Podle myslivců tu někdo tajně vypouští vlky do přírody, dokázat to ale nemohou. Byť jeden případ tu je Aktualizováno

Krkonošská vlčice. Patrně ji odchovali lidé.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jiří Dvořák / KRNAP

Letos v srpnu našel krkonošský chovatel ovcí ve své ohradě nečekaného hosta. Mladou vystrašenou vlčici, která kvůli elektrickému ohradníku nedokázala sama z ohrady uniknout. Na svobodu se dostala až za pomoci lidí, ale neužila si jí dlouho. Nepodařilo se jí najít svou vlčí smečku, napadla psy a pak dokonce zaběhla do restaurace krkonošského hotelu. Zvíře bylo následně uspáno a převezeno do Safari parku ve Dvoře Králové, kde bylo v karanténě. A pro podezření na vzteklinu pak bylo utraceno.

Jak se následně ukázalo, vlčice vzteklinu neměla, ve své krvi měla proti této nemoci protilátky. Podle Jiřího Janoty z Českomoravské myslivecké jednoty je možný jen dvojí způsob, jak mohlo zvíře protilátky získat. Buď vakcínu sežralo v přírodě, nebo mu byla podána injekčně. Orální vakcíny se podle Janoty u nás používaly v minulosti, zejména jako prevence vztekliny u lišek, dnes už se ale tato metoda u nás ani u v sousedních zemích nepoužívá.

To potvrzuje i přírodovědec Petr Koubek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, který se šelmám věnuje. „Ještě do roku 2011 byla velkoplošně prováděna orální vakcinace oslabeným virem vztekliny, který se přidával do masokostní moučky v plastových kapslích. Kapsle byly letecky vykládány do přírody jako návnada pro lišky a další šelmy,“ říká Koubek a potvrzuje, že dnes se již plošná vakcinace nepoužívá.

„Zbývá tedy možnost, že vlčici naočkoval člověk,“ říká Janota, a Koubek toto potvrzuje. O tom, kdo by mohl za vypuštěním vlčice (či jiných vlků) stát, však nechce Janota spekulovat. Důkazy žádné nejsou. „Každopádně je to příklad, proč je nutná registrace velkých šelem v zájmových chovech,“ dodává Janota.

Zůstává tu tedy otázka, jak se vlčice do přírody dostala. Kdo ji vypustil? Konkrétní odpověď nyní nemáme, ale obecnou odpověď nabízí Miroslav Kutal, koordinátor projektů na ochranu velkých šelem v Hnutí DUHA a akademický pracovník Ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně.

Otisk vlčí stopy

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jan Stejskal / Ekolist.cz

Podle něho měla vlčice protilátky proti vzteklině s největší pravděpodobností z očkovací vakcíny, která se používá pro psy. Chování vlčice bylo podle něho skutečně nestandardní a nález protilátek to potvrzuje. „Genetická analýza ukázala, že vlčice pochází ze středoevropské nížinné populace, z Polska. Nejpravděpodobnější je, že někdo vybral vlčí brloh, což je běžná praktika, popisovaná v myslivecké literatuře jako způsob hubení vlků,“ říká Kutal. Vlčici pak zřejmě nějakou dobu choval. A vlčice mu buď utekla, nebo ji onen člověk vypustil záměrně, protože třeba nezvládal chov vlků, který je dost náročný.

Jakub Kašpar z Krkonošského národního parku s takovým scénářem souhlasí. „Podle toho, co víme teď, se zdá nejpravděpodobnější, že vlčici někdo, nejspíš v Polsku, vypustil z chovu, nebo někomu z chovu utekla,“ říká Kašpar.

"Její malá plachost ale vůbec nemusela být způsobená předchozím kontaktem s lidmi. Mohla být způsobená stresem, vyhladověním, mládím. Mladí vlci bývají zvědaví," vysvětluje Kašpar důvody, proč první snahou ochránců přírody bylo vlčici vypustit na svobodu s tím, že podezření na vzteklinu vzniklo právě až po pozitivním výsledku krevních testů na protilátky.

Přečtěte si také |

Vypuštění vlci v Bavorsku: Proč je místo zastřelení prostě neuspí?

Zůstává tu nicméně otázka, zda je vypuštění či útěk jednoho lidmi odchovaného vlka ojedinělý případ, nebo zda se jedná o soustavnou činnost.

Jiří Janota je přesvědčen o tom, že může jít o nahodilou činnost. Dokládá to několika pozorováními vlků, kteří vůbec nebyli plaší. Miroslav Kutal se naopak domnívá, že půjde o ojedinělý případ. A dokládá to tím, že na záběrech z fotopastí, které Hnutí DUHA v přírodě má, nebo z přímých pozorování tzv. Vlčích hlídek nevyplývá, že by tu bylo více vlků, jejichž chování by bylo nestandardní a které by nasvědčovalo tomu, že byli lidmi vypuštěni. „Nikde v Evropě neprobíhá žádná oficiální reintrodukce vlků, tyto projekty jsou velmi finančně a organizačně náročné, a těžko utajitelné. A v případě vlka dost zbytečné, vzhledem k jeho schopnosti přesunu na velké vzdálenost kolonizuje nové oblasti přirozenou cestou,“ dodává Kutal.

Jiří Janota v rozhovoru pro Svět myslivosti klade sugestivní otázku po tom, kde končí mláďata ze zájmových chovů vlků v České republice a jak je s nimi nakládáno. „Víme, že v současnosti existuje řada těchto chovů, a pokud vlčice vrhne tři až pět vlčat, je nutné se ptát, co se s nimi dál děje,“ říká Janota a dodává, že neexistuje důkaz, že by byli vlci vypouštěni do volné přírody. Nicméně je podle něho zarážející, jak se chovají někteří vlci v oblasti Ralska. A popisuje, jak žena vyfotila vlka v Národní přírodní rezervaci Břehyně – Pecopala při otevření stanu, v němž přespávala. Vlk seděl před jejím stanem. „Sám mám vlastní zkušenost, když jsem v roce 2014 při příjezdu do lesa v ranních hodinách spatřil při vystupování z automobilu vlka. Nechal mě vystoupit a popocházel směrem k automobilu. Po nějaké chvíli odběhl do mlaziny. Asi po pěti hodinách jsem projížděl stejným místem a vlka jsem tam znovu zahlédl. Opět si kladu otázku, zda se tak chová divoké zvíře,“ říká pro Svět myslivosti v dvojrozhovoru s Miroslavem Kutalem.

Vlk sražený autem u Mladé Boleslavi

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Agentura ochrany přírody a krajiny

Debatu o záměrném vypouštění či nevypouštění vlků shrnuje Petr Koubek. Pokud by existovaly „množírny vlků“, jejichž jediným cílem by bylo vypouštění desítek odchovaných jedinců do přírody, pak by to byl podle něho velký problém. „Ale nevím o tom, že by něco takového bylo někde ve střední Evropě. A snad nic takového není ani v Česku,“ doufá Koubek.

(Odstavec doplněn 12.12.2018 ve 22:00) O tom, že by někdo vypouštěl vlky chované v zajetí do volné přírody, nemá ministerstvo životního prostředí žádné informace. Něco takového by bylo nelegální. Jak upřesňuje MŽP, vlk je jako zvláště chráněný živočich podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny chráněn ve všech svých vývojových stádiích. Je tedy zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje vlků, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Pokud fyzická osoba neprokáže, že zvíře získala legálně (tzv. zákonný původ), hrozí jí pokuta až 100 000 Kč.

Nicméně chov šelem je podle něho věc, která by se měla řešit. „V roce 2015, když jsme odevzdali Program péče o velké šelmy v ČR, jsme upozornili na skutečnost, že vůbec nevíme, zda a v jakém množství se u nás chovají vlci, rysi či medvědi. A pokud se rozmnožují, tak co se děje s přírůstky,“ vysvětluje Petr Koubek. „Za tři roky Ministerstvo životního prostředí ČR v otázce inventarizace chovů velkých šelem neudělalo vůbec nic“.

Dohled státu nad chovy velkých šelem by se podle informací z MŽP měl změnit. „Zpřísnění podmínek chovu vlků, jako tzv. zvířat vyžadující zvláštní péči, do značné míry řeší nyní Ministerstvem zemědělství připravovaná novela zákona o ochraně zvířat proti týrání,“ říká Ondřej Charvát z MŽP. „Další opatření, jako je právě zlepšení systému evidence chovů a sdílení informací mezi jednotlivými orgány státní správy, jež MŽP také řeší, bude například sdílení evidence se Státní veterinární správou. A tato opatření jsou zahrnuta také do připravovaného managementového plánu péče o vlka,“ říká Charvát.

Podle Petra Koubka, který se v roce 2016 jako autor podílel na plánu péče o vlka, připravovaná aktualizace neřeší aktuální stav. „Jeho poslední x té přepracování úředníky AOPK a MŽP je dokonalý úřednický text, který bude pravděpodobně pro myslivce, chovatele, obyvatele oblastí, kterých se daná problematika týká, a asi také Ministerstva zemědělství, nepřijatelný,“ varuje Koubek.

A dodává, že otázka vypouštění odchovaných vlků není to nejdůležitější, co se problematiky vlka týká, a má jen marginální význam. A na žádost Ekolistu připravil rychlý a stručný výčet témat, která jsou podle něj důležitější.