Labský kaňon je unikátní nejen pro své krajinné a přírodní hodnoty, představuje zároveň obrovský potenciál pro turistické a rekreační využití. Zatímco na německé straně si to uvědomili již dávno, na straně české stále přežívá snaha přetvořit Labe na průmyslový dopravní kanál. Historie turistického využití zdejší krajiny přitom sahá až do devatenáctého století, kdy zde vznikly jedny z nejstarších turistických spolků v Evropě a území se spolu s Alpami stalo kolébkou evropské i světové turistiky. Fascinující krajina Českosaského Švýcarska inspirovala věhlasné romantické umělce. Jejich díla a později i staré pohlednice k nám dnes promlouvají o přírodní podobě Labe.

Mladý rys, kterého na podzim roku 2018 zachytila fotopast v chráněné krajinné oblasti Brdy, se na konci roku vrátil zpátky na Šumavu, do její západní části a tady trávil celou dobu říje. Potvrdilo to porovnání snímků z fotopastí, na kterých je tento jedinec zachycen. Každé zvíře má totiž jedinečnou kresbu, která při podrobném zkoumání umožňuje jeho přesnou identifikaci. Informuje o tom Agentura ochrany přírody a krajiny spolu s Národním parkem Šumava.

Mokrsko je malá vesnice na západním úbočí Veselého Vrchu a je součástí obce Chotilsko, nedaleko Příbrami. Z druhé strany Veselého Vrchu protéká řeka Vltava, na které se v tomto místě nachází Slapská přehradní nádrž. To je jeden z důvodů, proč je zdejší oblast velmi populární pro rekreaci, a nejen pro Pražany. Má to ovšem jeden zlatý háček.

Louky mají v krajině výlučné postavení. Působí na nás bukolickým dojmem, stojí někde na pomezí divoké, a přesto kultivované zemědělské krajiny. Pohledově volně přecházejí v další krajinné prvky, a díky tomu můžeme snadno nabýt dojmu, že jsou v daném místě odnepaměti. Že jsou zosobněním krajiny mlékem a strdím oplývající. Zákon však na krajinu pohlíží jinak. V jeho jazyce vody nehučí po lučinách, ale po TTP — trvalých travních porostech.

V důsledku poválečného rozdělení Německa uniklo Labe osudu mnoha západoněmeckých řek, zejména nebylo regulováno a přehrazováno. Labe dnes na 550  km dlouhém úseku přirozeně protéká jedinečnou říční krajinou, na mnoha místech chráněnou, a to i mezinárodně. Mezi chráněná území patří národní park Saské Švýcarsko, začínající přímo na česko-německé hranici, a biosférická rezervace UNESCO Labská říční krajina, která zahrnuje 400  km toku. Labe je i součástí světového dědictví UNESCO Dessau-Wörlitzer Gartenreich (Desavsko-wörlitzská zahradní říše). Téměř na celý tok Labe se vztahuje právo Evropské unie v rámci soustavy Natura 2000 a podle rámcové směrnice o vodách se řadí mezi přirozené toky, které musí být udržovány v dobrém ekologickém stavu.

Od loňského dubna, kdy se kampaň Na veverky s mobilem rozběhla, přispělo do Nálezové databáze ochrany přírody (NDOP) prostřednictvím aplikace BioLog více jak 230 uživatelů a přibylo 1190 zápisů pozorovaných veverek.

Na řece Labi se nacházejí dvě lokality soustavy Natura 2000, ve kterých je bobr evropský (Castor fiber) předmětem ochrany a ve kterých lze očekávat negativní vliv plavebního stupně Děčín v případě jeho výstavby. Konkrétně se jedná o EVL Labské údolí a EVL Porta Bohemica. V návaznosti na tzv. naturové hodnocení Koncepce vodních cest, jejíž součástí je i zmíněný plavební stupeň Děčín, byla mimo jiné posuzována kompenzovatelnost negativního vlivu plánovaného vodního díla na přítomné bobří osídlení.

Malé Karpaty – rozeklaná, divoká krajina, které dobře sedne označení romantická, má svůj, na první pohled neviditelný protějšek – pod povrchem, v hloubi skal i pod úrovní náhorních plošin. Neméně členitý a tajemný, jako je celé pohoří. Z několika krasových oblastí v Malých Karpatech je asi nejzajímavější Plavecký kras s největším počtem jeskyní.

Lesníci nebo vlastníci lesa, kterým se podaří obstarat a vysadit vhodné sazenice, ještě nemusí mít vyhráno. Klíčovou roli při zalesňování hraje kvalita sazenic. Mohou trpět stresem ze sucha, nebo s nimi mohlo být nesprávně manipulováno - a celá práce při výsadbě stromečků může vzít za své. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti nabízí pomoc: test sazenic v tlakové komoře.

Díky velkým kopytníkům se milovické pastviny dočkaly dalšího návratu. Po letech se tam objevily barevné koberce jarních bylin. Skoro tři desítky let od odchodu armády přitom bylo jaro na milovických pláních docela jednotvárné, zelené jarní trávníky zpestřovaly jen kvetoucí stromy.