Encyklopedie se věnuje astronomii, geologii, jednotlivým typům krajiny, zvířatům, rostlinám, klimatu, přírodním katastrofám a ekologii. Účelem není podat detailní informace o jednotlivých tématech, ale popsat přírodu jako provázaný celek. Publikace je bohatě doplněna barevnými fotografiemi a doprovodnými schématy. Texty jsou jednoduché a srozumitelně přizpůsobené dětskému čtenáři.

Podtitul: Kniha o českých rybnících Toulky českou krajinou podnikal autor této publikace (a předchozí knížky Městské brány v Čechách) po dobu více než tří let, nachodil stovky kilometrů, tisíce jich najezdil vlakem, autobusem a stopem a z hrází fotografoval zčeřené, lesklé i zamrzlé hladiny více než 250 rybníků. Musel vybírat – rybníků je u nás okolo dvaatřiceti tisíc! Zaměřil se na turistický, krajinotvorný a rekreační význam vybraných rybníků, přináší o každém co nejvíce informací a okrajově se věnuje i historii českého rybníkářství a významným stavitelům vodních děl.

Ve své nové knize zachytil autor dnešní i nedávnou tvář Šumavy, osudy lidí i krajiny v proměnách času. Jeho text barevnými snímky doprovází fotograf Milan Drahoňovský. Barevná obrazová publikace s textem.

Stromy jsou zvláštní rostliny. Mohutné, vysoké, jako by spojovaly zemi a nebe. Jsou schopny vystačit si samy - a přece žijí s lidmi a pro lidi. Protože stromy - to není je kmen se zelenou korunou větví ani jen plnometry dřeva nebo košíky uzrálých plodů. Stromy žili na Zemi dávno před lidmi a svými životy umožnili lidem existenci, od pradávna byly nenahraditelné pro užitek a ochranu, které lidem poskytovaly. Stromy výjimečné vzrůstem nebo věkem byly považovány za sídla bohů - za stromy posvátné. ** Stromy mají nezastupitelný význam i v současnosti, třebaže díky technickému pokroku a rozvoji civilizace jsou lidé nyní těmi silnějšími. Přesto i dnes stromy tvorbou kyslíku a vůní květu ozdravují ovzduší, udržují vláhu, zachytávájí zákeřný prah a brání větru. Zůstávají domovem ptactva i hmyzu, svou melebností, krásou a osobitostí dokáží působit na člověka. Stromy zásadně dotvářejí krajinu a ovlivňují životní prostředí. ** Stromy jsou rostliny dlouhověké, za svého života mohou provázet více než devatero lidských pokolení. Proto můžeme stromy nazývat spojníky mezi generacemi a víme, že často zůstávají jedinými žijícími svědky. Vždyť rostly už v době, kdy žili naši praprapředci, z nichž některé neznáme ani z vypravování. V době, kdy bylo přítomností to, o čem si čteme v učebnicích dějepisu. V dlouhověkosti stromů je pro nás skryto mnoho tajemných odkazů a zapomenutých souvislostí. Stromy nemluví lidskou řečí, ale jejich paměť dokáže napovědět paměti naší.

Tento text má tři relativně samostatné části. První část s názvem Evoluční ontologie pojednává o podstatě této nové ontologické koncepce. Pozornost se tu věnuje nejen problému přirozené a kulturní evoluce, ale také málo známému problému informace. Ve druhé části s názvem Evoluční gnoseologie je naznačena aplikace evoluční ontologie na oblast tradiční filosofické teorie poznání. Ve třetí části s názvem Filosofie techniky je stručně ukázána praktická aplikace koncepce evoluční ontologie na oblast techniky a technosféry.

Výpravná obrazová publikace obsahující téměř 300 barevných fotografií provede čtenáře peruánskou Amazonií. Hlavním motivem knihy jsou stromy z deštného pralesa a jejich cesta od zrození, užití domorodými kmeny, přes novodobé dřevařské pily až k civilizačnímu užití. Vše je zasazené do kulturního rámce peruánské společnosti s oblastí kolem rovníku v regionu Ucayalli. Kniha je pojata jako obrazové vyprávění se stručným doprovodným textem. Jednotlivé kapitoly knihy obsahují fundované úvody, osvětlující základní společenské zákonitosti daného regionu a úlohu stromů a pralesa jako celku v něm.

Deset let spřádá a střádá Václav Větvička malé, spíš literární než botanické, portréty rostlin. A pak je zakládá jako herbářové položky. Bez sušení, bez lisování, jak by se slušelo. Místo toho je týden co týden nosí do rádia, do Českého rozhlasu 2 - Praha. A týden co týden, současně s kuropěním, je představuje v tichu rozhlasového studia. Pak si obvykle říká: "Nedělal jsem to zbytečně? Je možné, aby v tak nekřesťanskou ranní hodinu byl vedle kurů ještě jiný tvor vzhůru?" A považte, najdou se tací. Avšak i ti, kteří coby bezvýhradné sovy kuří hlas nikdy nezaslechli, se o takovém květinovém kuropění doslechli a dožadovali se jej. Ovšem v rozumnou denní (čti soví) hodinu. Proto vám předkládáme zmíněné portréty kytek v tiché, tištěné verzi, doplněné něžnými, jako verše na vodě rozmytými kresbami Anny Skoumalové-Hadačové. V rádiu byste je vidět nemohli. Ale na rozdíl od rádia, v němž proběhlo už desetkrát květinové jaro a léto a stejný počet podzimů a zim, jsme ony roční doby seřadili v zaběhnutém sledu našich čtyř ročních období. A připravili jsme je tak, že se vám vejdou pod polštář a budou vás - chcete-li - provázet do dřímoty… Přečtěte si recenzi Ekolistu.

Tvorba bonsají, jak ji tradičně chápou Číňané i Japonci, vychází ze stejných principů jako krajinomalba, kaligrafie či poezie. Místo slov a elegantních tahů štětcem však bonsajisté pracují s přírodními principy a do výsledného díla, které často vytvářejí celý život, vkládají i část své duše. Tato obrazová publikace, jež volně navazuje na dva předešlé tituly – Umění čínských zahrad a Umění japonských zahrad – jim poslouží jako příjemný a užitečný průvodce. Renomovaní znalci asijské kultury a zkušení pěstitelé bonsají v textu nastínili hlavní historické rysy vývoje bonsají i estetické zásady, podle nichž se tvorba miniaturních stromků už po staletí řídí. Stranou nezůstaly ani nejnovější poznatky a současný stav bonsajistiky u nás i ve světě. Ke knize patří i podrobné praktické návody s kresbami a fotografiemi, jež zájemcům přehlednou formou předvedou jak bonsaje tvarovat a jak o ně pečovat. Fotografie: Zdeněk Thoma.

Krajina se od 90. let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina textů se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany. Druhá část je věnována vnitřním krajinám duše - fenoménu genia loci, postavě Zeleného muže, keltským bohům v druhohorách atp. Celek uzavírají Poutníkova pravidla putování po posvátných místech a obsáhlý soupis literárních i hudebních pramenů, které jsou pro vstup do krajiny potřebné. Hlavním motivem knihy zůstává nutnost chránit krajinu kvůli jí samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu, ale také kvůli sobě a vlastní duši. Toto vydání je rozšířeno o oddíl Právo na krajinu (majitelé 1. vydání si mohou stáhnout PDF soubor v nízkém i vysokém rozlišení - na webových stránkách nakladatelství Dokořán).

Kniha Střední Krušnohoří, která vychází v edici Zmizelé Čechy, vypráví o době, kdy v této horské oblasti žilo mnoho lidí, na každém vhodném místě se hledaly rudy, pálilo se zde dřevěné uhlí a těžilo dřevo pro sklárny, hutě a vápenky. "Ta krajina je tajůplná. A přes svůj chlad přirůstá k srdci, " říká o Krušnohoří Jaroslav Pachner, autor knihy. Text doprovází 176 unikátních fotografií zaniklých vesnic a zmizelých objektů, které podávají svědectví o geniu loci tohoto regionu.