Klimatická změna je největší výzvou naší doby. Vědecký konsenzus je jednoznačný – snižování emisí skleníkových plynů je nutností, pokud chceme zabránit destabilizaci klimatického systému. Naše civilizace se ale rozvinula právě díky levné a dostupné energii z fosilních paliv a jejich náhrada v globálním měřítku představuje komplexní nesmírně náročný a drahý úkol, který zatím lidstvo nikdy neřešilo. Přestože vlády po celém světě deklarují klimatické cíle a přijímají různé národní strategie, výsledky jsou zatím neuspokojivé. Emise nadále rostou, veřejnost začíná být znejistěná, náklady na přijatá opatření se stále navyšují a politická vůle často kolísá. Je načase položit si nepříjemné otázky. Není náš současný přístup ke klimatu slepou uličkou či jen pouhým divadlem dobře placených herců pro osm miliard diváků? Je vůbec takový globální superproblém, u něhož je navíc výhodné být černým pasažérem, řešitelný roztříštěnými lokálními nástroji?

Letošní sezóna je pro nás i pro volně žijící zvířata extrémně náročná a počty případů a zásahů jdou každý den do desítek. Mobilní telefon musím mít zpravidla už od 17. hodiny v nabíječce, aby mi baterie vydržela téměř nepřetržité telefonování, hledání v mapách a nahrávání hlasových zpráv. I přesto všechno se snažíme fungovat tak, aby celkovou rekonstrukci a modernizaci našeho léčebného zařízení, která je v plném proudu, nikdo nepocítil. Děkujeme všem, kteří nám pomáhají, ale bohužel se ale najdou i tací, kteří to nám i volně žijícím zvířatům neusnadní.

„Tak jsme právě zachránili dva životy,“ halasí předseda zemědělského družstva na Plzeňsku a hrdě objasňuje, že jde o výsledek spolupráce s místním spolkem, který pomáhá před senosečí prohledávat louky, kde se ukrývají čerstvě narozená srnčata.

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.

U příležitosti 80. výročí vzniku Organizace spojených národů a v předvečer Světového dne životního prostředí uspořádaly Informační centrum OSN v Praze, Ministerstvo životního prostředí ČR a Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) speciální promítání nezávislého dokumentárního filmu The Agreement (Dohoda), po němž následovala odborná diskuse o současných výzvách udržitelného rozvoje.

Veřejný obraz vlka je žalostný, a především zcela nepravdivý. Ač často zaznívá, že strach ze šelmy tkví v kulturní zkušenosti, pravým důvodem je způsob, jímž o vlcích mluví zemědělci. Ti živením hysterie umně maskují své finanční zájmy.

Vláda dnes dostává na stůl pro informaci Politiku ochrany klimatu v ČR. Původně byla připravována jako státní strategie, ale vládní koalice - přestože ve svém programovém prohlášení slíbila její aktualizaci do konce roku 2023 - ji neschválila a přijala jen Národní klimaticko-energetický plán (NKEP), který se zpožděním musela poslat do Bruselu.

„Vidím … divokou část skal, Pravčickou bránu, kde jsme stáli pod kamenným obloukem, který nad našimi hlavami vytvořil mocný duch přírody.“
Hans Christian Andersen, 1831

Ředitelé českých národních parků, sdružených v Asociaci národních parků ČR (ANP ČR) – Pavel Müller (NP Podyjí), Pavel Hubený (NP Šumava), Robin Böhnisch (KRNAP) a Petr Kříž (NP České Švýcarsko) děkují stovkám vědců a umělců a tisícům občanů za podporu kvalitní a efektivní ochrany české a moravské přírody.

Tento týden má jít do 3. čtení ve sněmovně velká novela zákona o ochraně přírody a krajiny. A máme tu zase klasiku – někteří lidé by si z národního parku rádi udělali národní parking.