Letní vedra proměňují české zahrady takřka v bitevní pole. Na jedné straně stojí majitelé domů s rotačními sekačkami a hadicemi v ruce, na druhé neúprosná realita měnícího se klimatu. Touha po dokonale střiženém, sytě zeleném „anglickém“ trávníku se však v posledních letech stává ekologickým i ekonomickým anachronismem. To, co na první pohled vypadá jako upravená příroda, je ve skutečnosti sterilní zelená poušť. Pod nízko sekaným kobercem totiž doslova umírá půda. Přitom stačí tak málo – změnit přístup k sečení a nechat pod povrchem pracovat ty, kteří tam patří.