Třídíte odpady? A víte, že jsou na světě mnohem důležitější věci?

Nečekejte, že vás bude někdo chválit za to, že třídíte odpady. Za to, že umíte pozdravit, vás taky nikdo nechválí.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | spwidoff / Shutterstock

Dejme si do začátku jednoduchý úkol. Vyhnout se každému zbytečnému odpadu. Extrémní neodpadáři nám už s úšklebkem předhazují, že každý odpad je zbytečný, ale vy mi rozumíte. V rychlosti si nahodíme pár příkladů snadnýho neodpadování.

Nákupní igelitky a sáčky

Mimochodem, víte, že slovo igelit je příkladem apelativizace proprií? No. Na nákup si nemusíte brát zbytečné igelitky a sáčky, ale použít svou nákupní tašku. Ideálně látkovou, která se dá dobře složit do batohu či kabelky, dá se vyprat, když vám do ní vyteče jogurt (jakože vyteče), a unese i hodně těžký nákup. Jasně, pečivo si dejte do sáčku. Ale finta: tenhle sáček můžete použít znovu a znovu, dokud se neprotrhne. Nebo si ušijte plátěný pytlík i na pečivo, ideálně z nějaké průhledné látky, aby prodavačky viděly, kolik máte rohlíků. Jinak vám to budou přepočítávat vysypané na tom pojízdným pásu. No a nebo prostě nakupujte bez obalů úplně. Bez tak je pak jenom vyhodíte.

Kupujte raději volně ložené ovoce a zeleninu a vyhněte se těm průmyslově baleným. Nemá smysl koupit čtyři jablka zatavená na polystyrenovém tácku, když stejně chcete jablek pět.

Vylito. No a co. Důležité je, že tam je karafa na vodu. A to je podstatné.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Forrest O. / Flickr

Vlastní lahev na vodu

Jasně, můžete si každý den koupit novou PETku s vodou, vypít a lupnout do koše (žlutýho kontejneru, ty popleto!). A nebo si ji můžete koupit jednou a pak ji znovu doplnit vodou z kohoutku. PETka vydrží fakt hodně dlouho, než někde praskne. Můžete si taky koupit nějakou trvanlivou lahev, ale bacha, ať se to nezvrtne v nezřízené nakupování lahviček.

Nemusíte ani domů tahat balíky balených vod, vodovod vám přivádí kvalitní vodu, stačí si jen obstarat nějaký pěkný džbánek nebo karafu. Než přecvaknete do nejbližšího e-shopu, přeptejte se známých či v oblíbeném bazaru, jestli nějakou nemají. Nemusíte hned kupovat nové věci. Planeta je plná věcí a určitě se tu někde práší na nějakou karafu pro vás.

Jasně, kokakola z vodovodu neteče. Ale kdo by to pil. Je to plné cukru a hnědé. Jestli toužíte po bublinkách, kupte si v domácích potřebách nebo v bazaru obyčejnou sifonku. Už jsou zase moderní, protože hipsta.

Větší balení je méně odpadu

Není to žádné tajemství, ale v nákupním rauši na to jeden snadno zapomene. Samá akce a sleva a to jeden chtěl koupit jen půlku chleba a najednou je vozík plný jídla. Tak při tom mějte na paměti, že půllitrové balení jogurtu v posledku znamená méně odpadu, než když koupíte čtyři malé jogurty. Dobré na tomhle jevu je, že funguje i u jiných potravin. Vypijete doma za měsíc litr sirupu? Nekupujte to v těch malých lahvičkách.

Ale taky bacha! Nemá smysl kupovat velká balení, pokud je nedokážete včas spotřebovat. Jde nám o to nevyhazovat, vzpomínáte?

Sklenice od marmelád můžete točit furt dokola.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Maja Dumat / Flickr

Znovu a znovu

Nevyhazujte sklenice od marmelád a okurek. Až bude úroda, zavaříte si do nich marmelády a okurky. Nemusíte se za to stydět. Dělat marmelády je teď v kurzu. Když se nepovedou, tak je můžete dát kolegům jako vánoční dárek. A když se povedou, tak je sníte a příští rok zavaříte zas. A tak furt dokola, žádný odpad. Cajk.

Obecně

Obecně nekupujte věci, co nepotřebujete. Jsou z toho jen odpady, které nepotřebujete. Najděte si potraviny, které nejsou zabalené v miliardě obalů. Některé čokolády jsou jen v jednoduchém obalu z polyethylenu. Některé jsou zabalené v alobalu, v papíru a pak ještě v igelitu. Nebrat. Takový ty malý pytlíčky s přesnou dávkou kávy - nebrat. Hromada odpadů. Kapslový kávovary? Zlo. Nebrat.

Věci, které už nepotřebujete, ale jsou stále použitelné, nejsou odpad. Chovejte se jako zvířata. Zvířata neprodukují žádný odpad, ale zdroje surovin pro jiné živočichy. Věci stačí dát do charity, nabídnout v bazaru, za odnos, nebo se jen na sociálních sítích zmínit, že se něčeho zbavujete.

Víte, kolik jedno dítě za den vyprodukuje plen? Hodně.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Ještě mi nalož!

Cítíte, že byste dokázali víc? Nejste žádný navoněný slečinky, co si neporadí s trochou nesnází? Tak jo. Ale řekli jste si o to sami.

Jestli máte doma mimino nebo batole, pak taky máte plný koš použitých jednorázových plínek. Je to hnus, smrdí to a jako odpad jsou pleny naprosto nepoužitelné. Na skládce se obsah plen rozkládá a produkuje metan, což je skleníkový plyn, globální oteplování a tyhle věci. Nechceme. A ve spalovně to moc nehoří, protože je to plný moči. Naprosto bezodpadová cesta je bezplenková komunikační metoda. Je to hardcore, ale autor tohoto článku zná několik vyvolených matek, jejichž děti byly naprosto vzorné a bezplenkovka s nima byla prima zábavička.

My ostatní musíme přejít na látkový pleny. Je to v pohodě. Naprosto.

Tohle je menstruační kalíšek. Funguje jako kalíšek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | menstruationstasse.net / Flickr

Dámy, na slovíčko

Z televize víme, že na dámské hygienické potřeby se zásadně lije modrá tekutina. Vložky a tampony jsou věci stylu použij a vyhoď. To nechceme. Chceme něco, co vydrží a dá se používat opakovaně. Vymyslelo se to již v devatenáctém století a dnes je to už dotažený k dokonalosti. Menstruační kalíšek. Hodit se mohou i pratelné látkové vložky, je jich plný Flér. Jestli se vám z toho kroutí palce na nohou, tak tohle téma už dávno není punková záležitost.

Bioodpad z kuchyně a zahrady není odpad

...když máte kompostér. Nebo vermikompostér. Šlupky od banánů, brambor, mrkví, ohryzky, čajový pytlíky, papírový kuchyňský utěrky (který nepoužíváme, protože jsou na jedno použití), mrkvová a ředkvičková nať. To všechno se dá nacpat žížalám. Posekaná tráva, když ji nevyužijete na mulč, patří do kompostéru. Můžete to cpát do objednané popelnice na bioodpad, ale je to nesmysl. Dobře vedený kompostér se vám odmění kvalitním humusem, který si narvete do truhlíku pod pelargonie a všechny sousedky puknou závistí.

Na zachytávání bioodpadu z kuchyně potřebujete jen nějakou misku, kterou koupíte v domácích potřebách. V létě se můžou kolem ochomítat octomilky, ale stačí buď častěji vynášet, nebo použít víko. Takže ano, misku s víkem. Autor článku má doma dvouapůllitrovou misku, ženu a tři děti a dobrý.

Na snímku je Ještěd.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Dinse / Flickr

Chlapi, na slovíčko

Fesťák, jasně, to jsou hromady piv v plastových kelímcích. Buďte drsoni drsný a nechte si pivo nalít do toho prvního kelímku a drsně odmítněte nabízený další nový kelímek. A nebo jezděte jen na fesťáky, kde maj kelímky, které lze použít opakovaně. Nebo si vozte svůj půllitr. To je vůbec nejvíc. A až si v zimě půjdete na náměstí koupit svařák, vysmějte se prodavači, že ještě pořád používá jednorázový kelímky. V Drážďanech mají úplně normálně pořádný vratný hrnky.

Pivo doma. Tak určitě, ale ne z plechu. Bože! Hliník je zlo. Když pivo, tak točené do džbánku, nebo ve vratné lahvi. Vratné láhve jsou esence opakovaně použitelného obalu. To chceme. Ne popelnici plnou plechovek.

Kompostovatelný záchod. To je hardcore.

Výsměch a potupa

Jakmile se vaše děti/rodiče/partneři/kolegové/kamarádi (další doplňte dle potřeby) dozví, že se snažíte o něco tak správného jako je předcházení vzniku odpadů, zcela určitě si na vás smlsnou, čeká vás posměch, ponižování, potupa. Naše spotřební společnost je nastavená na konzum stylem použij a vyhoď. Dělat něco jiného je divné, nenormální a jako takové je většinovou společnosti zostuzované. Jak se s tím vypořádat? Vyplačte se, vysmrkejte se do látkového kapesníku, ale nevzdávejte to kvůli úsměškům.

Budete taky ještě muset překonat reklamou vštěpenou touhou pořizovat si nové a nové věci. Překážkou budou zarostlé vzorce spotřeby a potřeba konzumu. Ta lákavě snadná možnost věc vzít a vyhodit. Nestarat se. Možná to nedáte. Nemáte na to. No, vždycky se můžete konejšit, že alespoň třídíte...