K tomu, abyste do krajiny zasažené těžbou vrátili vodu, nemusíte dělat mnoho. Naprší sama. Pokud ale chcete, aby takto vzniklá vytvořená vodní plocha současně podporovala i rozmanitost a pestrost života ohrožených druhů hmyzu, dalších živočichů a třeba rostlin, se hodí pár praktických doporučení. Čeští biologové je představili svou studií, aktuálně publikovanou v Journal of Applied Ecology.

V české přírodě se lze setkat s nejedovatými užovkami obojkovou, podplamatou, stromovou a hladkou a jedovatou zmijí obecnou. Pro laika je však mnohdy obtížné je rozeznat. Rozdíly mezi hady, žijícími v Česku, má za cíl ukázat nová edukační expozice v zoologické zahradě v Praze. Hadi u nás patří k ohroženým druhům, sdělil kurátor plazů Petr Velenský.

Početní stavy divokých prasat v naší krajině v posledních desetiletích významně narostly. Na řadě míst je dnes jejich populační hustota více než jeden jedinec na km2 a trvale roste. V takovém množství se z nich stává klíčový druh, jenž významně ovlivňuje ekonomiku zemědělského hospodaření, na silnicích působí dopravní nehody, poškozuje pozemky v blízkosti lidských sídel a negativně ovlivňuje diverzitu rostlinných i živočišných společenstev. Vědci z lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně zkoumají faktory ovlivňující možnosti stabilizace početnosti prasat a hledají východiska ze současného nevyhovujícího stavu. Své poznatky publikovali v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2021.

Bydlet dnes na západě Spojených států amerických znamená žít v dosahu požárů. Potlačovat tu oheň znamená jen oddalovat a zhoršovat to, co je v podstatě nevyhnutelné. Těmito slovy začíná článek žurnálu Vox, který bilancuje dosavadní výčet škod, jednotlivých požárů, rozlohu vypáleného a ohněm zdevastovaného území. A nabízí i řešení.

Přesně před 10 lety dne 15. července 2011 byla zahájena nenásilná občanská blokáda, při níž po několik následujících týdnů několik stovek dobrovolníků a ochránců přírody z celé republiky zabránilo vykácení cenné lokality v okolí Ptačího potoka (někdy také nazývané Na Ztraceném) v oblasti Modravských slatí národního parku Šumava. Dnes je místo blokády součástí jádrových přírodních zón ponechaných samovolnému vývoji. Oblast se stala významným místem, kde mj. žije a hnízdí kriticky ohrožený tetřev hlušec. Ve své tiskové zprávě o tom informovalo Hnutí DUHA.

Čtvrteční večer 24. června nepřinesl na jih Moravy po úmorně horkém dni zklidnění, ale extrémní bouři s krupobitím. A k tomu tornádo. Během necelých padesáti minut se tahle v Česku dost raritní klimatická porucha prohnala úsekem v šíři několika stovek metrů a délce šestadvaceti kilometrů. Za sebou zanechala absolutní spoušť a devastaci.

Zeleň ve městech může do jisté míry fungovat jako svébytný ekosystém, který svou přítomností prospívá rostlinám a živočichům. Jen nesmí být ve svém pojetí tak uniformní a orientovaná čistě na lidské potřeby. Takové je hlavní poselství rozsáhlé studie z Londýna, ve které se to hemží ekologickými termíny i praktickými nápady.

Během studia na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze studenti v rámci výuky vodního hospodářství navštěvují řadu míst, která mají v intravilánu i v krajině velký význam a jsou ukázkovými realizacemi. Jedním z míst exkurzí za vodou kolem nás je zdařilá revitalizace v pražské oboře Hvězda. Vzhledem k pandemii korona viru a následné distanční výuce, kdy se studenti nemohli účastnit exkurzí prezenčně, byla vytvořena Katedrou hydromeliorací a krajinného inženýrství oficiální krátká výuková videa. Pojďme se společně podívat na okraj obory Hvězda do Dolní Liboce na význam vody v intravilánu, viz následující mapa.

Zanedbané pozemky plné černých skládek, které se původně nacházely v bývalém vojenském prostoru u středočeských Milovic, prošly od roku 2015 výraznou proměnou. Díky založení rezervace divokých koní a dalších velkých kopytníků, jsou dnes na místě kvetoucí druhově bohaté pastviny.

Koncem 70. let 20. století došlo na území Krkonoš k destrukci lesních ekosystémů kombinovaným působením imisí, klimatických extrémů a biotických škůdců. Nejvíce byly postiženy hřebenové partie ve výšce zhruba nad 900 m. Konfigurace horského terénu umožnila pronikání imisí i do závětrných částí ledovcových karů a údolí. Imisně-ekologická kalamita tak byla po roce 1981 příčinou velkého úbytku dospívajících a dospělých, zejména smrkových porostů, včetně těch, v kterých lze smrk považovat za autochtonní.