K regulaci početních stavů vlka ve Skandinávii se letos přidá i Finsko

V celé Skandinávii se tedy dají vlci počítat na stovky, žije tu přibližně 430-450 exemplářů. Což vypadá vcelku slušně. Jenže zdaleka ne všichni žijí v párech a produkují mladé. Stabilních vlčích rodin je mnohem méně a citelně do nich každou sezónu zasahují lovci.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Švédští lovci už letos téměř dokázali naplnit svou kvótu, a to odstřel 27 vlků. V Norsku je momentálně v běhu plán na odstranění 51 vlků. Obnáší to praktickou likvidaci 60 % jejich stávající populace, prakticky tu budou zachovány jen tři rozmnožující se páry s mláďaty. A v přeshraničním součtu to znamená, že na území Švédska a Norska možná dohromady nezůstane víc než jen 4-6 rozmnožujících se vlčích párů. To Finsko má vlků na svém území více. Předloni se tu nacházelo v přibližně 28-30 smečkách 216-246 vlků, a počty těchto zvířat jsou momentálně na stoletém maximu. A proto je letos v plánu „početní regulace“ přibližně dvaceti zvířat, respektive likvidace 4 smeček. Vlci se přitom ve Finsku odstřelovali naposled před sedmi lety. Záměr, již schválený, pochopitelně jitří emoce. Skandinávské země totiž byly považovány za záruku zachování existence vlků v Evropě.

Vlci na odpis

Situace vykreslovaná jednostranně lovci i ochránci vlků, je ale poněkud složitější, a největší nejasnosti se tu dlouhodobě pojí se dvěma základními informacemi. A to kolik vlků na území konkrétního skandinávského státu žije, a kolik by jich tu správně být mělo. Ve Švédsku se například nachází něco mezi 289-474 vlků. Rozptyl čísel vychází z toho, že meziročně se může početní stav populace navýšit až o 25 %, v závislosti na tom, jaká bude zima a kolik mladých na svět rodiče přivedou. Jen zlomek z těchto zvířat ale žije na území rezervací a v územích, kde jsou setrvale chráněni a kam lovci vůbec nesmí. Ani mimo tyto oblasti pak vlci oficiálně nesmí být loveni, pokud tedy opakovaně nepáchají škody na majetku lidí nebo jejich hospodářských zvířatech. Protože pak se jejich odstřel stává legálním řešením.

V praxi se to ale dost těžko zajišťuje, vymáhá a kontroluje. A tak se s každou zimou populace švédských vlků sníží zhruba o třetinu až čtvrtinu.

Předloni se podle švédských ochránců přírody například „ztratilo ze záběru“ okolo 95 zvířat. Zatoulali se mimo rezervace, dělali někde problémy? Těžko říct. Ani možnost v případě konfliktu legálně ulovit vlka, který páchá škody, však místním úplně nevyhovovala. Proto tu od roku 2010 přistoupili na model pravidelné regulace početních stavů. Každou zimní sezónu je tu nastavená kvóta k odstřelu několika desítek kusů nadpočetných vlků, aby nedošlo k jejich přemnožení. Pro místní lovecká sdružení je prodej licencí k odstřelu vlků zahraničním lovcům vítaným příspěvkem do rozpočtu, vydělává jim v průměru 5,6 milionů dolarů ročně. Letos tak proti sedmadvaceti k odstřelu schváleným kusům vyrazilo okolo 2200 lovců. A pochopitelně, že při takové přesile a nedostatečné koordinaci v terénu snadno dojde i k odstřelům nad rámec dané kvóty. Výsledkem každé lovné sezóny je tak výrazná redukce švédské vlčí populace.

V Norsku to není o moc jiné. Přibližně 5 % rozlohy území je vyhlášeno chráněnou zónou, refugiem, v níž vlci být loveni nesmějí. Pokud se ale dostanou mimo toto území a dostanou se do konfliktu s člověkem a jeho zájmy, státní ochrana už se na ně nevztahuje. Vlků tu žije přibližně 109-114 kusů, přičemž polovina, zhruba 52-56 kusů, nemá své stálé teritorium a toulá se na pomezí švédské hranice. Dost dobře tak mohou být započítáni do švédské populační bilance a vytvářet zdání nějakého regionálního početního nadstavu. Letošní norský odstřel je od zavedené praxe jiný v tom, že přistupuje k regulaci počtu vlků i uvnitř území navržených pro ochranu vlka. Padnout tu má 25 zvířat, protože prý hrozí přemnožení a následná expanze vlků mimo chráněnou zónu, což by se jistě pojilo se škodami na majetku a vedlo ke kompromitaci politiky dobrých vztahů lidí s vlky. Alespoň tak to popisuje Christian Anton Smedshaug, tajemník norského Ministerstva pro klima a životní prostředí.

„Disponujeme habitatem, který by byl schopný bez obtíží ustát přítomnost tisícovky vlků,“ říká Magnus Orrebrant, mluvčí švédské ochranářské neziskovky Svenska Rovdjursföreningen.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Kjetil Kolbjornsrud / Shutterstock.com

Populace, která si nestojí dobře

V celé Skandinávii se tedy dají vlci počítat na stovky, žije tu přibližně 430-450 exemplářů. Což vypadá vcelku slušně. Jenže zdaleka ne všichni žijí v párech a produkují mladé. Stabilních vlčích rodin je mnohem méně a citelně do nich každou sezónu zasahují lovci. Vlčí populace v Norsku je silně nestabilní a navázaná na Švédsko, kde mohou v důsledku schváleného lovu a konfliktů počty vlků meziročně klidně o třetinu nebo slabší polovinu zakolísat. Určitou záruku přežití vlků ve Švédsku a Norsku ještě představovaly vlčí populace z Finska, které teoreticky mohly dotovat zbytek Skandinávie čerstvými geny. Jenže právě na čtyři smečky, nacházející se ve Finsku poblíž hranic s Norskem a Švédskem, teď primárně cílí letošní lovecká kampaň. Severská populace vlků tedy navenek možná působí početně dobře, ale je ve své podstatě velmi křehká, závislá na provázanosti regionálních populací. Ochránci šelem (nejen ze Skandinávie ale z celé Evropy) tvrdí, že k tomu aby byly severské vlčí populace skutečně stabilní, musely by být nutně početnější.

U soudu nenašli ochránci zastání

„Disponujeme habitatem, který by byl schopný bez obtíží ustát přítomnost tisícovky vlků,“ říká Magnus Orrebrant, mluvčí švédské ochranářské neziskovky Svenska Rovdjursföreningen. „A slíbili jsme Evropské unii, že počty vlků ve Švédsku neklesnou pod 300 kusů. Pokud se ale nezmění národní pravidla, tento slib půjde těžko dodržet.“ Podobně to vidí i Siri Martinsenová z norské organizace ochránců šelem Noah. „Norsko by mohlo být domovem zdravé populace 250-300 vlků. Jenže stávající státní správa jejich populací se naprosto vymkla kontrole.“ Dokladem toho má být i ono silně kontroverzní aktuální povolení k odstřelu uvnitř zón, kde by vlci měli být ze zákona chráněni. Martinsenová hodlá toto rozhodnutí napadnout u evropského soudního dvora, s tím, že v Norsku zřetelně dochází k porušení pravidel Bernské úmluvy (o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť).

A ve Finsku? „Podle biologických modelů bychom měli mít ve Finsku alespoň 500 vlků, abychom zachovali geneticky životaschopnou populaci,“ připouští Sami Niemi, úředník Ministerstva zemědělství a lesnictví, pověřený plánem na správu vlčích populací. „Nicméně současná regulace vlčí populace cílí spíše na to, abychom schváleným odstřelem zvýšili toleranci lidí, kteří s vlky sdílí to samé prostředí.“ Což ale rozporuje například Sami Säynevirta z ochranářské charity Luonto-Liitto. „Argument, že vlci škodí zdejším pastevcům, je na stole už léta. Situace je přitom přesně opačná a pytlačení vlků tu mezitím probíhá bez jakékoliv kontroly. Nikdo z vládních činitelů se přitom nesnaží o vykreslení nezbytné úlohy vlků pro zachování zdravých ekosystémů a jejich ochrany, vše se koncentruje jen na popis škod, které působí.“ Švédští a finští ochránci šelem se obrátili na Evropskou komisi a Evropský soudní dvůr, aby tyto instituce prohlásily letošní odstřel za nelegální. Neúspěšně. Norští ochránci, kteří podali stížnost k výboru Bernské konvence, zatím na vyjádření čekají.

Vlci tak letos budou loveni na území tří skandinávských států.