Češi milují stromy, přesněji jejich vysazování. Když chce firma ukázat, že to s péčí o planetu myslí vážně, vysadí stromek za každé prodané auto. Podobně naladěný politik slíbí třeba milion stromů pro Prahu. I festival Ekofilm se svého času chlubil loukou zalesněnou dubem a borovicí.

Jistě to znáte z vlastní zkušenosti: kolem jste jeli aspoň padesátkrát, ale nikdy jste tam nezastavili, protože si říkáte „až někdy příště…“! Jedním z těchto míst jsou pro mnohé určitě Oderské vrchy nad Moravskou bránou. Po jejich úpatí denně prosviští desítky rychlovlaků a tisícovky aut směrem na Ostravu a zpět, čas k zastavení ale obvykle schází.

Smečky kříženců psů a vlků by mohly způsobit vyhynutí evropských vlků. S rozšiřováním lidských aktivit na stále větší území přispíváme k úbytku prostředí pro život volně žijících zvířat, jako jsou vlci. Ti se stále častěji dostávají do kontaktu s volně se pohybujícími psy. Křížení s nimi dnes představuje poměrně velké ohrožení divokých populací vlků, kteří ztrácejí „genetickou identitu“. Tématu se věnuje studie uveřejněná v časopise Frontiers in Ecology and Evolution

Stáda divokých koní pocházejících z anglického Exmooru se v Česku rozrůstají. Po sčítání letošních přírůstků vědci napočítali v pěti rezervacích celkem 111 divokých koní. Největší stáda se nacházejí ve středočeských Milovicích, kde je nyní na dvou pastvinách dohromady 71 koní, a v Národním parku Podyjí na Jižní Moravě, kde je na dvou pastvinách celkem 20 koní.

Český svaz ochránců přírody vykoupil mokřadní louku Chválovna na Vimpersku. Je to více než hektarová mokřadní loučka s prameništěm, vklíněná mezi les a silnici dva kilometry východně od Vimperka. Staré botanické průzkumy odtud uvádějí řadu vzácných druhů – arniky, oměje, tolije, orchideje prstnatce i masožravé rosnatky.

Již od poloviny devadesátých let minulého století Český svaz ochránců přírody aktivně zachraňuje mnoho desítek, či spíše stovek starých odrůd ovocných stromů. Toto bohatství se nashromáždilo hlavně během posledních 400 let, kdy se ovocné stromy staly naprosto samozřejmou součástí krajiny Čech, Moravy a Slezska.

Rokytka je vodní tok v povodí dolní Vltavy. Pramení jihovýchodně od Říčan v prostoru Říčanského lesa mezi obcemi Tehov a Tehovec v nadmořské výšce 453 m. Celková délka potoka je 37,5 km. Prameny Rokytky jsou dva a po několika stech metrech se stékají a stávají se počátkem nejdelšího pražského potoka, jenž má na území Prahy délku 31,5 km. Slovo „rokyta“, které dalo jejímu jménu základ, je staroslovanské pojmenování vrby, kterými je říčka lemována dodnes.

Víra v pokrok vědy a rozumu nikdy nebyla silnější než v dlouhém devatenáctém století. Když chemik Fritz Haber přišel v roce 1909 na to, jak syntetizovat čpavek z atmosférického dusíku, jistě byl přesvědčen, že s pomocí vědy, respektive umělých hnojiv, pomůže nakrmit celý svět. A svým způsobem měl pravdu. Jenže už nemohl dohlédnout všechny následky, které rozšíření umělých hnojiv přineslo — a které nás o sto let později mohou přivést až k potravinové krizi.

Jarní zežloutnutí našich polí se stalo každoročním koloritem. Vždycky s sebou přinese také obvyklou argumentační přestřelku, zda se řepky nepěstuje příliš, nakolik krajině škodí, anebo naopak prospívá. Jak si však ve stínu řepkové debaty vedou ostatní plodiny a čím se naši zemědělci řídí při jejich výběru?

Proces majetkového vyrovnání mezi církvemi a státem vzedmul v nábožensky jinak spíše vlažném Česku vlnu emocí. Jejich symbolickým vyjádřením se stala ruka preláta, natahující se na předvolebních billboardech ČSSD z roku 2012 lačně po naditém žoku peněz. Stranou pozornosti účastníků disputací o adekvátnosti vynaložených miliard zůstalo mnohé. Například snaha o reflexi, co bude emancipační proces znamenat pro roli církve ve společnosti — natož co bude znamenat pro přírodu. Další díl seriálu Naše půda jsme se proto rozhodli věnovat církevnímu hospodaření na tuzemských polích a lukách.