Praha má první podzemní vsakovací rýhu na dešťovou vodu

Pražská exkurze za prvky hospodaření s dešťovou vodou.

Foto | Zuzana Havlínová / Počítáme s vodou

Thomayerovy sady.

Foto | Zuzana Havlínová / Počítáme s vodou

Pozornost byla zvlášť věnována odvádění srážkové vody. Aplikovány zde byly objekty vhodné spíš pro decentrální způsob odvodnění, uplatnění zde však našly v podobě tlumení kinetické energie srážkové vody stékající po asfaltových cestách. Nacházejí se zde různé typy drážek, štěrkových drenáží, kamenných kaskád, průlehů nebo nádrží, které zabraňují vzniku soustředěného toku vody. Objekty tedy slouží k zadržení vody v parku a jako protierozní opatření, neboť usměrňují tok vody.

Na nároží Národní třídy a Mikulandské ulice se nachází budova s názvem Drn. Na stěnách i na střeše hraje velkou roli vegetace. Fasáda je osázena truhlíky s okrasnými travinami a jarními cibulovinami napříč pěti pater. Truhlíky jsou odizolované, aby nedocházelo k přehřívání rostlin při oslunění. Je zde použita jiná půda než na střeše z důvodu rychlejšího růstu zelené fasády.

Budova Drn.

Foto | Zuzana Havlínová / Počítáme s vodou

Zakládání střešních zahrad není ze statického hlediska snadné, u této budovy se však s intenzivní střechou počítalo od samého začátku. Stromové patro tvoří platany, jejich životnost zajišťuje vakcína mykorhiza. Tato houba prorůstá substrátem a zvětšuje tak příjmovou kapacitu kořenového systému, tj. zlepšuje například příjem fosfátů. Přítomnost houby zajišťuje i efektivnější příjem vody a zamezuje tak negativním důsledkům sucha.

Co se týče koloběhu vody, ta je zde dodávána z vodovodního řadu právě v době sucha.

Smetanovo nábřeží.

Foto | Zuzana Havlínová / Počítáme s vodou

V roce 2022 byla dokončena první etapa rekonstrukce Smetanova nábřeží. Cílem rekonstrukce bylo navrácení k původní promenádní funkci, kterou se nábřeží pyšnilo od 40. let 19. století. Mezi Národním divadlem a parkem Národního probuzení bylo vysázeno 17 jerlínů japonských propojených 200 metrů dlouhou podzemní vsakovací rýhou. Tato realizace tak umožňuje odvádění dešťové vody do rýhy a usnadňuje prorůstání kořenů stromů.

Velmi důležitá je u těchto realizací i následná péče. Součástí tohoto projektu je pětiletý plán péče. Do budoucna se můžeme těšit na podobné úpravy na protějším chodníku od Mánesa až po náměstí Jana Palacha.

Poslední zastávkou byly Čelakovského sady nacházející se u Národního muzea, které v nedávné době prošlo rekonstrukcí nesoucí sebou i úpravy veřejného prostoru v jeho bezprostřední blízkosti, tj. Čelakovských sadů. Snahou bylo vytvořit reprezentativní prostor s vysokou užitností, lepší přehledností a vyšší bezpečností pro návštěvníky. Nahrazeny byly kryty zpevněných povrchů, byla realizována dosadba stromů nebo obnova travnatých ploch.

Čelakovského sady u Národního muzea

Foto | Zuzana Havlínová / Počítáme s vodou

Při revitalizaci byla použita řada technologií zakládání vegetačních prvků, které významně podporují kvalitu zeleně a aktivně se zapojují do srážkoodtokových dějů. V sadech se nacházejí např. prokořenitelné buňky. U některých stávajících stromů bylo použito radiální mulčování nebo doplnění závlah. Hlavním cílem byla aplikace technologií pro podporu vsakování vody, což se povedlo. Čelakovského sady patří k jedním z nejlépe udržovaným veřejným plochám v Praze.