Dlouhé řady zájemců, táhnoucí se před kiny doslova po celém světě, výmluvně potvrzovaly, že na stříbrná plátna dorazil dlouho očekávaný kasovní trhák. Steven Spielberg v Jurském parku pomocí počítačové techniky skoro před čtvrtstoletím vdechl život dávno vyhynulým tvorům. Zápletka oceněními ověnčeného snímku velkého mága stříbrného plátna není nikterak složitá. Z dávné dědičné hmoty (kyseliny deoxyribonukleové, DNA) se vědcům podaří díky nezanedbatelné finanční podpoře výstředního boháče vrátit do současného světa ještěry, které jsme si zvykli označovat jako dinosaury, a dobrodružství může začít.

V rámci projektu návratu velkých kopytníků byl proveden vůbec první systematický monitoring netopýrů v oblasti, která dosud stála poněkud stranou zájmu vědců zkoumajících tyto létající savce. „Monitoring probíhal hlavně pomocí automatických záznamníků echolokace proletujících netopýrů. Jde o speciální přístroje zaznamenávající ultrazvukové signály, kterými se netopýři jako radarem orientují a loví s jejich pomocí potravu,“ říká Radek K. Lučan z Katedry zoologie Univerzity Karlovy v Praze, který monitoring netopýrů řídí.

V přírodě – stejně jako v lidské společnosti – zuří permanentní válka, a zda jedinec, či dokonce celý druh, přežije, závisí na tom, jak se přizpůsobí svému okolí a oklame či zastraší své nepřátele. I když nejsme přáteli polidšťování zvířecích vlastností, nutno přiznat, že při srovnávání způsobů, jakými se živočichové snaží uchovat svůj život, s tím, jak se o to samé snaží lidští válečníci, vyniknou četné paralely. Je však podivuhodné, že i před těmi nejmodernějšími vynálezy lidské vojenské techniky mají živočichové obvykle náskok mnoha milionů let.

Cestovatel, který se vydá objevovat Irsko, k tomu může mít různé důvody – má rád whiskey, irskou hudbu, je obdivovatelem keltských kultur, zrzavých lidí, leprikónů. Možná chce poznat irskou povahu při zápase gaelského fotbalu či hurlingu (nebo alespoň pochopit pravidla). Všechny tyto cestovatele ale většinou do Irska láká ještě něco dalšího – nádherná příroda a její mnohé divy.

24. září v 16.30 uplynulo padesát let od chvíle, kdy Dian Fosseyová vysoko v horách Rwandy založila výzkumnou stanici Karisoke. Následující roky naplněné prací v osamění jí přinesly jak vědecké úspěchy, tak osobní strádání. Přímo v Karisoke byla kvůli ochraně goril nakonec zavražděna. Jen díky jejímu odhodlání se dnes za horskými gorilami můžeme ještě vydat.

Je středa 31. 10. 2017 odpoledne a v telefonu mi starší paní z Vejprnic popisuje: „Naše holka, která se vracela domů od vlaku z místní železniční zastávky, si všimla, že tam v zábradlí u kolejí je zaseknutá asi sýkorka. My se bojíme ji vyndat, abychom jí ještě více neublížili.“ Beru si na paní telefonní číslo a adresu a zhruba za hodinu jsem na místě.

Drsná vysokohorská krkonošská krajina naučila v minulosti místní obyvatele využívat vše, co jim poskytovala. A tak snad nikde jinde byste nenašli tolik bylinkářů, kolik jich kdy žilo právě v Krkonoších.

Jeřábi popelaví opouštějí každý rok na podzim svá hnízdiště, aby se vydali na zimoviště. Pro letošní mláďata je cesta velkou premiérou, která pro ně představuje důležitý a zásadní krok – musejí se od svých rodičů naučit migrační trasu.

Samec šimpanze váží kolem pětačtyřiceti kilo a většinou se sám postará o to, abyste ho nepřehlédli. Ale najít jednoho konkrétního šimpanze ztraceného kdesi v Číně je stejné, jako hledat jehlu v kupce sena. Tohle je příběh hledání šimpanze Sherleyho, který byl svého času českou celebritou.

Územní systém ekologické stability (ÚSES) představuje jeden z pilířů ochrany přírody a krajiny České republiky. Vytváření ÚSES je již od roku 1992 zakotveno v zákoně o ochraně přírody a krajiny, dokonce je výslovně označeno za veřejný zájem, na kterém se společně podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Legislativně je stanoveno také začlenění ÚSES v územním plánování. Jestliže má ÚSES zajišťovat vzájemné propojení přírodních i pozměněných ekosystémů, pak by se mohlo zdát, že česká ochrana přírody má v rukou nejen jedinečný nástroj k podpoře zdravé přírody a krajiny, ale také pro řešení problému fragmentace prostředí, populací a společenstev, stejně jako pro zachování či obnovu konektivity.