? A které naše druhy hub zvládají takové porosty? Tj. jestli si lidi do takového lesa můžou stejně jako dneska vyrazit s košíkem na houby?
