Celá řada českých měst se během horkých vln potýká s velmi vysokými teplotami. Tuzemští výzkumníci na základě důkladných analýz zpracovali sadu odborných doporučení. Pokud se jimi budou města řídit, může se současná situace zlepšit. Informuje o tom Technologická agentura České republiky, která výzkum finančně podpořila.

Španělské Mar de Plástico – Plastové moře, je považováno za názorný příklad symptomů naší uspěchané doby: symbol bezbřehé komerce, neudržitelné nekvalitní nadprodukce, degradace zemědělského hospodaření. K výčtu záporů je zapotřebí přičíst minimálně jeden klad. Nahloučení skleníků v provincii Alméria totiž ochlazuje klima.

Je naprosto přirozené mít nevzhledný ba přímo ošklivý trávník. Zvlášť, když se teploměr hlásí letními třicítkami a nebývalým suchem. Pečovat za takových podmínek o zelený pažit, zalévat jej a sestříhávat, je nerozum a ukázka neudržitelného počínání. Na švédském Gotlandu na to upozorňují chytlavou iniciativou.

Platforma NAJDI.JE nově monitoruje vrtuli rakytníkovou (Rhagoletis batava), která původně pochází ze Sibiře. Jak už její název prozrazuje, larvy této mouchy jsou monofágní (vyvíjejí se pouze na jednom hostiteli) a poškozují pouze rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides), na kterém mohou zničit i celou úrodu.

Modro-zelená infrastruktura (dále jen MZI) je propojená síť vodních a zelených prvků aplikovaných v interiéru měst i mimo ně takovým způsobem, aby se v zájmové oblasti zadržela voda, zlepšilo ovzduší, mikroklima či situace s klimatickými dopady. MZI reaguje primárně na změny klimatu, velmi významná je však i v sekundárních dopadech, např. pozitivně ovlivňuje kvalitu vody v tocích. Aplikace tohoto typu opatření je pro životní prostředí a zdraví člověka významnou složkou.

Na konci srpna letošního roku překvapilo obyvatele katalánského města La Bisbal de l’Emporda a jeho okolí náhlé krupobití. Místní prchali do úkrytů, protože šlo beze sporu o život. Kroupy velikosti pomeranče, které ve španělském městě létaly, mohou podle Wikipedie dopadat na zem rychlostí blížící se sto sedmdesáti kilometrům v hodině. Souvisí tento extrémní projev počasí s klimatickou změnou?

Přestože v posledních letech v našich lesích ubývá smrku ztepilého, má stále vysoký podíl – 43 %, přitom jeho přirozené zastoupení se uvádí okolo 11 %. Smrk se v České republice původně přirozeně vyskytoval převážně v horských polohách, v nižších polohách byl zastoupen pouze v menší míře na podmáčených, lužních a rašelinných stanovištích a v inverzních polohách. V současnosti se však velká část smrkových porostů nachází mimo své ekologické optimum, v nadmořské výšce 400–700 m.

Správně bychom měli říkat oblaků. Oblačnosti je povícero typů: liší se od sebe výškou, v jaké plynou, svým vertikálním členěním, tím, co v sobě nesou. A ze základní desítky typů oblaků jsou nejčastěji právě kumulonimby – česky dešťové kupy - ty „správné bouřkové mraky“. Jsou totiž velmi husté a mají značný vertikální rozsah. Začínají relativně nízko nad zemí, ale sahat mohou až 15-20 kilometrů do výšky. A tam nahoře je zima. Na svrchní hranici troposféry, kam až velké kumulonimby sahají, panují teploty pod bodem mrazu.

Lesní požáry nejsou ničivé jen svými plameny v místě, kde zrovna hoří. Dým z ohně hnaný větrem znečišťuje ovzduší i stovky kilometrů daleko. A jak ukazuje probíhající výzkum řeckých atmosférických chemiků, s postupem času se unášené kouřové zplodiny stávají nebezpečnější.

Osud ukrajinské Drevljanská přírodní rezervace je v mnoha ohledech pozoruhodný. Například za jejím vznikem stojí jedna z největších jaderných katastrof minulého století. Aktuálně se rezervace vypořádává s ekologickými dopady ruské vojenské agrese vůči Ukrajině.