Škodí více palmový, nebo kokosový olej? Je třeba vzít do úvahy čas, říká ekolog Stanislav Lhota

Foto | Nazarizal Mohammad / unsplash.com

Lhota hned z kraje upozorňuje na to, že článek Erika Meijaarda, opublikovaný v odborném časopise Current Biology není klasickým článkem o výsledcích výzkumného programu. Jde o krátký dopis - correspondence, ve kterém autoři vyjadřují svůj názor a dokládají ho jednoduchou analýzou dat. V tomto případě dat převzatých z Červeného seznamu ohrožených druhů živočichů a rostlin, publikovaného organizací IUCN.

Velkou debatu přitom mezi odbornou a ochranářskou veřejností nevzbudil samotný článek, ale spíše jeho populární verze, uveřejněná v online časopisu Mongabay, který je jedním z nejčtenějších zdrojů především mezi ochranáři. Zvláště těmi, kteří působí v tropech. „Pro řadu ochranářů tento článek představuje cílený pokus o očištění pověsti palmového oleje, který je zodpovědný za dalekosáhlou likvidaci deštných pralesů především v Jihovýchodní Asii, ale i jinde v tropech,“ říká Lhota.

Kokosový olej vychází ve srovnání s palmovým olejem jednoznačně lépe ve většině ohledů. Pouze v případě, kdy by měl palmový olej nahradit, by skutečně došlo k zhoršení situace.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | ruurmo / Flickr.com

Omyl, který někomu mohl přijít vhod

Ať už Meijaardův článek takto míněn byl či nikoliv, není prý podle Lhoty sporu o tom, že ho nyní producenti palmového oleje využívají k tomu, aby oslabili celosvětové aktivistické hnutí, které se snaží zabránit dalšímu šíření plantáží olejné palmy na úkor deštných pralesů.

Lze také kriticky poukázat na to, že konzultační firma prvního z autorů článku dlouhodobě spolupracuje se společnostmi, které palmový olej produkují. Což působí poněkud rozporuplně. „Já osobně Erika Meijaarda znám už mnoho let a mám o něm coby o odborníkovi velmi dobré mínění,“ říká Lhota. „Jsem nicméně přesvědčený o tom, že společně se svými kolegy tento článek napsal záměrně tendenčně, byť i možná v dobré vůli. A co je podstatné, že se ve svých záměrech zásadně a nebezpečně mýlí.“

Pochybnost vyvolává už to, že vstupní data analýz Erika Meijaarda počítají s tím, že palmový olej ohrožuje 321 druhů, zatímco kokosový olej „jen“ 66 druhů. Tedy pětkrát méně. A proto se tedy může zdát nepochopitelné, jak mohlo dojít k onomu posunu významu, že produkce kokosového oleje ohrožuje pětkrát více druhů. Jak k tomu došlo? „Autoři totiž počítají s vyšší produkcí palmového oleje, což je mimochodem oblíbený argument jeho producentů,“ vysvětluje Lhota. „Srovnávají tedy počet ohrožených druhů na tunu výsledného produktu (oleje) a v takovém případě se daný poměr převrací.“

Má to samozřejmě svou logiku, protože coby konzumenti palmový i kokosový olej spotřebováváme v jednotkách objemu výsledného produktu, a nikoli v jednotkách plochy jedné či druhé plantáže. A spotřebou stejného množství kokosového oleje tedy ovlivňujeme větší plochu krajiny ve srovnání s olejem palmovým. Takže? „Problém je v tom, že tento jeden dílčí pohled na věc se pro autory stává hlavním a téměř jediným argumentem pro podporu palmového oleje vůči dalším alternativám,“ upozorňuje Lhota.

Pokud budeme ignorovat časový rozměr, stanou se „nejhoršími“ ty oleje, které jsou ve velkém měřítku pěstované již po staletí. Tedy kokosový a olivový olej. A naopak nejlépe ze srovnání vyjdou oleje, které likvidují deštné pralesy až nyní.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jacopo / Flickr.com

Kokosový olej je s námi mnohem déle

Analýzy Erika Meijaarda přitom opomíjí jeden zcela zásadní faktor. Čas. „Nedělá rozdíl mezi plantážemi, které vznikly před sto lety a těmi, které vznikly až nedávno, a zcela ignoruje plantáže, které mají vzniknout teprve až v příštích letech,“ dodává Lhota. V analýzách použitá data z Červeného seznamu nerozlišují, zda daná plodina přispěla k ohrožení daného druhu v dávné minulosti anebo ve žhavé současnosti.“ Kokosové palmy jsou totiž pěstované po mnoho staletích, přičemž k největší expanzi jejich plantáží došlo zhruba před pěti až deseti dekádami. Šíření olejné palmy je přitom záležitostí posledních dvou až tří desetiletí, a nadále intenzivně pokračuje.

Analýza, ve které absentuje měřítko času, nezohledňuje hrozby budoucí. Například to, které další druhy se stanou ohroženými poté, co bude pokračovat expanze plantáží palem olejných v Amazonii, na Papui a v Konžské pánvi.

Pokud budeme ignorovat časový rozměr, tak jako to udělal Erik Meijaard se svými spoluautory, stanou se „nejhoršími“ ty oleje, které jsou ve velkém měřítku pěstované již po staletí. Tedy kokosový a olivový olej. A naopak nejlépe ze srovnání vyjdou oleje, které likvidují deštné pralesy právě teď, tedy palmový a sójový olej. V jejich případě se totiž výsledná škoda ještě zdaleka nestačila plně realizovat, k tomu má teprve dojít.

I když je plocha plantáží palem olejných (18,9 milionů ha) a palem kokosových (12,3 milionů ha) relativně srovnatelná, je podle údajů FAO současné tempo expanze kokosových plantáží víc než pětinásobě pomalejší.

Analýza, ve které absentuje měřítko času, nezohledňuje hrozby budoucí. Například to, které další druhy se stanou ohroženými poté, co bude pokračovat expanze plantáží palem olejných v Amazonii, na Papui a v Konžské pánvi.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Lian Pin Koh / Flickr

Staré chyby nám mají pomoci vyvarovat se nových

„Ano, je pravda, že kokosový a nikoli palmový olej již vedl k vyhynutí zhruba dvou živočišných druhů,“ říká Lhota a dodává: „Ale stalo se tak ve 40. letech minulého století. Je to smutné, nicméně naše spotřebitelská volba již tyto druhy k životu nevrátí.“

Můžeme však předejít vymírání dalších druhů. Ovšem ne tím, že se budeme rozhodovat na základě informací téměř 100 let starých. „Naše spotřebitelská volba může pomoct zachránit ty druhy, které mizí právě teď, pokud se zaměříme právě na ty důvody a na ty suroviny, kvůli kterým tyto druhy mizí nyní,“ upřesňuje Lhota.

Palmový a sójový olej pak budou na nejvyšších příčkách našeho seznamu. A to, že se dnes aktivisté po celém světě zaměřují právě na palmový olej, je podle Lhoty zcela pochopitelným důsledkem této skutečnosti. Tím, co si dnes kupujeme, nijak neovlivníme škody, které člověk v přírodě napáchal před 100 lety. Můžeme však zmírnit škody, které se dějí dnes a třeba i zcela zvrátit škody, které se teprve mají stát.

To ovšem neznamená, že by řešením problému s neudržitelně intenzivní produkcí palmového oleje mělo být jeho nahrazení kokosovým olejem. „V tom musím s Erikem Meijaardem souhlasit, tím by se situace jen zhoršila,“ uznává Lhota. „Směšují se tu ovšem dvě různé věci. A to aktuální dopad současné produkce pro pokrytí jeho stávající spotřeby kokosového oleje versus potenciální dopad jeho mnohonásobně zvýšené produkce, pokud by měl kokosový olej začít nahrazovat olej palmový.“

V prvním případě vychází kokosový olej ve srovnání s palmovým olejem jednoznačně lépe ve většině ohledů. Ale v druhém případě, pokud by měl kokosový olej palmový nahradit, by skutečně došlo k zhoršení situace. Protože by se kokosové plantáže se svojí nižší hektarovou produkcí musely šířit několikanásobně vyšším tempem, než se dnes šíří palma olejná.

Plné nahrazení olejných palem kokosovými ale reálné není. Už proto, že kokosová a olejná palma mají velmi odlišné nároky na půdu a prostředí. „A o to se Meijaard a jeho spoluautoři ve svém článku opírají. Opět velice jednostranně,“ zmiňuje Lhota.

Pro nás všechny pak platí, že čím méně nakoupíme nezdravých a zbytných potravin nebo kosmetiky, tím méně přírodních biotopů bude muset ustoupit polím a plantážím olejnatých plodin všeho druhu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Problém tropických olejů má řešení u spotřebitelů

Kokosovou palmu nelze pěstovat na svazích a ve vyšších polohách, což na jedné straně znamená, že tato plodina na rozdíl od olejné palmy nebude nahrazovat nejrozlehlejší plochy pralesů ve vnitrozemí. Na druhé straně by mohla nahradit poslední zbytky cenných přírodních biotopů podél mořského pobřeží a na ostrovech, pro které je charakteristická i mimořádně vysoká míra endemismu. Krátce řečeno, každá velkoplošně a intenzivně pěstovaná monokulturní plodina bude mít na biologickou rozmanitost vlhkých tropů negativní vliv. Olej z palem kokosových ale nelze jednoznačně brát za horší a favorizovat přitom ten z palem olejných.

A jaká řešení se pro krizi biodiverzity umocněnou plantážemi palem olejných nabízí? I tady přispívá Stanislav Lhota postřehem: „Především výrobci potravin by se měli snažit pracovat na změně stávajících receptur a sortimentu výrobků tak, aby bylo možné tropické tuky v co největší míře nahradit evropskými oleji, spíše než nahrazovat jeden tropický tuk jiným.“

Pro nás všechny pak platí, že čím méně nakoupíme nezdravých a zbytných potravin nebo kosmetiky, tím méně přírodních biotopů bude muset ustoupit polím a plantážím olejnatých plodin všeho druhu. A v neposlední řadě, nejen palmový olej, ale i ostatní plodiny by se měly pro potřeby mezinárodního trhu produkovat na základě mnohem přísnějších kritérií dlouhodobě udržitelné a přírodě blízké zemědělské produkce.

„To však nemění nic na skutečnosti, že je současná kritika palmového oleje a zaměření aktivistického hnutí právě na tuto komoditu naprosto oprávněné o odráží současný reálný stav problému,“ uzavírá Lhota.

Přečtěte si také |

Sedm praktických tipů, jak se snadno vyhnout palmovému oleji