Jaké dřeviny jsou vhodné pro lesnické rekultivace území po těžbě hnědého uhlí?

Slatinická výsypka, pohled od vrchu Ressl směrem k JV, léto 2007, v současné době je v této oblasti otevřen důl Vršany

Foto | Jiří Šefl, Iva Roubíková, Veronika Rožcová / VÚLHM

Na výzkum této problematiky se zaměřili vědci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem společně s odborníky z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Své výsledky publikovali v časopise Zprávy lesnického výzkumu 1/2021.

Cílem jejich studie bylo vyhodnotit růstovou dynamiku vybraných druhů dřevin v ekologických podmínkách Slatinické výsypky a popsat charakter ekologických podmínek, které mohou představovat růstové limity pro výsadby dřevin. Slatinická výsypka se rozkládá při jihozápadním okraji vrchu Ressl, nedaleko města Most.

Výzkum na výsypce byl realizován na oplocených testovacích plochách Ressl (plošina, ulehlá, náznakem lupkovitá struktura substrátu) a Sypaný (svahová lokalita, segregovaná kostkovitá struktura substrátu) ležící asi 3 km JZ od města Most.

Vědci zkoumali vhodnost použití těchto dřevin: javor babyka, dub letní, jilm habrolistý, lípa srdčitá, habr obecný a tis červený. Tis byl vysazen za účelem vyhodnocení schopnosti jeho přežití v mikroklimatu buřeně a okolní dřevinné výsadby. Pro lesnickou rekultivaci je důležité popsat omezující přírodní faktory na konkrétní výsypce a pokusit se k nim nalézt optimální meliorační opatření.

Vhodnost jednotlivých dřevin shrnuje Jiří Šefl, jeden z řešitelů: „Na základě poměru dosažené výšky sazenic a úhynu jsme vyhodnotili jako nejúspěšnější druhy dub, habr a lípu na lokalitě Sypaný, za nimi pak následoval dub a jilm na lokalitě Ressl. Jako méně úspěšná dřevina nám vyšla babyka na lokalitě Ressl. Jednoznačně neúspěšnou dřevinou je tis, přestože byl vysazen na příznivější lokalitě Sypaný. Jako klíčový meliorující faktor se ukázala přítomnost a mocnost organominerálního horizontu.“

Mezi hlavní ekologické problémy těchto typů rekultivací patří absence dobře vyvinutých půd. Prostředí Slatinické výsypky tvoří jílovitohlinité půdy se sníženou rychlostí zasakování srážkové vody. Kompaktní, nebo náznakově lupkovitá struktura půdy zde je limitujícím faktorem pro pohyb vody a růst kořenů.

V závislosti na proměnlivé půdní struktuře výsypkového substrátu je různá hloubka prokořenění, která se pohybuje v rozpětí 20 až 40 cm. Z důvodu pomalého pohybu vody v substrátu je umocněn negativní vliv letních přísušků. Tak například v suchém létě 2019 snížená dostupnost vody trvala na substrátech kompaktní struktury téměř pět měsíců vegetačního období.

Současná rostlinná společenstva Slatinické výsypky jsou plně osluněná, heliofyty zcela dominují. Společným znakem lokalit je dominance druhů bohatých půd, zastoupeny jsou také druhy vázané na půdy obsahující karbonáty. Lokalitám výsypky, na rozdíl od seminaturálních biotopů v jejím okolí, je společná přítomnost pionýrských rostlinných druhů.

Uplatňuje se zde řídké přirozené zmlazení dřišťálu obecného, hrušně polničky, dubu zimního, jeřábu břeku, břízy bělokoré a vrby jívy. Srovnáním fytocenózy mezi roky 2010 a 2019 (výsypka byla nasypána v roce 1996) vědci zjistili výrazný posun od dominance ruderálních druhů, k fázi postruderální, projevující se zvyšujícím se podílem druhů teplomilných trávníků.

Poloodrostky a odrostky nové generace

Foto | Jiří Šefl, Iva Roubíková, Veronika Rožcová / VÚLHM

Vhodnost dřevin

Za období 2010–2019 činil celkový úhyn 27 % z výsadby na ploše Ressl, na ploše Sypaný bez započtení souboru tis to bylo 12 %. Skupina sazenic do 50 cm výšky byla zastoupena 25 % na ploše Ressl a na ploše Sypaný 13 % z výsadby bez započtení souboru tis. Pro plochu Ressl představují uhynulé sazenice spolu se sazenicemi do 50 cm výšky 52 % z výsadby a pro plochu Sypaný 25 % z výsadby bez započtení souboru tis.

Střední míra úhynu byla v souborech lípa (13 %), jilm (19 %) a habr (23 %). Nejvyšší úhyn v roce výsadby (podzim 2010) byl u jilmu, dosahoval 6 %, u ostatních dřevin se pohyboval v rozmezí 0–3 %.

Další významný úhyn nastal u většiny dřevin v následných dvou letech po výsadbě. Později, až do sedmého roku po výsadbě byl již úhyn nečetný, vyskytoval se v souborech babyka, dub/Ressl a habr, avšak stále četný byl u tisu.

Na lokalitě Sypaný je úhyn výrazně spjat s výsadbou tisu. Tis hynul v celém ekologickém gradientu plochy, pouze v horní části svahu přežilo více sazenic chráněných zástinem rychle odrůstajících řad okolního habru. Mimo tuto dřevinu je úhyn ostatních dřevin koncentrován do báze svahu, ve kterém v jarním období nastává přesycení substrátu výsypky vodou. Na lokalitě Ressl byl úhyn nejvíce soustředěn na plochy zbavené organominerálního horizontu erozí.

Bez zohlednění tisu v horních 13 řadách výsadby uhynulo jen 4 % sazenic, zatímco v dolních 12 řadách to bylo 8 % sazenic. V dolní části lokality patří úhyn vedle tisu také habru a méně již lípě. Úhyn dubu je nízký, pouze 3 % sazenic, a je rozmístěn náhodně. Nejvyšší jedinci habru byli soustředěni do horní části svahu, naopak ve spodní části je habr nižší. Také lípa dosahuje větších výšek v horní části lokality.

Největší výšky dosahoval soubor habr, průměr 260 cm. Velkého růstového výkonu dosahovaly také soubory dub z lokality Ressl s průměrnou výškou 135 cm a lípa s průměrnou výškou 120 cm. Také dub na lokalitě Sypaný patřil k souborům s větší průměrnou výškou – 107 cm. Malé výšky dosahovaly soubory jilm, průměr 82 cm, tis, průměr 58 cm a babyka, průměr 49 cm.

Na lokalitách se projevovala oportunistická růstová architektura, tedy výmladky z pařezové části (dub, lípa, habr) a mnohonásobné větvení kmene (jilm). Na kritický nedostatek vody v půdě na obou lokalitách všechny dřeviny reagovaly odumíráním hlavní osy a následnou tvorbou výhonů z adventivních pupenů v pařezové části.