V důsledku globalizace obchodu s rostlinným materiálem a zavlékání nepůvodních druhů rostlin dochází v posledních letech k exponenciálnímu nárůstu invazních patogenů v naší přírodě. Některé z těchto patogenů jsou příčinou zásadních a často nevratných změn ekosystémů s environmentálními i ekonomickými dopady. Od konce 20. století se v České republice šíří plíseň olšová (Phytophthora alni), nebezpečný invazní patogen olší. Tým odborníků z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK), České zemědělské univerzity v Praze a Univerzity Karlovy v novém výzkumu zanalyzoval její vliv na ekosystémy lužních a mokřadních lesů.

Vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR odchytili na konci února ve vojenském újezdu Hradiště v Doupovských horách historicky prvního samce kočky divoké na území ČR. Dostal jméno Matěj. Po uspání mu odborníci nasadili telemetrický obojek a kolem jedenácté večer z místa odchytu sám odběhl zpět do volné přírody. Zoologové tak budou mít šanci sledovat pohyb kriticky ohroženého druhu savce. Zároveň žádají veřejnost o pomoc při monitoringu.

Lesnictví v Česku čelí zásadním výzvám. Klimatická změna, kůrovcová kalamita, přemnožená spárkatá zvěř i dlouhodobá orientace na smrkové monokultury ukázaly, že dosavadní přístup k hospodaření v lesích není odolný a s postupnou změnu klimatu bude čím dál více labilnější, pokud se lesy, lesnictví a navazující dřevařský průmysl výrazně nepromění. Odborníci, jako je Aleš Erber, proto volají po změně paradigmatu – od monokultur ke druhově i věkově pestřejším lesům, které budou lépe plnit své funkce a tím lépe odolávat environmentálním hrozbám přes zajištění bezpečné dřevní produkce pro domácí dřevozpracující odvětví až po schopnost zvyšovat výrobkům z jehličnatého a hlavně listnatého dříví přidanou hodnotu. Aleš Erber o tématu hovořil v rámci své přednášky u příležitosti představení knihy Dřevostavby: Nová éra udržitelných staveb.

Letošní nástup jara je z hlediska reakce přírody opět velmi časný. Habry v Lanžhotě na Břeclavsku předloni a pak i loni rašily rekordně brzy za dobu pozorování od roku 1951. Letos se proti loňsku o tři dny opozdily, vyrašily 10. března, ale proti předloňsku jsou o týden napřed. V posledních 20 letech se datum rašení posunulo proti 50. a 60. letům minulého století v průměru o 14 dnů. Nicméně v posledních třech letech činí tento posun téměř měsíc, uvedla Lenka Bartošová z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe, která se zabývá fenologií.

V sobotu 15. března 2025 startuje první etapa celostátní akce s názvem 3x 30 dnů pro mokřady, kterou pořádá Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Až do 13. dubna mohou děti s rodiči, prarodiči, kamarády, dětské skupiny či školní třídy nebo i dospělí vyrazit za mokřady ve svém okolí a pozorovat obojživelníky - žáby, čolky a možná i mloky. Výsledky pozorování zapíší do formuláře na webových stránkách nasemokrady.cz a po skončení etapy mohou vyhrát zajímavé ceny. Sdílet svá pozorování mohou také v nové facebookové skupině.

Světové terestrické ekosystémy uloží ročně 21 až 26 miliard tun uhlíku a více než z poloviny se na tom podílejí lesy. V lesních ekosystémech probíhá více než 90 % celkových toků uhlíku mezi souší a atmosférou. Tím, že lesy vážou velké množství atmosférického oxidu uhličitého (CO2), hrají důležitou roli v globálním uhlíkovém cyklu a nabízejí nástroj ke zmírňování dopadů klimatické změny. Současně však rychlá změna klimatu ohrožuje jejich stabilitu a resilienci, což snižuje jejich dlouhodobou schopnost vázat CO2.

Zničená krajina bez života. Tak pravděpodobně působí na většinu lidí plochy zasažené nedávnou těžební činností. Proto existuje snaha tato místa co nejrychleji „zazelenit“. Zalesnit nebo jinak využít. I za cenu extrémně vysokých nákladů. Podle vědců to není nutné a z hlediska návratu biodiverzity do těchto míst to může být dokonce kontraproduktivní. Porosty obnovené tzv. přirozenou rekultivací jsou podle provedených výzkumů v delším časovém horizontu rozmanitější a mohou být i odolnější vůči suchu.

Nejčastější dřevinou, která přirozeně obsazuje místa vzniklá po narušení smrkových porostů na většině stanovišť střední Evropy, je bříza bělokorá. Spontánně vzniklé porosty se vyznačují značnou variabilitou své porostní struktury, a tedy i produkce. Variabilita je dána jejich původem, stanovištěm, stavem porostu a průběhem počasí především během prvních fází obnovy. Struktura těchto porostů je jedním ze základních východisek jejich hospodářského využití a z toho plynoucí pěstební péče.

Česká inspekce životního prostředí posiluje kontroly dodržování zákazů souvisejících s prodejem invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii, které jsou zařazeny na unijní seznam. Dlouhodobým cílem je zabránit jejich šíření do volné přírody, které může ohrozit biologickou rozmanitost, hospodářství i zdraví lidí v České republice.

Vývoj klimatu provázející častější výkyvy v rozložení srážek i zvyšování průměrných teplot vzduchu vede k oslabování odolnosti lesních dřevin a zhoršování zdravotního stavu lesních porostů až jejich rozpadu. Ve střední Evropě je tento vliv nejvíce patrný na vývoji kalamitní situace smrku ztepilého. Pokles vitality je však patrný i u řady dalších hospodářsky významných dřevin, jako jsou borovice lesní a duby (zejména dub zimní).