Problematika klimatických změn zdaleka přesahuje záběr, který řeší státní podniky Povodí. Nás vodohospodářů se klimatická změna dotýká zejména ve dvou oblastech. Hydrologickým suchem a povodněmi. Pokud to zjednodušíme, projevují se klimatické změny nerovnoměrností distribuce vody a větším výskytem extrémů, a to buď v oblasti krátkodobého přebytku (povodeň), nebo dlouhodobějšího nedostatku vody (sucho).

Již mnoho let mám laskavostí svého spolužáka z fakulty a přítele – člena České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen ČKAIT) – možnost si koncem roku přečíst všechna čísla časopisu Stavebnictví a další publikace, vydané v tom roce ČKAIT. Jen jsem ale otevřel první letošní číslo 1-2/2015 tohoto časopisu, mohla mě jako architekta, ale také jako bývalého náměstka tří ministrů životního prostředí z let 1990 – 1992, ranit mrtvice.

Bujaré veselí, dobré jídlo a pití, zábava, tisíce barev a efektů, oproti tomu zraněná, stresovaná a mrtvá zvířata – to je každoroční skóre silvestrovských oslav. Lidi to, až na výjimky, nezajímá. Chtějí se bavit. Co nejintenzivnější rachot, výbuchy a blesky jsou přece tou nejlepší zábavou. Že kvůli ní trpí divoká, hospodářská i ta doma chovaná zvířata je (nejen) pro tuto noc jaksi vedlejší?

V novele Muž, který sázel stromy lze pozorovat vztah mezi člověkem a prostředím. Muž proměnil vichrem a suchem sužovanou pustinu v úrodný kraj, který se dovedl stát místem pro život. Mohly za to stromy, které vytrvale sázel; ty pak zastínily zemi. Ta nebyla vysušena ostrým Sluncem, vítr se zpomaloval o koruny stromů, a voda mohla zasakovat podél jejích kořenů. Namísto nuzného života posledních odolávajících se sem lidé rádi stěhovali.

Několikaminutovým potleskem ve stoje reagovalo několik set delegátů na schválení dlouho očekávané dohody. Klimatická dohoda, kterou v sobotu v Paříži schválili zástupci 196 států, vznikla po několika letech příprav a dvou týdnech intenzivních jednání, jež završily telefonáty prezidentů nejvlivnějších zemí.

Z právě schválené klimatické dohody z Paříže vyplývá, že se má lidstvo v tomto století zbavit závislosti na fosilních palivech, směřovat k zastavení růstu globální teploty optimálně na hranici 1,5 stupně Celsia a nepřekročit hranici 2 stupňů.

Svět přijal přelomovou globální dohodu o ochraně klimatu. K nové dohodě se po dlouhých a složitých vyjednáváních připojily i největší světoví emitenti skleníkových plynů jako Čína, USA nebo Indie. Nová dohoda představuje historický milník v mnoha ohledech a myslím, že evropské státy, včetně ČR, mohou být spokojené. Platí, že svět, respektive státy Úmluvy OSN jsou připraveny udělat vše pro to, aby udržely maximální oteplení planety do roku 2100 pod dvěma stupni Celsia a dokonce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně. Všechny státy, jak vyspělé, tak rozvíjející se i ty zaostalé budou muset plnit závazky snižování emisí, aby k tomuto cíli přispěly. Evropa, která dnes produkuje přibližně 8% celkových emisí světa, v tom konečně nebude sama, což je zcela zásadní z pohledu efektivity globálního úsilí a konkurenceschopnosti ČR i Evropy. Státy se zároveň zavázaly, že budou společně - závazně i dobrovolně - financovat opatření na snižování emisí i adaptaci na změny klimatu v nejchudších státech světa. Financování bude zajištěno jak z veřejných zdrojů, tak i ze soukromých.

Klimatické konference COP21 v Paříži se účastní i delegace Tibetu. Vede ji ministryně pro informace a mezinárodní vztahy Tibetské exilové vlády Dicki Choeyang. Delegace přijela do Paříže s žádostí, aby světové společenství uznalo význam Tibetu v ochraně klimatu. Ten byl podle zástupců delegace až doposud podceňován. Pozornost vědy i světového společenství se soustředila na oba póly naši planety, Arktidu a Antarktidu. Třetí pól – Tibetská náhorní plošina a Himalájské ledovce – zůstal v pozadí.

Nový text dohody o ochraně klimatu, který vzniká v Paříži, se sice každých pár desítek hodin mění, nicméně jedno začíná být jasné. Bez ohledu na konečné znění textu, pařížská dohoda posouvá nejdůležitější povinnosti spojené se snižováním emisí na rozhodnutí jednotlivých států. V tom by měl být hlavní rozdíl od současného systému Kjótského protokolu. Důvodem je obava z krachu, ke kterému dospěla jednání v Kodani.

Ministr životního prostředí Richard Brabec vystoupil na konferenci COP21 v Paříži, v jejíž druhé polovině se scházejí ministři členských států OSN, aby podpořili mezinárodní vyjednávání nové smlouvy o ochraně klimatu.