Zvířata má před utrpením při dálkové přepravě chránit unijní legislativa. Ta se ale roky naprosto ignoruje, říká Michaličková Video
Společnost pro zvířata upozorňuje, že dálková dlouhotrvající přeprava je pro hospodářská zvířata problém a působí jim utrpení. Jak přeprava vypadá a co způsobuje to utrpení?
Obchodní firma podnikající se zemědělskými komoditami po Česku nebo i jinde v EU skoupí zvířata. Od malé farmy tři kusy, od většího dodavatele víc kusů. A ty si shromáždí na jednom místě. To samo o sobě je už pro zvířata stres, manipulace s nimi, nakládání, přeprava, vykládání, do toho neznámí lidé, zvířata se vzájemně neznají a mají potřebu si utvořit mezi sebou novou hierarchii, to vše je již pro ně náročné.
Odesílatel připraví doklady, aby zvířata mohla být přepravena do místa. Najme se přepravce zvířat, většinou je to zahraniční firma, například z Chorvatska, Maďarska, Itálie, Rumunska. Po několika týdnech na shromaždišti po souhlasu veterinárního inspektora krajské veterinární správy se zvířata naloží a vyjedou například do Turecka.
Co se se zvířaty během cesty děje?
Je to pro ně velký stres a utrpení. Většinu svého života žila například na pastvině. Najednou jsou nahnána na uzavřený návěs. Tam se tísní s dalšími zvířaty, která neznají a se kterými si znovu musí vytvořit hierarchii. A do toho hluk, vibrace, zatáčky, v létě vedro, v zimě zima, minimální ventilace. Stropy jsou nízké, zvířata často ve velké hustotě i namačkána na sebe. Při dlouhé cestě se podestýlka nasákne zvířecími výkaly, zvířata pak ve svých výkalech stojí. A dýchají přitom amoniak, který se z výkalů uvolňuje.
Velmi často se stává, že cestou dojde voda. Nebo je tak teplá, že ji zvířata nepijí. Dokonce jsou případy, že dobytek má k dispozici napájecí systém určený prasatům.
V čem to vadí?
Prasata pijí z napájecího kolíku. Tlakem jazyka na kolík se pustí voda a oni ji sají. Skot ale pije jiným způsobem. Potřebuje napáječky miskové, aby se napil. Napáječky, pokud fungují a je v nich voda, jsou po pár hodinách jízdy špinavé od výkalů… Zvířata u napáječek také mohou bránit ostatním se napít, nebo se zvířata dál od napáječek jednoduše nedostanou k vodě, prostě se neprocpou. Při jízdě je každý pohyb obtížný.
Za jízdy zvířata musí neustále vyvažovat svoji rovnováhu. Mladší zvířata by dala přednost lehnutí si, na to však není místo, naopak, pokud zvíře upadne, hrozí mu pošlapání zvířaty okolo. Po dlouhých hodinách, a bohužel, i dnech cesty jsou zvířata fyzicky tak vyčerpaná, že se jim klepou nohy. V létě jsou ještě více vyčerpaná i kvůli vedru a žízni. Často se stane, že zemřou už cestou.
Mláďata, například telata, ještě nemusí umět pít vodu, protože jsou zvyklá na mléčné směsi. Takže se vůbec nenapijí.
Ve velkém se od nás transportují i březí jalovice nebo krávy. Je sice zakázáno přepravovat vysokobřezí samice, ale děje se tak… Jalovičky nebo krávy pak rodí během cesty, při čekání na hranicích… Telátka jsou likvidována jako odpad. Nevíme, jestli jsou pak krávy pravidelně vydojovány, ale nejspíš ne. Ale pokud se nepodojí, vytvoří se vemeni velmi bolestivý zánět.
Vy jste nedávno upozornili na kamion se zvířaty, který uvízl na hranicích…
To je další věc, dlouhé čekání vozidel se zvířaty na hranicích mezi unií a sousední zemí, často několik hodin až dnů. A zvířata jsou stále naložená ve vozidle.
Konkrétní příklad z tohoto července je, že 57 býčků, kteří byli vypraveni z Česka, tři až čtyři dny čekalo na bulharské straně hranice, než se dostali k odbavení. Pak je Bulharsko odbavilo, ale Turecko je z důvodu nejasných potvrzení o jejich beznákazovosti odmítlo vpustit a poslalo je zpět k Bulharsku. Bulharsko začalo situaci řešit, kontaktovalo i ČR, zda-li je ČR přijme zpět. To ČR nemohla z důvodu ohnisek nákazy hovězího moru v této oblasti.
Bulharští úředníci i řidič se snažili získat souhlas tureckého majitele krav s nutnou porážkou zvířat, aby již dále netrpěla.
Ale celou tu dobu zůstával kamion v zemi nikoho mezi Bulharskem a Tureckem, kde není možnost zvířata napojit. Turecký majitel souhlas s porážkou nedal, protože by neměl z nouzové porážky zvířat zisk.
Po deseti dnech v meziprostoru, bez vyložení a odpočinku, byla zvířata vpuštěna do Turecka. Takže zvířata cestovala minimálně tři dny na hranici Bulharska s Tureckem a pak čtrnáct dní v úděsném vedru čekala na hranici. A pak je čekala další cesta po Turecku a možná i dál. To už nezjistíme.
Tvrdíte, že to není ojedinělý případ, že se to děje ve velkém. Máte to nějak zdokumentované?
Sledujeme v Evropě transporty se zvířaty celá desetiletí. Jsou z toho stovky videí a tisíce fotek, tisíce záznamů. Rozsáhlé analytické zprávy, popisy a konkrétní svědectví o strádání zvířat a nedodržování předpisů EU a Světové organizace pro zdraví zvířat. Bez důkazů, osobních svědectví nevládních organizací o utrpení zvířat by se informace o tomto zlu nedostaly na povrch.
Není to tak, že by se jednalo o dva tři případy selhání do roka. Je to systémové selhání, dokumentované občanskými iniciativami minimálně od 80. let minulého století. Jde o mnoho milionů hospodářských zvířat, a vezmeme-li v úvahu i drůbež, tak o miliardy, které ročně křižují silnice EU, o tři až čtyři miliony hospodářských zvířat ročně vyvážených ven z EU do zemí mimo EU.
Spolupracujeme s kolegy z evropských organizací jako jsou Animals Angels, Animal Welfare Foundation, Eyes on Animals. Jsou to organizace, které mají kapacity ve větším rozsahu monitorovat transporty zvířat v EU a směrem z EU, sledují kamiony během cesty a hlavně při zastavení a čekání. A pokud je to možné, zjišťují stav zvířat, mluví s řidiči a kontrolními orgány.
Vlastně nahrazují úplně nedostatečnou činnost kontrolních orgánů EU, na rozdíl od nich ale nemají pravomoci.
Podle vás je problém i to, co se se zvířaty děje na konci jejich cesty. O co jde?
Země mimo EU, kam se zvířata hojně vyvážejí, jsou většinou země muslimské a porážení zvířat zde většinou probíhá halal způsobem. Při něm není zvíře před podříznutím a vykrvením omráčeno, zvířata jsou podřezávána při plném vědomí a umírají několik minut.
Velmi často jsou před tím ještě krutě bita a mučena. Podle svědectví kolegů je nejbrutálnější zacházení se zvířaty v Egyptě. Viděli, jak muži zvířatům před podříznutím píchali do očí a podřezávali jim šlachy!
Turisté z EU pak letí do Egypta na dovolenou a pojídají maso z umučených unijních zvířat. Absurdní.
Říkáte, že všechny zprávy nevládních organizací dostává Evropská unie a většinu zpráv i členské země. A co selhává?
Morálka a svědomí politiků a představitelů EU a členských zemí. Evropská unie. Jednotlivé státy. Zástupci, kteří je reprezentují a mají moc rozhodovat… Na krutost přepravy zvířat na dlouhé vzdálenosti upozorňují ochránci zvířat od 80. let minulého století. V minulosti přepravu zvířat ošetřovala směrnice z roku 1991, která měla vadu v tom, že si ji jako směrnici jednotlivé státy vykládaly různě.
Usilovali jsme o přísnější a jednotnou úpravu. Po mnoha kampaních a jednáních v EU bylo v roce 2004 přijato Nařízení rady č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy, které platí od roku 2005, respektive 2007 a 2009, a které je coby nařízení pro všechny státy povinné. Věřilo se, že nařízení pomůže. Že klesnou počty přepravovaných zvířat.
Nařízení ale dlouhotrvající přepravu přímo nezakazuje…
Ne, to ne, ale uvádí náročné požadavky. Tady s dovolením ocituju několik pasáží:
Přeprava se uskutečňuje do místa určení bez prodlení a pravidelně se kontrolují a náležitě zajišťují dobré životní podmínky zvířat... Pro zvířata je zajištěna dostatečná plocha a výška přiměřená jejich vzrůstu a zamýšlené cestě... Zvířata musí být napojena a nakrmena a musí jim být poskytnut odpočinek ve vhodných odstupech a v kvalitě a množství odpovídajícím druhu zvířat a jejich vzrůstu...
A další požadavky, které je potřeba splnit. Přestávky, vhodně vybavené kamiony, plno dokumentů a z toho plynoucích úkonů, realistickou knihu jízd s plánem cesty a další a další povinnosti.
Těch požadavků je opravdu hodně a očekávání nevládních organizací bylo, že pro překupníky a přepravce bude náročné nároky splnit, že objem přepravy zvířat klesne. A tím ubude i utrpení.
Jenže…
Od platnosti unijního nařízení na ochranu zvířat během přepravy vzrostl počet přepravených zvířat o třetinu. A několikanásobně vzrostl objem zvířat vyvážených z EU a z ČR do zemí mimo EU.
Jak je to možné?
V praxi se nařízení jednoduše ignoruje – jak představiteli EU, tak členskými státy.
Pokud by bylo skutečně dodržováno, nemůže podle nás schvalovací orgán vyslat žádnou zásilku na dlouhotrvající přepravu, protože při ní nelze zajistit, že zvířata nepřijdou k žádné újmě.
Například intervaly pro přepravu skotu jsou 14 hodin přepravy, pak hodinu přestávka, pak opět 14 hodin přepravy, pak vyložení na odpočinek po dobu 24 hodin. To je ale praxi nereálné dodržet. Třeba kvůli tomu, že řidiči mají vlastní povinné bezpečností přestávky, které jsou ale v jiných intervalech.
Nařízení uvádí, že zvířata je možné přepravovat maximálně do 35 stupňů Celsia. Pokud je kdekoliv na cestě tepleji, měla by být přeprava přerušena. V zemích Středozemí, na Blízkém a středním východě jsou teploty nad 35 stupňů v pozdním jaru a v létě běžně. A kdy je největší objem transportů se zvířaty? V pozdním jaru a létě.
A proč to čeští veterináři povolují?
To není dotaz na mě, ale na státní a krajské veterinární správy. Na ministerstvo zemědělství, kam veterinární správa spadá. Já to nevím. Od nás a dalších organizací důkazy o utrpení a porušování předpisů dlouhé roky mají.
Jak by se to dalo řešit?
Je třeba přijmout skutečnost, že zvíře není věc, nástroj, materiál, ale živý tvor a že není uzpůsobeno na přepravu, trpí i při krátké jízdě. Existují k tomu i vědecké důkazy.
Dále je třeba bez výjimek stanovit maximální dobu přepravy na maximálně 8 hodin pro savce a 4 hodiny pro drůbež, určených na jatka, další výkrm/zástav, nebo chov (tj. ty březí samice, které v obrovském množství putují právě do Turecka).
Stanovit zákaz vývozu zvířat do třetích zemích a přestat takto upravené předpisy (zejména Nařízení rady č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy) porušovat.
A je potřeba dodržovat nejen nařízení, ale i další předpisy, které jsou porušovány. Zákony členských zemí o ochraně zvířat, Smlouva o fungování EU, která o zvířatech mluví jako o vnímajících bytostech, a obchodní strategie EU, která hovoří o odpovědném podnikání, i pravidla pro welfare zvířat Světové organizace pro zdraví zvířat.
A toto porušování je ignorováno, tolerováno a podporováno představiteli a zástupci EU a členských zemí. To je nutné změnit.
Může něco udělat Česká republika?
Možnosti na národní úrovni jsou. Ministerstvo zemědělství může vydat zákaz na vývoz hospodářských zvířat do třetích zemí a stanovit maximální dobu přepravy hospodářských zvířat na 8 hodin a 4 hodiny pro drůbež. Místo přepravy živých zvířat může podporovat obchodování v mase, jatečných půlkách, živočišných potravinách.
My jsme o to samozřejmě ministerstvo zemědělství opakovaně žádali. Ale vždy bezúspěšně.
Loni v březnu jsem odpovědnému náměstkovi tehdejšího ministra prezentovala natočené důkazy o brutalitách, která zvířata zažívají při přepravě a ve třetích zemích. Obdržel ode mne obsáhlou publikaci o porušování nařízení, včetně důkazů z šetření organizace Animals´Angels. Podle něho se ale jedná jen o zlomek zvířat, která trpí nebo hynou, o nepodstatné množství. A pak mi řekl, že o jeho welfare se nikdo nestará, přitom dlouhé roky trpí zavřený ve své kanceláři...
Ekolist se ministerstva zemědělství na postoj k zákazu nedávno zeptal. Ministerstvo mimo jiné říká, že je nesystémové řešit problémy individuálního selhání plošným zákazem…
Nejde o individuální selhání. Je to dlouhodobé nedodržování unijního nařízení a přehlížení jeho nedodržování.
Měli bychom trvat na dodržování zákonů, na naplňování právního systému. Nebo se staneme dekadentním společenstvím, kde peníze, moc, demagogie a pokrytectví zničí základy právní humánní společnosti.
Ministerstvo také argumentuje konkurenceschopností…
Konkurenceschopnost by měla být realizována legálně, za dodržování předpisů, to se v praxi neděje. A konkurenceschopnost by neměla být vyvažována tolerováním utrpení zvířat a jejich týrání.
Ministerstvo zemědělství také argumentuje, že je lepší do Turecka posílat zvířata chráněná unijním nařízením, než aby si Turecko svou poptávku uspokojilo v jiných zemích, kde na práva zvířat nehledí už vůbec. To trochu dává smysl, ne?
Nedává. Jednak Evropská unie svá zvířata fakticky před utrpením nechrání.
A za další zvrácený obchod s živými tvory se odehrává po celé planetě, nejen z EU. Ministerstvo asi neuvedlo, že na Blízký a středního východ, do Afriky se vozí zvířata z Austrálie. Že vnitrostátní přeprava v ohromném Rusku trvá týdny. Že zvířata do Evropy směřují z jižní Ameriky…
Ale já osobně si myslím, že pokud nemůžeme zaručit ochranu a dobré podmínky každému zvířeti během přepravy, neměl by takový druh podnikání být legální.
Podle Ústřední komise pro ochranu zvířat, která spadá pod ministerstvo, se z Česka ročně vyveze mimo unii okolo sedmdesáti tisíc kusů zvířat. Ví se, kolik z těch zvířat trpí?
Při přepravě trpí každé zvíře. Nevládní organizace samozřejmě nezvládají sledovat všechny transporty. Ale za několik letošních týdnů, kdy kolegové byli na hranicích, šlo o desítky poraněných a zemřelých hospodářských zvířat přímo ve vozidlech, nemluvě o zvířatech úplně vyčerpaných, sotva se držících na nohou.
Správně by to měla přesně vědět Státní veterinární správa, ke které by od zahraničních kolegů měla docházet zpětná hlášení o odbavení zvířat na hranici a jejich stavu.
Minulý rok jsme SVS zeptali, zda-li má k dispozici údaje o počtu rodících, zraněných a uhynulých zvířat při přepravě. Ale Státní veterinární správa nám odpověděla, že počty zvířat poraněných při přepravě a počty zvířat rodících se centrálně neevidují. Dále z odpovědi vyplývá, že počty uhynulých zvířat při přepravě má pouze z nepravidelných, výjimečných kontrol.
Na webu ministerstva zemědělství visí loňské prohlášení Ústřední komise pro ochranu zvířat, které reaguje na loňský případ zvířat uvízlých na hranicích. A komise v tom dokumentu vyzývá k tomu, aby se dodržovala pravidla stanovená unijním nařízením. Má takové prohlášení a taková výzva nějaký význam?
V praxi nemá.
A má samotná Ústřední komise pro ochranu zvířat nějaký význam?
Pro zlepšení podmínek pro život a zacházení se zvířaty, používanými k hospodářským účelům, podle mne význam nemá.
Jak to víte?
Byla jsem její členkou od roku 1997 do 2004. Poslední roky nemá komise ani pravomoci.
Proč se do zahraničí neposílají zvířata už poražená?
To se tak již děje, v určitém rozsahu. V některých zemích si ale zřejmě chtějí zvířata porazit sami a zákazníkům je propagují jako čerstvé maso nebo jako místní maso. Udržují si tak taky svou zaměstnanost na jatkách a výrobnách potravin z masa, krve, kůže, paznehtů…
Převážet jen jateční půlky by bylo lepší nejen kvůli tomu, že zvířata by byla poražena mnohem blíž místu svého chovu a netrpěla by dlouhotrvající přepravou, ale i jako zásadní prevence rozšiřování zvířecích nákaz. Ty se mohou přenést i na chovy zvířat v okolí silnic, svodových míst, hraničních přechodů a podobně. Jak se také často stává.
A pak také z důvodu kvality. Maso stresovaných a týraných zvířat objektivně ztrácí svou kvalitu. Nevím, jak to chodí v Turecku, ale domnívám se, že maso z takto utýraných zvířat by u nás nikdo pro jeho nízkou kvalitu nejedl.
Pro koho je to největší byznys? Pro chovatele?
Možná svá zvířata prodají o něco výhodněji, než by se jim to podařilo na místním trhu. Ale hlavní byznys je to pro obchodníky. Chápou zvířata jako věc, komoditu, co koupí a prodají.
A českým chovatelům a obchodníkům nevadí, co se se zvířaty děje?
Obchodníkům je to podle vyjádření v médiích a naší zkušenosti jedno. Zvířata jsou pro ně obchodovatelné zboží, navíc s velmi dobrým ziskem.
Ani chovatelským organizacím na zvířatech nezáleží, jsou pro ně produktem. V letech 2016 a 2017 jsme sedmi hlavním chovatelským svazům zaslali důkazy o týrání a strádání zvířat při přepravě a z vývozu mimo EU, žádali jsme je, aby také zakročily a tento nekalý byznys nepodporovaly. Nepřišla žádná reakce na dopisy, žádná reakce na e-maily, pokud nepočítáme výhružky, že jim spamujeme schránky. Do telefonu se nám zástupce jednoho svazu vysmál.
Známe ale malé chovatele, kteří svoje zvířata posílají jen na lokální jatka a do Turecka by je neprodali. Jiní chovatelé se snaží najít odbyt jinde. Třeba v Německu, když už nenajdou český výkup za pro ně dobré ceny. Před lety jsme sledovali transport skotu na druhý konec Německa přímo z farmy v České republice. A spolu se zvířaty jel i majitel německé farmy, aby si pohlídal, jak mu najatý přepravce zvířata doveze. Tak by to mělo být, ale to byla výjimka.
Ale jsou tu i absurdnosti, například, že se do Turecka prodávají i zvířata z českého ekologického zemědělství.
Takže nějaký ekozemědělec chová zvířata podle zákona o ekologickém zemědělství a pak je pošle na několikadenní cestu?
Přesně tak. Buď ekozemědělec svá zvířata prodá do Turecka napřímo, nebo přes překupníka.
Myslím si, že by Svaz ekologických zemědělců Pro-Bio měl po svých členech povinně požadovat, aby ekozemědělci něco takového nedopustili. Protože to není v souladu s jeho avizovaným etičtějším přístupem k chovaným zvířatům.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Rozhovor o historii environmentálního hnutí u nás s historikem Matějem Spurným
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová
Jaká je u nás situace u vícepodlažních dřevostaveb? Odpovědi přinesla panelová diskuze odborníků
Ministr Vlček pokřtil publikaci Dřevostavby: Nová éra udržitelných staveb 