Více motýlů. V Milovicích se podařilo zvrátit nepříznivý trend české krajiny

V posledních pěti letech došlo v rezervaci velkých kopytníků u Milovic k výraznému nárůstu počtu motýlů . Vědci v rámci pravidelného monitoringu zjistili, že se počty motýlů zvýšily z 4592 jedinců v roce 2016 na 12 506 jedinců v roce 2021. Tedy o 172 procent. U nejvzácnějšího motýla modráska hořcového Rebelova počty vzrostly dokonce o 1700 procent. „Pastva velkých kopytníků má na motýly jednoznačně pozitivní vliv. Proměna lokality i zvýšení počtu motýlů v posledních letech jsou tak viditelné, že je musel postřehnout i naprostý laik. Motýlů je zřetelně více, než v době, kdy pastva začínala,“ uvedl entomolog David Ričl.

Důležité je, že se zvyšují počty chráněných druhů. „Týká se to například modráska hořcového Rebelova. Rostou nejenom jeho počty, ale objevuje se také v místech, kde ještě před několika lety nebyl,“ zmínil David Ričl. Zatímco v roce 2016 vědci zachytili pouhých 5 jedinců na 4 mapovaných lokalitách, a druh v těchto místech balancoval na hraně přežití, letos to již bylo 90 pozorovaných jedinců na 14 lokalitách. Jde tedy o nárůst o úctyhodných 1700 procent. „Díky pastvě a potlačení agresivních druhů trav se obnovila populace hořce křížatého, který začal prosperovat i v dříve zarostlých partiích rezervace. S tím jde ruku v ruce rozšíření a posílení populace modráska hořcového,“ dodal David Ričl.

Daří se i dalším druhům. „V lokalitě prosperuje například i soumračník skořicový, poměrně vzácný druh vázaný na ranná sukcesní stádia vegetace, tedy místa, kde převažují plochy bez vegetace a velmi řídké trávníky. Nárůst pozorování je patrný i u modráska hnědoskrvnného. Jde o chráněný druh, jehož počty jinde v České republice klesají,“ doplnil David Ričl. Na pastvinách velkých kopytníků se daří také běžnějším druhům motýlů. „Příkladem je modrásek vikvicový, který se u Milovic vyskytuje v tisícových počtech. Také tento druh jinde v Česku ubývá, ale v Milovicích jako na jednom z mála míst v Česku stále můžeme kolem tůní a na jiných vhodných místech vidět ve velkém množství,“ zmínil David Ričl. V monitorovaném prostoru vzrostly jeho počty z 55 jedinců v roce 2016 na 493 jedinců v roce 2021.

K nárůstu početnosti motýlů vedla proměna krajiny vyvolaná pozitivním vlivem pastvy velkých kopytníků. „Když jsme začínali, byla lokalita zarostlá dominantní třtinou křovištní, ovsíkem a sveřepem. Od druhého až třetího roku pastvy začaly přibývat nektarodárné byliny, včetně druhů typických pro kvalitní suché louky, jako například mateřídoušky. V současnosti je motýlů několikanásobně více než na začátku jejich monitorování. Rozdíl je naprosto očividný. A to i přesto, že kvůli opakovanému extrémnímu suchu nebyly podmínky pro motýly v posledních letech zcela optimální,“ upozornil David Ričl.

Výzkum, jehož výsledky vědci publikovali v odborném časopise BMC Ecology and Evolution, trval pět let. Monitoring motýlů zahrnoval pět návštěv lokality ročně, od května do konce srpna tak, aby pokryl výskyt všech druhů motýlů, které se v lokalitě vyskytují. „Některé druhy jsou pouze jednogenerační a vyskytují se jen v horizontu tří týdnů,“ vysvětlil David Ričl.

Výrazný nárůst počtu motýlů potvrdil, že pastva velkých kopytníků je ideálním způsobem péče o velké plochy krajiny. „Právě kvůli vymírání motýlů v České republice náš projekt vznikl. Jsme rádi, že vědecký výzkum potvrdil, že právě velcí kopytníci dokáží pro motýly vytvořit ideální prostředí, navíc na stovkách hektarů,“ zmínil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která rezervaci velkých kopytníků v roce 2015 založila ve spolupráci s vědci z Biologického centra Akademie věd a dalších odborných a univerzitních institucí.

Motýli jsou podle vědců dobrým ukazatelem celkové kondice ekosystému, protože mají složité životní cykly, během kterých jejich jednotlivá životní stadia potřebují různé mikrobiotopy. „Motýli potřebují nejen druhově pestré louky, kde mohou dospělci sát nektar různých bylin. Louka jim zároveň musí nabídnout i místa bez vegetace, kde se sluní housenky, chráněná místa ve stínu dřevin, kde se housenky kuklí, nebo početná hnízda mravenců, v nichž mnohé druhy motýlů prodělávají část svého vývoje,“ zmínil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR. Tato odlišná prostředí se navíc musejí nacházet v těsném sousedství, protože housenky nejsou při jejich hledání schopny dolézt více než několik metrů. Motýli tak potřebují luční ekosystémy, které jsou pestré nejen z hlediska počtu rostlin, ale také z hlediska mikrobiotopů.

Zároveň jsou motýli podle odborníků atraktivní a dobře prostudovanou skupinou živočichů a vědci o nich vědí více, než o jiných skupinách hmyzu. „Lze říci, že pokud se někde daří velkému počtu druhů motýlů, daří se na tomtéž místě i jiným volně žijícím opylovačům, třeba samotářským včelám a broukům. Ti zajišťují opylování nejen divokých bylin, ale také velké části zemědělských plodin od rajčat a okurek po řepku a veškerého ovoce. Je-li louka zdravá a funkční z hlediska výskytu opylovačů, je zajištěna i produkce hmyzem opylovaných plodin v okolí. Člověkem chovaná včelstva se v současnosti potýkají s různými nemocemi, které je ničí a úloha divokých opylovačů je proto čím dál významnější,“ dodal Miloslav Jirků.

Podle jeho slov je proto mnoho důvodů, proč je užitečné sledovat populace motýlů. „Nejde jen o jejich význam pro ochranu přírody, ale také o zajištění produkce potravin, což by mělo zajímat každého z nás. Velcí kopytníci svou činností dokáží zvýšit druhovou i biotopovou rozmanitost luk způsobem, který jinými prostředky nelze docílit. Prosperující společenstva motýlů v pastevních rezervacích ukazují, že jde o dobrý způsob, jak pečovat o krajinu tak, aby zajišťovala ekosystémové služby, které od ní očekáváme. Například opylování plodin i divokých bylin,“ uzavřel Miloslav Jirků.

---

reklama

---