Nemusíme být ptačí psychologové a pomazaní ornitologové, abychom vzpomněli na poučku: ochranu organismů zajistíme v prvé řadě ochranou jejich biotopu, neřku-li ekosystému, jehož jsou součástí. Teprve potom můžeme hovořit o ochraně před nadměrnou predací, rušením apod.

Cílem iniciativy „Místo parku parkoviště“ rozhodně nebylo kácet parky v Hradci Králové ani kdekoli jinde. Nejednalo se ani o aprílový žert, jak si někdo myslel, ale o zcela specifickou formu protestu proti bezhlavému ničení zeleně, ke kterému dochází v současné době v mnohých našich městech včetně Hradce Králové. (Více informací ve zprávě Místo parku raději parkovací místa, volali mladí lidé v Hradci Králové - pozn. red.)

K novelizaci Vládního nařízení o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které je nyní známo pod č. 272/2011 Sb., Ministerstvo zdravotnictví vyhodnocovalo došlé připomínky „zvláštním způsobem“.

V poslední době se objevila na internetu řada článků, které se zabývaly bezpečností a riziky plynoucích z využívání jaderné energetiky a negativy či pozitivy různých výrob elektrické energie. Je to dáno i tím, že nedávno také uplynul rok od velkého zemětřesení v Japonsku a havárie Jaderné elektrárny Fukušima I. V těchto článcích však podle mého názoru často chybělo srovnání. Každá výroba elektrické energie i veškeré lidské aktivity nesou rizika. Každý energetický zdroj má své ekologické dopady. Svá rizika a ekologické a hlavně sociální dopady má i to, když elektřinu nevyrobíme a bude nám chybět. Proto bych se pokusil alespoň na některá porovnání s touto problematikou související upozornit. Nejdříve se podívejme na události v Japonsku z března minulého roku.

Na Borneu žádní sloni nežijí, to každý ví. Slon indický se dnes vyskytuje v Přední a Zadní Indii, v jižní Číně, na Cejlonu a na Sumatře; až do historické doby přežil i na Středním východě, na Jávě a v severní Číně. Kromě toho ovšem žije slon coby zvíře polodomácí i leckde jinde – původnost výskytu se pozná podle kombinace fosilního záznamu a genetických informací: slon, který obývá území, kde chybějí (sub)fosilní kosti, a je geneticky příbuzný slonům žijícím někde v dálce, tam byl pravděpodobně dopraven lodí. Na Borneu chybějí i sloní fosilie.

Pokud je v Evropě nějaká země brána jako velmoc ve vztahu k přírodě, je to Švédsko. Díky chytrým legislativním změnám a vysoké kultuře se této severské zemi daří posunovat hranice v rámci obnovitelných zdrojů energie. A ambice má nemalé. Do roku 2030 chce být nezávislé na ropě. Nejen o tom hovořil v rozhovoru bývalý švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren.

Senát včera pojednával návrh zákona o ochraně ovzduší a nejvzrušenější debata se, jak se dalo očekávat, strhla kolem poplatků za znečišťování ovzduší. Navzdory obecné mediální hysterii v ní překvapivě zazněla i některá střízlivá a celkem racionální vyjádření.

Minulý týden jsme seděli v Brně s přáteli a bavili se o tom, co se bude promítat na místní odnoži festivalu Jeden svět. Jednoznačně nejvíc času jsme strávili debatou o Marečkově filmu Pod sluncem tma. Tematicky se to moc nelišilo od toho, co o něm na Ekolistu publikoval Martin Mach Ondřej. Ale zatímco z jeho textu je znát potlačované rozhořčení nad tím, že někdo neukazuje rozvojovou pomoc v Africe jako nezpochybnitelně prospěšné a bohulibé konání přijímané Afričany s bezvýhradným nadšením, nám se zrovna tohle na Marečkově filmu líbilo. Možná proto, že přesně odpovídá tomu, co jsme sami s rozvojovou pomocí zažili.

Vážení představitelé sdružení Atomstopp,

dovolte mi, abych v odpovědi na Váš otevřený dopis, kterým jste mne pozvali na vzpomínkovou akci k ročnímu připomenutí loňského březnového zemětřesení a následné vlny tsunami, která vážně poškodila japonskou jadernou elektrárnu Fukušima, opětovně vyjádřil svou hlubokou osobní účast rodinám a blízkým všech, kteří tuto tragickou katastrofu nepřežili.

„Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!“ Touto větou, vyslovovanou samozřejmě latinsky, končil fanatický a závistivý senátor Cato starší ve starověkém Římě každý svůj projev. Má se za to, že svým štvaním přispěl ke skutečnosti, že Kartágo bylo roku 146 před naším letopočtem Římany dobito, obyvatelstvo z části povražděno, zčásti odvlečeno do otroctví, město bylo vypáleno, srovnáno se zemí a ruiny města posypáno solí, aby tam již nikdy žádné město nemohlo vzniknout a Římanům eventuálně konkurovat. Evropská civilizace, tehdy ve starořímském provedení, zase postoupila dopředu a s ní prý i prosperita. Prosperita se samozřejmě netýkala Kartaginců.