Miroslav Hruška: Jak dlouho nám to příroda ještě strpí?

Bez vody jsme namydlení.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Luis Tosta / Unsplash

Jednou z ukázek této situace je u sousedů v Polsku povolení k rozšíření dolu Turów, který je v těsné blízkosti našich hranic. Důl má těžit uhlí pro elektrárnu stejného jména až do roku 2044. Plánuje se rozšíření plochy dolu až na 30 km2 a hloubky dolu až hluboko pod úroveň okolního terénu.

Tímto souhlasem hrozí riziko ztrát vody pro obce, které leží v blízkosti, a to už na našem území. To se ukázalo už v 80. letech, kdy kvůli těžbě v Turowě poklesla podzemní voda na Frýdlantsku. A tehdy byly zásoby vod daleko větší než dnes.

Kraj a obce se brání a dojde ještě k mnoha jednáním, které patrně skončí až u soudu. Je smutné, že se tak chovají sousedé k sousedům, a klidně jsou připraveni i připravit je o vodu.

Daleko smutnější je to, že se tak chováme i my, a to sami k sobě, a naše vláda ke svým občanům.

U nás sice snad nebudeme rozšiřovat doly ani do plochy ani do hloubky, ale zato budeme díky krátkozraké politice rozšiřovat betonové plochy průmyslových zón snad dokud bude zbývat kousek zeleně. A to se ještě dočítáme, že průmyslových zón je u nás málo. Co to je málo?

Už nyní jsou průmyslových zón podle medií stovky a denně přibývají takovým tempem, jako zisky developerů. Jsou to zóny o plochách od desítek či stovek hektarů, které v součtu činí tisíce hektarů. a v naprosté většině se jedná o ornou zemědělskou půdu. Zato zůstávají téměř nedotčené tzv. brownfieldy, kterých máme dost.

Podle údajů Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2018 se staví průmyslové zóny za státní peníze hlavně na zelené louce, místo na brownfieldech. Opět podle údajů NKÚ z prováděné kontroly v té době bylo v ČR 11 000 brownfieldů. A ze 102 průmyslových zón jejichž vznik za 20 let finančně podpořil stát, jich vzniklo 98 na zelené louce. A nejsou to jen průmyslové zóny. Jsou to i obchodní centra, silnice a dálnice a další vymoženosti naší doby.

Například průmyslová zóna v Holešově na Kroměřížsku s rozlohou 280 hektarů byla umístěna v ochranném pásmu podzemních vod ,a investor se jí rozhodl nevyužít a byla obsazena ze dvou procent. Stejná situace byla i u připravované zóny Přerov- Bochoř za 1, 4 miliardy. Také tato byla umístěna v ochranném pásmu spodních vod a investor ji nevyužil. Údajně na ni nebyly využity žádné finanční prostředky.

A jak takové nesmyslné budování průmyslu a průmyslových zón končí? Můžeme se o tom přesvědčit na příkladu bulharského města Pernik, kde nyní řeší problém s nedostatkem vody pro 90 000 obyvatel města. Může za to vyschlá přehrada Studena, ze které továrny čerpaly pitnou vodu tak dlouho, až žádná nezbyla. Občané jsou zásobováni barely s pitnou vodou. Obyvatelé viní městské úřady z toho, že dovolily průmyslovým podnikům, aby čerpaly vodu bez jakékoli regulace. Nový starosta města zdůraznil, že nádrž nemůže zásobovat továrny. Prioritou je nejdříve zajistit vodu pro obyvatele. Nelze dopustit, aby čistá pitná voda šla do průmyslu. A toto nebezpečí nejen že hrozí i u nás. Ono už se tak patrně i stává! (ČT24).

Proč se tedy mění klima? Tiisíce hektarů betonových a asfaltových ploch za slunečného počasí se rozpálí a vyzařuje obrovské množství tepla do ovzduší. A v deštivém počasí zase nepropustí dešťovou vodu do spodních vod a ta se vypaří a možná spadne někde, kde způsobí záplavy.A každá nová zóna znamená další tisíce kamionů, které bude potřebovat pro svůj provoz, a pro tyto kamiony další kilometry betonových či asfaltových dálnic a silnic, což je další množství emisí z výfuků a prachu z provozu kamionů, které se rovněž podepíší na změnách klimatu.

Je jednoduché, jak se o tom přesvědčit. Zkuste si v létě, když je venku na teploměru 30 stupňů, lehnout v plavkách na travnatou louku, a potom to zkuste na betonovou plochu, nebo na rozpálenou střechu průmyslové haly. A určitě si to budete hodně dlouho pamatovat.

Problémem klimatických změn se zabývají stovky vědců, ústavů, ministerstev a dalších institucí. To, co je zde napsáno, je obyčejný selský rozum, který je v některých případech lepší, než cokoli jiného. Je třeba se zamyslet, jak dlouho nám to naše příroda ještě strpí, než řekne dost. Už nyní nás dosti důrazně varuje!