První sváteční den prodlouženého weekendu jsem sledoval bezohledné počínání velké skupiny čtyřkolkářů na renaturované části toku řeky Bečvy u Oseku nad Bečvou. Shodou okolností se zvažuje právě tuto oblast prohlásit za chráněné území. Přestože na tato místa nevede dopravní komunikace určená pro motorová vozidla, objevila se tady početná skupina čtyřkolkářů (cca 12 vozidel), kteří si na štěrkovém nánosu připravili společný "piknik" a vesele rejdili na svých strojích jak na štěrku, tak ve vodě v korytě řeky Bečvy. Ukázali naprostou absenci slušného chování a ztrátu schopnosti respektovat zákon o ochraně přírody. Lidé, kteří se na tato místa chodí slunit a užívat si přírody, znechuceně odcházeli jinam. Nepochybně se jednalo o tzv. ilegální motorismus.

V České republice máme čtyři národní parky – Krkonoše, Šumavu, Podyjí a České Švýcarsko. Dohromady zaujímají rozlohu 1189 km2. Z rozlohy ČR to představuje 1,5 %. Zákon o ochraně přírody a krajiny nad tímto zlomkem rozlohy naší země zakazuje (bez výjimky) vyhlídkové lety motorovými letadly. Rádi bychom v tomto textu ukázali trochu podrobněji, proč je tento zákaz prospěšný a proč je dobré jej respektovat.

Bratislava zvažuje zavedenie nového systému parkovania. Tento krok ma vôbec neprekvapuje. Veľkomestá s obrovskými administratívnymi komplexmi (tradične nachádzajúcimi sa v hlavných mestách), historickým centrom a obytnými štvrťami, ktoré nepostavili pre neustále rastúci počet áut, ktoré dnes v nich jazdia, skôr alebo neskôr pristúpia k obmedzeniu parkovania. Pozrime sa na niektoré holandské mestá, napríklad Haag (500-tisíc obyvateľov), podobne ako Bratislava pre Slovensko, je administratívnym centrom krajiny tulipánov. Zmienim sa aj o Utrechte (315-tisíc obyvateľov), kde som žil v jednej z mestských častí v období, keď tu zaviedli reguláciu parkovania.

Říká se, že jeden obraz vydá za tisíce slov. Před dvěma týdny jsem se proto vypravil na Šumavu, abych si už po několikáté znovu osobně prošel místa, kde podle stokrát omílaných tvrzení odpůrců ozdravného kácení kůrovcem napadených stromů probíhá "velebné divadlo přírody".

I když Německo svou cestu pryč od jádra k zeleným zdrojům zahájilo již před více než deseti lety, její razantní potvrzení a plánované zrychlení bylo vyhlášeno před o něco více než rokem. Německo se rozhodlo stát vzorem toho, jak přejít od jaderných zdrojů k zdrojům obnovitelným. I naši zelení aktivisté nám často dávají rozhodnutí Německa a jeho energetickou cestu za vzor promyšlené vize energetické budoucnosti. Proto je možná dobré se podívat na to, jak situace s německou energetikou v současnosti vypadá.

Již za týden se v Brazílii na vrcholné schůzce Rio+20 sejdou vrcholní představitelé z celého světa, aby rozhodli o tom, jakou chceme budoucnost. Dvacet let od původního Summitu Země je tématem zelené hospodářství v kontextu udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby.

Diskuse o NPŠ probíhá vlastně neustále, nyní se ale začíná opět vyhrocovat, když zástupci DUHY začali napadat Správu NPŠ "za trestuhodné počínání" při chemické asanaci kůrovce. Spekulují, aniž by pro to měli jakékoli relevantní důkazy, že při použití tzv. otrávených lapáků nebo trojnožek jsou zásadním způsobem ohroženi vodní živočichové a vodní ekosystémy. Zkusme zachovat chladnou hlavu a zhodnotit míru případného vlivu používaných přípravků a metod hubení kůrovce. Pro méně informované dodejme, že jde hlavně o použití preventivních postřiků insekticidy, které se aplikují na povrch kůry skácených stromů – lapáků nebo z kůlů vyrobených trojnožek. Při tlumení početnosti kůrovců jde pouze o doplňkově způsoby snižování početnosti, když hlavní metodou zůstává mechanické hubení kůrovce a jeho vývojových stádií pomocí odkornění skácených nebo stojících napadených stromů.

Shrnu-li to jednou větou: programem Zelená úsporám se Martinu Bursíkovi podařilo prolomit hráz mizerné české stavební praxe. Ale ke článku z minulého týdne a poznámkám k němu je potřeba podotknout více.

Tuňák modroploutvý je fascinující ryba. Váží až 700 kg, potápí se do kilometrových hloubek a dokáže regulovat svou tělesnou teplotu. Bohužel se stala oblíbenou pochoutkou, zejména v Japonsku. V jednom z hlavních lovišť, na východním pobřeží USA, dnes žije jen desetina původního stavu. Smutný osud této ryby není jen téma pro milovníky přírody. Ani ekonomům by neměl být lhostejný. Je to totiž především pověstná „volná ruka trhu“, která tuňákovi dává pořádnou „nakládačku“.

Redakce Ekolistu.cz získala návrh zákona o Národním parku Šumava a jeho verzi, tak jak byla dostupná v květnu 2012, nechala okomentovat právníkem Vojtěchem Stejskalem, docentem práva životního prostředí na pražské Právnické fakultě. Z kompilace návrhu a posudku Vojtěcha Stejskala redakce vytvořila „komentované vydání“ poslaneckého návrhu Tomáše Chalupy a dalších poslanců. V textu jsou kurzívou označeny poznámky a komentáře Vojtěcha Stejskala k jednotlivým paragrafům.