S letošními komunálními volbami se uskuteční také série 20 místních referend o větrných elektrárnách. Zatímco loňská referenda dopadala přibližně vyrovnaně, letošní dosavadní výsledky výrazně převažují na straně odmítnutí. Sociální geograf Bohumil Frantál z Ústavu geoniky AV ČR analyzoval výsledky všech referend o větrných elektrárnách konaných v posledních 20 letech. Z výsledků podle něj vyplývá významná souvislost mezi postojem lidí a tím, zda už mají s větrnými elektrárnami zkušenost a zda hlasují o konkrétním projektu, nebo o obecně formulované otázce.

Sucho, vyprahlé studny a problémy se zásobováním pitnou vodou. Letní vysoké teploty, které v hustě zastavěných částech měst přetrvávají i během nocí. Nebo naopak přívalové deště splachující úrodnou půdu z polí na cesty a do zahrad. S projevy klimatické změny se potýkají mnohé české obce. Co je nejvíce trápí? A jaké možnosti mají samy samosprávy v adaptaci na měnící se klima?

Česká inspekce životního prostředí kontroluje malé vodní elektrárny (MVE) celoročně. S ohledem na letošní mimořádně suché léto však inspektoři svou činnost znatelně posílili už během prázdnin. Další kroky následovaly po jednání Ústřední komise pro sucho, která se kvůli mimořádné hydrologické situaci letos poprvé sešla 24. srpna 2026. Ministerstvo zemědělství o jejích závěrech informovalo 25. srpna 2026.

Klimatické změny neohrožují jen přírodu, ekonomiku a lidská sídla. Stále výrazněji zasahují také kulturní dědictví – od historických staveb a muzejních sbírek až po materiály používané k výrobě hudebních nástrojů. A právě u památek platí, že škody způsobené povodněmi, vedrem či vlhkostí mohou být nevratné.

Slovo karagenan vám možná nezní povědomě, ale velmi pravděpodobně se s ním běžně setkáváte, je totiž důležitou složkou různých produktů, které každodenně používáme. Díky němu je například zmrzlina krémová, zubní pasta pevná a krémy jemné. Karagenan pochází z mořských řas a má široké využití v medicíně, potravinářství, kosmetice, a dokonce i v průmyslu. A právě na Filipínách se nachází jedny z největších zdrojů mořských řas, ze kterých se karagenan extrahuje.

Jak se dusík dostává prostřednictvím deště, sněhu, mlhy, námrazy i aerosolových částic do krajiny a z jakých zdrojů pochází, budou nyní během tříletého výzkumného projektu zjišťovat vědci z České geologické služby (ČGS) a Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Zatímco emise oxidů dusíku z dopravy a energetiky v Evropě se daří dlouhodobě snižovat, emise amoniaku, spojené především se zemědělstvím, zůstávají významným problémem. Podíl jednotlivých zdrojů na skutečném zatížení krajiny zatím ale není možné dostatečně přesně určit.

Tým doktorandů z Mendelovy univerzity v Brně hledá nové využití pro odpad z chovu ryb. Z rybího kalu vyvíjí biostimulační přípravek, který podpoří růst kořenů rostlin, zlepší využití živin, přispěje k růstu a vitalitě rostlin a zvyší jejich odolnost. Projekt propojující studenty z Agronomické a Zahradnické fakulty MENDELU by v budoucnu mohl pomoci zahrádkářům i zemědělcům.

Město Krnov, které se po ničivých povodních v roce 2024 stalo symbolem obnovy i hledání odolnější budoucnosti, letos hostí třetí ročník odborné konference Cesta vody. Ve dnech 14. a 15. října se zde setkají starostové, projektanti, vodohospodáři, zemědělci, vědci i zástupci státní správy, aby společně hledali odpověď na otázku, jak připravit česká města a krajinu na stále častější extrémy počasí.

Když se řekne cesium, většina lidí si vybaví radioaktivní spad po havárii v Černobylu nebo Fukušimě. Ve skutečnosti je však cesium běžnou součástí přírody a vědci jej nacházejí v horninách, půdách, rostlinách i lesních ekosystémech. Poznatky odborníků z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK), Českého vysokého učení technického v Praze, Státního ústavu radiační ochrany a dalších institucí ukazují, že právě lesy mohou fungovat jako dlouhodobá „paměť krajiny“, která cesium zadržuje a pomáhá vědcům lépe pochopit fungování přírodních procesů.

Jak využít nejjemnější část betonového odpadu, pro kterou dnes recyklace jen obtížně hledá uplatnění a která často končí na skládkách? Vědci Fakulty stavební ČVUT v Praze a Fakulty potravinářské a biochemické technologie VŠCHT Praha prokázali, že tento betonový prach lze pomocí bakteriálně řízených procesů spojit do soudržného materiálu bez použití cementu. Výzkum navíc přinesl nečekané zjištění: účinnější než původně testované ureolytické bakterie byly bakterie využívající jiný mechanismus biomineralizace, při kterém nevzniká jako vedlejší produkt amoniak. Projekt ohodnotila Grantová agentura ČR jako vynikající a na dosažené výsledky nyní navazuje další základní výzkum.