Máme přehlížet, když trpí holub?

Foto | sanjiv nayak / Unsplash

Holubi, kteří s námi žijí ve městech, jsou potomci holubů skalních, kteří se postupně za tisíce let soužití s člověkem domestikovali. Člověk je dříve běžně využíval coby hospodářské zvíře, známí jsou i holubi poštovní. Nyní je to jiné. Bezprizorní holubi v naší blízkosti zůstali, protože kvůli odpadkům a blízkým polím tu mají dostatek potravy a především - s houstnoucí městskou zástavbou jim přibývá míst ke hnízdění. Jejich trus je zřejmě pravou příčinou toho, proč je někteří lidé nenávidí. Tradiční strašení z přenosu chorob a parazitů z holuba na člověka je totiž opravdu přehnané.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČSOP

Zdivočelí holubi, nazývaní též věžáci či měšťáci, to ve městech nemají jednoduché. Kromě tradičních překážek, jakými jsou skleněné stěny či nejrůznější vodiče, musí vzdorovat nástrahám určeným přímo pro ně. Velkým nebezpečím jsou ochranné sítě proti holubům. Ty se, ve chvíli, kdy se neudržují (a neudržují se žádné), stávají smrtící pastí nejen pro holuby, ale i poštolky či chráněné kavky. Porušenými sítěmi se totiž dostanou ptáci dovnitř, ale už nenajdou cestu ven. Často se i do uvolněných sítí zamotají. K takovým případům stále častěji vyjíždí Pražská zvířecí záchranka provozovaná Českým svazem ochránců přírody.

„Dokud budou mít v Praze holubi možnost využít veterinární péči a rehabilitaci ve zdejší záchranné stanici, volání o pomoc vždy rádi vyslyšíme,“ komentuje záchranářka Kateřina Landová a dodává: „utrpení je věc, která by se z principu lidskosti neměla přehlížet u žádného zvířete, nehledě na jeho druh“.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČSOP

Z hlediska populační ekologie je naopak zcela nesmyslné vynakládat prostředky na hubení holubů, ať už je to odstřel, odlov pronajatými dravci či odchyt do klecí. Holubů prostě neubyde.

Navíc jsou tyto „odchyty“ provázené týráním a utrpením zvířat – daleko za hranou zákona. Mnohem inteligentnější se jeví nápad vybudovat městské holubníky, přilákat k nim holuby na kvalitní potravu a bezpečná místa k hnízdění a regulovat jejich počty odebíráním vajíček.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČSOP

„V tomto konceptu momentálně vidíme největší potenciál, jak se lidsky postavit k odpovědnosti za druh zvířete, který lidé ochočili, přetvořili a pak jej nechali svému osudu,“ říká Kateřina Landová z Pražské zvířecí záchranky, která loni podnikla k holubům v nouzi celkem 235 výjezdů.

Na péči o zraněné městské holuby nepřispívá stát ani krajské úřady. Je možné jí v záchranných stanicích provádět jenom díky darům od veřejnosti.