Luk zabíjí spolehlivěji a s menším stresem pro zvíře než kulovnice, říká instruktor lovecké lukostřelby Vrága
Poté, co zazněl návrh na zařazení lovecké lukostřelby mezi povolené metody lovu ve sněmovně, se zvedla docela intenzivní vlna reakcí. Že to kritizují například ochránci zvířat, mě nepřekvapilo. Spíš ta smršť negace a vulgarismů od některých myslivců. Taky Vás to zaskočilo?
Stížnosti vyjadřují spíš názor jednotlivců, a ne postoj české myslivosti jako takové. My jsme jako Klub lovecké lukostřelby součástí Českomoravské myslivecké jednoty, jsme součástí celé organizace. Kdyby česká myslivost opravdu názorově stála proti nám, tak bychom nikdy jako zařazený klub nevznikly.
Křiklouny je sice nejvíc slyšet, ale jsou to spíš jednotlivci, kteří dělají humbuk a coby věční diskutéři se notoricky rádi vyjadřují ke všemu. Státní veterinární ústav, akademičtí odborníci, lidé z Ministerstva zemědělství – to jsou pro nás partneři k jednání, ne nějaký Franta Vopršálek.
Tím nechci snižovat ničí právo na názor, ale bylo by fajn, kdyby si před tím, než jej budou ventilovat, něco něco přečetl a nastudoval.
O co přesně usilujete?
Usilujeme o to, aby se luk stal další zbraní, určenou k výkonu práva myslivosti. Aby měl myslivec, pochopitelně po splnění všech náležitostí, možnost volby.
Nechceme nic extrémního, žádnou mimořádnost nebo zákonnou odchylku, nebo vzpouru proti mysliveckým tradicím. Lukem se loví ve 24 zemích Evropy. A ve světě s ním pracují opravdu miliony lovců. A my chceme to samé.
A opravdu naše myslivost potřebuje luk a šípy, když máme zbraně, které fungují víc než dobře?
Tak čistě pragmaticky: co je špatného na tom, že chceme lovit tak, aby zvěř měla výrazně větší šanci, že nás přelstí? Tedy rozhodně větší šanci, než má u lovu s kulovnicí a termovizí? Co je špatného na tom, že zvěř chceme opravdu ulovit, a ne jenom zabít z posedu?
Když to domyslíte do důsledků, lov je nedílnou součástí mysliveckého hospodaření a je nakonec úplně jedno, jestli lov provedete kulovnicí, brokovnicí, nebo lukem. Tedy pokud to uděláte dobře.
Vy tvrdíte, že to luk a šípy zvládnou dobře…
Lovecký luk splňuje všechna mezinárodní kritéria ohledně welfare. Nejsme tyrani, naopak. Víme, že luk zabíjí spolehlivěji, s menším stresem pro zvíře, než kulovnice. Máme k tomu vypracovány vědecké studie, které mají k dispozici i orgány státní správy, které se k lukostřelbě vyjadřují. O osobních zkušenostech z lovu ani nemluvě.
Srovnal byste třeba pro a proti kulovnice a loveckého luku?
To bych právě nechtěl moc porovnávat, a podávat to jako pro a proti. Každá z těchto zbraní má svůj potenciál.
Zásadně se liší v tom, že jejich ranivý účinek je postavený na jiném principu. Kulovnice je postavená na tom, že předává maximální množství kinetické energie a zabíjí tzv. hydrošokem, hydrodynamickým efektem. A devastuje tkáň. Zvěř zhasíná takříkajíc na místě. Pokud je to provedené dobře. Ranivý účinek luku je založen na bodnořezném účinku.
A ten funguje jak?
Hrot šípu je konstruován z oceli, je složený z tvrdé špičky a několika břitů. Jsou to čepele s chirurgickým ostřím.
Stejně jako u kulovnice je třeba střílet na komoru (srdce, plíce). Po zásahu vznikne tzv. střelný kanál, který minimálně ve dvou, třech až čtyřech místech provede čistý řez skrz krevní řečiště … a tam během vteřiny dochází k okamžitému masivnímu „vybarvení“, vykrvácení. Protože cévy mají tendence po ostrém řezu vyhřeznout. Nikoliv se smršťovat, jako po zásahu kulovnicí.
Takže dojde k rapidnímu poklesu krevního tlaku a prakticky k vypnutí mozku, ke ztrátě vědomí. Významnou roli zde hraje i pneumotorax. Zvěř po takovém zásahu necítí bolest, nevnímá další stresové faktory.
Pokud je to, stejně jako u kulovnice, provedené dobře, že?
Proboha, samozřejmě. Není to o té konkrétní zbrani, ale o člověku, který ji má v rukách!
A znovu: fungují tak miliony lovců po celém světě. Takže nejsem takový pokrytec, abych tvrdil, že se u nás nenajde pitomec, který to udělá špatně. Je to o vyzrálosti, vyspělosti, o morální úrovni lukostřelce, který vypálí teprve tehdy, když si je stoprocentně jistý, že zasáhne.
My nestřílíme metodou pokus - omyl, buď se trefíme, nebo netrefíme. A právě proto je příprava ke zkouškám velmi náročná a na zkoušce samotné se neodpouští nic. Nechceme produkovat nezodpovědné bouchaly…
A když se tedy přeci jen něco nepovede?
Pak se postupuje stejně, jako u jiného lovu. Zvěř dohledáte (třeba se psem) a dostřelíte.
Mimochodem, když lukem místo rány na komoru trefíte svalovinu, zranění má tendence k rychlému vyhojení. Není to totiž devastující rána, ale čistý řez. To jsou ale situace, reprezentující jen naprosté minimum případů. A je také pravidlem, že zvěř zasažena šípem tzv. barví podstatně víc, než po kulovnici, takže dosled je snadný.
Nemůže šíp třeba ucpat ránu, a zabránit krvácení a umožnit tak raněnému zvířeti utéct pryč?
Ne.
Teď to bude z pohledu laika vypadat morbidně, ale šíp většinou prolétne skrz. A když nakrásně zůstane v ráně, tak tělo šípu má podstatně menší rozměr, než je šíře břitů. Vznikne střelný kanál s průměrem pět centimetrů, tělo šípu má 7 mm a v ráně hraje naprosto zanedbatelnou roli. Šíp se pohybem zvířete mechanicky rozpohybujete a jeho skon jenom urychlí. Protože si jistě dokážete představit, co v těle udělá.
Jak poznám, kdo z loveckého luku střílel?
Každý luk má své výrobní číslo, podobně jako u zbraní, a výrobcem udané parametry. Tím je luk označen. A pokud s ním bude chtít myslivec lovit, musí si ho u nás zaregistrovat a při lovu mít, mimo jiné, registrační kartu u sebe.
A kontrolu bude zajišťovat myslivecká stráž, aby si nevzal na lov jiný luk, než na jaký má papíry?
Přesně tak.
A všechny šípy bude muset mít označeny – právě teď to řešíme – buď číslem luku, anebo lovecké licence (čárovým kódem). To jsou ještě detaily do prováděcí vyhlášky.
Jde o to propojit konkrétní šíp s lukem a majitelem. A samozřejmě lukostřelec s sebou bude muset mít ke kontrole všechny další doklady – lovecký lístek, povolenku k lovu, s uvedením, že v dané honitbě smí lovit lukem.
A takový lovec lučištník si nebude moci zastřílet v každé honitbě?
Samozřejmě. Když si nebudu přát, aby se v mé honitbě lovilo lukem, tak na to jednoduše nevydám povolenku. Takhle jsme to tlačili i do toho zákona. My nepotřebujeme, aby si z nás každý sedl na zadek.
Jsou pro lovecké luky podstatné nějaké další technické parametry?
Základní parametr loveckého luku je minimální nátahová síla luku 50 liber.
Pochopitelně, kdybych šel lovit třeba buvola, vezmu si luk s nátahovou silou 80-90 liber, ale s tou padesátkou ulovíte rychle a humánně prakticky jakoukoliv zvěř v Evropě, počínaje divokým králíkem a konče třímetrákovým kňourem. Jen doplním, že většina z nás má luky o síle 70 liber.
A šípy, hroty?
Šíp musí být adekvátně těžký, včetně vlastního tělesa, hrotu a kormidla by měl mít optimálně okolo 550 grainů (pozn. red.: cca 36 gramů). Schopnost penetrace souvisí s rychlostí i hmotností.
A dalším zásadním aspektem, jak říkáte, jsou hroty šípů. Na trhu je jich strašné množství, takže se nechci pouštět do konkrétního popisu, to by bylo na hodiny. Velmi zjednodušeně a nepřesně se dá říct, že na každou zvěř je určitý šíp a hrot.
Ještě maličkost: na jakou vzdálenost se smí lovit lukem?
U klasických zbraní existuje lovecká vzdálenost, ale ta je u luků hodně individuální.
Je třeba vycházet z toho, že šíp má podzvukovou rychlost a zvěř by mohla na hluk výstřelu reagovat. Tím bych rád vyvrátil, že luk není slyšet. Kladkový luk uslyšíte klidně i na 200 metrů…
A ta vzdálenost?
Taková etická udávaná vzdálenost je do třiceti metrů.
A každý lovec, každá lovecká situace, tu vzdálenost posunuje. Většinou ji zmenšuje. Může se stát, že mi bude stát divočák na 30 metrů, a bude to naprosto dokonalá situace… ale zrovna tak se může stát, že budu od něj na pět metrů a stejně nevystřelím, protože nějaké jiné aspekty situaci ovlivní. Může být v cestě větvička, zvěř může být nervózní, může mě zacítit…
Víte, když lovíte s kulovnicí, jakoby se lovci předháněli, kdo dá ránu na větší vzdálenost. U nás lukostřelců je to naopak, a u táborových ohňů si povídáme o tom, kdo se dostal blíž.
Dobře, a vy usilujete o možnost lovit u nás lukem konkrétně jakou zvěř?
Úplně všechno s čím se počítá v rámci mysliveckého hospodaření. Veškerou zvěř, protože není důvod, proč by tomu tak nemělo být. Nenastává situace, že by na to luk svým výkonem nestačil.
A co naopak drobná, pernatá zvěř?
Tam, kde je možné lovit orebice, bažanty, křepelky, to problém nepředstavuje. Třeba křepelky se loví v letu. Na ty jsou speciální šípy FLU FLU s tupými hroty, které daleko nedoletí. Drobnou zvěř zabíjí nárazem, podobně jako kulovnice.
Lovecké luky představují spoustu výhod, a kromě klasického lovu jsou vynikající třeba během lovu v rizikových oblastech.
To jsou jaké?
Třeba příměstské oblasti, kde jsou začasto problémy s divočáky. Právě to v neposlední řadě také, po vzoru jiných zemí, nabízíme. Výpomoc při regulaci divočáků v příměstských oblastech, kde luk je podstatně výhodnější než kulovnice. A to jak z hlediska bezpečnosti, tak i v nestresování okolí výstřely.
A budou na to naši čeští lovci fyzicky a psychicky mít, postavit se s lukem divočákovi?
Všechno je to o lovci. Aby měl možnost vybrat si, jakou zbraň si zvolí. Jinak je to vysoce selektivní záležitost, nějak ani nedoufáme, že by lukem začalo lovit všech 70 000 myslivců Českomoravské myslivecké jednoty, nebo kolik jich vlastně je.
Než se někdo stane loveckým lukostřelcem, musí být myslivcem, mít myslivecké zkoušky, lovecký lístek, být členem Klubu lovecké lukostřelby. V něm si nejprve projde jednoroční loveckou adepturou, při níž nebude lovit, ale bude se pohybovat s jedním lukostřelcem, držitelem instruktorské licence. A ten rok se bude připravovat na zkoušky. A ty buď udělá, nebo ne.
Během toho roku bude mít čas poznat, co všechno lovecká lukostřelba obnáší. A bude se na to moci kdykoliv vykašlat, a jako myslivec bude dál lovit s puškou. Lov s lukem prostě není parketa pro každého.
Je to tedy něco podobného jako lovecké sokolnictví. Řekněme další možný způsob lovu.
Ano, je to skoro stejné.
Já sám jsem sokolník, a tohle funguje na podobné bázi. Všechno je to prostě o kvalitním a spolehlivém luku, který splňuje zákonem daná kritéria. A o tom, kdo má luk v ruce. To je asi to vůbec nejdůležitější.
Podívejte se třeba, jak to funguje na Slovensku. Tam se loví lukem od roku 2009, a žádná senzace se nekoná. Určitě ne taková, jakou nám někdo furt předhazuje…
Tak jaký to má smysl pro českou myslivost?
Luk a šípy přitahují svým způsobem další lidi, kteří budou schopni získat jiný pohled na myslivost.
Myslivost nemá v poslední době u veřejnosti dobré jméno. Ale setkáváme se s názorem mladých lidí, že právě začlenění luku by je k myslivosti přitáhlo. Je to tedy možnost, příležitost. Přispět nějak k omlazení myslivosti, dostat k nám mladou krev. Což má pro budoucnost nezanedbatelný význam. Když už nic jiného, máme možnost ukázat, že myslivci nejsou jen arogantní výpitkové.
Nu, to už je trochu součást folklóru…
Jsou to excesy jednotlivců, které ale dělají škodu všem. Opilci, zastřelení psi, postřelení myslivci. To je špatně, tak to prostě nemá vypadat. A já na to často upozorňuji a jsem proto často v nelibosti.
O většině normálních myslivců ale přitom neslyšíte, jen těch pár nás vůči veřejnosti prezentuje dost zoufale. A luk má možnost přitáhnout znovu mladé lidi, kteří na sebe mají vyšší nároky a ukázat jim myslivost jinak.
Luk klade na lukostřelce vysoké nároky, požaduje jejich rozvoj, sebezdokonalování. Lukostřelci na sobě musí pořád pracovat a mají pak také k přírodě trochu jiný vztah.
Vztah k přírodě?
Ano. Vnímáte ji všemi smysly, a to vás pohltí. Už to, že se ke zvěři dostanete na pět metrů, je neskutečný zážitek. Slyšíte, jak dýchá, jak křupe trávu. To jsou věci, které většina myslivců – aniž bych je chtěl nějak hanět – nezažila. A v ten moment nechcete, aby zvěř jakýmkoliv způsobem trpěla. Chcete ji ulovit, to ano, ale dobře. Nechcete, aby se trápila. Získáte k ní určitý osobní vztah.
Luk přitom dává zvěři šance, a vy máte možnost se cítit skutečně jako lovec. Nehledě k tomu, že na tak krátkou vzdálenost dokážeme zvěř dokonale přečíst, takže nehrozí ulovení zvěře, která by měla žít. Protože v tom, že smáznu zvíře puškou s noktovizorem ze zateplené kazatelny na 200 metrů, žádný vztah nevidím.
Pozn. redakce: Na YouTube je možné vyhledat celou řadu videí, zachycujících lov nejrůznějších zvířat lukem. Lze na něm najít i řadu videí, které nezobrazují dobrou praxi a zásady European bowhunting federation, typicky jde o videa z USA či Afriky, které zachycují americké pojetí lovu. Mezi zásady European bowhunting federation patří respekt ke zvířatům a s tím související nezobrazování přímého lovu. Videa jsou výběrem redakce Ekolistu.
Následující dvě videa zobrazují lov v Evropském prostředí, poslední video je z USA a přestože není plně v souladu se zásadami European bowhunting federation, redakce Ekolistu jej k rozhovoru připojila, protože dokumentuje samotné ulovení lukem a šípem.
Video lovce z USA.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (31)
Karel Zvářal
6.5.2021 07:25Lukas B.
6.5.2021 08:04 Reaguje na Karel ZvářalRadomír Dohnal
6.5.2021 08:10 Reaguje na Lukas B.Hunter
6.5.2021 08:19Radomír Dohnal
6.5.2021 08:23 Reaguje na HunterHunter
6.5.2021 08:37 Reaguje na Radomír DohnalDAG
6.5.2021 08:31Jako zajímavost dobrý. Občas našoulat nějaké srnčí na třicet metrů dejme tomu.
Pokud bude náročný kurz, kde na konci nedají razítko každému kdo zaplatí, ale právě takové ty jelimány to pro náročnost přestane bavit, tak se s tím dá žít.
Jinak samozřejmě co je výhoda je na druhé straně nevýhoda. Při průstřelu břišní dutiny právě ten šok zvíře zabije v řádu hodin. Při průstřelu lukem to budou asi dny a nikdy nikdo tu zvěř nenajde.
Je spousta dalších otázek rozmach pytláctví, intuitivní luk ano nebo ne atd.
Že se to pro dostalo do novely je pro mě překvapení. Zajímalo by mě jestli je to návrh Holomčíka s posvěcením ČMMJ, která mu teď jde na ruku nebo naopak návrh ČMMJ.
Hunter
6.5.2021 09:13 Reaguje na DAGZbyněk Šeděnka
6.5.2021 10:14 Reaguje na HunterJenda
6.5.2021 10:59 Reaguje na HunterJiří Janota
6.5.2021 09:43DAG
6.5.2021 10:58 Reaguje na Jiří JanotaVít Pátek
6.5.2021 09:48Michal Ukropec
6.5.2021 10:35Lukas B.
6.5.2021 11:45 Reaguje na Michal UkropecJarek Schindler
6.5.2021 13:04Jirka Černý
6.5.2021 14:49Vladimir Logik
6.5.2021 20:06Břetislav Machaček
6.5.2021 20:49dějin otáčí zpět už ve všem. Byl jsem vychován, že tvora chovám, či lovím
proto, aby mi sloužil jako potrava a nebo abych ukončil jeho trápení,
když ho nelze vyléčit. Jsem proti lovu pro zábavu i způsob chyť a pusť
při rybaření. Jakékoliv stresování zvířat pro lidskou zábavu se mi příčí,
pokud to není stres poslední. Kdysi lidé toužili po dokonalých zbraních
pro možnost zvíře zabít i na velkou vzdálenost, protože se už nechtěli
plížit na vzdálenost vhodnou ke střelbě lukem či kuší. I ve válkách tak
přešli na ručnice, opakovačky a samopaly. Dnes se tak někteří vrací
ke kořenům a kladu si tu otázku: Jde pouze o zábavu lovem a nebo o lov
za účelem chovu a nutnost daný kus ulovit, abych snížil stavy zvěře
a nebo odstranit kus nevhodný k chovu. Víte já nefandím pouze lovu
pro zábavu, ale lovu za nějakým účelem. Účelem může být ten chov a to
využití zvířete ke spotřebě. Pokud jde někomu pouze o zážitek z lovu,
tak mi to připomíná střelbu do lidí jako zážitek a ne nutnost zabíjet
ve válce. I po tom někteří touží a nadšeně se hrnou někam, kde si to
mohou zkusit. Zabíjet kvůli zážitku nepovažuji za normální, pokud
je to pouze proto. I na ryby chodím povolenou rybu ulovit k jídlu a
ne pouze pro radost ji ulovit a to i opakovaně, protože leckde už se
trofejní hájené ryby nechají zase chytit pár minut po puštění. No a
u zvěře už jsem se dočkal i jejího farmovému chovu na granulích
s čipy a značkami v uších jako dobytek. U ryb klecí a chovů
v bazénech s umělým osvětlením a granulemi. Slepice v kleci je
fuj, ale ryba v bazénu, či zvěř v ohradě na granulích nevadí. Tak
už nevím, co mám považovat za správné a tak se k lukům, či kuším
nemíním více vyjádřit. Možná se časem vrátíme i lapacím jámám
a nahánění zvěře do propasti, jako v pravěku. Hlavní bude to zdůvodnit
a doložit vědeckým posudkem o smrti bez stresu. Já si osobně myslím,
že záleží na přesnosti a možnosti opravné střelby, která je myslím
u kulovnice lepší, protože je důležitá ta rychlá smrt a ne nějaké
prodloužené trápení proto, že jsem nestačil rychle znovu luk natáhnout.
Každopádně ať se každý zamyslí, proč vůbec vlastně loví a zda mu
nestačí střílet do terče.
Jirka Černý
6.5.2021 22:39 Reaguje na Břetislav MachačekKarel Zvářal
7.5.2021 20:43Jirka Černý
8.5.2021 08:07 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
8.5.2021 08:29 Reaguje na Jirka ČernýRadim Polášek
8.5.2021 10:44Určitý přínos vidím ale při lovení zvěře v těch rizikových oblastech, například lovení divočáků zatoulaných ve městech. Ale i tam se budou muset řešit dva problémy. První je bezpečnost střílení šípy, protože šíp sice může být účinný do 20 - 30 metrů, ale dolet šípu je určitě 500 i víc metrů. Budou tedy muset být i nějaké bezpečnostní předpisy.
Druhá věc je zrovna u těch divočáků bezpečnost lovce. Pokud lovec prvním šípem divočáka jen slabě poraní a rozzuří, asi těžko stihne proti útočíčímu divočákovi vystřelit druhý šíp jako smrtící. Tady bude muset zřejmě být lukostřelec ještě jištěn druhým myslivem s nabitou kulovnicí.
Co vidím jako výhodu šípů, je potom taky to, že pokud si zvířata zvuku vystřeleného šípu nevšimnou a neidentifikují ho jako nebezpečí, bude možné na jednom místě zabít většinu zvířat skupiny, třeba tlupy prasat. Lov tak bude mnohem efektivnější.
Tomáš Vybíral
9.5.2021 10:42Karel Ploranský
11.5.2021 11:30Hm...
To platí možná v případě, že tím lukem vystřelil pan Vrága nebo jiný střelec jeho úrovně. U člověka, který se nácviku lukostřelby nevěnuje intenzivně a pravidelně, jaksi nepředpokládám, že bude zvěř trefovat na komoru....
Když luk zabíjí spolehlivěji, jak to, že se Indiáni neubránili bílým vetřelcům?