Reportáž z obce, která si objednala ochranu před povodněmi a suchem

„Dělejte s tím něco, nebo vám neprodloužíme pojištění,“ řekla pojišťovna paní Blechové poté, co jí dům pošesté vyplavila povodeň. Voda a bahno z polí se jí po průtrži mračen prohnalo nejdříve zahradou a pak i přízemím rodinného domu v Červených Pečkách. „Ale co my jsme s tím mohli dělat?“ reaguje Hana Blechová. Přívalové srážky trápily městys Červené Pečky od šedesátých let. Déšť při nich spláchl ornici z polí nad vesnicí a zaplavil domy, zahrady a ulice. Podobný osud stíhal i sousední Dolany.

Střih do roku 2020. Při červnových přívalových srážkách, které v mnoha českých obcích způsobily bleskové povodně, byl v Červených Pečkách a Dolanech klid. Od roku 2013 do roku 2018 totiž prošla okolní krajina proměnou.

„Pole, které vodu svádělo do Dolan, je rozdělené velkou mezí. Ta je osázena stromy a jsou u toho ještě příkopy, které by měly vodu částečně zadržet a odvést. Ta největší plocha, která k záplavám vedla, teď vodu díky tomuto rozdělení zabrzdí. Co proteče zelení, jde do suchého poldru, který je těsně nad vesnicí jako poslední záchrana,“ říká současný starosta městysu Lubomír Jirků.

Podobně vypadá krajina kolem Červených Peček, pod něž Dolany správně spadají. Přibyly v ní široké travnaté pásy s alejemi stromů a nové cesty s příkopy a mezemi, kam se může voda při dešti vsáknout. Obec našla pro vodu bezpečný prostor, aby si nehledala cestu do vesnice.

„I při letošních květnových deštích bylo vidět, že voda procházela přes suchý poldr a zasakovací meze, ale nikde nic neponičila. Stačila se krásně vsáknout, jak bylo naplánováno,“ hodnotí Lubomír Jirků.

Červeným Pečkám se podařilo vnést zeleň do krajiny díky pozemkovým úpravám. To je terminus technicus, kterým se označuje nástroj státu k řešení problémů s uspořádáním pozemků kolem obce. A nedostatek zeleně v krajině je jeden z nich.

„Pozemkové úpravy jsou win win. Kdo ví, co chce, tak to v podstatě dostane. Kdo chce scelit pozemky, tomu se scelí. Kdo chce pozemky přesunout jinam, kdo chce rozdělit spoluvlastnictví, tomu se vyhoví,“ říká projektant Roman Šmíd, který připravoval návrh pozemkových úprav v Červených Pečkách.

Podle něho mají dnes lidé na vesnicích dobré povědomí o tom, co se dá pozemkovými úpravami vyřešit. „Dá se do pořádku nesoulad v katastru, kolem vesnice se vyřeší letité sousedské spory. To je okamžité plus,“ říká projektant.

Pozemkové úpravy jsou výjimečné v tom, že je to jediný proces úprav krajiny, který dokáže řešit vlastnické vztahy. „Jedná se o nejsilnější a nejkomplexnější nástroj krajinného plánování, který dnes v České republice existuje,“ zdůrazňuje význam pozemkových úprav projektantka Zuzana Skřivanová, která se jejich navrhováním zabývá.

Pozemkové úpravy fungují jako služba, která se dá objednat u Státního pozemkového úřadu. Má to ale háček. Tuto „objednávku“ musí podat vlastníci nadpoloviční rozlohy pozemků v jednom katastru. Jejich domluva je zásadní, protože změny se pak týkají potenciálně všech vlastníků pozemků v extravilánu obce.

„Největším vlastníkem u nás v katastru byl tehdy baron Hrubý. První fáze byla přesvědčit jeho. On se celkem nechal. A pak sehnat další vlastníky, abychom přesáhli těch 50 procent, a pak jsme teprve mohli žádat,“ vzpomíná Jan Dvořák, bývalý starosta a dnes obecní zastupitel, jak po roce 2000 s pozemkovými úpravami začínal.

Oficiální žádost o zahájení komplexních pozemkových úprav podaly Červené Pečky na SPÚ Kolín na přelomu let 2003 a 2004. „A pak nastala fáze čekání, až bude mít pozemkový úřad peníze. Pak vznikal projekt, který se táhl, protože to je složitá věc,“ popisuje Jan Dvořák několikaletý proces zkoumání krajiny, vyjednávání o možných výměnách pozemků a plánování změn.

V centru vyjednávání a navrhování byl projektant Roman Šmíd ze společnosti Gepard, která u pozemkového úřadu vysoutěžila projektování komplexních pozemkových úprav v Dolanech a Červených Pečkách. Úkolem Romana Šmída bylo upravit krajinu tak, aby lépe odpovídala tomu, co po ní lidé dnes chtějí.

V Červených Pečkách chtěli, aby jim deště nezaplavovaly obec ornicí splavenou z polí. A také postavit několik cest. Roman Šmíd si proto sedl k počítači a začal kreslit novou podobu krajiny, která vesnici ochrání před povodní. Její základní kostrou byly pásy zeleně mezi poli. Požadované změny ale začaly narážet na vlastnické vztahy.

„Mám kostru toho, co chci v území navrhnout. A pak do toho musím napasovat všechny lidi. Jejich zájmy jsou často protichůdné. Lidi si závidí, v rodinách spolu nemluví a mezi sebou se nedohodli. My s nimi dva nebo tři dny sedíme na obecním úřadě a řešíme jejich ploty,“ mluví Roman Šmíd o průběhu vyjednávání.

Vlastnictví pozemků v Červených Pečkách se měnilo tak, aby obec vlastnila pozemky, kde budou cesty, zasakovací poldr a zatravněné pásy mezi poli. Za ně ale musela nabídnout jejich majitelům náhradu. Aby bylo kde začít, musel stát a obec vložit „do banku“ půdu, kterou vlastní. Pak mohl začít výměnný obchod.

„Obec potřebuje mít k dispozici alespoň 10 hektarů státní nebo obecní půdy, aby se mohlo něco postavit nebo zrealizovat. Což už je dost. Znamená to vlastnit i jiné pozemky než jen obecní cesty,“ říká Roman Šmíd.

Může se stát, že obec dostatek půdy nemá. V takovém případě se postaví cesty bez stromořadí, nerevitalizuje se narovnaný potok a nenajde se pozemek pro nový remízek. Krajina se zkrátka rozdělí cestami, protože to je zákonná povinnost pozemkových úprav – zpřístupnit vlastníkům jejich pozemky. Z toho důvody jsou pozemkové úpravy kritizovány ochránci přírody, protože ačkoli deklarují svůj pozitivní vliv na krajinu, ten se nekoná vždy.

Červené Pečky měly cca 36 hektarů státní plus obecní půdy. Tuto rozlohu Roman Šmíd rozděloval mezi zasakovací pásy, meze, poldr i cesty. Zároveň na něm bylo i přesvědčit majitele pozemků, aby souhlasili s výměnou svého kusu půdy za jiný.

„Měli jsme tři třídenní jednání s celou vesnicí, kam jsou pozvaní všichni majitelé pozemků. To bylo asi 500 lidí. S každým sedíte a jednotlivě řešíte jeho pozemky, ploty, naprosto do detailu. K tomu se přidají další individuální jednání o problémech, těch bylo asi 30. S některými lidmi máte individuální schůzku třeba pětkrát i desetkrát,“ popisuje projektant, kolik času a práce stojí vyjednat úpravy krajiny kolem jedné obce.

Kromě tří dnů plných schůzek s majiteli pozemků musel Roman Šmíd do území jezdit a prochodit si ho. V krajině totiž neustále probíhají změny, a ty je dobré zaznamenávat, aby se navrhla opatření, která fungují. Být moderátorem procesu pozemkových úprav v Červených Pečkách a Dolanech pro Romana Šmída znamenalo asi 50 návštěv obce.

Pozemkové úpravy jsou úspěšné, když se podaří dovést vyjednávání do konce a s výsledným návrhem souhlasí vlastníci alespoň 60 % výměry pozemků. Končí se zápisem změn do katastru nemovitostí. Ten v případě Červených Peček proběhl v listopadu 2011.

Od zahájení komplexních pozemkových úprav uběhly dva roky, od podání žádosti o jejich započetí pět let a od nápadu tento proces v Červených Pečkách využít uplynulo devět let. A v krajině se zatím vůbec nic nezměnilo.

K fyzickým úpravám se Červené Pečky a Dolany dostaly až v roce 2013. Ještě před tím se v dubnu obcemi stihla prohnat další povodeň.

„Jedná se o delší časový úsek, protože jde o poměrně velký rozsah opatření, která byla realizována postupně,“ okomentovala dlouhou přípravu úprav v Dolanech a Červených Pečkách Lenka Růžková z Státního pozemkového úřadu. „Jelikož na sebe některá opatření navazují, musela být realizována tak, aby byla zajištěna jejich funkčnost a nedošlo v mezidobí ke zhoršení situace v dotčeném území,“ dodala.

Od projektu ke změnám krajiny

Cesta od vypracovaného projektu ke změnám krajiny je dlouhá. Vede přes výběrová řízení na jednotlivé stavby: cesty, poldr, meze. A pracovat v krajině se začne až tehdy, když má Státní pozemkový úřad na úpravy peníze. A to v naprosté většině případů není okamžitě po dokončení projektu. Musí se čekat.

Nedostatek financí přináší ještě další omezení. Není možné realizovat všechny plány. To je téměř pravidlo komplexních pozemkových úprav. Vybírají se jenom priority. V Červených Pečkách a Dolanech si vybrali protipovodňovou ochranu a vybudování některých cest.

„O cestách se někdy z hlediska ochrany přírody mluví s despektem. Ale cesty jsou priorita. Protože o krajinu se ve finále vždycky starají místní. Abych na pozemku mohl mít včely, musím se tam dostat. Pozemkové úpravy díky cestám umožňují využívat krajinu,“ poukazuje projektant Roman Šmíd na význam cest. Sice se jimi netvoří krajina, která ochrání obec před povodněmi, ale umožňuje se lidem přístup do ní. V některých případech to může být hlavní důvod, proč majitelé pozemků souhlasí se zahájením pozemkových úprav – očekávají, že se konečně dostanou na svůj pozemek.

Co říkají peníze

V roce 2019 šlo podle údajů poslední publikované Zprávy o stavu zemědělství na výstavbu cest v rámci pozemkových úprav 1 048 milionu Kč, na protierozní opatření 57 milionu Kč, na vodohospodářská opatření 203 milionu Kč, na opatření na ochranu a tvorbu životního prostředí 43 milionu Kč a na ostatní provozní a technické činnosti 48 milionu Kč.

Přesto, že náklady na budování a rekonstrukce polních cest jsou ze své podstaty vyšší než náklady na nestavební opatření, podpora stavby cest je v rámci pozemkových úprav výrazná.

Nové polní cesty v Červených Pečkách mají asfaltový povrch. Podle starosty Lubomíra Jirků je to proto, že asfalt je dostatečně pevný pro přejezd zemědělských strojů, lidé ho mají rádi k projížďkám na kole a kolečkových bruslích a po mnoho let nevyžaduje údržbu. Nákladnost údržby je významná právě pro obec, protože ta se bude o cesty starat.

„Je otázkou, zda údržba asfaltového povrchu nebude náročnější než vysypávání nerovností na ‚měkké polňačce‘ štěrkem,“ zpochybňuje všeobecnou oblibu asfaltu Radim Jarošek z Agentury pro ochranu přírody a krajiny, který patří ke kritikům asfaltování polních cest. Sám se k pozemkovým úpravám vyjadřuje v rámci svého regionálního působení v CHKO Poodří.

Cesty ale ocenil největší místní zemědělec Robert Hofman z firmy Poline. Zároveň s cestami ale přibylo mezi poli i lidí, a s nimi například odpadků a po určitou dobu i černých skládek. „Postavila se celá řada cest, které jsou teď hodně navštěvované. Cyklisté a lidi na bruslích si ale myslí, že jsou pro ně a ne pro nás, když je tam asfaltový povrch. Takže když tam vjedeme na podzim, kdy je mokro, a naneseme tam bláto, stěžují si, že tam nemůžou jezdit,“ popisuje zemědělec, že s cestami vznikly i spory. Na konci některých cest se ze začátku tvořily skládky, pokud cesta před napojením na další katastr končila v polích.

Podle pracovníků ochrany přírody asfaltování polních cest zhoršuje vsak vody a zrychluje její odtok, zvyšuje teplotu nad vozovkou, urychluje výpar a má negativní vliv na některé druhy živočichů, hlavně bezobratlé a obojživelníky. Někdy se kvůli snazší průjezdnosti navýší i automobilová doprava. Pokud se takto v rámci pozemkových úprav asfaltují stávající cesty, dá se dokonce zpochybnit, že se jimi zpřístupňují pozemky. Obce ale chtějí cesty vesměs asfaltové, potvrzuje Roman Šmíd obecný trend.

Je podobná poptávka i po remízcích, mezích, pásech stromů a keřů? Vlastně ano. O remízky mají zájem myslivci, protože poskytují úkryt pro zvěř. „O vodu je zájem, protože každá obec teď chce mít svůj rybník. O ochranu půdy před erozí začíná být zájem, protože pravidla pro přidělování dotací pro zemědělce se utahují,“ vypočítává projektant.

Musí na ně ale být státní a obecní pozemky. A těch je velký nedostatek.

V Červených Pečkách si lidé nově vzniklé zelené pásy kolem obce oblíbili. „Je to supr. Chodíme tam na procházky s pejskem a vnučkou,“ říká Marie Belzová, která bydlí nedaleko hlavní zatravněné údolnice mezi poli. Obyvatelé Červených Peček na dotazy Ekolistu ocenili i možnost bezpečně jezdit po polních asfaltkách s dětmi na kole, třeba na zmrzlinu. Sousloví pozemkové úpravy jim ale vesměs nic neříká, zeleň v krajině považují za příspěvek obce.

Lidé si také všimli, že obec už netrápí záplavy. „Funguje to,“ hodnotí i Hana Blechová z domu na náměstí. Od roku 2014 jí povodeň dům nezaplavuje.

Spokojený je i Státní pozemkový úřad. „Máme za to, že provedené realizace byly při pozemkových úpravách navrženy na základě vodohospodářských studií správně, a že zajišťují potřebnou protierozní ochranu obhospodařovaných ploch i ochranu zastavěných území před přívalovými srážkami dostatečně,“ ohodnotila novou krajinu za SPÚ mluvčí Lenka Růžková.

Mírně kriticky se k nim ale překvapivě staví jejich projektant. „Mně se ta protipovodňová ochrana nelíbí. Je to technické opatření, údolnice je sedm metrů široký rovný pruh,“ hodnotí Roman Šmíd zelený pás, který mezi poli navrhl. Travnatý pás v krajině samozřejmě nemusí mít geometrický tvar. Ale rovný pás lépe vyhovuje požadavkům zemědělského podniku, který hospodaří na sousedících polích.

Starosta Lubomír Jirků vidí kromě výhod i náklady, které pozemkové úpravy přinesly, a to hlavně v podobě udržovaných ploch. Kvůli travnatým plochám koupily Červené Pečky i dvě velké sekačky. „Jenom do sekaček jsme dali dva miliony,“ říká Lubomír Jirků.

Přínos pro krajinu

Podle kritiků nepřinášejí pozemkové úpravy takový přínos pro krajinu, jaký deklarují ve svých strategických dokumentech.

„Pozemkovým úpravám se sice daří prostorově a funkčně uspořádávat pozemky pro jejich lepší využívání vlastníky, ale podle zkušeností z mnohých pracovišť Agentury ochrany přírody a krajiny nejsou v mnoha případech dostatečně naplňovány jejich další očekávané funkce – ochrana a zúrodňování půdního fondu, zlepšování odtokových poměrů v krajině ve smyslu snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zvyšování ekologické stability krajiny,“ poukazuje Radim Jarošek na omezený účinek pozemkových úprav.

Projektant Roman Šmíd si myslí, že úřady by od pozemkových úprav mohly chtít víc. Agentura ochrany přírody, Povodí i Lesy ČR se ve vybraných případech mohou k pozemkovým úpravám vyjadřovat. Často však pošlou jen obecný přehled požadavků a na vyjádření se ke konkrétnímu návrhu si neudělají čas.

Na výslednou krajinu si počkáme

Krajina kolem Červených Peček a Dolan ale dodnes neodpovídá tomu, co je nakresleno v návrhu pozemkových úprav. Po sedmnácti letech od podání žádosti o pozemkové úpravy se realizovalo jenom 40 % z navržených opatření. Zbývajících 60 % čeká na to, až na ně budou peníze na Státním pozemkovém úřadu. Obec sice může na jejich realizaci získat peníze i odjinud, v Červených Pečkách to ale neplánují. Počítají, že SPÚ realizuje vše, co přislíbil.

Případ Červených Peček není výjimečný. Velká část všech realizací úprav krajiny je stále jen na papíře. Jak přiznává ministerstvo zemědělství ve své Zprávě o stavu zemědělství, „vzhledem k časové a investiční náročnosti procesu pozemkových úprav ale jejich postup stále neodpovídá potřebám obcí, vlastníků, uživatelů půdy a zainteresovaným orgánům státní správy.“

Zásadní problém pozemkových úprav je, že mnoha katastrech nebyl po privatizaci ponechán dostatek státní půdy pro projekty ve veřejném zájmu. Nyní, když chce stát v krajině něco postavit nebo i ponechat přírodě, často mu k tomu chybí pozemky. Přesto stát dále půdu prodává. V loňském roce prodal Státní pozemkový úřad pozemky v hodnotě téměř 549 milionů korun.

Podle poslední publikované Zprávy o stavu zemědělství z roku 2019 jsou komplexní a jednoduché pozemkové úpravy provedeny na 35,3 % výměry zemědělského půdního fondu, na dalších zhruba 12,6 % této půdy jsou pozemkové úpravy v řešení.

Tlak na to, aby pozemkové úpravy pomáhaly krajině adaptovat se na měnící se klima, se ale zvyšuje. S prohlubujícím se suchem se o využití pozemkových úprav pro nápravu krajiny mluví stále častěji. Ministerstvo zemědělství představilo v roce 2020 plán opatření pro řešení sucha pro následující desetiletí. Jeho nejvýznamnější částí mají být právě pozemkové úpravy a zejména následné realizace opatření v krajině, která byla navržena v plánu společných zařízení v krajině.

Podle Radima Jaroška ale tyto strategie zatím nevedou k výrazně inovativnějšímu přístupu. „Zelenějším“ pozemkovým úpravám by pomohly spíše finance a nastavení výběrových řízení tak, aby nevyhrávaly projekty s nejnižší cenou zakázky. Kvůli tomuto nastavení jsou projekční kanceláře tlačeny k tomu, aby šly s cenou dolů. „Šlo by to dělat lépe, kdyby na to bylo víc peněz,“ souhlasí Roman Šmíd.

Kolik je peněz na pozemkové úpravy?

Dlouhodobě přidělovaná částka na pozemkové úpravy je 700 milionů korun ročně. K tomu se přidávají další zdroje, dohromady se v roce 2020 na přípravu a realizaci pozemkových úprav vydalo asi 1,6 miliard Kč. Jenže zájem o pozemkové úpravy je daleko větší. Aby se uspokojila poptávka po pozemkových úpravách, byla by podle odhadu SPÚ potřeba částka více než dvojnásobná.

„Celkem je na provádění pozemkových úprav potřeba 2,6 miliardy korun ročně,“ uvádí Tereza Kopecká z SPÚ celkovou částku. A tyto finance se podle SPÚ skutečně podařilo najít. Letos mají na pozemkové úpravy jít 3 miliardy korun.

Ani to však nezaručí, že se pozemkové úpravy budou realizovat rychleji. Úzkým místem je totiž i malý počet pracovníků na pozemkových úřadech. „Pokud by se ruku v ruce navýšily personální i finanční kapacity, pak by proces pozemkových úprav mohl být urychlen,“ potvrzuje Kopecká. „S ohledem na současné vytížení by krajské pozemkové úřady navýšení kapacit zcela jistě uvítaly,“ uzavírá mluvčí SPÚ.

Kde zůstala zeleň?

Krajina, v níž proběhly pozemkové úpravy, je funkčnější a lépe odpovídá požadavkům lidí, kteří v ní žijí. Leckde se do ní podaří vnést i více zeleně. Většinou tam, kde bylo potřeba zabránit povodním.

Potenciál pozemkových úprav ale zůstává naplněn jen částečně. Na realizaci čekají stovky navržených opatření. A to často právě ty, které jsou z pohledu zadržení vody a ozelenění krajiny důležité.

Červené Pečky a Dolany patří k územím, kde se pozemkové úpravy povedly. Alespoň jejich 40 % vybudovaných v průběhu sedmnácti let. Za tu dobu v Červených Pečkách proběhly troje volby do obecního zastupitelstva. Na postu starosty vystřídal Jana Dvořáka Lubomír Jirků. Ten vzkazuje starostům, kteří s pozemkovými úpravami začínají: „Počítejte s tím, že ‚smetanu‛ v podobě hotových komplexních pozemkových úprav sklidí až váš nástupce.“

Reportáž vznikla díky podpoře organizace Transitions v rámci programu na podporu solutions journalismu.

---

reklama

---