https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/zlato-je-predrazeny-zlozvyk.zbavit-se-zavislosti-na-jeho-tezbe-nikomu-neuskodi-tvrdi-studie
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Zlato je předražený zlozvyk. Zbavit se závislosti na jeho těžbě nikomu neuškodí, tvrdí studie

22.2.2023 05:36 | PRAHA (Ekolist.cz)
Zlaté zubní můstky a náhrady, zlaté neorodující mikrosoučástky vodičů v mobilních telefonech – tedy aplikace, kde to zatím bez zlata dost dobře nejde – tvoří jen asi 7 % z objemu každoroční těžby. Ta skutečně nejmasivnější část, 55 % z vytěženého objemu, je vyhrazena pro šperkařství. Zbývajících 38 % připadá na zlato investiční či rezervy státních bank.
Zlaté zubní můstky a náhrady, zlaté neorodující mikrosoučástky vodičů v mobilních telefonech – tedy aplikace, kde to zatím bez zlata dost dobře nejde – tvoří jen asi 7 % z objemu každoroční těžby. Ta skutečně nejmasivnější část, 55 % z vytěženého objemu, je vyhrazena pro šperkařství. Zbývajících 38 % připadá na zlato investiční či rezervy státních bank.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zanechat těžby fosilních zdrojů je fuška, protože jsme si na ně vytvořili návyk a potřebujeme je v mnoha odvětvích. Najít za ně alternativy stojí peníze, energii a žádá si soustředěný výzkum. To s těžbou zlata je to mnohem snazší. Když ho zítra přestaneme těžit, svět se prý nezboří.
 

Nejprve pár zlatých čísel: za dobu trvání lidské civilizace už bylo nakutáno a narýžováno kolem 208 874 tun zlata. Těžba ale ještě neskončila a dnes dobýváme okolo 3100 tun zlata ročně. Světový žebříček momentálně vede Čína s 332, Rusko z 330 a Austrálie s 315 natěženými tunami zlata. Zhruba 7 % z každoroční světové produkce je pak prokazatelně vytěženo nelegálně, a u 25 % vydobytého zlata je původ a legálnost jeho původu přinejmenším nejistá.

Vyplatí se také zmínit, že těžba zlata patří svými dopady na životní prostředí k těm nejdestruktivnějším extrakcím. Ročně vyprodukuje tolik skleníkových plynů, jako všechny civilní lety v zemích Evropské unie (tedy 0,3 % všech antropogenních emisí), a je odpovědná za 38 % světových emisí toxické rtuti, která devastuje lidské zdraví milionů lidí chronickými otravami.

Za kilogram zlata se „platí“ 265 000 litry spotřebované procesní vody. A nehezkou váhu zlato dodává i to, že nejedna krvavá kapitola lidské historie byla sepsána právě kvůli honbě za ním.

Takže se přirozeně nabízí velmi teoretická otázka, jestli by už nebylo třeba rozumnější na těžbu zlata úplně rezignovat. Co by se tak asi stalo?

Na to svou studií hledá odpověď Stephen Lezak, docent univerzity v Cambridge.

Na co se zlato hodí?

Nejprve si odpovídá na řečnickou otázku, k čemu nám je vlastně zlato dobré. Ve velmi obecné rovině naplňuje funkce suroviny pro průmysl, technologie a medicínu; je současně navýsost ceněným materiálem pro šperkařství a v neposlední řadě je investičním prostředkem, jistinou.

Velké šperkařské firmy se samy zavázaly, že od konce roku 2025 budou přecházet na zlato recyklované. A protože vyjde levněji, přidají se brzy nejspíš i menší subjekty. Recyklace zlata má navíc necelé jedno procento uhlíkové stopy primární těžby.
Velké šperkařské firmy se samy zavázaly, že od konce roku 2025 budou přecházet na zlato recyklované. A protože vyjde levněji, přidají se brzy nejspíš i menší subjekty. Recyklace zlata má navíc necelé jedno procento uhlíkové stopy primární těžby.

Jenže pozor: ony zlaté zubních můstky a náhrady, ty zlaté neorodující mikrosoučástky vodičů v mobilních telefonech – tedy aplikace, kde to zatím bez zlata dost dobře nejde – tvoří jen asi 7 % z objemu každoroční těžby.

Ta skutečně nejmasivnější část, 55 % z vytěženého objemu, je vyhrazena pro šperkařství. Jinými slovy, pro parádu. A zbývajících 38 % připadá na zlato investiční či rezervy státních bank. To je to zlato, které ve formě úhledných cihel leží vyrovnáno v přísně střežených trezorech.

Není bez zajímavosti, že segmenty průmyslu, technologie i medicíny jsou schopny už dnes čtvrtinu své poptávky po zlatě pokrýt – a pokrývají – recyklací. Vysoce ceněné zlato je dnes vlastně jedním z nejrecyklovanějších materiálů na světě, a přitom pro jeho návrat do oběhu není třeba žádné toxické rtuti a jen zlomek procesní vody. Recyklace zlata má necelé jedno procento uhlíkové stopy primární těžby.

Svět zítřka bez těžby zlata

Takže co by se tedy stalo, kdyby se zítra zastavila těžba zlata? „V zásadě nic,“ odpovídá svou teoretickou studií Lezak. „Z našeho výzkumu, založeného na modelování hypotetických scénářů, vyplývá, že s využitím současné míry recyklace je možné zachovat plně oběhové hospodaření se zlatem na celém světě.“ Jinými slovy, vystačili bychom se zlatem, které už máme.

Celosvětový pokles těžby zlata od vyšší udržitelnosti až na prostou nulu v objemu těžby by totiž nemusel nutně narušit žádnou ze tří hlavních funkcí zlata. Jak ve šperkařství, technologiích, tak investicích by to šlo i bez něj.

Zlato pro průmyslové využití by podle modelů Lezaka mohlo být zpětně zásobováno recyklací po následující staletí. A zůstalo by ho dost i pro základní použití ve šperkařství.

Hypotetický svět se snižující se nabídkou zlata by pravděpodobně znamenal, že by běžní spotřebitelé za stejný prsten ze čtyřiadvacetikarátového ryzího zlata zaplatili více. „Pravděpodobnější však je, že by se nákupy šperků přesunuly k levnějším a trvanlivějším slitinám zlata, které jsou již nyní docela populární,“ dodává Lezak.

To, že by se zlato stalo vzácnější a dražší, se ovšem u drahého kovu nedá považovat zrovna za zápor. A to má přímý dopad i na investiční sféru. Role, kterou dnes zastává zlato v globální ekonomice, by velmi pravděpodobně fungovala i nadále, bez ohledu na zastavenou těžbu.

K omezení těžby by jako první mělo dojít v dolech, kde se těží pouze zlato. Zlato ale často doprovází těžbu mědi, a ta by se nejspíš těžila dál.
K omezení těžby by jako první mělo dojít v dolech, kde se těží pouze zlato. Zlato ale často doprovází těžbu mědi, a ta by se nejspíš těžila dál.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

„Stejně jako třeba renesanční umění je zlato cenné právě proto, že je vzácné a nedostatkové,“ říká Lezak. „Ukončení těžby zlata by neznamenalo konec nákupu a prodeje, ani konec poptávky po plnění bankovních trezorů zlatými cihlami. Naopak by se tím zvýšila hodnota stávajících zásob již nastřádaného zlata.“

Zkrátka a dobře, závěrem Lezakovi studie, že svět dosud zlato potřebuje, ale už nepotřebuje jeho těžbu.

Jak ale udělat za těžbou zlata tečku?

Podle Lezaka je, tak jako u každé snahy abstinovat a vyvázat se ze závislosti, nejtěžší začít.

Uzavření zlatých dolů je prvním krokem jen navenek, protože už před tím bude třeba najít alternativu zaměstnání pro 19 milionů horníků, kteří dnes zlato těží. A to asi lehké nebude.

Na straně poptávky se to jeví být o dost snazší, protože proces změny už vlastně započal. Velké šperkařské firmy se samy zavázaly, že od konce roku 2025 budou přecházet na zlato recyklované. A protože vyjde levněji, přidají se brzy nejspíš i menší subjekty. Přechod čistě na recyklované zlato už vyhlásily také některé technologické firmy. Jmenovitě Apple, s plánem od roku 2030.

Jinak by asi k omezení těžby jako první měly přistoupit těžařské společnosti, které by uzavřely doly, kde se těží pouze zlato. Zlato totiž často doprovází těžbu mědi, a ta by se nejspíš těžila dál. Investoři by také měli omezit vklady do podniků zacílených na otevírání nových zlatých dolů.

Centrální banky by pak měly začít pracovat na tom, aby své budoucí investice přesměrovaly buď do jiných stabilních jistin, anebo se zaměřily na získávání výhradně recyklovaného zlata.

Lezak dává ke srovnání příklad s fosilními palivy. „I jejich těžba je škodlivá pro životní prostředí. Ale na rozdíl od zlata fosilní paliva zajišťují teplo a elektřinu pro domácnosti a podniky, pohon vozidel a třeba hnojiva pro zemědělské podniky,“ říká Lezak. „Přechod od těchto zdrojů si žádal desetiletí výzkumu a investic do technologií čisté energie. Zříct se fosilních paliv je nelehké, ale u zlata není třeba hledání náhrad ani navazující výzkum.“

Svět je prý v oblasti udržitelnosti a těžby surovin plný obtížných kompromisů, ale zrovna pro těžbu zlata to prý neplatí. „Stažením tohoto odvětví by se nabízel relativně snadný způsob, jak snížit stopu lidstva na křehké planetě, a nežádalo by si to nic moc jiného, než ho prostě přestat těžit,“ uzavírá Lezak.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (16)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

DM

Dalibor Motl

22.2.2023 11:03
Podle této logiky bychom mohli přestat těžit všechny suroviny. Jejich cena by se také zvedla... Těžit zlato se dá různě. Na jednom pólu stojí čistě mechanická cesta a na druhém loužení kyanidem s drastickými dopady na nechráněné pracovníky i přírodu. Jsou doly používající vodu z místního potoka a vypouštějící tu samou vodu (ze sedimentační nádrže) o pár stovek metrů níže do stejného arktického potoka uprostřed neobydlené divočiny... V takovém kanadském "dole" může pracovat třeba 3-6 lidí s jedním nakladačem a v zásadě se příliš neliší od těžby štěrkopísku někde ve středních Čechách. Tlak nepoučených aktivistů může připravit hodně horníků o živobytí. Za mě je na místě rozlišovat a řešit nejdříve zjevné "prasárny" namísto nasazování "psí hlavy" celému těžebnímu průmyslu.
Odpovědět

vladimír šmídl

22.2.2023 12:38 Reaguje na Dalibor Motl
Většina elektroniky se odehrává mimo mobilní telefony.Jde jednak o kontaktování čipů na podložku zlatým drátem, jednak pájení čipů na podložku eutektickou slitinou zlato-křemík . Recyklace tohoto zlata (v nákladech na integrovaný obvod netvoří zdaleka velkou položku) je technologicky náročné.
A k těžbě : Zatímco kyanidové loužení se považuje za zvláště nebezpečné - kyanidová rezidua se biologicky odbourávají velmi pomalu- Proti amalgamovému dobývání nikdo nic nenamítá, ačkoli jeho největší uživatel - Čína- použitou rtuť z amalgamu nerecykluje (musela by se rafinovat), ale odpařuje do atmosféry.Ta pak přechází do svrchních vrstev půdy a je tam uložena v organických sloučeninách.
Odpovědět
DM

Dalibor Motl

22.2.2023 11:09
Ještě doplním, že zlato osobně používám hlavně v elektronice plynového pedálu a trochu možná v mobilu (?). Zlatá cihla nenese dividendy ani nerodí ovoce. Pro případ rozpadu civilizace je asi rozumnější hromadit spíš olovo, které při podobných vlastnostech, vyjde přeci jenom do nábojů levněji...
Odpovědět

vladimír šmídl

22.2.2023 12:42 Reaguje na Dalibor Motl
Ovšem zlato by díky své téměř dvojnásobné hustotě mělo větší průraznost (asi jako uran).
Odpovědět
DM

Dalibor Motl

23.2.2023 09:20 Reaguje na vladimír šmídl
Ochuzený uran mě nenapadl :D A to se dá na netu koupit? LOL.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

28.2.2023 12:55 Reaguje na vladimír šmídl
Nemělo, protože je měkké. Musela by se najít nějaká tvrdá slitina s vysokým podílem zlata.
Když už, tak vedlee uranu nebo wolframu by se na toto mohly použít platinové kovy, ty jsou podobně hmotné a navíc tvrdé.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

22.2.2023 12:57
S článkem samozřejmě souhlasím. Ale zaměřil bych se i na další drahé kovy, které potřebujeme na OZE a baterky. Větrníky. Tam se jich používá velké množství, a nejdou recyklovat. Prostě se rozeberou a zahrabou do země třeba v Thajsku. Soláry a baterie jsou na tom stejně. Jelikož zlato recyklovat jde, těžbu bych zanechal. Ovšem OZE pro nerecyklovatelnost bych zakázal. Vše co je ekologistické škodí přírodě.
Odpovědět

vladimír šmídl

23.2.2023 22:55 Reaguje na Michal Ukropec
solární panely s černým absorbérem v zářivkové trubce (to je doslova, viděl jsem tažení trubek pro oba účely)vyžadují oběhová čerpadla a jinak jsou jejich materiály běžné a recyklovatelné lépe, než zářivky.
Soláry FV požadují recyklovat cín, olovo, měď. Hliníkový rám a křemík by neměly být problém, čistota dobrá a hutnická poptávka existuje(silumin, trafoplechy).Permanentní magnety s kovy vzácných zemin se zinkují či niklují proti korozi, takže se možná poněkud demagnetizovaly, ale po průchodu tavbou je to bezpředmětné, musí se magnetovat znovu. Ale o vrtulích ...ticho po pěšině.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

28.2.2023 12:58 Reaguje na Michal Ukropec
Ono OZE budou zvyšovat i spotřebu toho zlata, na všelijaké korozně odolné kontakty. Třeba pro mořské větrníky v mořském prostředí. Nebo pro pozlacované plošné spoje či konektory. I třeba pro střešní fotovoltaiku se budou hodit v relátkách a přepínačích zlaté nekorodující kontakty, které vydrží znatelně déle než třeba jiné.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

28.2.2023 13:03 Reaguje na Michal Ukropec
Jinak recyklovat jde všechno. jenom to má určité omezení. Zrovna zlato má takové vypracované technologie recyklace, že jde získat i při jejich vlmi malém použití v nějakém tom elektornickém šrotu. Současně jak je drahé, vyplatí s ezpracovat i šrot s nízkou koncentrací zlata.
Každý prvek to má individuálně, je určitá hranice daná dnes známými technologiemi, pod kterou v tom nějakém šrotu už ten prvek nejde rozumně koncentrovat. A je nějaká ekonomická hranice daná ekonomikou dnes známých technologií, pod kterou už získávání toho prvku vzhledem k ceně a nákladům na jeho těžbu nemá ekonomický smysl.
Odpovědět

Viktor Šedivý

22.2.2023 22:10
Hm, tak jak by to skončilo? Těžba v progresivistické Kanadě a Austrálii by skončila hned, USA by radikálně omezily těžbu - a Rusové s Číňany by jásali, protože by za svou produkci dostávali mnohem víc.

Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

23.2.2023 08:01
Autor článku je zjevně nevzdělaný a jeho myšlenkové pochody napovídají příklonu k neomarxistickým idejím , založeným na tom, že přítomnost a budoucnost lze spolehlivě nadekretovat, jak jinak než ku prospěchu společnosti.
Pokud si vezmete jakoukoli učebnici historie, tak na vás zlato křičí z každé stránky.
Od antického zlatého roucha přes Klondik až po dnešní snahu centrálních bank v současnosti kumulovat zásoby zlata v turbulentních dobách.

Tvrzení, že se společnost dobrovolně a celá dohodne na ukončení používání zlata mi připomíná historku z počátku 90. let .
Tehdy se dva kamarádi domluvili, že si otevřou malou provozovnu - typu bufet, jídelna. Což také učinili a dali jí jméno SPER.
Když jsem se ptal jak přišli k názvu, vysvětlili mně , že jde o zkratku
" Spolku pro ekonomickou romantiku " a že všem ukážou , že to jde dělat i jinak. A hlavně lépe.
Jak celá záležitost dopadla , si každý domyslí.
Stejně je na tom tato potrhlá idea o ukončení závislosti na zlatu.
Odpovědět
JO

Jarka O.

23.2.2023 14:29
„Uzavření zlatých dolů je prvním krokem jen navenek, protože už před tím bude třeba najít alternativu zaměstnání pro 19 milionů horníků, kteří dnes zlato těží. A to asi lehké nebude.“ Nebo bude, loupežníci zlata u jiných jako Španělé u Aztéků. Anebo: Viděla jsem dokument o černošských klucích, jak z mobilů recyklují zlato rtutí a vařením na ohýnku z odpadků, a pak zlato za pár šupů prodávají indickým obchodníkům. Moc dobré, neb ty emise nefigurují v tabulkách.
Ten původní článek od Lezaka mi připadá velmi naivní nebo zavádějící.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

24.2.2023 09:41 Reaguje na Jarka O.
1*.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

28.2.2023 13:10 Reaguje na Jarka O.
No nevím, z mobilů recyklovat zlato rtutí? Na těch kontaktech jsou tak tenké vrstvy zlata, že aby se to ve rtuti nějak projevilo, museli by v kilu rtuti namočit tisíce mobilů. A dávno předtím, než by té tisícovky dosáhli, by na zbytcích rtuti v těch mobilech vynášeli víc zlata než by tam v mobilu dodali. Mně to tak spíše připadá jako nějaká propagandistická urban legend.
Mnohem jednodušší a výnosnější musí být ty mobily rozlámat a vybrat jen pozlacené díly a ty od těch kluků vykupovat a potom hromadně zpracovat v kyanidu. nebo dnes už jsou i nejedovaté alternativy kyanidů.
Odpovědět
va

vaber

28.2.2023 16:42
kde se vzala lidská mánie pro zlato nevíme,možná od starých Sumerů kteří jej těžili pro tehdejší bohy,
fakt je, že zlato se těží stále i když naprostá většina vytěženého zlata leží bez užitku v trezorech a nikdo neví co s ním,ale udržuje se tak jeho tržní cena,
možná někdy v budoucnu se najde to nejužitečnější použití a nebudou to šperky ,ty vlastě taky leží někde v trezoru bez užitku,
zlato a další těžké kovy od železa výš , prý vzniklo při výbuchu supernovy ,tak by se ho někde ve vesmíru mohlo vyskytovat obrovské množství, hmota supernovy prý bývá několik našich Sluncí
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist