https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/zatimco-v-cesku-se-na-rekach-toximetry-nepouzivaji-nemci-diky-nim-vedi-jaka-voda-k-nim-od-nas-priteka
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Zatímco v Česku se na řekách toximetry nepoužívají, Němci díky nim vědí, jaká voda k nim od nás přitéká

17.2.2022 18:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Údolí Labe u Schmilky.
Údolí Labe u Schmilky.
Foto | s.melzig / Wikimeda Commons
Z obsáhlého faktického rozboru Lze využít toximetry při monitoringu povrchových vod?, který redakci Ekolistu poskytl vedoucí odboru vodohospodářských laboratoří státního podniku Povodí Labe Jiří Medek, laicky smýšlející člověk snadno nabude dojmu, že v ochraně vod a prevenci škod není snad větší zbytečnosti, než toximetrů. Ale ani další "vodní" instituce se k toximetrům nestaví nijak vstřícně, jak se můžete dočíst v článku Kvalitu vody v řekách toximetry hlídat nebudou. Žádná instituce je nechce provozovat. Když ale nahlédneme k našim sousedům na západ, uvidíme, že na toximetry pohlížejí úplně jinak.
 
Vesnička Schmilka, vizuálně zaměnitelná například s českým Hřenskem, je typickou německou pohraniční obcí. Jejímu podlouhlému profilu a malebným historickým domkům, usazeným v těsném údolí Labe, vévodí vizuálně nápadný objekt bývalé celnice. Ta už zapotřebí není. Minimálně od května 2004, kdy se i Česko stalo součástí Evropské unie. Rázovitá německá víska ale o svou kontrolní úlohu nepřišla. Je tu umístěna automatická měřicí stanice, která hlídá kvalitu vody v Labi.

Chtělo by se říct Wasser kennt keine Grenzen, voda nezná hranice. A platí to nejen pro vodu, ale i její znečištění. A Němci díky kontinuálnímu měření na Schmilce vědí, jaká voda k nim z Česka přitéká.

V informacích je síla. A ta nám chybí

Můžeme si to vykládat třeba jako německou posedlost akurátní přesností. Znovu to ale nic nemění na tom, že Němci v každou minutu dne vědí, jaká voda k nim přitéká. My v Česku nevíme, jakou vodu jim za hranice posíláme.

Česko je zastoupeno v Mezinárodní komisi na ochranu Labe, která se má mimo jiné starat o snižování znečišťování řeky. Ale když u nás dojde k nějaké menší havárii, úniku chemických nebo biologických látek do řeky, dozvíme se to nejdřív od našich západních sousedů. Jak to? Pochopitelně, že česká větev povodí Labe disponuje vlastním a velmi propracovaným systémem měření a kontroly. Ale nemáme v něm instalovaný žádný dafniový nebo řasový toximetr.

Jde o zařízení, které je schopné sledovat průběh kvality vodní masy kontinuálně. Čtyřiadvacet hodin denně, 365 dní do roka. U nás považujeme takové zařízení za nadbytečné. Na druhé straně hranice, ve Schmilce, mají takové zařízení od roku 1998. A proto jim neuteče nic. Jaké je ale mezinárodní partnerství, když vám soused musí říkat, že mu od vás už zase teče znečištěná voda, a my o tom ani nemáte tušení. I v Česku se kvalita vody hlídá, měří se pH, vodivost vody a další parametry. Německé toximetry jsou ale citlivější.

Dafnie jsou malí korýši z řádu perlooček. Jsou součástí sladkovodního planktonu. A jsou mimořádně citlivé na kvalitu vody.
Dafnie jsou malí korýši z řádu perlooček. Jsou součástí sladkovodního planktonu. A jsou mimořádně citlivé na kvalitu vody.

Tady by se asi hodilo zmínit, jak často se takový incident přihodí. Data nejsou z nejčerstvějších, ale mezi lety 2010–2012 se to stalo hned čtrnáctkrát. Čtrnáctkrát za čtyřiadvacet měsíců museli na německé straně vzít telefon a prozradit nám, že už se to zase povedlo. Že z Česka teče voda obohacená o frakce motorového oleje, manganistanu draselného, nespecifikované množství lehkého topného oleje nebo podivné mastné vločky na hladině. V roce 2013 se to opakovalo znovu, šestkrát. A v roce 2015, mimo jiné, jsme po Labi do Německa poslali sedminásobek dosavadního maxima (anebo čtyřicetinásobek průměru) běžné koncentrace polychlorovaných bifenylů. Opět nás na to museli upozornit naši sousedé.

Co teče dovnitř, co teče ven

Není to ale tak, že by Německo mělo toximetr v příhraničí na Labi jen proto, aby na nás mohlo ukazovat prstem. Německou se stejnou pečlivostí a důsledností stará o to, jaká voda Labem protéká zemí až do moře. Labe, Alstera, Kollau, Flottbek, říční kanály jako Isebek nebo boční koryta jako Reiherstieg. I ty si v Hamburku u ústí hlídají a kontroluje se jakost vody. Stanic vybavených stejnými toximetry, dafniovými a řasovými, jako u Schmilky, tu mají devět. Pokrývají jimi celou deltu Labe při ústí, nepřetržitě, čtyřiadvacet hodin denně. V Německu se nestane, aby nevěděli o tom, že do moře teče znečištěná voda.

A v tom, že něco takového „víte“, tkví první podstatný význam toximetrů.


Toximetr vyhodnocuje chování dafnií. Zjednodušeně řečeno, na základě jejich pohybu vyhodnocuje, zda je ve vodě nějaká toxická látka.

Celá paleta systémů biomonitoringu, kam nejrůznější verze toximetrů s perloočkami, řasami anebo svítícími mořskými bakteriemi Aliivibrio fischeri spadají, nemá schopnost katastrofálnímu úniku znečišťujících látek do vodního prostředí zabránit. Není to ani jejich poslání. Ostatně to, že došlo k nějaké masivní havárii – po níž na čtyřiceti kilometrech toku plavou na hladině ryby břichem vzhůru – poznáme i bez jejich pomoci. Jejich hlavní úloha tkví v prevenci a v ochraně vod. V tom, že kontinuálně monitorují její kvalitu a zaznamenávají v čase odchylky od normy, nadprahové hodnoty, které se ale ještě nemusí projevit masivním úhynem ryb, a jejichž příčina je neznámá.

Představme si čistě spekulativně, že k nějakému znečišťování, které ale ještě neskončí úhynem ryb, dochází třeba v neděli ve 2.00 v noci. V nějaké chemičce či průmyslovém provozu ostříkávají hadicí manipulační plošiny pro nakládu, znečištěná voda odteče dešťovou kanalizací bez přečištění do řeky. Na hladině řeky okem nikdo nic nepozná, taky kdo by takto pozdě byl u řeky. Zátěž pro řeku je to ale veliká, zvlášť pokud se to děje každou neděli už léta. Ale co oči nevidí, to srdce nebolí…

Toximetry umí právě tyhle výkyvy a odchylky zaznamenávat nepřetržitě, a přispět tím k identifikaci zdroje znečištění. Samotnému znečištění zabránit nedokáží, ale mohou o něm vydat svědeckou výpověď. Což je druhý praktický význam instalovaných toximetrů.

Veřejně přístupná data z jimi vybavených měřících stanic v Německu totiž fungují preventivně. Žádný podnik se nebude dlouho vědomě dopouštět znečišťování řeky, když ví, že na jejich pochybení mohou data z toximetrů ukázat. Přišlo by se na to, a proto to nikdo schválně nedělá. V označeném úseku silnice měřeném radarem také sundáte nohu z plynu.

Černobyl na řece. Odklízení následků požáru v chemičce Sandez, 1986
Černobyl na řece. Odklízení následků požáru v chemičce Sandez, 1986
Foto | Comet Photo AG (Zürich) / Wikimedia Commons

Rýn je pro všechny, a proto ho hlídají

Své o tom vědí například na Rýnu, nejdelší německé a jedné z největších řek v Evropě. Její tok prochází hranicemi šesti států, v jejím povodí žije 58 milionů lidí, z nichž 20 milionů tuto vodu jímá a využívá jako zdroj pitné vody. Současně v těsné blízkosti jejích břehů funguje 50 % všech evropských chemických závodů. To dohromady vysvětluje, proč se vyplatí mít její kvalitu pod nepřetržitým dohledem.

V 70. a 80. letech minulého století byly na německém Rýně zaznamenávány jako chemické úniky jen události, které rozhodně nešly přehlédnout. Včetně katastrofální havárie v průmyslovém areálu Schweizerhalle z 1. listopadu 1986, při němž během požáru z chemičky Sandoz uniklo do řeky kvůli odtoku hasební vody 20–30 tun vysoce toxických pesticidů. Tato událost, během níž jsme se definitivně rozloučili s populací evropských úhořů a je dodnes přirovnávána k Černobylu na vodě, předznamenala na německé straně změnu kurzu v nastaveném systému ochrany vod. V přesunu od zásahů řešících nastalé akutní situace k předcházení havárií. Proto tu byly v roce 1989 instalovány první dafniové toximetry.

Nikoliv proto, aby zabránily opakování Sandozu. Ale aby pohlídaly řeku před mnohem menšími a nenápadnějšími úniky, které vytrvale devastovaly kvalitu zdejší vody.

A pro všechny bylo nemalým překvapením, když místo 10–20 chemických úniků ročně, které tu pro svou nepřehlédnutelnost byly dříve hlášeny, začaly toximetry vypovídat o desítkách dalších, menších, přehlédnutých.

Například v roce 1989 jich bylo 61. Ale o tři léta později už jen 17, v roce 1993 už jen 9. Protože už se vědělo, že se o tom ví, a neschová se to. V roce 1994 pak na Rýně poprvé nedochází k situaci, že by se snad vodoprávním úřadům nepodařilo dohledat a objasnit příčinu kontaminace.

Na Rýnu dál dochází k haváriím a únikům znečišťujících látek. Nehody se prostě stávají. Ale každá má svého adresného viníka, příčina je objasněna, je znám zdroj a původce. I díky toximetrům s perloočkami, řasami anebo svítícími mořskými bakteriemi.

Řeka Rýn
Řeka Rýn
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Je naprosto racionální chtít vědět

Pro české čtenáře Ekolistu bude nejspíš naprosto kuriózním aspektem bio-toximetrů, hlídajících německé řeky, jejich legislativní ukotvení. Když se zeptáte správce povodí Rýna, ředitele jedné z měřicích stanic v Hamburku nebo referenta z odboru ochrany vod, jaký zákon či vyhláška jim konkrétně ukládá povinnost toximetry na svých tocích provozovat, pak neporozumí vaší otázce.

Toximetry vnímají jako momentálně nejlepší příhodně dostupnou technologii, která jim pomáhá zajistit ochranu vody pro všechny. Jako užitečný doplňkový nástroj, po kterém přirozeně z nabídky možností sáhnete, když chcete svou práci dělat opravdu dobře. Jako „nice to have“ hračku, která vám o efektivitě vašeho poslání prozradí něco navíc. Říkejme si tomu třeba kulturní rozdíl, odlišné myšlení. Ale Němci v tom nejsou sami.

V Evropě v současnosti funguje jako nástroj biomonitoringu nejméně 135 toximetrů (jedná se o údaj pocházející od jednoho konkrétního výrobce technologie, a takových jsou po světě nižší desítky), takže podobných strojů bude do praxe prevence a ochrany vod nejspíš násobně víc. Fandí jim ve Francii, Španělsku, Velké Británii, Itálii. V Holandsku, kde technologii, kterou tu nazývají aqualarm zavedli do praxe jako první v Evropě. 130 jich mají v USA. A nově také v Jižní Koreji. Právě tam začlenili 60 toximetrů do systému kontroly čistíren odpadních vod. Proč? Chtějí vědět, zda a jak je skutečně čistá voda, kterou ze svých čistíren odpadních vod vrací zpátky do řek.

Nic takového ale v Česku nejspíš nepotřebujeme. Pramení u nás řeky, kterými posíláme vodu dál Evropou do Severního, Černého a Baltského moře. V jaké kvalitě, jakosti, to nás ale nezajímá. Nám stačí jen vyčkat, až zase z Německa zavolají, že u nás došlo k havárii, které jsme si nevšimli. Zase.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (21)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

RV

Richard Vacek

17.2.2022 07:14
Praktická ukázka toho, že když je země bohatá, může vydávat prostředky i tam, kde je chudší země vydávat nemůže. Řešením je zbohatnout.
Odpovědět
pa

pavel

17.2.2022 09:45 Reaguje na Richard Vacek
dobrý nápad takže koho máme vyžírat koho máme okrást na čí úkor máme žít ..... němci vydělali na obnově své zničené ekonomiky po válce zavedení eura na darování našich podniků na zákazu dvojího zdanění .... jsou to neskutečný prachy co jim tam tečou a né jenom od nás jo jo to se to hoduje to se to mlaská když to platí ostatní - dám vám príklad vykrádání jedna nejmenovaná dosti velká firma je dceřinou společností německé firmy a ta musí dle pokynů mateřské firmy nakupovat nářadí pouze v německé dodavatelské firmě cca 3-4 dráž než když je kupila i v obi takže blbá pistole na tmel cca 80 kč v obi vyjde cca 600 kč od němců to samé příkaz na který čerpačkách tankovat kde nakupovat spotřební kanc matroš.... o nákupu dílů do výroby ani nemluvě u koho zadávat audity a školení ano takto se vyvádí peníze a přesto je firma ještě ve zisku a ten se daní v německu JO JO TO SE TO HODUJE TO SE TO MLASKÁ KDYŽ NÁM TO NĚKDO PLATÍ
Odpovědět
ss

smějící se bestie

17.2.2022 11:33 Reaguje na pavel
1*
Odpovědět
PE

Petr Eliáš

18.2.2022 09:20 Reaguje na pavel
Jooo. ČR určitě živí Německo. :D Dobrý vtip. :D
Odpovědět
FP

FRANTIŠEK PTÁČNÍK

22.2.2022 06:34 Reaguje na Petr Eliáš
Nikdo neřekl, že živí, ale že nás Němci vysávají to je fakt. U nás z jejich podniku minimální daně. Někdo kdysi křičel , že ze Škodovky odvádí velké daně, chyba. Je to daň z platu zaměstnanců, kde stát chce 25% odvod podniku ze mzdy. Němci museli nasadit vyšší mzdy, byla by je hanba, kdyby byli 10x nižží než v Německu. Takže pokud si vydělá někdo 40 000 musí podnik dát státu 25%, tj 10 000 a další daň zaplatí onen zaměstnanec. Někdo řekne ale to je daň podniku, ano je, ale onen zaměstnanec musí vydělat jak na tuto daň tak na obrovský zisk. Daň ze zisku skoro neplatí. Doveze se díl na auto a ten je totálnš předražený, tak prostě podnik nemá zisky. Úroveň kdy jsme se měli dostat na západ se nevyplnila. Když budete počítat průměrnou mzdu a odstraníte poslance, miliaráře, tak jste na 16 000. Přijetí Eura nás hodí ještě do větší bídy. Tak to je. Stát nemá zájem zbohatnout. Jinak by nenařídil likvidaci lesů, nevyplácel obrovské dotace, pamatuji si na dotace na zateplení. Jen se o tom začlo mluvit, tak vylítli ceny za umělá okna soro 10x nahoru, dotace zaplatila 80% a onen člověk zaplatil skutečnou cenu, která zde byla před dotací, zisk měl podnik a ještě ten který lobista Ritik a jiní určili. Tak to je.
Chápu, že se Němců bojíte, mají nás na lopatě, to se ani Hitlerovi nepovedlo. To jsem zapoměl na obchoďáky , kde se prodává Německý a polský odpad, za cenu vyšší než je v Německu.
Ekologie je opravdu v háji, ale stát nemá zájem, to by se museli ty staré porevoluční struktury odtranit, ale kde najdete čestného člověka. Vtloukáním do hlavy jak má být každý bohatý, ale kde na to brát?....
Odpovědět
PE

Petr Eliáš

24.2.2022 08:44 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍK
Tvrdíte nesmysly. Na dani z příjmu např. rok 2019 odvedla nejvíc škodovka.

https://www.irozhlas.cz/ekonomika/dan-z-prijmu-alena-schillerova-zebricek-firmy-ministerstvo-financi-financni_2009241409_gak
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

23.2.2022 07:26 Reaguje na Petr Eliáš
no nejen ČR, ono když Němci mají 50% HDP z dovozů, tak někde je naškrábat musí....
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

23.2.2022 07:25 Reaguje na Richard Vacek
to je o prioritách ne o bohatství...asi by jsme zjistili, jak nemožně dokážeme čistit vodu v čističkách a co za hnus se do řek vrací...asi by bylo na čase zlepšit schopnosti čištění odpadních vod a nebo raději žádné nevytvářet ostatně recyklace je docela zajímavá záležitost, tam by to mohlo fungovat bezezbytku ne jako ve spalovnách komunálu
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

17.2.2022 10:11
Už jsem to psal u jiného článku. Tu povinnost mít nainstalovaný toximetr
na výpusti vody do toku by měl mít každý, kdo takovou výpustí disponuje.
Nač to měřit až někde v toku a zkoumat odkud, když to může být na náklady
znečišťovatele zjištěno už u něho a případně i zabráněno vypuštění takové
vody do toku. To by ale museli mít politici "koule" to uzákonit a trestně
postihovat. Otravám je třeba předcházet a nikoliv je pouze sanovat. Už
jen to, že před výpustí nemusí být alespoň biologické nádrže s obsádkou
ryb citlivých na kyslíkatost a znečištění a to už nehovořím o těch daleko
citlivějších dafniích a řasách. Podnik dnes nemusí mít ani vodohospodáře odpovědného za zacházení s odpadními vodami a nasmlouvaný vodohospodář
často zavírá obě oči, aby nebyl nahrazen "vstřícnějším". Předem hlášené
kontroly jsou výsměchem kontroly samotné a ten den vytéká "pitná voda".
Je to pouze hra na EKO a veřejnost je balamucena pohledem na čirou vodu
bez života, což ale laik nezkoumá. Kdysi byly přítoky z čistíren plné
života a dnes mrtvé. Nepláču po té směsné špíně, ale upozorňuji na to,
že senzoricky "čistá voda" čistou není a řeka bez živin je řekou bez
života. Pamatuji na smrdutou vodu z jatek a řeku pod ní plnou pstruhů
jako polena. Dnes je tam voda čirá, úsek hájen a občas nějaký pstroužek.
Totéž u výtoku z jedné staré městské čističky s jelci tloušti a štikami
pod výtokem. To ale byly ještě bez chemie z reklam, která rozpustí
jednou kapkou kýbl tuku, vypere i zaprané prádlo a vyčistí ucpaný odpad.
Odpovědět
FP

FRANTIŠEK PTÁČNÍK

22.2.2022 06:42 Reaguje na Břetislav Machaček
Ano ale nesmí to být chemický odpad. Mě to připomělo, že u nás ze studně veřejné, byla voda vhodná pro kojence, chemička potřebuje kšeft z další chemikálií, tak se udělala nějaká závada a k chlˇoru máme nějaké svinstvo, elektriku k vodě, je zde mísírna, tak tomu říkám bravo.
Jemže největší znečis´tovatelé jsou zemědělci, ti přestali hospodařit a k lokomotivám přidali obrovské množství chemie, výživa ochrana a jiné. Neorá se podmítá, nejsou krávy není hnůj. Prasata dovážíme z ciziny, nemáme brambory, kdysi zakázáné z Polska, odpad, zmizel len, hadry z umělotiny atd.
Kdo tomu udělá přítrž a to jsem zapoměl na vodu, meliorace se stále obnovují....Vrty , které stahují povrhovou vodu, nejen ty na pilotáž, ale i ty co suplují studny.
Odpovědět
rl

rýpal lesní

25.2.2022 12:42 Reaguje na Břetislav Machaček
Dalo by se zde napsat totéž, co jsem psal níže. Zrušení systému péče o vodu bylo chybou. Já byl proti, a upozorňoval, ODS to zválcovala a spoustu lidí nas.ala natolik, že se již ani k vodě nepřiblížili. Dělali to s erudicí (odborníci) a zdarma, ve svém volnu. Ale nebyli "správným politickým podnikatelským přínosem."
Např. německý systém dozoru a kontroly vh. zařízení i kanalizací je proti našemu o mnoho propracovanější, a za 30 let jsme se nepřiblížili ani o fous. Spíše se hledají možnosti, jak se vyhnout, ohnout, nešťourat. Čest těm, kteří se alespoň starají o funkci a není jim zásadní chyba jedno a snaží se alespoň něco napravit.
<rl>
Odpovědět
JK

Jan Krupička

17.2.2022 11:24
Vyznění části článku o hlášení znečištění ze Schmilky je jednoznačně takové, že je to díky toximetru, který Němci mají, zatímco my ne. To se ovšem jeví být v přímém rozporu s věcným hodnocením funkce toximetru ve Schmilce uvedeným ve článku Jiřího Medka („...žádné havarijní epizody vyjma několika falešně pozitivních...“). Pokud se Radomír Dohnal na článek Jiřího Medka odkazuje, neměl by tento přímý rozpor nechat bez komentáře. Znamená to tedy, že Jiří Medek uvádí zásadně chybné či neúplné informace? Nebo nebyla hlášená znečištění zjištěna toximetrem?
Odpovědět
JO

Jarka O.

17.2.2022 18:30 Reaguje na Jan Krupička
Ve Schmilce nebyla ta zmíněná znečištění nalezená toximetrem, ale zjistili je místní občané. Divala jsem se, že provozují automatizovanou měřící stanici. Měří tam fyzikální a chemické parametry, podle odkazů. Informace o PCB je z výzkumné studie historického znečištění, tak teď nevím, o čem p. Dohnal mluví, asi jsem to prehlédla. Našla jsem, že biomonitoring pouzivají v Hamburku na Labi a v Holandsku, ne jako jedinou metodu, ale součást měření, a obvyklé fyzikální a chemické parametry měří samozřejmě taky. Toximetr je, jak p. Dohnal pěkně píše, "nice to have", pokud jsou prostředky, ale jde to i bez toximetru automatizovanymi metodami nebo častějšími odběry vzorků.
Škoda třeba je, že se zrušily mnohé detašované malé laboratoře v blízkosti toků z důvodů "efektivizace a centralizace", a také že funkce podnikového vodohospodáře, která by mnohým průšvihům mohla předcházet, je "outsourcovaná".
Odpovědět
JK

Jan Krupička

17.2.2022 19:04 Reaguje na Jarka O.
Díky za objasnění. Potom by ovšem byl text "...nemáme v něm instalovaný žádný dafniový nebo řasový toximetr ... Na druhé straně hranice, ve Schmilce, mají takové zařízení od roku 1998. A proto jim neuteče nic..." následovaný výčtem hlášení, hrubá manipulace.
Odpovědět
JO

Jarka O.

17.2.2022 19:19 Reaguje na Jan Krupička
Prosim. O té Schmilce to mám z odkazů, co dal p. Dohnal, ale možná jsem opravdu něco přehlédla. Jak se sleduje třeba kvalita vody v Rýnu, jsem se nedívala.
Odpovědět
JO

Jarka O.

20.2.2022 08:22 Reaguje na Jan Krupička
Nedalo mi to, přece jen jsem si to vyhledala.V měřící stanici ve Schmilce mají jako doplněk metod toximetry dafniový a se zelenými řasami. Můžete mrknout na odkaz, co všechno tam kontinuálně měří. V nekterych odkazech se píše, že stanice funguje jako přeshraniční, meziregionálni, dokonce se jmenuje Schmilka/Hřensko, tak předpokládám, že domluva při zjištění znečištění je kolegiálni, a toximetry tím pádem hlídají i českou část Labe. Ale zase to nevypadá, že by toximetry fungovaly od 1998 v rámci rutiny, jak píše p. Dohnal.v 2005, kdy z Ústí pritekly do Labe kyanidy, je zjistili bez toximetru.
Jen s toximetrem jako jedinou metodou by odhalováni znečištění nešlo, tak s popisem p. Medka souhlasím.
https://www.wasser.sachsen.de/schmilka-elbe-10067.html
Odpovědět
rl

rýpal lesní

17.2.2022 18:03
Tož asi tak. Důležité je nelhat a nekrást. <rl>
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

17.2.2022 22:40
Ve sledování znečištění vody v našich řekách proti některým zemím v Evropě asi dost zaostáváme. Otázkou pro mne zůstává, jestli je hlavním důvodem tohoto neblahého stavu to, že náš stát není dost bohatý.
Odpovědět
JO

Jarka O.

20.2.2022 08:31 Reaguje na Majka Kletečková
Jistě je na západ od čech více peněz, jak se tu v jiném komentáři píše. Stát se podniků a služeb zbavil, podnikají soukromé objekty a tam je kontrola kvality odpadní vody náklad navíc. Stát není chudý, když má na provoz senátu. Kdyby bylo na výběr mezi provozem senátu a provozem nekolika stanic jako ve Schmilce, dovedla bych si vybrat.
Je škoda, že parlament jedná o zvláštních zákonech, které nikomu neprospějí, ale vodní zákon prioritu nemá.
Odpovědět
rl

rýpal lesní

25.2.2022 12:35 Reaguje na Jarka O.
Exaktně napsáno. A protože není zájem o to, aby byla známa šedá zóna, není zájem o podporování legislativy tímtom směrem, a není zájem o to na to dát peníze.
Mimochodem, postup v ekologických zátěžích tuto zkušenost ještě více dokresluje. Špinavým přečistým vše čisté.
První požadavek na instalaci toxi-měřícího zařízení (ovšem na technickém principu) jsem vznesl krátce po sametu, další pokus byl v r. 2001 v rámci "Čistá Bečva", a pak ještě při osobním jednání na jednom místním úřadě. ČIŽP také informována (neoficiálně) ku podpoře, ale neměla možnost. Takže poté rok 2019 Bečva opět s havárií.
Není to náhoda. Je to pro některé již statistika. Byl bych rád, kdyby to bylo vyřešeno, ale asi to počká na jiné. Rybu bych si z té řeky již raději odpustil. Pamatuji, že tam byli kdysi i raci. A nám z ešusu chutnali. Tenkrát ještě neměli ochranu zákonem. Vstoupi do vody bez gumáku bylo docela riziko, voni umí zmáčkout :o)
<rl>
Odpovědět
JO

Jarka O.

4.3.2022 09:24 Reaguje na rýpal lesní
Tak vidíte, že spousta chytrých věcí je otázka peněz (kromě zájmu), člověka to zklame. Jakýpak toximetr jste měl vymyšlený, čistě ze zvědavosti? :- ) Bečvu znám jen od V. Redla, on i před 30 lety na koncertech vykládal, že je špinavá. On obvykle kecal, asi ano, když tam byli raci:-), ale já to mám v hlavě jako představu Bečvy dodnes…
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist