Uplynulý týden byly zveřejněny zprávy o znovuobjevení dvou druhů, které se dlouho považovaly za vyhynulé: suchozemská želva Chelonoidis phantasticus a obří včela Megachile pluto. Informoval o tom The Guardian a BBC.

Současná kalamita v lesích staví vlastníky lesů do těžké situace. Musí se jednak vyrovnat s velkými hospodářskými ztrátami, a zároveň dělat složitá rozhodnutí, na jaké dřeviny se do budoucna zaměřit, aby v měnících se klimatických podmínkách měl les šanci obstát. Odborníci z praxe i vědci se na semináři Přírodní rozmanitost a ochrana přírody v praxi na toto téma shodli, že vzhledem ke globálním změnám klimatu, které ovlivní podnebí a počasí i v České republice, nelze do budoucna počítat se smrkem jako s hlavní hospodářskou dřevinou. Budoucnost českých lesů vidí odborníci spíše v jejich pestrosti.

Ještě před několika staletími měly exotické druhy dřevin punc něčeho originálního a jedinečného. Bývaly ozdobou zámeckých parků a podobnou roli později hrály také u parků městských a v městské zeleni obecně.

Světový den mokřadů, který připadá na tuto sobotu, má připomenout, proč je potřeba chránit slatiny, rašeliniště, pobřežní pásma rybníků, lužní lesy, nivy řek, slepá ramena, tůně, zaplavované louky či prameniště. Tématem letošního Světového dne mokřadů je klimatická změna. Tu doprovázejí výkyvy počasí, jako jsou dlouhotrvající sucha či povodně.

Současný systém druhové ochrany je v České republice nastaven od r. 1992 a za tu dobu se až na menší úpravy v souvislosti se vstupem do Evropské unie prakticky nezměnil. Čtvrtstoletí je dostatečně dlouhá doba k vyhodnocení jeho efektivnosti. I když uvážíme pokračující negativní vlivy, jako je opouštění krajiny, pokračující intenzifikace zemědělství, fragmentace krajiny, dopady změn klimatu ad., je zjevné, že účinnost legislativních, ekonomických a informačních nástrojů či jejich uplatňování jsou nedostatečné. Nedokážeme účinně čelit úbytku druhové diverzity.

Čechy jsou ve světě mimo jiné proslaveny pro svou rybníkářskou minulost. Ryby z Čech a především pak z Třeboňska byly nakupovány a chváleny v celé Evropě. Proč se tomuto odvětví dařilo lépe u nás než jinde a proč se právě Třeboňsko stalo svým způsobem rybníkářskou velmocí?

Problematice výzkumu a ochraně ohrožených druhů velkých šelem jako je rys ostrovid, vlk obecný a medvěd hnědý je v současné době věnována velká pozornost nejen v rámci České republiky, ale i v dalších státech Evropy. Výzkum je zaměřen především na monitoring populací těchto skrytě žijících druhů. Aplikovaná ochrana druhů spočívá nejen v ochraně jejich míst trvalého výskytu, ale i míst, která využívají k dálkovým přesunům mezi nimi – tzv. migračního biotopu.

Sasko bylo v roce 2000 první německou spolkovou zemí, kde se objevil vlk, a na dalších šest let zůstalo jediným místem jeho výskytu v SRN. Dnes zmiňované šelmy žijí již v sedmi spolkových zemích. Sasko však nadále zůstává místem, kde se soužití s „potenciálně konfliktní šelmou“, jak ji v němčině nazývají, daří zdánlivě nejlépe. I proto vznikl projekt OWAD – Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině, jehož prvním milníkem je právě přenos zkušeností ze Saska do Čech (owad.fzp.czu.cz). Co jsme se za prvních devět měsíců tříletého projektu dozvěděli, představujeme v následujících řádcích.

Ve svém stručném článku bych se rád zabýval třemi úseky právní odpovědnosti, a to trestní, přestupkové a občanskoprávní, pokud jde o možnou odpovědnost vlastníka pasteveckého psa, sloužícího k ochraně stád, zejména před vlkem obecným.

Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo jej přichází porazit. - malajské přísloví. „Zeleň léčí,“ tvrdí prastaré úsloví, a to nejen v našem mateřském jazyce. Politicky korektní terminologií bychom mohli říci, že se vlastně jedná o tradiční znalost biologické rozmanitosti. Podívejme se ale poněkud podrobněji, co o vlivu zeleně na lidské zdraví zejména v lidských sídlech říká současná věda.