Pro mne překvapivý ze dvou důvodů. Za prvé, po nějaké delší době mne oslovil můj dlouholetý známý s tím, že se mnou potřebuje hovořit po přečtení mého článku v tisku, týkajícího se přírodní oblasti Laguny v Přerově. Dodávám, že je to člověk s nadprůměrnou inteligencí. Jako dopravní pilot létal do mnoha zemí světa a nepředpokládal bych, že právě od něj si vyslechnu výtky k mému názoru na přírodu.

Palmový olej je klíčovou surovinou v potravinářském a kosmetickém průmyslu, najdeme ho v krmivech i biopalivech, v Asii je používán na vaření stejně jako u nás olej řepkový či slunečnicový. Takto široké užití je možné díky tomu, že se jedná o tuk, který má mnoho podob.

Pěstování palmy olejné, z níž je připravován palmový a palmojádrový olej, je dnes značně kontroverzním tématem, často diskutovaným v médiích. Je tomu tak proto, že kvůli rozšiřování ploch věnovaných plantážím palmy olejné přišlo a nadále přichází vniveč obrovské plochy tropických pralesů (obr. 1). S nimi mizí nebo jsou silně ohroženy i mnohé druhy, které tam po tisíciletí žily (např. v Malajsii jsou to mimo jiné tygr, nosorožec, slon či orangutan).

Když chceš psa bít, hůl si vždy najdeš. Toto přísloví můžeme použít i v případě potravin. Prakticky jakákoli potravina může mít své plusy i mínusy, záleží na úhlu pohledu. Dokonce ani zelenina nebo ovoce z toho nemusí vyjít vítězně, přičemž o prospěšnosti jejich pravidelné konzumace nikdo nepochybuje. Když na nich ale budeme „hledat mouchy“, můžeme konstatovat, že i u nich je např. riziko kontaminace plísněmi nebo v některých druzích zeleniny přítomnost antinutričních látek (např. špenát a kyselina šťavelová; brukvovitá zelenina a strumigeny).

Nebývale silnou odezvu mezi občany sídliště Bohnice vyvolal v těchto dnech záměr soukromého investora s plánem výstavby „ekologického“ centra restaurace s barem, 30m rozhlednou o půdorysu 10x16m a neveřejným parkovištěm pro 29 automobilů na místě dubového lesa mezi silnicí Na Pazderce a areálem Botanické zahrady hl. města Prahy.

Výzva ke spotřebitelskému bojkotu výrobků obsahujících palmový olej ke dni 1. února 2016 (Den, kdy řekneme firmám, že tu nechceme jejich výrobky s palmovým olejem) získala během tří měsíců překvapivě silné sympatie mezi spotřebiteli i některými výrobci. Výrobky s obsahem palmového oleje odmítá již třetina spotřebitelů[2] a palmového oleje se zříká stále více výrobců jako například firmy Biopekárna Zemanka, Semix, nebo třeba Naturinka[3]. Do aktivní kampaně proti palmovému oleji se zapojilo již přes 80 organizací a tisíce jednotlivců[4].

Pan Karel Kříž ze ZO ČSOP Vlašim odpověděl na mou kritiku utrácení peněz z OP ŽP. Uvedl na pravou míru objem kofinancování. Za to mu děkuji a omlouvám se za chybu jemu, zbytku dotčené ZO ČSOP i čtenářům. Za kofinancování jsem považoval rozdíl mezi celkovými náklady a schválenou podporou daného projektu. Mělo mě napadnout, že prostá logika v podobných tabulkách nemusí fungovat. Musím zdůraznit, že práce dobrovolných i profesionálních ochránců přírody si velice vážím, ať pracují ve Vlašimi nebo kdekoli jinde. Hlavním cílem mé kritiky byla skutečnost, že jen zlomek peněz určených k podpoře biodiverzity nějakou biodiverzitu skutečně podpořil. Zrovna v případě ZO ČSOP Vlašim byl tento zlomek ještě nižší než jinde. To reakce pana Kříže nevyvrací. Ale nemá smysl vyčítat ZO ČSOP Vlašim, že využila možnosti, které měla. Jde především o problém nastavení programu. A je dobře, že ve Vlašimi chystají akce, které podporou biodiverzity budou.

Evropská komise zakázala s účinností od 30. září používat herbicidy amitrol a isoproturon. Rozhodnutí je průkopnické v tom, že jde o první látky, kde byla důvodem zákazu skutečnost, že jde o endokrinní disruptory. Informoval o tom britský list Guardian.

Na rozhraní sedmého a osmého pražského obvodu mezi Bohnicemi, Trojou, Salabkou a Havránkou leží lesopark o rozloze cca 17 ha, jehož historii se zde pokusíme stručně shrnout (detaily najdete na Proti plotu). Lesopark se rozkládá na pozemcích hl. m. Prahy, které jeho obhospodařováním pověřilo Botanickou zahradu hl. m. Prahy (BZ). Od konce 60. let minulého století až do roku 2007 sloužil tento lesopark k rekreaci, sportu, ale i jako pěší komunikace (foto 1 v infografice).

Na konci dubna publikoval Ekolist článek „Když se ochrana ohrožených zvířat změní v teror lidí: Strážci indického parku Kaziranga mohou na potkání střílet pytláky“, jehož obsah byl převzat ze žurnálu The Ecologist. Text kritizoval opatření správy NP Kaziranga v Indii, která v rámci boje za záchranu ohrožených druhů (především nosorožců) přistoupila k politice "shoot-to-kill", tj. pytláky lze při pytlačení zastřelit. Tato politika byla v článku popisována jako absurdní, nemorální a brutálně terorizující místní obyvatele. Článek byl však napsán velmi tendenčně a poskytoval poněkud zkreslený pohled. Podívejme se proto na některé aspekty blíže.