Během poslední let se u nás objevují pozorování u nás nové velké šelmy, šakala obecného. Obrovské štěstí měl letos v první polovině roku například Michal Zouhar, který jej vyfotografoval na jižním okraji Prahy. Jak dlouho tu šakali jsou a co příchod této psovité šelmy pro nás znamená?

V dnešní době už není výjimkou pořídit si domů exotického mazlíčka. V České republice jde nejčastěji o chov ryb, obojživelníků, plazů a ptáků. Zájem je ale i o některé druhy savců. Není těžké odhadnout, proč mezi tyto savce patří také outloň. Roztomilým outloňům s výrazně velkýma očima se těžko odolává. V turisticky populárním Thajsku se turisté mohou za peníze s outloněm vyfotit. To u mnoha lidí pak vyvolá touhu si takové zvíře pořídit domů. Je však outloň vhodným domácím mazlíčkem a je legální si ho pořídit?

Tráva se na velických loukách v období jara a léta nekosí. Je vysoká a plná cestiček, takže připomíná bludiště mezi duranciemi, třešněmi, hrušněmi a keříky, do jejichž výšky ještě tráva nestihla vyrůst. Jedna cestička vede ke střapatému kvítku s růžovým střepečkem, který na první pohled připomíná bodlák. Je ale bez bodlin a není to obyčejný kvítek. Je to vzácná a ohrožená srpice karbincolistá.

Kromě otisků nohou, tedy stop, jaké si pod pojmem stopa představí většina lidí, zanechávají zvířata i stopy jiné, které lze souhrnně označit jako stopy pobytové. Patří sem vlastně vše, co nějakým způsobem prozrazuje přítomnost určitého druhu živočicha – nory, hnízda, ochozy, chlupy a peří, které savcům či ptákům vypadne při přirozené výměně nebo zachytí-li se o větev, kmen stromu či o kámen, místa, kam se chodí zvířata podrbat, okousané větvičky, byliny či oloupaná kůra dřevin, požerky na listech nebo houbách, zbytky ulovené kořisti, skvrny od moči nebo exkrementy. A právě těmi posledními skupinami stop se chceme dnes zabývat poněkud blíže.

Letouni, kam patří i netopýři, jsou druhou největší skupinou savců na světě, v těsném závěsu za hlodavci. I když vynikají svou schopností přizpůsobit se většině lidských zásahů do krajiny, je jich nyní více než pětina ohrožená. Naučíme se s nimi žít, když se o nich něco dozvíme?

Stromy jsou krásné. Ale některé stromy nad ostatními přeci jen vynikají. Svou mohutností, věkem, tvarem koruny. Svým zapojením do krajiny. Nebo svým příběhem. Právě takové výjimečné stromy se každoročně ucházejí o titul Strom roku. Podívejte se, jaké stromy se dostaly do finále letošní soutěže.

Ve většině Evropy je běžné, že komunální i průmyslové odpady jsou s ohledem k životnímu prostředí likvidovány. Jak se ale nakládá s odpady na drsném arktickém Svalbardu?

První čtyřdenní výprava s odborným průvodcem napříč národními parky Šumava a Bavorský les se uskutečnila v roce 1999. „Účastníci byli nadšení a my viděli, jak silné zážitky si odváží. Nejen poznání a vlastní úsudek. Divoká příroda získala jejich srdce, stejně jako dříve ta naše. Tak jsme v tom pokračovali,“ říká Jaromír Bláha z Hnutí DUHA, který část exkurzí provází.

„Není na světě bylina, aby na něco nebyla,“ praví staré lidové přísloví a nám nezbývá, než mu dát více méně za pravdu. Ovšem nesmíme ho chápat tak úplně doslova a zařadit do své domácí lékárny vše, co v přírodě nalezneme. Koneckonců již sluha Saturnin před doslovnou interpretací přísloví varoval a na mnoha příkladech škodlivost takovéhoto výkladu dostatečně doložil. Mnohé rostliny, přestože – nebo snad právě proto – že obsahují vysoce účinné látky, do rukou laiků nepatří.

Jeden ze zkušených houbařů poslal před několika lety neznámou houbu do poradny v Jihomoravském muzeu. Od té doby odborníci vědí, že na Znojemsku roste zajímavý bělolanýž obecný. V regionu zaznamenali podhoubí dalších pod zemí rostoucích druhů, třeba lanýžů letních, které patří do příbuzenstva pravých lanýžů. Plodnice zde však dosud nalezeny nebyly. V gastronomii vyhledávané druhy pravých lanýžů se vyskytují zejména ve Středomoří. Proslulý je italský Piedmont a francouzský Périgord, kde roste lanýž bílý a lanýž černovýtrusý.