Člověk slabšího rozumu, který si navíc nepamatuje dobu předlistopadovou ani léta spojená s výstavby prvních dvou bloků Temelína, by si snad mohl myslet, že naprosto náhodně jsou v UDÁLOSTECH na ČT a ve ZPRÁVÁCH na Nově, ale někdy třeba také v seriózním a kvalitním pořadu Reportéři ČT vysílány několikaminutové klipy vychvalující jadernou energetiku. Hloupější člověk by se mohl také domnívat, že každý druhý večer, opět v hlavních zprávách, jsou výmysly jaderných expertů a odborníků z ČEZka o údajné „škodlivosti“ slunečních a větrných elektráren vysílány pouze „náhodou“. Bohužel však ódy na jádro a minuty nenávisti k „větrníkům“ a „slunečníkům“ samozřejmě náhodně vysílány nejsou.

Minulý týden vyšel v Ekolistu článek, který rozebírá vývoj cen fotovoltaických elektráren a už v titulku naznačuje, že cena elektřiny z fotovoltaiky bude brzy stejná jako z uhlí, dokonce možná již příští rok. I v něm se k představě brzké konkurenceschopnosti fotovoltaiky u nás hlásí Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost. Stejně jako podobné články je založen právě na tiskové zprávě Aliance pro energetickou soběstačnost, která se odvolává na článek agentury Bloommberg. Vystoupení a argumentaci Martina Sedláka jsem měl zároveň ve stejný den možnost sledovat na posledním ze tří diskusních setkání s názvem „Budoucnost energetiky ČR“. Pořádaly je noviny E15 a tentokrát bylo zaměřeno na obnovitelné zdroje energie a jeho název byl „Vyplatí se nám podpora investic do OZE?“. Jak v článku tak v prezentaci Marina Sedláka na setkání byla řada čísel, která však často nebyla zasazena do kontextu a ve skutečnosti říkala úplně něco jiného než ve svých závěrech Martin Sedlák tvrdil. Pokusím se tak některá čísla a fakta, která se objevila v odkazovaném článku a prezentaci Martina Sedláka, doplnit, přiřadit do kontextu a komentovat. Prezentaci mám v papírové formě a doufám, že se podobně jako prezentace z předchozích diskusních setkání objeví na uvedených internetových stránkách, aby ji mohli prostudovat i čtenáři.

Osvětlení veřejných prostranství začalo olejovými lampami a loučemi. První rozsáhlejší veřejné osvětlení bylo založeno na plynových lampách. Později začala dominovat elektrická energie a obloukové lampy. V druhé polovině 20. století se významně prosadily vysokotlaké rtuťové výbojky. Během 70. let je nahradily vysokotlaké sodíkové výbojky, které jsou relativně velmi efektivní a které v našich ulicích svítí dodnes. Nyní veřejné osvětlení čeká nejvýznamnější změna za posledních několik desítek let, kterou způsobí technologie světelných diod (LED).

Pane ministře,

v úterním vysílání Radiožurnálu jste se vyjádřil k tzv. naturovému hodnocení, tedy hodnocení dopadů záměrů a koncepcí na chráněná území soustavy Natura 2000. Řekl jste, že Ministerstvo životního prostředí považuje tento systém za zbytečně přísný a rigidní a bude proto změkčovat podmínky udělování autorizace, aby se zavedla jakási konkurence a zároveň zvýšila kvalita naturových hodnocení.

S novým vedením Národního parku Šumava, ale především s novým ministrem, každý očekával změny. Nikoliv k horšímu, ale k lepšímu. Nový ministr s minimálními zásahy posvětil diferencované a speciální bezzásahové managementy, které jsou příčinou pokračující kůrovcové katastrofy, odlesnění nejen vrcholových partií Šumavy, ale i změny krajinného rázu. Došlo k narušení ekosystémů, ekosystémových vazeb, degradaci biotopů, které sotva mohou plnit funkce, které jim náleží.

V rámci projektu výstavby nového OC Krakov, jehož investorem je společnost LMF 1 a.s., pokračují v těchto dnech demoliční práce na postupné likvidaci stávajícího zchátralého objektu. Původní objekt zastřešující veškeré služby a obchody sloužil místním obyvatelům sídliště Bohnice nepřetržitě od roku 1980 do konce minulého roku. Po roce 1989 díky nulovým investicím, změně skladby nájemníků, ale i expanzi do té doby nevídaných hypermarketů na periferiích města, centrum postupně přestalo plnit svoji funkci a mnoho posledních let bylo jen přežívajícím smutným torzem doby minulé. Nelze se proto divit pozitivnímu ohlasu ze strany občanů, kteří zboření nevábné a zapáchající budovy uvítali a teď jen s malými obavami vyčkávají, zda nové centrum nebude další sterilní přehlídkou značkových obchodů, jak je tomu v OC v jiných částech Prahy.

Během několika týdnů pozbude platnost kontroverzní zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který se stal výjimečný tím, že otevřel 10 milionům občanů jejich peněženky a vytvořil garantované „podnikatelské“ prostředí, které mohlo prakticky neomezeně tento zdroj peněz využívat. Tím byl vytvořen bezprecedentní korupční tlak na státní správu, aby vytvořila pro čerpání zdroje co nejpříznivější podmínky. Ty šly, dle mého chápání věci, až za hranici zákona.

Metaanalýza Seufertové, Ramankuttyho a Foleyho publikovaná nedávno v časopise Nature zkoumala parametr výnosů z plochy u klasického průmyslového a organického zemědělství. Podtitul článku konstatuje, že "průmyslové zemědělství ve většině případů dává vyšší výnosy". Tento zdánlivě jednoznačný závěr v sobě ovšem skrývá hned několik háčků. Jednu jejich skupinu lze shrnout do konstatování, že srovnávání alternativ je metodologicky čisté pouze tehdy, probíhá-li za jinak stejných podmínek (ceteris paribus) – v tomto případě by se tedy nemělo lišit nic jiného než právě způsob hospodaření na určité ploše zemědělské půdy – což, jak ještě uvidíme, vlastně splněno není. A druhá námitka, v tuto chvíli dokonce ještě závažnější, souvisí s analýzou vzniku rozpočtových deficitů "problémových" evropských zemí.

Pokud by se měla udělovat ocenění za přínos ekologii v ČR, rozhodně by nebyli uživatelé drog bez šance. Jejich aktivity v oblasti recyklace a třídění odpadu jsou totiž významné. Řada uživatelů drog a lidí bez přístřeší má své příjmy z odvozu druhotných surovin do sběru. Jejich počínání lze hodnotit od společensky vysoce nebezpečného (kabely u vlaků) až po záslužné, kdy se probírají popelnicemi a kontejnery na suť, aby našli cokoliv, co lze odnést do sběrného dvora.

Články v Ekolistu např. o akci Zelená úsporám apod. jistě vycházejí z racionálních předpokladů. Přesto se mi jeví úvahy někdy spíše v poloze teoretické, praktický přístup by měl zahrnovat nejen úspory tepla, ale komplexní posouzení pohody osob v domě trvale žijících. Podstatná je jistě také doba návratnosti investice.