Rozkvetlá rezervace divokých koní. Botanický výzkum zde zjistil 111 kvetoucích rostlin za pouhé dva týdny

Zanedbané pozemky plné černých skládek, které se původně nacházely v bývalém vojenském prostoru u středočeských Milovic, prošly od roku 2015 výraznou proměnou. Díky založení rezervace divokých koní a dalších velkých kopytníků, jsou dnes na místě kvetoucí druhově bohaté pastviny. Jejich pestrost překvapila i vědce, kteří v lokalitě v minulých týdnech prováděli výzkumy. „Ačkoli vyhodnocení všech dat bude trvat delší dobu, již dnes se dá bez nadsázky říci, že projekt pastvy velkých býložravců představuje jeden z vůbec nejúspěšnějších počinů v oblasti velkoplošného managementu nelesní krajiny v České republice,“ ocenil přínos pastvy pro krajinu botanik Štěpán Janeček z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Jen v rozmezí dvou týdnů zaznamenali botanici přes sto kvetoucích takzvaně entomofilních, tedy hmyzem opylovaných druhů rostlin.

Odborníci vyzdvihují nejen množství kvetoucích druhů, ale i rozmanitost stanovišť, kterou divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři dokázali vytvořit. Na desítkách hektarů vznikla mozaika druhově bohatých suchých trávníků, do nich se mísí luční prvky a ruderální vegetace. „Nejen samotné trávníky, ale i obnažená místa se stávají útočištěm ohrožených taxonů mizejících z naší zemědělské krajiny,“ zdůraznil Štěpán Janeček. Pastvu velkých býložravců vnímá jako efektivní nástroj pro ochranu, obnovu a péči o přírodně cenné luční biotopy.

Sčítání aktuálně kvetoucích rostlin opylovaných hmyzem se uskutečnilo v rámci rozsáhlého botanicko-entomologického výzkum zaměřeného na rostliny a jejich opylovače, který probíhá na pastvinách velkých kopytníků v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Milovice. „Nápad spočítat aktuálně kvetoucí druhy rostlin přišel poté, co kolegové z Karlovy univerzity oznámili, že mají vybavení na sledování pětatřiceti druhů rostlin, ale v rezervaci jich kvete mnohem více. Takže musejí rozmýšlet, které z nich do výzkumu zahrnout,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Nečekaně vysoký počet kvetoucích druhů tak odstartoval neplánované sčítání. „Vědomí, že se jistě dostaneme na 50 druhů, bylo samo o sobě vzrušující. V následujících dnech jsme tedy spojili síly a dali dohromady seznam kvetoucích bylin z těch částí pastvin, kde momentálně v terénu pracujeme. Když jsme se dostali na 106 druhů, říkali jsme si, že milovická pastevní rezervace kvete o 106. Nakonec jsme zjistili ještě dalších pět druhů, takže celkem v rezervaci kvete 111 druhů, což dalece předčilo naše očekávání,“ dodal Miloslav Jirků s úsměvem.

Podle jeho slov přitom zcela jistě nejde o kompletní seznam. „Řadu vzácnějších druhů, které se vyskytují v menších počtech, jsme určitě přehlédli. Navíc řada vzácných druhů, včetně několika zákonem chráněných, přitom v době sčítání již nekvetla nebo se teprve chystala kvést. Například chráněný kozinec dánský dokvetl před několika týdny a dnes již vytváří lusky se semeny. Naopak hořec křížatý a divizna brunátná se během sčítání na kvetení teprve připravovaly,“ poznamenal Miloslav Jirků.

Vědci zároveň zdůrazňují, že sečtených 111 druhů nepředstavuje kompletní výčet místní vegetace. Seznam nezahrnuje trávy a jiné rostliny opylované větrem. Pro biologickou rozmanitost lokality jsou totiž klíčové právě květiny. Vysoký počet kvetoucích druhů produkujících nektar a pyl je důležitý pro fungování zdravých populací motýlů, včel a jiných opylovačů.

„Rostliny a opylovači spolu prodělali miliony let evoluce a vzájemně se přizpůsobovaly jeden druhému. Výsledkem je, že různé skupiny či dokonce jednotlivé druhy hmyzu se specializují na určité skupiny rostlin a naopak rostliny se barvou a celkovou morfologií květů přizpůsobily určitým skupinám opylovačů,“ upozornil Miloslav Jirků. „Má-li vztah rostlina opylovač fungovat, musí sosák do květu zapadnout jako klíč. Většina druhů hmyzu proto navštěvuje jen určité druhy a rody rostlin. Platí tedy, že čím více různých druhů nektarodárných bylin na lokalitě roste a kvete, tím více druhů hmyzu zde může žít,“ dodává Jirků.

Většinu kvetoucích porostů ale návštěvníci neuvidí. Podle ochranářské společnosti Česká krajina, která Milovickou rezervaci spravuje, úřady v minulých letech rozhodly, že zhruba třetina rozlohy pastevní rezervace musí zůstat bez pastvy. „Návštěvníci, kteří procházejí po okružní stezce kolem milovické pastviny, mohou bohužel vidět hlavně degradované porosty dominantních trav, případně plevely na bývalém poli. Ty lemují okružní stezku na šedesáti procentech její délky. Vůči veřejnosti i přírodě bylo toto rozhodnutí poměrně necitlivé. I s ohledem na pozitivní výsledky současného botanického výzkumu v pasené části rezervace se budeme snažit s úřady dále jednat a dosáhnout změny původního rozhodnutí,“ konstatoval Dalibor Dostál, ředitel České krajiny.

V místech, kde se pasou velcí kopytníci, odborníci oceňují rozsah i rychlost pozitivní změny.

Podobný typ extenzivní pastevní krajiny byl podle botanika Milana Chytrého z Masarykovy univerzity v Brně v českých nížinách kdysi hojný a poskytoval biotop velkému množství rostlinných druhů. „Po opuštění většiny pastvin během 20. století začala krajina zarůstat a řada rostlin a na ně vázaného hmyzu postupně mizely. Do Milovic se teď tyto druhy postupně vracejí. Unikátní je zde i obrovská rozloha souvislých extenzivních křovinatých pastvin, jakou dnes v teplých nížinách České republiky asi nikde jinde nenajdeme. Pozoruhodné na tom je, že se společnosti Česká krajina podařilo tento ekosystém obnovit a udržovat během krátké doby s minimálními náklady. Je to výborný příklad pro podobné projekty v jiných lokalitách,“ dodal Milan Chytrý.

---

reklama

---