Mravenci jako nástroj biologické ochrany by mohli částečně zastoupit pesticidy

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Úzce profilované i širokopásmové pesticidy jsou v globální zemědělské praxi nesmírně populární, protože nabízí instantní řešení problému. Jiný tím ale vytváří. Většina z nich není selektivní, a jejich aplikace poškozuje hmyz bez rozdílu. Nejen na škůdce, ale na ty užitečné. Opylovače, například čmeláky a včely.

Nemusí je přitom zrovna hubit. Aktuální studie, na níž se podíleli badatelé z Německa, USA, Kanady a Velké Británie, potvrzuje, že chronická expozice vůči pesticidním přípravkům – insekticidům – narušuje optomotorické chování včely medonosné. V krátkosti: účinné látky z postřiků narušují jejich nervový systém, a včely pak létají jako opilé.

Ochrana rostlin tráví opylovače

„Běžně používané insekticidy, jako sulfoxaflor a neonikotinoid imidakloprid, mohou hluboce narušit vizuálně řízené chování včel medonosných,“ říká Rachel Parkinsonová z Oxfordské univerzity, hlavní autorka studie. Postřikem omámené včely měly výrazný problém koordinovat své pohyby, udržet přímý směr letu, manévrovat. Při následné pitvě se ukázalo, že měly ve svých mozcích výrazně vyšší podíl odumřelých buněk. Opylovači – včely – hynou přímo buď chronickou destrukcí svého nervového systému, anebo pomalu, hlady.

Vztah mezi aplikací pesticidů/insekticidů a výslednou újmou na opylovačích je nyní zase o něco zřetelnější, ale v zásadě nedává moc prostoru pro alternativy. Obory zemědělství jsou totiž do velké míry na pesticidech závislé, a na efektivní zemědělské produkci je pak závislé celé lidstvo.

Schůdnou cestou pro budoucnost by mohly být jen takové pesticidní přípravky, které by dokázaly ochránit hospodářské plodiny, ale přitom nedevastovaly opylovače. A brazilští badatelé, nezávisle na včelím výzkumu, upozorňují svou studií na to, že takové efektivní a přitom udržitelné a šetrné prostředky vlastně máme celou dobu k dispozici. Jen jsme je zatím nechtěli vidět.

Jde o mravence. Ty většinou vnímáme jako poloviční škůdce, ale musí se jim nechat, že práci v odstraňování škodlivého hmyzu zastanou výtečně. A to za mnohem nižších nákladů, než na kolik nás přijdou průmyslově vyráběné pesticidy.

Mravenci mají potenciál. Někdy

Diego Anjos z Biologického institutu prozkoumal spolu s kolegy případný potenciál desítek druhů mravenců, aby identifikovali 26 druhů, s nimiž by se v udržitelné zemědělské praxi dalo pracovat. Co dovedou? Výtečně snižují početnost škůdců, především generalistů. Nejrůznějších housenek a brouků. Zvyšují výnosy plodin v zastíněných porostech, jež nejsou monokulturami, a tento efekt se s časem zvyšuje. Labyrinty jejich chodbiček v půdě provzdušňují substrát, pomáhají rostlinám nasávat kyslík a zlepšují vododržnost půdy. Není to ale zadarmo.

Mravenci totiž souběžně zvyšují početnost škůdců produkujících medovici. Například mšice nebo některé zástupce blanokřídlého hmyzu. I to je ale možné odrušit, kompenzovat, ekologicky šetrným způsobem. „Třeba výsevem alternativních zdrojů cukru, kterými se mravenci živí,“ uvádí Anjos.

Doplňuje také, že mravenci jako činitelé biologické ochrany plodin, nejsou žádnou novinkou. Při pěstování citrusů v Číně, na plantážích kakaových bobů v Ghaně nebo při ochraně úrody v Nigérii se s nimi dříve pracovalo běžně. Než je vytlačily instantní řešení ve formě pesticidů.

Odborníci, ať už entomologové, biologové či badatelé z agrolaboratoří, neupírají mravencům začlenění do arzenálu ochrany hospodářských plodin. Varují ale před tím, že zdaleka ne každý zemědělský systém, ne každá plodina a jakýkoliv druh mravence může automaticky přinést úspěch. Chce to podrobnější výzkum, zacílené bádání. Ale pokud nám jde o ochranu opylovačů a současně zajištění produktivního zemědělství, měli bychom mravencům věnovat pozornost.