To, v jakém stavu jsou naše potoky a řeky, zjišťoval dva roky tým odborníků z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Experti podél vodotečí, potoků a menších řek prošli téměř 24 tisíc km, zmapovali tedy více než čtvrtinu z celkové délky našich vodních toků. Získané údaje o výpustích, příčných překážkách, nevhodném opevnění či zatrubnění koryt i o jiných problémech pak uložili do databáze. Ta bude pro správce povodí, vodoprávní úřady či ochranu přírody podkladem pro plánování vhodné péče o naše vodní toky a jejich blízké okolí. Evidence výpustí pak pomůže třeba v případě havárií.

Pocit, že se až po kolena brodíte v cizím průšvihu, nemusíte zažít jen tehdy, když sousedům prasknou stupačky nebo jim vyteče pračka. V planetárním měřítku nás něco takového čeká při tání polárních ledovců. I tady se pořádný průšvih nedělí rovnoměrně. Ti, kteří ho způsobili, neponesou tytéž následky jako nešťastníci u rovníku.

Na konci listopadu byly v Rakousku slavnostně vyhlášeny výsledky soutěže European Award for Ecological Gardening 2025. Česká republika uspěla hned dvakrát. Vítězem ceny veřejnosti v kategorii Zahradničení v duchu komunity se stala Zahrada 5 elementů z Brna, v kategorii Biodiverzita pak cenu veřejnosti získala Prvorepubliková zahrada z Janovic nad Úhlavou. Ceny uděluje rakouská organizace Natur im Garten spolu s European Garden Association, sdružením zastřešujícím partnery z celé Evropy. Oceňuje tím výjimečné ekologické projekty s významným společenským, environmentálním i inovačním přesahem.

Vědci navrhli prozkoumat možnost ukládání uhlíku pomocí splavování masy vykácených stromů do Severního ledového oceánu z lesů, které rostou v povodí sibiřských veletoků Obu, Jeniseje a Leny a severoamerických řek Yukonu a Mackenzie. V této oblasti se nachází podle vědeckých výpočtů zhruba 100 gigatun uhlíku, který je uložený ve dřevě stromů. Vykácením přibližně jednoho procenta těchto lesů a splavením kmenů do oceánu by bylo možné snížit množství emisí o jednu gigatunu, tedy deset procent emisí vypuštěných lidstvem za rok. Vyplývá to z článku v časopise Climate Action, jenž je partnerským periodikem časopisu Nature. Na článku se podíleli čtyři vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe.

Rakouská metropole spustila pilotní projekt Smart Trees, který má zajistit efektivnější péči o městské stromy. Speciální senzory měřící vlhkost a teplotu půdy pomáhají určit, kolik vody zeleň potřebuje a kdy. To zvyšuje nejen její vitalitu, ale i optimalizuje využití městských zdrojů.

Energotrack 2025 odhaluje proměnu české energetiky očima domácností: roste spokojenost i touha po soběstačnosti, ale porozumění stále složitější energetice tomu neodpovídá a ochota ke změně dodavatele energií zůstává nízká. Zájem o moderní technologie však postupně sílí.

Česká rada pro šetrné budovy se podílela na vzniku nové platformy ClimArchiBase, jejímž hlavním odborným tvůrcem je Rethink Architecture. Platforma na jednom místě nabízí ověřené informace o udržitelné architektuře a výstavbě odolné vůči změně klimatu. Profesionálům z oblastí architektury, developmentu a veřejných investic poskytuje přehled zdrojů, legislativy, metodik i příkladů dobré praxe a usnadňuje rozhodování už v rané fázi návrhu.

ABSTRAKT: Úbytek biodiverzity v národních parcích je stále častěji způsoben soukromým vlastnictvím ekologicky cenných pozemků. Tento článek se zabývá zásadním, avšak často opomíjeným problémem: jak chránit stanoviště s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin tam, kde je pozemek v rukou soukromých vlastníků. Zaměřujeme se na české národní parky, analyzujeme legislativní rámec, praktické překážky a příklady směn pozemků jako nadějné, avšak komplikované strategie. Úspěšné příklady – například ze Šumavy – ukazují, že vyjednané směny mohou zabránit ničení cenných lokalit. Jiné případy, včetně dlouhotrvajícího konfliktu na Jeleních loukách v Krkonošském národním parku, odhalují systémové slabiny od administrativních nedostatků až po zavádějící tvrzení, která oslabují ochranu rostlin. Zdůrazňujeme potřebu proaktivních politik, důsledného vymáhání práva a mezinárodní výměny zkušeností. Na základě poznatků navrhujeme cesty k dialogu a otevíráme prostor pro globální debatu o vyvažování rozvoje a ochrany přírody.

Když kryse seberete veškerý její život, izolujete ji v kleci se dvěma stříkačkami, z nichž v jedné je pitná voda a v druhé roztoku opiátu, vždy sáhne po droze. Klidně až k sebezničení. Bruce Alexander tento formát behaviorálních experimentů, které měly přesah i výzkumu lidských závislostí, odsuzoval. A proto navrhl Krysí park.

Česká krajina je po staletí výsledkem soužití člověka a přírody. Její charakter dnes formuje hluboce zakořeněná zemědělská tradice – od rozptýlených lánů na Vysočině po vinohrady na jižní Moravě a rybniční soustavy v jižních Čechách. Jenže právě tato krajina dnes stojí na rozcestí. Nejen kvůli změně klimatu a zhoršujícím se ekologickým podmínkám, ale i kvůli změnám společenským a demografickým. Zcela konkrétní otázka zní: kdo bude za dvacet let tuto krajinu obhospodařovat?