Během studia na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze studenti v rámci výuky vodního hospodářství navštěvují řadu míst, která mají v intravilánu i v krajině velký význam a jsou ukázkovými realizacemi. Jedním z míst exkurzí za vodou kolem nás je zdařilá revitalizace v pražské oboře Hvězda. Vzhledem k pandemii korona viru a následné distanční výuce, kdy se studenti nemohli účastnit exkurzí prezenčně, byla vytvořena Katedrou hydromeliorací a krajinného inženýrství oficiální krátká výuková videa. Pojďme se společně podívat na okraj obory Hvězda do Dolní Liboce na význam vody v intravilánu, viz následující mapa.

Zanedbané pozemky plné černých skládek, které se původně nacházely v bývalém vojenském prostoru u středočeských Milovic, prošly od roku 2015 výraznou proměnou. Díky založení rezervace divokých koní a dalších velkých kopytníků, jsou dnes na místě kvetoucí druhově bohaté pastviny.

Koncem 70. let 20. století došlo na území Krkonoš k destrukci lesních ekosystémů kombinovaným působením imisí, klimatických extrémů a biotických škůdců. Nejvíce byly postiženy hřebenové partie ve výšce zhruba nad 900 m. Konfigurace horského terénu umožnila pronikání imisí i do závětrných částí ledovcových karů a údolí. Imisně-ekologická kalamita tak byla po roce 1981 příčinou velkého úbytku dospívajících a dospělých, zejména smrkových porostů, včetně těch, v kterých lze smrk považovat za autochtonní.

Včelařský spolek pro Prahu 6 a 7 ve spolupráci s Vojenskými lesy a statky (VLS) v polovině června osadil rojem včel první brť, která vznikla v lesích nedaleko zříceniny hradu Valdek na lesní správě Jince. Informují o tom Vojenské lesy a statky.

Bylo potřeba síly tří biologů, aby předminulý měsíc vylovili 109 kilogramů vážící rybu z řeky Detroit v Michiganu. Téměř 210 centimetrů dlouhý jeseter, kterého ulovil a znovu vypustil Úřad pro ochranu ryb a volně žijících zvířat v Alpeně, mohl být starý více než 100 let. Jistě, byl to velmi impozantní úlovek, ale jde o největší sladkovodní rybu na světě? ptá se zpravodajský server Live Science.

Velkou biodiverzitou se může pochlubit NP Podyjí, ve kterém lze nalézt nejen mnoho vzácných rostlin, hmyzu, ptáků, ale také plazů a obojživelníků. Na jejich bližší poznání je nejlepší se vypravit s odborníky. Exkurzi pořádanou Českým svazem ochránců přírody vedli zoologové – herpetologové, Matěj a Zuzana Dolinayovi.

V České republice se nezachovalo mnoho lesů, jejichž přirozenou součástí je tis červený, náš autochtonní jehličnan, který dnes patří mezi silně ohrožené rostlinné druhy chráněné zákonem. Kromě několika početných regionálních populací (zejména Moravský kras, Křivoklátsko, střední Povltaví) má dnes řada jeho dochovaných výskytů spíše charakter zbytkových populačních torz. S danou dřevinou se tak lze paradoxně mnohem častěji setkat ve výsadbách veřejné zeleně v obcích (hřbitovy, zahrady, parky aj.). Od roku 1999 se také v Lužických horách zvýšil zájem o záchranu populace místního tisu. Součástí realizovaných opatření jsou rovněž doplňovací (posilovací) výsadby in situ, umisťované do lesních porostů s vhodnými stanovištními podmínkami. Na rozdíl od repatriace (reintrodukce) představuje posilování výsadbu jedinců do dosud existující zbytkové populace za účelem zvětšení její velikosti a genové variability.

Stojíme u plotu z betonových sloupků, pletiva a ostnatého drátu. Odděluje čtyřicetosm hektarů lesa, kam čtyřicet let neměla přístup zvěř ani lidé. V polesí Svatá Anna u Dobříše byl totiž muniční sklad a kasárna, o kterých neměla veřejnost vědět.

Stromy výjimečné svým mimořádným vzrůstem a stářím se těší zájmu společnosti od nepaměti. Takové stromy nám lidem imponují svou velikostí a pro nás nedosažitelným věkem, v němž mnohdy zůstávají vitálními a majestátními dominantami krajiny. Mnohé z těchto stromů jsou zařazeny na seznam tzv. památných stromů, čímž společnost stvrzuje zvláštní zájem na jejich ochraně. V současnosti je v seznamu památných stromů spravovaném Agenturou ochrany přírody a krajiny 6152 jednotlivých položek (některé záznamy přitom netvoří jednotlivé stromy, ale i celé aleje).

V Česku se dají ledovce nejsnáze stopovat v Krkonoších. Možná je to zvláštní, protože obrovský kontinentální ledovec, který ve čtvrtohorách pokrýval celou severní Evropu a natahoval se až na úpatí Krkonoš, si na samotné Krkonoše nikdy nesáhl. Ten největší ledovec se dostal pouhých 8 km od jejich severního úpatí.