Ještě před čtvrt stoletím to byl svátek – když se někde ten krásný pták objevil, milovníci přírody se za ním jezdili dívat z širokého okolí. Krásný pták je to nadále – jen nadšení opadlo. Přesněji řečeno: na mnoha místech se změnilo v zoufalství, nebo v lepším případě v konstatování, že s kormorány není něco v pořádku. Počty kormoránů, kteří jsou i dnes chráněným druhem, dramaticky stoupají a jejich hejna zaplavující Evropu přivádějí rybáře k šílenství. A nikdo přesně neví, co s tím. Pojďme se tedy pokusit tento „případ kormorán“ trochu rozplést.

Mravenci náleží mezi blanokřídlý hmyz (Hymenoptera) a jsou tudíž blízkými příbuznými včel, vos či čmeláků a podobně jako oni žijí ve velkých společenstvích, která lze považovat za vývojově nejvyšší formu existence bezobratlých živočichů. Jejich domov – mraveniště je jedna z nejdokonaleji organizovaných pospolitostí v říši hmyzu, v mnohém připomínající i společenství člověka. Mravenci jsou velmi výkonnými staviteli, chovateli, sběrači a lovci, kteří svojí činností ovlivňují rozsáhlá území.

Také jste o tom nejspíš slyšeli, ty zprávy byly všude: v prosinci zaútočili na Moravě vlci na stáda ovcí. Pak se v lednu podařilo vyfotit rysa v Českém Švýcarsku. A medvědi v Beskydech? O těch se přece píše také pořád dokola. Žijí tedy doopravdy v lesích kolem nás báječné šelmy, o nichž každý mluví, ale skoro nikdo je nikdy neviděl? Zkuste zběžně zapátrat a zjistíte, že rychlou a jasnou odpověď snadno nezískáte, informace si často protiřečí. A tak jsem se vydal do Beskyd a ptal se na banální otázku, jak to s těmi neviditelnými šelmami doopravdy je. A zjistil, že to je vážně tak trochu detektivka.

Biolog a esejista Stanislav Komárek navštívil Egypt ještě před současnými nepokoji, při nichž se demonstranti dožadují odchodu prezidenta Mubaraka. Ve své reportáži se věnuje nejen egyptské přírodě, ale i společnosti a tisícům let jejího kulturního vývoje. Není od věci se na zemi, jejíž osud dnes plní média, podívat z jistého nadhledu.

Biolog a esejista Stanislav Komárek navštívil Egypt ještě před současnými nepokoji, při nichž se demonstranti dožadují odchodu prezidenta Mubaraka. Ve své reportáži, jejíž první část najdete tady, se věnuje nejen egyptské přírodě, ale i společnosti a tisícům let jejího kulturního vývoje. Není od věci se na zemi, jejíž osud dnes plní média, podívat z jistého nadhledu.

Sovy jsou odpradávna spjaty s životem člověka. Jejich zobrazení nacházíme na rodových erbech, starých uměleckých dílech, ve znacích měst. Na přítomnost sov u nás upozorňují místní názvy jako Sovinec (Eulenburg), Výří kámen (Uhustein), Kalousov, Vejroviny, Výrava apod. Sovy se objevují často již mezi nejranějšími prehistorickými kresbami zvířat …

Čas od času člověk musí porušit vyhlášky, zákazy a nařízení – a to i přesto, že s nimi vnitřně souhlasí a chápe jejich smysl. Jak jinak ale na vlastní oči spatřit Velkou Jizerskou louku? Jak jinak se podívat do nádherných míst, kam je už padesát let vstup přísně zakázán?

Vážky odpradávna přitahovaly pozornost lidí – umělců, vědců i obyčejných milovníků přírody. Není divu, vždyť tato tajemná stvoření provázejí lidstvo odnepaměti. Vážky naši planetu osídlily již v mladších prvohorách, tedy v době před 320 miliony lety. Různě velké druhy rozmanitého zbarvení, velikosti, tvaru i způsobu života stihly od té doby kolonizovat jak tropy, tak mírné a studené oblasti téměř celého světa.

Předmětem tohoto textu jsou první výsledky výzkumného projektu, jehož objektem je asi 400 kilometrů čtverečních velké lesnaté území zhruba ohraničené městy Česká Lípa, Stráž pod Ralskem, Bakov nad Jizerou a Doksy (viz podrobněji první obrázek ve fotogalerii pod článkem). Časovým vymezením objektu zkoumání je celý holocén (holocén je současné geologické období, které začalo po konci poslední doby ledové – pozn. red. Ekolistu); ovšem s tím, že děje drobné a nedávné se chovají zásadně jinak a znamenají pro vysvětlení přítomnosti něco jiného než ony velké a vzdálené.

"Vlny většinou zběsile narážejí na rozeklané pobřeží s lávovými balvany a možnost koupání mimo zcela chráněné zátoky či přirozené bazény se limitně blíží nule a hraničí se sebevraždou – i přistávání lodí za starších dob musela být věc víc než pohnutá." Biolog a esejista Stanislav Komárek líčí své zážitky z Azorských ostrovů, větrem bičované výspy uprostřed Atlantiku.