Eda a Míra, čápi ze záchranné stanice v Plzni, dostali na cestu do zimoviště zvláštní výbavu: batůžek s vysílačkou, díky níž můžeme sledovat jejich trasu a průběh cesty. Sebraná data se z vysílačky každý den po dvanácti hodinách načtou do speciálního programu a zaznamenají do tabulky a mapy.

Metabolická teorie ekologie, která vznikla na přelomu tisíciletí, si nárokovala privilegium popisovat nejzákladnější rovinu zákonů, jimiž se řídí rychlost všech biologických procesů na Zemi. Tým ekologů, jehož součástí byl i profesor David Storch z katedry ekologie, však v prestižním časopise PNAS nedávno publikoval článek založený na analýzách obřích datových souborů, který ukazuje, že metabolismus pravděpodobně není tou nejzákladnější rovinou popisu.

Do Lužických hor se pomalu vrací vzácný strom našich lesů, tis červený. Za vysazováním nových semenáčků stojí lidé z Českého svazu ochránců přírody, kteří sbírají plody dochovaných stromů a ve vlastní školce z nich pěstují nové sazenice. Ty pak navracejí zpět do krajiny.

Západovýchodně orientovaný hlavní hřeben Jeseníků představuje významnou migrační bariéru pro létající živočichy. Zdálky viditelná výrazná sníženina Červenohorského sedla jim umožňuje tuto bariéru překonat s menším úsilím, než kdyby letěli přes výše položené jesenické hřebeny, a není tedy divu, že zejména v období podzimní migrace je do poměrně úzkého koridoru sedla kanalizováno obrovské množství táhnoucích ptáků, netopýrů i různých skupin tažného hmyzu. Toho je od roku 2010 využíváno k monitoringu táhnoucích ptáků, ke kterému se v posledních letech postupně přidalo i sledování průtahu netopýrů a vybraných skupin tažného hmyzu. Zejména v souvislosti s ptačí migrací jde v současnosti o největší takto zaměřený výzkumný projekt na území České republiky a zároveň o jedinou lokalitu, kde lze za vhodných podmínek táhnoucí ptáky sledovat přímo v průběhu nejen denní, ale i noční migrace.

Hned několik velkých překvapení přinesl hydrobiologům z Biologického centra Akademie věd ČR mimořádný potápěčský průzkum Prášilského jezera na Šumavě. Původním záměrem bylo ověření výskytu vzácné šídlatky, která se podle současného výzkumu mohla v jezeře ještě donedávna vyskytovat. Přestože tuto vzácnou vodní rostlinu nenašli, bujný život v tomto kyselém jezeře jim nakonec vyrazil dech. Dno pokrýval hustý porost větvených řas, hojně osídlených mnoha druhy čistomilných bezobratlých živočichů a na ponořených větvích padlých smrků objevili nespočet kulovitých slizových kolonií. Jedná se o první zdokumentovaný nález tohoto koloniálního živočicha v České republice.

Na jednom jevišti velkého světa stojíme, a cokoli se tu koná, všech se týče. Jan Amos Szeges řečený

Poprvé jsme ho chytili loni v neděli 28. 10. v Újezdě u Chanovic. Tenkrát mi Martin Polívka vyprávěl, jak se dva orli mořští porvali. Jeden pak zůstal mokrý a lehce poraněný sedět na zemi mezi ploty zahrad kousek od nedalekého rybníka. Přijel jsem na místo a po krátké honičce jsem částečně a těžce letícího orla odchytil.

Poškozování lesa spárkatou zvěří představuje jeden z hlavních problémů ochrany lesů v Česku. Okusem vrcholu je v mladých lesních kulturách v současné době poškozeno kolem 30 % jedinců hlavních dřevin a kolem 60 % jedinců dřevin zpevňujících a melioračních. Modelovými výpočty bylo současně zjištěno, že nové a opakované poškození kultur zvěří vyšší než 20 % se nachází na více než polovině území Česka. Informuje o tom Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti.

Faktorů, které přispívající ke špatné kondici našich lesů, je celá řada. Chci vám pomocí termosnímků Dubňaského lesa ukázat, že důležitým, ale přehlíženým faktorem je povrchová teplota lesních porostů a půdy. Velký vliv má i typ plodiny pěstované v okolí lesa, polní cesty a jejich zastínění.

Popisované území se nachází v Moravskoslezském kraji v okrese Opava na rozhraní katastru obcí Kozmice a Dolní Benešov. Jedná se o území jednoho z posledních zbytků ucelenějších nivních luk, které zůstalo nezoráno, na rozdíl od jiných úseků původně významného lužního komplexu v rozsáhlé údolní nivě řeky Opavy. Ani tomuto území se však nevyhnula meliorační opatření z 60.–80. let 20. století. Výsledkem bylo narovnání toku a vytvoření husté sítě odvodňovacích kanálů a v potrubí vedených přivaděčů, velké škody pak způsobilo i používání herbicidů. Článek je o projektu a o lidech, kteří se s tím nehodlali smířit.