Vědecký problém + studentské hnutí = společenská změna? Video

Klimatická změna byla dlouhé roky téma, o němž se informovalo poměrně obtížně. Sice má obrovský význam, ale lidi prostě obtěžovalo se jím zabývat. V posledním půlroce se tématu chopili studenti a zviditelnili ho bezprecedentním způsobem: stávkou za ochranu klimatu, do které se v České republice zapojily tisíce lidí a která vyvolala společenskou pozornost.

Ale popularizace složitého problému s sebou nese jednak zjednodušení, jednak spoustu nových otázek. Jak ukázala dubnová debata tří stávkujících studentů a tří českých vědců v Paralelní Polis, mezi studenty a vědci je obrovský rozdíl v perspektivě. Studenti totiž svým přímočarým přístupem konfrontují vědecký pohled zaměřený na přesné popsání problému. Ze studentů je prostě cítit obava z toho, co mohou znamenat vědecké závěry a zprávy o klimatu.

„Není vám jedno, že je ohrožená vaše budoucnost, když je vám 17 let,“ popsal sedmnáctiletý Petr Doubravský princip, z něhož studentské hnutí Fridays For Future (Pátky pro budoucnost) vychází. A studenti jsou přesvědčení, že dochází k degradaci prostředí a že na to společnost dostatečně nereaguje.

Paleoekologovi Petru Pokornému ale vadí způsob, jakým jsou východiska problému v hnutí za ochranu klimatu popsaná. „Názor, že klimatická změna kauzálně souvisí s obsahem CO2 v atmosféře, se tady objevuje jako zjevená pravda,“ vyjádřil své výhrady Pokorný.

Přitom ale nezpochybňuje klimatickou změnu a nezpochybňuje ani skleníkový efekt. A jak sám říká, je fanouškem informovaného aktivismu, který u nás podle jeho slov dlouho chyběl. Relativizuje však příčinnou souvislost CO2 v atmosféře s oteplením planety.

„Myslíte si, že pokud zredukujeme emise na nulu, zvrátíme trend klimatické změny pozorovaný za posledních sto let?“ ptal se studentů Pokorný. „Dokážete vysvětlit skutečnost, že v minulosti planety byla období, kdy úroveň CO2 v atmosféře byla na předindustriální hladině, a přesto bylo globálně mnohem tepleji než dnes?“ pokračoval další otázkou.

Tahle úroveň debaty se ale během večera neujala. Lidé chtěli diskutovat hlavně o smysluplnosti konkrétních opatření, jako je jaderná energetika, uhelné elektrárny, (ne)jedení masa nebo osobní spotřeba. V debatě tedy převládla otázka: Co máme dělat, abychom věci dělali správně? A protože studenti vystupují z pozice těch, co kritizují současný stav, tak trochu se od nich očekává, že nabídnou řešení, jak klimatický rozvrat vyřešit.

Studenti ale mají poměrně jasno v tom, že oni nemají být těmi, kdo předloží řešení. Podle nich je to úloha politiků. Chtějí, aby závažnost změny klimatu politici uznali a podle toho ve společnosti nastavili smysluplná pravidla.

Studenti si uvědomují, že pro vytváření tlaku na politiky potřebují podporu široké veřejnosti – svých vrstevníků, rodičů, učitelů. „Apel na politiky bez podpory široké společnosti by k ničemu nevedl,“ míní student Gymnázia Arabská Marek Jankovský.

„Měli bychom zvažovat to, v čem jsou naši politici dobří. Řekl bych, že se umí skvěle přizpůsobovat tomu, co po nich chce společnost. A když bude požadovaná změna vycházet ze společnosti, tak bezradnost naší politické reprezentace nebude tak velká,“ soudí student.

Některým lidem na debatě ale vadil nátlakový způsob, jakým se studenti na politiky obrací. Působí, jako by na politiky chtěli přenést odpovědnost za problém, který způsobujeme my všichni svým životním stylem – létáním, jedením masa, nadměrnou spotřebou nepotřebných věcí. Snaha delegovat problém na politiky pak může působit jako alibismus.

Neměli bychom tedy raději každý začít u sebe a zpytovat svědomí, čím sami přispíváme k současné ekologické krizi?

Jak a na koho tedy vytvářet tlak?

Logiku Pokud vyžadujete ekologická řešení, nesmíte létat na dovolenou a nosit kožené boty kritizuje ve svých prohlášeních ke klimatické stávce britský novinář George Monbiot. Podle něj pouze hledáme chyby na nositeli nepříjemné zprávy, abychom nemuseli poslouchat její sdělení.

Tahle logika se objevila i na debatě. Publikum bylo zvědavé, jak zodpovědně studenti přistupují k vlastním spotřebitelských volbám. Šestnáctiletá švédská studentka Greta Thunbergová, která hnutí svými stávkami před švédským parlamentem inspirovala, je například známá tím, že nelétá, ale po celé Evropě cestuje vlakem.

Čeští studenti zmínili, že nejedí maso, někdo nakupuje část věcí v second handových obchodech, a každý si určuje hranici toho, co v rámci vlastní zodpovědnosti dělá. Společná jim je ale snaha bavit se o tom, co klimatická změna znamená, a co mohou udělat nejen oni sami, ale co se může zlepšit i u nich na školách: jak nastavit fungování školní jídelny, aby se méně plýtvalo jídlem, jak kompostovat nebo jak podpořit dojíždění do školy na kole. Pořádají debaty, snaží se o problému dozvědět více, setkávají se s politiky a debatují s vědci a veřejností. Jinými slovy jsou aktivní.

A chyběla jim možnost zapojit se do debaty o tom, jak se společnost staví k hrozbě klimatického rozvratu. Studentka Eva Matoušová ze Střední školy knižní kultury považuje za úspěch už společenskou debatu, kterou hnutí vzbudilo. Studenti Petr Doubravský a Marek Jankovský by rádi dosáhli víc: konkrétní politická opatření vyjadřující závazek snižování závislosti České republiky na uhlí, například uzavření nejšpinavějších elektráren jako jsou Počerady nebo zachování limitů těžby hnědého uhlí.

O energetice se mluvilo hodně. Vladimíra Wagnera z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR zajímalo, jaké cesty ke snižování emisí by studenti preferovali. „Bez využití obnovitelných zdrojů, úspor, ale i jaderné energetiky to nepůjde. Jste ochotni jádro akceptovat?“ ptal se.

Studenti jsou vůči jaderné energetice obezřetní. Podle nich je potřeba zvažovat její rizika a hledat, zda lze zajistit energetickou bezpečnost jinak. To, že by to mělo být možné, ukázala Iva Zvěřinová z Centra pro otázky životního prostředí UK. Představila nízkofosilní scénář energetiky, který s kolegy vypracovali. „Už za současných technologií lze dosáhnout radikálního snížení emisí skleníkových plynů. Akorát se musí chtít. Je třeba představit politická opatření, která budou radikálnější než současná pozvolná,“ uvedla Zvěřinová.

Podle představeného modelu by se při přechodu na nízkofosilní energetiku vyšší náklady na elektřinu a teplo projevily až v roce 2050, a to ve výši 4 %. Navíc by je zřejmě vyvážily benefity ve snížených nákladech na zdravotnictví, například na léčení respiračních chorob.

Debata mezi vědci a studenty a publikem ukázala, že studenti téma klimatické změny opravdu oživili. Většina politiků se o něm sice více bavit nechce, jak ukázalo hlasování Poslanecké sněmovny o znovuzařazení změn klimatu na program jednání (hlasovalo se v úterý 16. 4.). Poslanci odmítli tento bod zařadit. Ale téma dále žije mimo Poslaneckou sněmovnu. Vedle hnutí Fridays For Future se ve světě prosazuje i hnutí Extinction Rebellion (Rebélie proti vyhynutí), které kromě klimatické změny upozorňuje i na problém vymírání druhů.

Na pozadí debaty o tom, co dělat v situaci, kdy si uvědomujeme, že „něco je špatně“, a návrhů, co s tím máme dělat, je možnost ztotožnit se s hnutím, která má velký potenciál oslovit společnost. A teprve informace, kterým lidé rozumí, jim nejsou jedno. A to je obrovský přínos středoškolského hnutí – snaha předat široké veřejnosti porozumění složitému problému.

Hledání spolupráce mezi vědci a studenty ale pravděpodobně teprve začíná. „Pro naše hnutí je důležité být v kontaktu s vědci a vzdělávat se. Nikdo z nás se logicky klimatu nevěnuje už 20 let. Nikomu z nás ani 20 let není. Víme, že ve znalostech máme určitě rezervy, ale jsme otevření spolupráci, diskuzi i vzdělávání se v celé problematice,“ uzavřela debatu v Paralelní Polis studentka Eva Matoušová.

---

reklama

---