Ostře vymezené hranice nejsou něčím, co by bylo v přírodní krajině obvyklé – předěly mezi jednotlivými typy terénu a vegetace nebo třeba zvířecími teritorii se zpravidla prolínají a pohybují, jsou neostré a jejich podoba závisí i na měřítku, ve kterém je sledujeme. Lidská kultura, zejména ve své moderní podobě, ale naopak potřebuje mít možnost detailně vymezit, kde například začíná jeden pozemek a končí druhý, kde leží hranice zodpovědnosti obcí a kde se stýkají jednotlivé státy. Je-li to potřeba, je proto do terénu promítnuta hraniční čára. Její průběh byl původně obvykle vymezován podle okrajů lesních pásem, přibližného průběhu horských hřebenů nebo výrazných míst. Tato základní metoda ale od vrcholného středověku postupně přestávala stačit a počínaje 18. stoletím se pak s nástupem moderních katastrálních systémů v krajině začal hojně objevovat nový druh drobných památek – řady mezníků, hraničních křížů a dalších geodetických znamení.

Rychlebské hory patří k našim nejodlehlejším a nejhůře přístupným pohořím, přechod hlavní hřebenovky po česko-polské hranici pro vás bude zcela jistě nezapomenutelným zážitkem. Nejvíce asi proto, že člověk je tady odkázán jen sám na sebe a vše potřebné pro pobyt v přírodě si musí vzít minimálně na dva dny s sebou. U nás už žádné jiné takovéto hory nejsou.

Málokteré zvíře mělo pro evropskou historii takový význam, jako právě pratur. Předek domácího skotu, který je dodnes pro lidstvo hlavním zdrojem mléka a jedním z hlavních zdrojů masa, patřil po tisíce let mezi nejdůležitější lovnou zvěř pravěkých lovců. Ve středověku jeho rohy tepané zlatem sloužily jako poháry na královských hostinách.

Když se řekne Kavkaz, každý skutečný fanda přírody okamžitě zpozorní. Mimořádná rozmanitost přírodních podmínek vyplývající z výrazného vertikálního a výrazného západo-východního (srážkového) gradientu vede k bohatství druhů, které v temperátním pásu nemá široko daleko obdobu. Potvrzením této skutečnosti je fakt, že kavkazský bioregion patří mezi 34 světových horských míst světové biodiverzity.

Jelení říje má v sobě určité kouzlo, kterému neodolá žádný fotograf přírody. Nastávající podzim a hlas říjících jelenů je pro fotografa svátkem, na který se těší celý rok. Patřím také k těm, kteří propadli kouzlům přírody, a proto se již nemohu dočkat chvíle, kdy nastane čas jeleního milování.

Prvním úkolem mláděte karety obecné je dostat se ven z kožovitého vajíčka a prohrabat se z hnízda pískem na povrch. Tam na karetu čeká svět plný predátorů, matoucích světel reklamních poutačů a igelitových tašek vznášejících se v mořských proudech stejně jako lahodné medúzy.

Co myslíte, jaké zvíře nás už po staletí provází a zásadně ovlivňuje osud lidské civilizace? Určitě vás napadne kůň, dopravní prostředek a prestižní záležitost do válek i do míru. Hovězí dobytek, který poskytuje maso, mléko, kůži a především v dřívějších staletích hojně využívanou tažnou sílu nebo rohovinu. Prasata, ovce, kozy, drůbež, psi, kočky… A vzpomněl si někdo na obyčejnou malou myš? A přece tito drobní savci vstupovali a vstupují do dějin.

Nejprve je potřeba si říct, proč je důležité se něčím takovým jako jsou invazní rostliny zabývat. Invazní rostliny jsou druhy na daném území nepůvodní. Byly do něj člověkem jak neúmyslně zavlečené, tak záměrně dovezené a nejčastěji pěstované třeba jako rostliny okrasné. Snadno se rozmnožují, rychle se šíří, osidlují pro ně příhodná stanoviště a vytlačují nebo jinak omezují druhy původní. Na druhotných stanovištích dokáží měnit jejich vlastnosti (např. změnou chemismu půdy) a negativně ovlivňují biologickou rozmanitost. Mnohé invazní druhy nezřídka způsobují hospodářské škody, svými monotónními porosty mění krajinný ráz a mohou zapříčiňovat zdravotní potíže, jako jsou pylové alergie či dotykové reakce.

Tentokrát jsme měli s dětmi o prázdninách příležitost pozorovat stavbu hnízda sršně obecné (Vespa crabro), a to díky strejdovi, u kterého si v přístřešku na zahradě začaly budovat hnízdo, už třetí během posledních čtyř let. Loni tu sršně také jedno hnízdo měly, o nějaký kousek dál. Přestože se před nimi má celá rodina stále na pozoru, jejich soužití je harmonické a zatím nemáme žádné špatné zkušenosti.

Hadi s námi stejně jako s ostatními živými organismy sdílí společný životní prostor, je věc tak samozřejmá, že se nad ní běžně ani nezamýšlíme. Kde se však tito nádherní tvorové ve střední Evropě vzali? Odkud pocházejí? Kde jednotlivé druhy vznikly? Proč je dnešní diverzita plazů našich končin jen zlomkem toho, co jsme tu měli v teplých obdobích během posledních 60 milionů let? Proč se v Česku, resp. na Slovensku vyskytuje jen nějakých pět druhů, zatímco třeba v nedalekém Maďarsku je hadích druhů již sedm?