Hladina světových oceánů roste. Přesto se některé pláže zvětšují

Hladina světových oceánů stoupá. Kvůli změně klimatu tají polární ledovce a dosah vln se každý rok o milimetry zvyšuje. Pokud bychom bedlivě spočítali tento přírůstek od předindustriálních časů, zjistíme, že hladina je výš už skoro o 20 centimetrů. Matoucí může být, že vyšší hladina nutně neznamená menší pláže.

Odhad, že vyšší hladina znamená menší pláže, by se mohl na první pohled zdát logický: vyšší hladina vody v oceánech a mořích, byť třeba jen o centimetry, by si měla ukusovat z profilu pozvolných pláží celé metry, a tím dělat z malých tropických ostrovů ještě menší ostrůvky. Jenže tento efekt nenastává všude, na řadě míst se naopak délka pláží zvětšuje a jejich profil rozšiřuje. Spíš to tedy vypadá, viděno lidským okem, že vody je jakoby méně než více, když tedy pláže rostou. Co za tím stojí?

Pláže a korálové útesy skutečně rostou. Rozšiřují se například ty při pobřeží Afriky a Asie. K vysvětlení, proč k tomu dochází, je zapotřebí pochopit mechanismus transportu sedimentů.

Pozitivní a negativní sedimentace

Sedimentace, usazování drobných částeček (na plážích typicky písku), totiž může mít pozitivní, nebo negativní bilanci. Ta první pozitivní je jasná: spolu s vlnami je na pobřeží zanášen jemný materiál, který se tu usazuje. Pláže rostou.

Negativní se projevuje tak, že písek vlny s příbojem z pobřeží odnáší, odplavuje pryč. Na konci bude písku na pláži méně než na počátku. Obojí je do značné míry provázaný cyklický proces s dlouhou periodou, ovlivněný mořskými proudy, morfologií dna, povahou sedimentů, podnebím a řadou dalších drobností.

Bilance usazování má tendenci být spíše pozitivní, postupně vést k pomalé expanzi souše do oceánu. Zvyšující se hladina oceánů obecně působí spíše opačně, má tendenci erodovat pobřeží a sedimenty, písek, z nich odplavovat.

Když se ale sejdou ty správné podmínky, může dojít k tomu, že i za vyššího hladinového stavu bude bilance sedimentace pozitivní. Za situace, že vlny vyplaví na pobřeží více písku, než kolik ho odplavily.

Což je zrovna případ australského Queenslandu, nad nímž bádal tým geologů, oceánografů a ekologů Dylana Cowleyho. Při pobřeží tu totiž zaznamenávali pláže s negativní i pozitivní bilancí sedimentů, což dlouhodobě mezi laiky působilo nemalé rozčarování.

Lidé jsou schopni akceptovat, že v důsledku zvýšení hladiny oceánů bude pláží méně. Ale když je tomu lokálně naopak, a pláže se zvětšují, začínají mít o fenoménu zvyšování hladiny nebo nějakém globálním oteplování jisté pochyby. A dodejme, že opodstatněné. Věřit chceme totiž spíš tomu, co kolem sebe vidíme na vlastní oči.

Pláže Queenslandu i celého světa

Cowley spolu s kolegy věnoval pozornost 15 plážím, nacházejících se mezi severním výběžkem Cooktownu a Coolangattou. Nejprve analyzovali historické snímky a černobílé fotografie, datované do těchto míst až k 30. letům minulého století. Přidali k nim i satelitní snímky, jež byly pro tyto lokality dostupné od roku 1984. Doplnili analýzu sedimentů a nakonec k tomuto regionálnímu příkladu nastavili měřítko globální, srovnání s ostatními kontinenty. A výsledky?

Vyjádřeno čísly, 78 % australských pláží je takříkajíc za vodou. Zatím. V posledních 30-40 letech je jejich vývoj stabilní a stabilizovaný. Pokud se někde dočasně projeví negativní bilance sedimentace, je totožným odplaveným materiálem dotována jiná blízká pláž.

Australské pobřeží je téměř nezasažené zástavbou nebo nějakou intenzivní lidskou činností, a to zvyšuje jeho resilienci, odolnost vůči neočekávaným změnám.

Navzdory drobným úbytkům a přírůstkům se pláže Queenslandu v rozloze příliš nemění. Tedy skoro – například pláž Bucasia roste, sycena říčními sedimenty zanášenými z pevniny. A pláže Zlatého pobřeží s Coolangatta neubývají proto, že tu byla eroze technickým řešením, lidmi, zastavena.

Podle pláží rostoucí hladinu oceánů neměřit

„Když se podíváme na globální měřítku, uvidíme, že trend pozitivní bilance sedimentů je momentálně téměř plošně rozšířený,“ říká Cowley. V součtu průměrů získává na plážích Afrika i jihovýchodní Asie. V prvním případě je to pravděpodobně důsledek zanášení sedimentů z vnitrozemských depozitů, v druhém pak plošná zástavba na pobřeží. Na jihu Ameriky pak pláže při pobřeží, zvláště u hranic Surinamu, divoce rostou. Jsou syceny říčními sedimenty, které se usazují podél delt velkých toků.

„V podstatě se dá říct, že lidské zásahy mohou být mnohem silnějším faktorem změn pobřežního profilu, než jsme očekávali,“ dodává Cowley. V globálním průměru totiž momentálně pláže spíše rostou, a to i přes to, že se průměrná hladina oceánů momentálně zvyšuje tempem 3,7 milimetrů ročně. Plyne z toho několik poučení.

Předně to, že rozloha světových pláží, momentálně se zvětšující, není dobrým dokladem vlivu globálního oteplení ani rostoucí hladiny oceánů. To, že se některé pláže zvětšují, pak není dokladem toho, že do budoucna by pro ně nemohla eroze představovat problém. I ony se mohou potýkat s negativní bilancí sedimentace. A do třetice?

„Pokud i nadále necháme pláže a pobřeží na pokoji, je riziko budoucí nebezpečné eroze v důsledku změny klimatu nízké,“ uzavírá Cowley. „Pokud však umístíme lidi a infrastrukturu příliš blízko k pobřeží a narušíme tím rozpočet pobřežních sedimentů, zvýšíme budoucí riziko.“

---

reklama

---