https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jak-si-poradit-s-pajasanem-zlaznatym-v-narodnim-parku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jak si poradit s pajasanem žláznatým v národním parku?

11.5.2023 06:03 | PRAHA (Ekolist.cz)
Pajasan žláznatý.
Pajasan žláznatý.
Šíření nepůvodních a invazních druhů představuje velkou hrozbu pro zachování biologické rozmanitosti a funkci mnoha ekosystémů. Jedním z nepůvodních druhů, který se v Evropě rychle šíří a mění původní druhovou skladbu dřevin, je pajasan žláznatý. Pochází z východní Číny, odkud byl ve 40. letech 17. století přivezen do Evropy. Na území dnešní České republiky se dostal kolem roku 1800. Pajasan se vyznačuje rychlým růstem, vysokou přizpůsobivostí a nekontrolovaným rozmnožováním a šířením do okolí. Jeho výskyt představuje velké riziko hlavně v chráněných územích s bohatou druhovou skladbou.
 
Řešení ohrožení původní druhové skladby pajasanem žláznatým je v odborných kruzích jednou z priorit. V roce 2019 byl pajasan žláznatý zařazen na seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU. Na jeho základě je management tohoto druhu přísně omezen, stejně jako povinnost likvidace nebo regulace jeho populace.

Vlivem klimatických podmínek a klimatických změn je v současnosti rozšířen zejména v teplých oblastech Čech a Moravy. Jedním z chráněných území, kde je pajasan předmětem velkého zájmu ochránců přírody, je Národní park Podyjí a Národní park Thayatal na rakouské straně. Rychlé rozmnožování pajasanu může ohrozit biodiverzitu údolí Dyje. Otázkou proto zůstává, jak lze jeho šíření účinně omezit.

Co je pajasan zač?

Pajasan žláznatý je strom, který dorůstá výšky 18-27 metrů, ale často se vyskytuje v keřovité formě s četnými výmladky. Má hladkou šedou kůru, která je podélně jemně brázditá. Není to dlouhověký druh, dožívá se přibližně 50 let. Rychle obsazuje nová stanoviště a není náročný na půdu - obsazuje aluviální, písčité, jílovité a antropogenně zamořené půdy.

Pajasan roste velmi rychle a v prvním roce po vyklíčení ze semen může dorůst až 2 m výšky. Velmi rychle zmlazuje z kořenů a vytváří rozsáhlé polykormony. Na stromech můžeme najít buď samčí, nebo samičí květy, jedná se tedy o dvoudomý druh. Pyl ze samčích květů je pro člověka alergenní. Strom má řídkou korunu, ale silné větve. Listy jsou licho nebo sudozpeřené a mají délku přibližně 30-100 cm. Tvarem stromu a listů se podobá původním druhům jasanu ztepilého, ořešáku černému nebo v podobě výmladků nepůvodní škumpě orobincové.

Ze zahrad do krajiny

Původní areál pajasanu je v severovýchodní Číně a severním Vietnamu. Do Evropy byl z této oblasti přivezen v 80. letech 19. století. Do České republiky se dostala pravděpodobně v roce 1799, ale ověřené datum je 1803. Poprvé byl vysazen na lichtenštejnském panství v Lednici.

Pajasan pak byl vysazen i v dalších místech české krajiny. Hojně se vyskytuje v městském prostředí, ale i v zemědělské krajině. Velké problémy způsobuje v chráněných územích, kam pronikl z okolí. Údaje o jeho výskytu se liší podle zdrojů dat. Podle Databáze ochrany přírody AOPK ČR se početnost pajasanů v krajině zvyšuje a nejvíce se jim daří v teplých oblastech jižních Čech a Moravy.

Výskyt druhu pajasanu žláznatého v ČR.
Výskyt druhu pajasanu žláznatého v ČR.
Zdroj | ND OP, 2023 (AOPK ČR)

V Podyjí je znám výskyt pajasanu přibližně na 50 lokalitách, každoročně se však objevuje na nových lokalitách. Největší počet lokalit výskytu je mezi vinicí Šobes a městem Znojmem. Hlavními zdroji šíření jsou vinice, zahrady a okrajové části obcí v okolí Znojma. Hlavním zdrojem šíření je však především samotné město Znojmo, neboť pajasan tu byl běžně vysazovaným druhem.

Jedním z nejvýznamnějších ohnisek výskytu pajasanu je Gránické údolí a Karolininy sady. Donedávna byl hojný také v ochranném pásmu Národního parku Podyjí, například v intravilánech obcí Popice a Konice.

Robert Stejskal z NP Podyjí hodnotí, že "téměř všechny zaznamenané pajasany byly účinně ošetřeny injektáží. Celkově je situace pod kontrolou, v přírodních biotopech v samotném NP nemáme žádná masivní ohniska výskytu, ale frekvence, s jakou se objevují nové semenáčky, je alarmující".

Pajasan se vyskytuje prakticky okamžitě na lesních mýtinách, například v oblastech, kde Správa národního parku proředila les kvůli ochraně jiných druhů. Například v rámci projektu obnovy výmladkových lesů v lesních porostech u Hnanic a Popic se pajasan objevil téměř na všech pasekách. Stejně jako semena pajasanu létají ze Znojma a jeho okolí do Podyjí, mohou se sem semena dostat i z rakouské strany národního parku, kde se pajasan také vyskytuje.

Proč jsou pajasany nežádoucí?

Pajasan žláznatý se v místech svého druhotného výskytu chová jako vysoce agresivní invazní dřevina. Může mít různými způsoby negativní dopady na původní druhy a původní biotopy. V první řadě je to jeho všudypřítomnost a intenzivní vegetativní růst, kterým vytlačuje původní dřeviny.

Kromě toho je pajasan žláznatý alelopatickým druhem, což znamená, že jeho toxiny se ukládají v půdě a negativně ovlivňují růst jiných rostlin. "Změny v půdním prostředí jsou způsobeny především zvýšením dostupnosti živin a změnami v rychlosti koloběhu živin a opadu," uvádějí autoři Zásad regulace pajasanu žláznatého (2022).

Výskyt pajasanu v NP Podyjí a v okolí města Znojmo.
Výskyt pajasanu v NP Podyjí a v okolí města Znojmo.
Zdroj | R. Stejskal, 2021 (ochranarskaprirucka.cz)

Mezinárodní studie ukazují, že tento invazní druh mění také fylogenetickou diverzitu, tj. zjednodušeně řečeno složení druhů stromů podobných na základě fylogeneze (společného předka). V oblasti, kde se vyskytuje pajasan žláznatý, je větší pravděpodobnost výskytu jiného nepůvodního druhu.

Úspěch boje s pajasanem spočívá ve zkušenostech

Vzhledem k rychlosti zmlazování pajasanu nedává smysl jeho kácení. Je to dokonce kontraproduktivní, protože zbavit se celého komplexu pajasanu a jeho zahuštěných kořenů je technicky, časově i finančně náročné. Podle Zásad pro regulaci pajasanu žláznatého (2022) může být účinným nástrojem mechanické odstraňování mladých jedinců, tj. jeho vytahování ze země, ale bezpečně lze vytahovat pouze semenáčky s děložními lístky, které nejsou vyšší než 30 cm. Větší jedince lze likvidovat vykopáním, pokud to stanoviště umožňuje, ale pouze v případě, že lze zcela odstranit celý kořenový systém.

Aby byla mechanická likvidace alespoň částečně účinná, doporučuje se podle Zásad regulace pajasanu žláznatého kombinovat mechanická řešení s chemickým ošetřením. Může se tedy jednat o kácení a okamžité ošetření řezné plochy herbicidem, ale látka se nedostane k vodorovným kořenům v celé jejich délce a dochází k tvorbě výmladku. Tento způsob se nedoporučuje, ale na některých místech není jiný způsob možný nebo povolený.

U mladších stromů, tj. stromů do výšky 1-1,5 metru, je možné částečně sloupnout kůru a poté aplikovat herbicid. Důležité je však neodlupovat kůru po celém obvodu, jinak by mohlo dojít k zastavení toku látek ve stromu, a tedy i herbicidu. Obě metody vyžadují profesionální přístup odborníků.

Ze zahraničních zkušeností, ale i ze zkušeností Národního parku Podyjí se jako nejúčinnější metoda likvidace osvědčila injektáž dospělých stromů. Vzhledem k její účinnosti ji autoři Zásad pro regulaci pajasanu žláznatého (2022) doporučují jako základní metodu pro všechny plánované zásahy.

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je druh opadavého listnatého stromu z čeledi simarubovitých, pocházející z Asie. V Česku byl poměrně často pěstován jako okrasná dřevina a často zplaňuje, zejména v prostředí lidských sídel, například v oblastech rumišť, nebo dopravních staveb. Na území dnešní České republiky byl prokazatelně vysazen v roce 1803 v Lednici na Moravě. V roce 2004 již byl evidován na 202 lokalitách převážně v teplých oblastech jižní Moravy a v Polabí v nadmořské výšce do 350 m n. m. Agresivně se prosazuje i v Národním parku Podyjí a v Chráněné krajinné oblasti Pálava.
Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je druh opadavého listnatého stromu z čeledi simarubovitých, pocházející z Asie. V Česku byl poměrně často pěstován jako okrasná dřevina a často zplaňuje, zejména v prostředí lidských sídel, například v oblastech rumišť, nebo dopravních staveb. Na území dnešní České republiky byl prokazatelně vysazen v roce 1803 v Lednici na Moravě. V roce 2004 již byl evidován na 202 lokalitách převážně v teplých oblastech jižní Moravy a v Polabí v nadmořské výšce do 350 m n. m. Agresivně se prosazuje i v Národním parku Podyjí a v Chráněné krajinné oblasti Pálava.
Licence | Volné dílo (public domain)

Herbicid se vstřikuje do otvorů vytvořených vrtákem pomocí laboratorní stříkačky nebo v poslední době především pomocí veterinárního očkovacího automatu. Aby byl postup účinný, je třeba dodržet i určité zásady. "Z hlediska termínu provedení je nejlépe injektáž provádět koncem léta (srpen-září), kdy rostlinná pletiva táhnou živiny spolu s herbicidem do kořenů a tím se výrazně eliminuje následná pařezová výmladnost. Nevhodné je naopak samozřejmě období vegetačního klidu, kdy nedochází k rozvedení herbicidu a taková aplikace je tedy zcela neefektivní."

V blízké budoucnosti by mohla být použita biologické ošetření pomocí patogenní houby Veticillium nonalfalfae, po které stromek zvadne až do úplného odumření.

V Podyjí se pro likvidaci pajasanu žláznatého prioritně používají selektivní metody cílené aplikace herbicidů, tj. injektáž nebo aplikace herbicidu na sloupnutou část kůry. Stromy poté odumírají a jsou buď ponechány samovolnému rozpadu, nebo jsou po odumření sklizeny. Velmi důležitý je následný monitoring a kontrola účinnosti herbicidů.

Síla preventivních opatření

V tomto případě může být samotná eradikace druhotným opatřením. Ochrana národního parku před pajasany začíná za jeho hranicemi. Národní park Podyjí spolupracuje s městem Znojmem, Městskými lesy Znojmo, správci místní technické infrastruktury a místními obyvateli, aby společně zabránili šíření pajasanu z okolí do národního parku.

Součástí spolupráce je například proškolení zaměstnanců Městských lesů a Městské zeleně Znojmo v účinné likvidaci pajasanu a jeho systematické likvidace. Správa NP zároveň vyzývá občany, aby pajasany ve svém okolí monitorovali.

"Včasná identifikace je klíčová pro zabránění šíření pajasanu na dosud neobsazená místa. Vzhledem k velmi rychlému růstu je třeba většinu preventivních zásahů (např. likvidaci semenáčků) provádět neprodleně," uvádějí opět odborníci na boj s pajasanem.

Pokud občané objeví tento strom například ve svém vinohradu nebo na zahradě, mohou to nahlásit správě národního parku. Ta pak tuto informaci zahrne do probíhajícího mapování invazních dřevin v národním parku a jeho ochranném pásmu.

Zároveň platí, že nejlepším způsobem, jak zabránit šíření pajasanu žláznatého, je pravidelná péče o své pozemky sečením, pastvou, výsadbou okrasných dřevin, případně zalesňováním.

Výzkumy z německého prostředí navíc potvrzují velkou roli veřejnosti v boji s invazními dřevinami, zejména s pajasanem žláznatým. Ochota podniknout kroky proti pajasanu žláznatému v městském prostředí závisí do značné míry na informovanosti obyvatel a jejich postojích a hodnotách k přírodě. Respondenti, kteří měli alespoň základní přehled o problematice životního prostředí, byli k pajasanu žláznatému kritičtější než laici a podporovali radikálnější zásahy proti tomuto druhu.

Výsledky dále naznačují, že záleží na tom, zda obyvatelé vnímají pajasan žláznatý jako městský okrasný druh, nebo jako druh invazní. Někteří obyvatelé strom vůbec nemusí znát, a mohou jej vnímat pozitivně. Práce s veřejností je proto jedním z pilířů prevence šíření pajasanu žláznatého i podle Zásad regulace pajasanu žláznatého v ČR (2022).

Efektivita řešení problematiky pajasanu žláznatého je důležitá i v souvislosti s měnícím se klimatem. Pajasan preferuje teplé oblasti a je dokonce do jisté míry odolný vůči suchu, protože se svými kořeny dostává k vodě snadněji než jiné druhy. Pajasan má některé fyziologické adaptace a využívá i další strategie, jak účinně šetřit vodou. Se zvyšující se průměrnou roční teplotou se zvětšuje i potenciální areál výskytu pajasanu. Proto mohou být Národní park Podyjí a teplé jižní oblasti Moravy v blízké budoucnosti tímto nepůvodním druhem ještě více ohroženy.

Rychlejší než pajasan

Situace ohledně výskytu pajasanu žláznatého v Národním parku Podyjí je prozatím víceméně stabilizovaná. Téměř všechny zaznamenané pajasany byli v posledních čtyř letech ošetřeny injektáží nebo metodou částečně oloupané kůry, a terénní monitoring Správy NP nadále probíhá. Alarmující je však rychlost, s jakou se v okolí národního parku a v jeho ochranném pásmu objevují početné semenáčky. V blízkosti ochranného pásma se stále objevují rozsáhlá ohniska pajasanů, která dosahují počtu až 1000 jedinců. Přestože jsou i tato ohniska pod kontrolou správy národního parku, není likvidace pajasanu primárním řešením.

Těžiště řešení spočívá v prevenci a aktivním monitoringu pajasanu. Vzhledem k tomu, že se národní park nachází v těsné blízkosti města Znojma, je klíčová spolupráce města, jednotlivých složek města, jako jsou městské lesy, správců technické infrastruktury, například Správy železnic, a obyvatel se správou národního parku.

Pokud jde o samotnou likvidaci, odborníci doporučují používat účinné metody, jako je primárně injektáž s použitím herbicidu. Použité metody však závisí také na vhodnosti jejich použití v závislosti na lokalitě nebo ročním období. Co se týče prevence, Správa národního parku vyzývá občany, aby se zapojili do monitoringu a zaznamenávali a hlásili své nálezy. Práce s veřejností se jeví jako účinný nástroj, neboť pajasan žláznatý se do národního parku dostává z okolí, konkrétně z města, kde byly pajasany běžně vysazovány jako okrasné dřeviny.

Ve zkratce řečeno, ochrana národního parku se neodehrává pouze v jeho hranicích, protože národní parky nejsou izolovaná území, ale oblasti, které se svým okolím interagují a působí na sebe.

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval inženýru Robertovi Stejskalovi ze Správy Národního parku Podyjí za rychlé poskytnutí aktuálních informací o monitoringu pajasanu.

Literatura

1. Constán-Nava, S., Bonet, A., Pastor, E., & Lledó, M. J. (2010). Long-term control of the invasive tree Ailanthus altissima: Insights from Mediterranean protected forests. Forest Ecology and Management, 260(6), 1058-1064. doi:10.1016/j.foreco.2010.06.030
2. Constán-Nava, S., Soliveres, S., Torices, R., Serra, L., & Bonet, A. (2015). Direct and indirect effects of invasion by the alien tree Ailanthus altissima on riparian plant communities and ecosystem multifunctionality. Biological Invasions, 17, 1095-1108. DOI 10.1007/s10530-014-0780-4
3. Cordeiro, B., Marchante, H., Castro, P., Marchante, E. (2020). Does public awareness about invasive plants pays off? An analysis of knowledge and perceptions of environmentally aware citizens in Portugal. Biological Invasions 22: 2267–2281. https://doi.org/10.1007/s10530- 020-02247-z
4. Görner, T. (2019). Ailanthus altissima. AOPK ČR. Dostupné z: https://invaznidruhy.nature.cz/invazni-druhy-z-unijniho-seznamu
5. Kowarik, I., & Säumel, I. (2007). Biological flora of central Europe: Ailanthus altissima (Mill.) swingle. Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics, 8(4), 207-237. https://doi.org/10.1016/j.ppees.2007.03.002
6. Kowarik, I., Straka, T. M., Lehmann, M., Studnitzky, R., & Fischer, L. K. (2021). Between approval and disapproval: Citizens’ views on the invasive tree Ailanthus altissima and its management. NeoBiota, 66, 1-30. doi: 10.3897/neobiota.66.63460
Křivánek, M. (2007). Pajasan žláznatý – nebeský strom z pekel. Živa 3/2007: 108 – 111.
7. Pergl, J., Perglová, I., Stejskal, R. (2022). Zásady regulace pro pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) v České Republice. MŽP ČR. Dostupné z: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/zasady_regulace_rostliny/$FILE/ODOIMPZ-zasady%20regulace_pajasan%20zlaznaty-14062022.pdf
8. Sladonja, B., Sušek, M., & Guillermic, J. (2015). Review on invasive tree of heaven (Ailanthus altissima (Mill.) Swingle) conflicting values: assessment of its ecosystem services and potential biological threat. Environmental management, 56, 1009-1034. DOI 10.1007/s00267-015-0546-5
9. Správa Národního parku Podyjí, (2019). Dříve exotický okrasný strom, dnes hrozba. Pomozte nám najít pajasany v Podýjí. nppodyji.cz. Dostupné z: https://www.nppodyji.cz/drive-exoticky-okrasny-strom-dnes-hrozba-pomozte-nam-najit?highlightWords=pajasan
10. Stejskal, R. (2021). Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima). ochranarskaprirucka.cz. Dostupné z: https://www.ochranarskaprirucka.cz/invazni-rostliny/pajasan-zlaznaty-ailanthus-altissima/
11. Stejskal, R. (2022): Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) ve Znojmě – rozšíření a možnosti jeho regulace. Thayensia, 19 (in press).
12. Stejskal, R. (2023). RE: pajasan žláznatý v NP Podýjí (E-mailová komunikace)

reklama

 
foto - Bujdák Lukáš
Lukáš Bujdák
Autor je studentem Katedry environmentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (7)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

ss

smějící se bestie

11.5.2023 07:31
Ano, velmi agresivní rostlina !
Odpovědět
LB

Lukas B.

11.5.2023 09:30
dokud se plošně nezlikvidují rezervoáry pajasanů, potud bude snaha o likvidaci pajasanů v chráněných územích jen sisyfovskou dřinou. a hlavním rezervoárem je železnice a na ní navázané městské brownfieldy. a úplně super věc je cepové mulčování výmladkových houštin podél železnice, zvláště v takovém období, kdy se následně potvora roztahává po železnici. a mnohokrát jsem se v praxi setkal s tím, že byla vyžadována pečlivá ochrana pajasanu při provádění stavebních prací, aby mu nebylo ublíženo (podobně akát). nutno poctivě dodat, že dendrologické průzkumy jsou k potvorám většinou nemilosrdné a ochrana potvor vychází od okrašlovacích spolků a nevzdělaných úředníků.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

11.5.2023 09:40
Chválím. Správná míra "bezzásahovosti" v NP. Jen to město by mělo pohnout v eradikaci. A nejhorší je to opravdu kolem železnic.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

11.5.2023 09:49 Reaguje na Slavomil Vinkler
1*
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

11.5.2023 18:25
Jsem zvědav, odkud budou získávat prostředky na boj s invazními druhy NP
a CHKO po dnes představeném balíčku úspor. Myslím si, že dojde na radikální
přenastavení dotačních titulů a mnohé sny zůstanou jenom těmi sny. Možná
dojde i na to, že si i NP budou muset vydělat na svůj provoz a pak jsem
zvědav na reakce zastánců ponechání dřevní hmoty v lesích napospas ohni
a hnilobě.
Odpovědět
Sl

Slovan

12.5.2023 09:33 Reaguje na Břetislav Machaček
Však si dnes NP na svůj provoz vydělat musí, vy hlavo! Já se fakt těším na toho frajera/frajerku, který/á řekne "DOST!" a že NP budou mít peníze zajištěné ze státního rozpočtu. Je neskutečná pí... , že si na sebe NP musí částečně vydělávat (hlavně těžbou dřeva). To je snad jenom u nás...
Odpovědět
PP

Petr Pekařík

13.5.2023 07:17 Reaguje na Břetislav Machaček
Dokud se to nedotkne Jurečkovic rodiny( za nitku zemědělství stále tahá on) a nebude mít pole samý brajgl, tak se nestane nic. Pak dostane od manželky ( farmu převedl na ni) po papuli a začne konat.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist